Dobrodružství Ashe Graye

Záhadné přívěšky

Od doby, kdy Ash a Alex opustli středisko v Třešňovém městě, byla obloha pošmourná a zatažená.

„Koukni na to. Doufám že se nerozprší. zadoufala Alex. Jako na schvál a podle zákonu schválnosti, začalo pršet.

„Vidíš cos udělala? Tys to ještě přivolala." stěžoval si jí Ash,kterému na měknoucí cestě začínaly klouzat boty.

„Nestěžuj si. Za tohle přece nemůže nikdo." braánila se Alex, jejíž vlasy na ní fungovali jako okapy. Déšť stále houtsnul a nebylo nic vidět .A Alex s Ashem spíše klouzali než šli. Velice je proto překvapilo, když se ořed nimi objevil vchod do pokemonského střediska. Neváhlai ani minutu a vešli dovnitř.

„Páni, nevěděl jsem že je tu středisko." podivil se Ash.

„Já taky ne, ale jsem ráda že tu je."

Sestra Joy vyběhla od pultu a přiběhla k nim.

„Proboha! Jste celí promočení. Přinesu vám osušky." rozhodla a zase odběhla. Ash a Alex se po sobě podívali. Sestry Joy byly všechny starostlivé. Za chvíli se vrátila s dvěmi osuškami.

„Tady je máte. Převléknout se můžete v jednom z pokojů. Budete tu přes noc předpokládám." podala jim osušky.

„To ano. Dneska se už v cestě pokračovat nedá." přivědčila Alex. Sestra Joy jí podla klíčky.

„Děkujeme za vaši pomoc." Poděkoval Ash. Vystoupali po schodech a nšli pokoj se svým číslem.

„První jdu já." usmála se Alex na Ashe a zmizela v pokoji. Ash si povzdychl. Začínala mu být zima.

„Ale pospěš si. Začínám mrznout." zakřičel za ní.

„Neboj." ozval se konejšivý hlas. Naštěstí jí to opravdu netrvalo dlouho. Kyž vyšla,měla místo typické červené cestovní sukně a modrého trička modré džíny a zelené tričko.

„No? Jak vypadám?" zeptala se ho.

„Naprosto úžasně." zahučel.

„Počkám dole." oznámila mu a sešla dolů. Ash se byleskově usušil a převlékl do suchého. Mokré věci dal na druhý z radiátorů který byl v pokoji. Zamkl pokoj a seběhl dolů. Alex na něj čekala u jednoho ze stolků.

„Nedáme i něco k jídlu?" navrhla.

„Jo jasně. Déme i pokemonům ne?" společně si došli zapůjčit misky pro pokemony a do nich nasipali jídlo.

„Pojdťe ven, je čas k jídlu!" z Ashových pokeballů se objevili Chikorita a Noctowl.

„Vy taky. Podává se oběd." z Alexiných se vynořili Totodile a Smoochum. Všichni pokemoni se pozdravili a pustili do jídla.

„To jsou ale jedlíci co?" usmála se Alex.

„To teda.Ale já už mám taky hlad." Ashovi zakručelo v žaludku.

„Koukám na to. Tak jdem. Koupíme si něco k jídlu." Zvedli se a došli si do střediskové restaurace pro oběd.

Po obědě si povídali a pozorovali pokemony jak si hrají. Zničeho nic však Ash ucítil na hrudníku teplo. Zamračil se a zpod trička vytáhl přívěšek který patříval jeho otci. Přívěšek měl žlutou barvu a vypadal, že je z křišťálu. Měl kosočtvercový tvar a bylo do něj něco vyryto. V horní polovině byla část kruhu. Ze zdola vystupoval tvar,který vypadal jako jasanový list. Téměř dole, byla další,úplně stejná část kruhu. Zkoumavě si ho prohlížel a sáhl si na něj. Sáhlal horkem. Položil ho na stůl a podíval se na kamarádku, aby zjistil,co si myslí o jeho počínání.

K jeho obrovskému překvapení se jí v ruce houpal úplně ten samý přívěšek, jenže modrý. Podle jejího výrazu soudil, že z toho není o nic moudřejší než on. Položila ale přívěšek na stůl, zřejmě proto, že ji taky pálil.

„To je divný." řekla a prohlížela si oba přívěsky.

„Máš pravdu. Je." souhlasil s ní cizí hlas. Oba dva zvedli hlavy.

U jejich stolku stál tmavovlasý kluk .Mohlo mu být maximálně o dva roky víc než jim. A v ruce se mu houpal červený přívěšek, který byl naprosto stejný jako ty jejich.

„Můžu si přisednout?" zeptal se zdvořile.

„Jasně." odpověděl Ash.

„Já jsem Matt Warren. Chovatel pokemonů." představil se jim.

„Já jsem Alex Dylanová. Pokemoní koordinátorka." následovalal ho Alex.

„A já Ash Gray. Trenér pokemonů." skončil Ash představování.

„Jsou horké že?" zeptal se jich. Přikývli.

„Ty, Matte? Kdy tě ten tvůj začal pálit?" chtěla vědět Alex.

„Když jsem sešel dolů, ze se svého pokoje abych si dal něco k obědu." odvětil jí.

„Vypadá to že na sebe reagují."Vyslovil Ash doměnku.

„No to ano." souhlasil Matt.

„Ale jen když jsou všechny tři." dodala Alex. „Co ty obrazce? Mohli bysme je zkusit dát k sobě. Schválně co vznikne." navrhla Alex. Souhlasili.

Opatrně sáhli na přívěsky. Teď už byly chladné, jako by se před tím nic nestalo. Přisunuli je k sobě. Opravdu vznikl jaýsi obrazec. Byl to kruh, v němž se navzájem spojovali a prolínali půlkruhy.

„Má někdo tušení co to je?" divila se Alex.

„Je to triquetra." identifikoval obrazec Ash.

„Tri-co?" Mattovi se to nepodařilo vyslovit.

„Triquetra? Jak to můžeš vědět?" vyptávala se Alex.

„No... když jsem byl menší, tak mě dost zajímala magie. Na internetu se psalo i o tomhle symbolu. Moc si toho nepamatuju, jenom to, že triquetra symbolizuje moc tří." vysvětloval.

„Moc tří? Moc tří čeho?" Matta to velice zajímalo.

„Tří živlů. Triqutra symbolizuje moc tří živlů. Je jedno kterých." to byla triquetra.

„Znamená to, že když budeme spolu,budeme silnější?" přemítala Alex.

„Asi ano." připustil Ash.

„Jestliže je to pravda, budu cestovat s vámi jestli to nebude vadit. Ono se to časem ukáže." navrhl Matt.

„Mě to vadit nebude. Budu ráda za dalšího společníka na cestách." usmála se na Matta Alex.

„Mě taky ne. A pomocná ruka chovatele se může vždycky hodit." přidal se Ash.

„To jsem rád. Já taky necestuju rád sám." zaradoval se Matt.

Zbytek dne strávili diskusemi o jejich přívěscích. Dalšího dne se vydali na cestu. Tentokrát ve třech.