Legenda Thundercool

Kapitola 10 - Docela obyčejné odpoledne jednoho muže ve středních letech

Lord McFlint právě procházel branou vedoucí do Šafránového města. Ulice byly dlážděny kostkami tvaru pravidelného šestiúhelníku a celé zářily díky silnému osvětlení pouličních lamp, které lemovaly cestu od brány tohoto města do náměstí. Díky tomu, že se aristokrat celé hodiny nořil do knih a map, věděl, že z tohoto města vedou čtyři různé cesty a pod městem vedou dva tunely. Na jih odtud leželo Rumělkové město s velkým přístavem. Na druhou stranu, tj. na sever, leželo Blankytné město, které se pyšnilo největším bazénem v celém regionu Kanto. Východně od Šafránového města by člověk došel do Levandulového města, které bylo známé svou Věží hrůzy, ale dnes se tato věž vyspravila a použila k vysílání rádiových vln. No a na západě leží Seladonové město, známé jako obří metropole plná zajímavých obchodů a podniků. No a pro tuto čtveřici bylo naprosto zásadním spojovacím uzlem právě Šafránové město. Kdysi se rada města rozhodla vybírat mýtné za průchod městem. Protože to však pobouřilo vládu všech čtyř zmíněných sousedů, rozhodli se na krajském úřadě zažádat o vybudování tunelu. Pod městem. A tak pod městem vedou ještě dnes dva velmi dlouhé tunely. Jedna věc však lordu přesto nebyla zcela jasná – pokud měly rady měst dost peněz na to, aby oba velmi dlouhé tunely vykopaly, proč je také nespojili. Totiž při průchodu tunelem můžete absolvovat trasu buď jen Blankytné město – Rumělkové město, anebo Levandulové město – Seladonové město. Takže např. trasa Blankytné město – Levandulové město uskutečnit nešla. Pokud se města chtěla tak moc komunikačně spojit, proč to neudělala pořádně? Přitom převýšení obou tunelů nemohlo být víc než asi 20 metrů.

S těmito myšlenkami aristokrat překonal celou ulici a mířil rovnou k náměstí. Nedaleko odtud se tyčila jako dominantní mrakodrap do výše budova společnosti Silph. Právě zde kdysi nechvalně známá organizace – rakeťáci – zaútočili a místní bezpečnost nedokázala jejich řádění zastavit. Tehdy odsud tito kriminálníci odnesli spoustu vynálezů a dodnes nikdo přesně nedokázal určit, kde skončili. Po tomto útoku se rakeťáci už moc dlouho v Kantu nerozrůstali a přesunuli se to sousedního regionu Johto.

Lord právě míjel stadion velkého mistra bojových umění – slavného Kenjiho. Zevnitř se ozývaly povely k jednotlivým útokům, takže zdejší žáci byli zřejmě zabráni do urputného tréninku.

„CRRR!“, ozval se telefon. Po zvednutí se ze sluchátka ozvalo: „Zdravím, lorde. Heslo je Umbreon 83“. – „Ahoj, Thomasi. Už se k vám blížím, k nádraží by mi to s trochou štěstí mohlo zabrat 10 minut.“ – „Dobrá, ale já vás chci upozornit, že ta hudební skupina má z nenadálých důvodů přijet už za hodinu. Už teď se to tu plní. Takže čím dřív dorazíte, tím líp, pane“. – „Ach jo, proč se nic neřídí podle mých představ. Zatím mi kupte lístky.“ – „A co let helikoptérou, zvládl jste dobře přistát?“ – „S tím jsem problém neměl. Půjčím vás svůj navigátor a ten vám určí polohu,kde přesně jsem přistál. Jedná se o takové skryté místo, žádná cesta tudy nevede a dostat se tam stojí pořádný kus námahy. No, přistál jsem na takovém paloučku uvnitř hlubokého lesa plného bodláčí a kopřiv. Já jsem si ale s sebou vzal pořádné boty a odolné oblečení, abych tudy snadno prošel. No a vy myslím u sebe máte nějakého pokémona, co umí sekací útok. Takže tudy taky projdete snadno. Ale už nechci dál provolávat, někdo by nás mohl odposlouchávat. Více na místě určení. Buďte tam. Končím.“ – „Tak na viděnou“, stačil ještě Thomas odpovědět, než hovor skončil.

A skutečně, po asi deseti minutách došlo k setkání. Po vzájemném přivítání se řeči ujal Jerry: „Pane, tady máte lístek. Váš vlak vám odjíždí z nástupiště číslo 8 asi za půl hodiny“. - „Tak se tam přesuňme, nesmím ten vlak zmeškat“. – Lian, jeden ze zaměstnanců lorda, potichu zamumlal směrem k Ralphovi: „Zajímalo by mě, proč tak spěchá. Ani nám pořádně nevysvětlí oč jde, ale očividně muna tom dost záleží.“ – „Asi ano, když nás vyslal všechny.“ Mezitím se octli na nástupišti číslo 8. „Zdá se, že Wheel přijedou na platformu 5, protože už teď tam vidím stát docela dost fanoušků“, prohodil do ticha Jerry, zřejmě aby nestála řeč.

Po dvaceti minutách se ozvalo z rozhlasu: „Pozor, pozor! Nejbližší vlak, projíždějící Šafránovým městem, jehož konečná zastávka je Zlatoprutové město, má zpoždění. Proto jeho příjezd na stanoviště číslo 8 očekáváme o asi 15 minut později, tj. 13-05. Opakuji: Nejbližší vlak, projíždějící Šafránovým městem, jehož konečná zastávka je Zlatoprutové město, má zpoždění. Proto jeho příjezd na stanoviště číslo 8 očekáváme o asi 15 minut později, tj. 13-05. Děkujeme cestujícím za pochopení a přejeme hezký den.“ Jestliže se do teď tvářil lord sebejistě, pak od této chvíle začal nervózně přešlapovat.

Mezitím se nástupiště číslo 5 plnilo nadšenými fanoušky Wheelů. Někteří si na sebe oblékli trička s nápisem Wheel, jiní ruce drželi vlaječky s jejich logem. Poloměr půlkruhu, který se zaplnil zcela nadšenci, se vyšplhal asi na 10 metrů. „Taky bych se chtěl stát takovou hvězdou, prohodil Ralph“. – „Tak sni dál“, prohodil jeho nejlepší kamarád Lian. „Víš, vždycky jsem si přál, aby mě někdo obdivoval a aby se moje jméno objevovalo v různých hudebních časopisech“ – „A umíš vůbec na něco hrát?“, zeptal se pochybovačně Lian. „Jasně, že umím. I když bych spíš měl říct „uměl jsem“, protože na svoji elektronickou kytaru, Katrina jsem jí říkal, jsem nešáhl už dobrých 6 let. Ale kdybych si to někdy oprášil, tak by to snad na nějaký menší koncert stačilo“ – „Ty jsi ale sebevědomý“, odpověděl Lian, „já se zase snažím být spíš realista. Prostě vím, že ze mě nikdy žádná hvězda nebude a ani mi to nijak zvlášť nevadí“.

Jejich debatu přerušilo Jerryho zvolání: „Váš vlak už přijíždí, pane“. A skutečně – asi po deseti vteřinách se začal celým nádražím rozléhat nepříjemný zvuk brzdících kol. Nicméně lordovi tento zvuk vůbec nevadil, zdálo se naopak, že se konečně dočkal toho, na co celou tu dobu čekal: „Informace“, tlumeně sám pro sebe pronesl McFlint. Když se vlak zastavil, vyhrnul se z něj zástup lidí a mnozí z nich mířili k houfu fanoušků, jiní se ale naopak tomuto davu snažili vyhnout. A v této tlačenici někdo vrazil do lorda. „Dávejte pozor, chlape!“, křikl na něj aristokrat. Sotva to však dořekl, někdo se mu ze zadu pokusil vytrhnout jeho peněženku – a povedlo se mu to. „Hej, vrať se, zloději! Chyťte toho v béžovém svetru!“, rozkázal lord svým chlapům. Muž v béžovém svetru chtěl utéct, ale Harry ho popadl pevně za rukáv a nepustil ho. Zloděj se sice pokusil vytrhnout se, ale mezitím ho obstoupili ostatní lordovi muži. „Naval mi tu peněženku, a možná odsud odejdeš bez modřin!“, zvolal výhružně Jerry. Zloděj se zatvářil, jako kdyby se ho někdo pokoušel zabít, ale peněženku nevydal. „Volím si tebe, Scythere!“ Z pokéballu vyletěl kudlankou pokémon a čekal na další pokyny. „Buď mi náš tu peněženku, a nebo si na tobě vyzkoušíme trest, který se používal ve středověku proti všem zlodějům. Víš, co myslím? Tento Scyther ti prostě usekne ruku“. Zdálo se, že tato výhružka na lumpa zapůsobila, protože se mu roztřásla kolena. Nakonec se podvolil a peněženku vrátil majiteli. „Výborně“, řekl McFlint, „a teď zavolejte na policii“. Vtom se však zloděj začal klepat jako osika a začal žebrat o odpuštění: „Prosím vás, já musím živit rodinu. Vyhodili mě z práce a mám tři děti. Moje žena umřela před rokem a…“ – Lord se chtěl zloději chladnokrevně pomstít a odevzdat ho policii, ale z rozhlasu se ozvalo: „Ukončete prosím nástup, za půl minuty bude vlak odjíždět směrem do Zlatoprutového města.“ Proto lord přehodnotil situaci a řekl: „Pusťte ho, musel bych tady strávit hodinu, než bychom všechno náležitě vysvětlili a já, jakožto napadený, bych musel být u toho. Já musím už nastoupit.“ Zloděj se zatvářil, jako by z něj spadla hora a v duchu zřejmě děkoval bohu za to, že ho nezavřou do vězení. Pět z lordových mužů naložili všechna zavazadla do maglevu (vlak levitující na magnetických polštářích). „Tady ti dávám ten navigátor,Thomasi. Opatruj ho jako oko v hlavě. Díky němu určíš přesnou polohu mojí helikoptéry. Vejdou se do ní ale jenom dva lidi, takže zbytek se musí vrátit tak, jak jste se sem dostali. Takže zatím na shledanou.“, rozloučil se stručně aristokrat. „Na shledanou, pane“, odpověděl Thomas za všechny. Sotva vystoupil z maglevu ven, zavřely se dveře a vlak se dal do pohybu.

Lord se posadil do svého kupé, ve kterém, kromě něj, zatím nikdo neseděl. „Fajn, aspoň budu mít po cestě klid. Když se kouknul z okna, míjel zrovna vlak, na který čekalo asi 2000 lidí u nástupiště číslo 5. Vlak vezoucí skupinu Wheel. Všichni její fanoušci začali pískat, křičet a povykovat. Všichni netrpělivě očekávali příjezd sých idolů. Nikdo z nich ale netušil, že odsud právě odjela osoba, která si pozornosti zasloužila mnohem víc. Osoba, která se již brzy pustí do pátrání po tajemném pokémonovi, o němž se vyprávějí legendy. Osoba, která se jmenuje lord McFlint. A osoba, k níž do kupé právě přistoupila jedna zdánlivě nenápadná postava. „Dobrý den“, pozdravil neutrálně lord McFlint. „Taky vás zdravím“, odpověděl hlubokým hlasem muž s černými brýlemi. Posadil se a uskladnil všechna svá zavazadla. Poté vyndal ze svého baťohu knihu Prastaré nápisy z ukradených kronik týmu Aqua a týmu Magma. A na přebalu se leskl zlatý nápis udávajícího autora: Ortflam Gralt.