Dobrodružství Ashe Graye

Vítězná Alex

Příštího dne ráno se pokojem pokemonského střediska rozléhalo tlumené chrápání. Všichni spali. Tedy Matt s Ashem spali. Alex ne.

Seděla na posteli s rukou pod bradou, v druhé ruce pokeball a na klíně nálepky speciálních efektů. Otevřela pokeball a se záplavou růžových srdíček s eobjevil Teddiursa.

„Fuj, to je kýčovitý." odvola Teddiursu.

Už jí zbývali jen dvě nálepky. Kouř a hvězdičky. Slípla srdce a na jeho místo dala kouř. Srdce nalepila s povzdechnutím zpátky.

„Tak pojď ven." vyvalil se oblak kouře a zaplnil celý pokoj, takže nebylo nic vidět.

Navíc byl hrozně štiplavý. Alex zaklela, a začala se drápat k oknu. Cestou zakopla a svalila se na jednu z postelí, na které spali chlapci. Naštěstí ten dotyčný spal dál jak dřevo. S obtížemi vstala a rozplácla se na okno. Tentokrát zaklela opravdu jadrně. Nahmátla kliku a okno otevřela. Do pokoje začal pronikat chladný čerstvý vzduch a začal vytlačovat kouř ven.

„No hurá." zaradovala se.

„Proč zapaluješ pokoj?" ozvalo se za ní.

Alex se příšerně lekla a ztratila rovnováhu. Chvili mávala rukama a v duchu proklínala Ashe že ji takhle vyděsil. Rovnováhu nenašla a svalila se na Mattovu postel a též na něj samotného. Ozvalo se heknutí a Matt se vzbudil.

„Brý ranko." řekl přidušeně. „Copak to provádíš?" zajímal se.

Alex se vyhrabala z jeho postele a vrhla se na Ashe.

„Co je?" bránil se.

„Co je?! Ty se ještě ptáš? Víš jak jsem se lekla?"

„No...ne" usmál se nevinně.

„Já ti dám!" zaječela a začala ho mlátit hlava nehlava.

Matt jejich bitku pozoroval s úsměvem. Pak si všiml zbytků kouře který se ještě nevyvětral.

„Hele, proj je u nás v pokoji kouř?" Alex se uklidnila.

„Zkoušela jsem speciální efekty na dnešní soutěž a nějak mi ten kouřový nevyšel." vysvětlovala.

„Ah. A co tam ještě máš?" zajímal se Matt.

„Už jen tohle. Podívej." vyměnila kouř za hvězdičky, odvolala Teddiursu a znova ho povolala. Ten se objevil se záplavou žlutých hvězdiček.

„Tohle nevypadá špatně. Nebo jo?" otočil se na Alex.

„Neee. Tohle je to nej." ulevilo se Alex.

Odvolala Teddiursu a vyhnala kluky z postelí na snídani. Po ní se rozhodla trochu si zatrénovat.

„Smoochum, Teddiurso! Volím si vás!" Oba její pokemoni se postavili proti sobě.

„Teddiurso, rychlý útok! Smoochum, sladký polibek!" Teddiursa vytřelil své hvězdičky. Smoochum si přitislkla tlapku a svá ústa a před ní se objevilo obrovské srdce. Hvězdičky srdce rotříštily a samy se rozplynuly.

„Teď Smoochum, nárazový útok! Prudký útok Teddy!" Smoochum se rozeběhla proti Teddiursovi, kterému zářily drápky. Ten si počkal až bude Smoochum u něj a pak ji udařil svou tlapkou až odletěla.

„Teď Stínovou kouli Teddiurso! Sněhový útok Smoochum!" před Teddiursovou tlamičkou se utvořila velká fialová koule. Smoochum začala do sebe vtahovat vzduch.

„Nevěděl jsem že Teddiursa umí Stínovou kouli." pošeptal Ash Mattovi.

„Pokemoni mají mnoho tajemství." odvětil Matt.

Teddiursa vypustil kouli a Smoochum začala foukat. Nebyl to ale obyčejný sněhový útok. Ten dělal průměrný vítr se sněhovýmy vločkami. Tohle by spíš... blizard.

„Blizard? Nečekal jsem že se ho naučí tak brzy." podivil se Matt.

„Blizard?" nechápal Ash.

„To je jeden z nejsilnělších ledový útoků. Naučila se ho poměrně krátce po tom co ji Alex chytila. I když. Kdo ví kolik zkušeností měla z přírody." pokrčil rameny Matt.

Smoochumin útok uplně stínovou kouli rozptýlil.

„Super. Nový útok na obzoru. Myslím že pro dnešek trénink skončíme aby měl Teddiursa dost sil na soutěž. Vedli jste si skvěle." pochválila oba své pokemony.

***

„Vážené dámy, vážení pánové! Ráda bych vás přivítala na letošní Filakové soutěži!" zakřičela do mikrofonu Bibian. Na sobě měla blankytné šaty, které jí zajímavě kontrastovaly s jejímy hnědyými vlasy.

„Také bych ráda přivítala naše porotce! První je pan Contesto!"obecenstvo zajásalo když na jeviště vyšel postarší muž v červeném obleku.

„Jsem rád že můžu pořádat soutěže a poznat tak spoustu talentů." po jeho výroku následoval jásot.

„Další je pan Sukizo!" za jásotu přišel menší muž v šedém.

„Nevšední je svět." jásot.

„A jako poslední, sestra Joy Filakového města!"

„Soutěže jsou má vášeň." další jásot.

„A abych nezapoměla, já jsem Bibian a chtěla bych přivítat našeho prvního soutěžícího. Casey!" na jeviště vyšla vysoká blondýna s rozpuštenými vlasy a modrých šatech.

„Předveď se Hitmontope!" z jejího pokebyllu vyletěl se zelenými blesky hnědý bojový pokemon se spičkou na hlavě. Ashovi někoho matně připomínala.

„Valivý kop!" Hitmontop skočil na špičku své hlavy a roztočil se. Casey odněkud vytáhla asi šest různobarevných míčů a hodila je Hitmonotopovi. Ten se pro něj rozjel a když je svýma nohama všechny zachytil a začal s nimi žonglovat.

„Zdá se že Hitmontop je zdatný kejklíř." Casey se mírně zamračila.

„Hop!" vykřikla. Hitmontop jí ladně hodil míčky do náruče, skokem se před ni postavil a vysekl malou úklonu. Casey učinila totéž. Diváci jí hlasitě zatleskali.

„Ano. Hitmontop je výborný žonglér. A co na to říká naše porota?" zajímala se o otočila se k porotcům a pak na velkou tabuli kde naskočil konečný počet bodů.

„Dvacet šest celých sedm bodů. to není špatné." Casey za potlesku a jásotu opustila prostor pro předvádění a zápasení.

„Druhým soutěžícím je Susan!" na jevišti se objevila Alexina kamarádka-rivalka.

Vytáhla svůj pokeball a hodila ho do vzduchu. Z něj vylétl její Skiploom v záplavě drobnách červených a růžových kvítků. Skiploom se odrazil od země a vylétl do vzduchu kde se zůstal vznášet.

„Skiploome, květinový tanec!" z květiny na Skiploomově hlavě začaly létat růžové okvětní plátky růží. Pak se začal tořit kolem dokola a jeho květinový tanec vytvořil působivý vír z růžových lístků, který se celý třpytil. Nakonec se lístky začaly s třepotavou elegnací začaly snášet k zemi a Skiploom odplul k Susan na hlavu, načež se oba uklonili.

„Wow, to byl Skiploomův užasný květinový tanec!" rozzářila se Bibian.

„To je můj názor. Co ale říkají naši porotci?" všichni porotci Susanin výkon okomentovali, ohodnotili a konečný součet se objvevil na velké tabuli nad zápasištěm.

„Dvacet sedm celých sedm! Krásný výsledek! Určitě bude stčit na postup do druhého kola!" obecenstvo jásalo a tleskalo. Susan mezitím zmizela za závojem, za nímž byly šatny.

„A nyní bych vám ráda představila naši třetí soutěžící! Alex!" vyšla Alex, držíc připravený pokeball v ruce.

„Teddiurso do toho!" se spoustou malých žluto-oranžových hvězdiček se obejevil Alexin malý medvědí pokemon.

„Dvojitý útok Teddiurso!" objevil se tucet Teddiursových kopií, které utvořily kruh.

„Teď stínocou kouli!" všem třinácti Teddiursům se u tlamičky utvořila fialová koule. Tu pak poslali šikmo vzůru, kde se setkaly a utvořily jedno obří fialovou kouli.

„Páni, podívejte na to! Tak velikou stínovou kouli jsem ještě neviděla!" žasla Bibian.

„Dokonči to rychlým útokem!" Teddiursové vyslali na kouli proud svých hvězdiček. Koule se rozprskla a s ní i všechny vyslané hvězdičky. Prostor zaplnila spousta fialových a zlatých jiskřiček. Alex i s Teddiursou se uklonili.

„Nádhera. Překrásná kombinace zlaté a fialové."obecenstvo s ní souhlasilo a hlasitě tleskalo.

„Ovšem také nás zajímá názor našich porotců!" hodnotilo a komentovalo se ve stejném pořadí jako vždy. Sukizo, Contesto a Joy.

„Dvacet osm celých dva bodu! To je zatím v téhle soutěži nejvíc!"

Celkem bylo třicet soutěžících. Nakonec i oni se předvedli a bylo načase vyhlásit koordinátory kteří postupovali do druhého kola.

„Tak dámy a pánové! Nadešel čas vyhlásit osm koordinátorů postupujících do drohého kola! Bude se zápasit o Fialkovou stužku! Ten kdo ji získá bude o krok blíž k zúčastnění se v Grand Festivalu který se koná jako tradičně v městě Alto Mare!" vytáhla stužku jejíž zlatá část vypadal jako půlkruh zakočený nahoře trojúhelníkem a korunkou navrchu. Samotná stužka měla jemně fialové okraje a temně fialové středy.

„Tak tady je máme!" Bibian se zatočila a ukázala k tabuli, na které se začaly objevovat obličeje postupujících. Alex byla třetí. Za ní Susan. Postoupila také ta dívka Casey.

V prvním kole zápasení porazil Teddiursa s Alex Sudowooda, Susan s nově chyceným Marillem Magmara a Casey s Mightyenou Cloystera a pak tam byl ještě nějaký kluk Ivysaurem. Další kolo skončilo tak, že Casey porazila Susanina Marilla a Alex chlapcova Ivysaura.

„A máme tu finálový zápas o Fialkovou stužku! Alex proti Casey! A tady je máme!" na jednu stranu zápasiště se postavila Alex, na druhou Casey. Alex měla pocit že ji odněkud zná.

„Pravidla znáte! Pět minut! Začněte!"

„Do toho Mightyeno!" vlčí pokemon se objevil v oblaku kouře, který se během pár vteřin rozptýlil.

„Bojuj Teddiurso!" medvídek se objevil se spoustou hvězdiček.

„Vypadá to souboj medvěda s vlkem!" konstatovala Bibian.

„Hbitý útok! Mightyieno!" vlk se proměnil v šmouhu.

„To je veliká rychlost! Ubrání se Teddiursa?"

„Dvojitý útok!" objevilo se dalších dvanáct Teddiursů.

Mightyena se zastavila a zmateně si je všechny prohlížela. Casey ubylo prvních pár bodů.

„Teddiursa Mightyeně pěkně zamotal hlavu!"

„Rychlý útok! Nandej mu to Teddiurso!" všech třináct Teddiursů na Mightyenu vyslalo salvu hvězdiček.

„Stínovou kouli!" vlk vyslal kouli před sebe a do ní se třefilo všech třináct proudů hvězdiček.

„Krása. Stínová koule s rychlým útokem tvoří zajímavou kombinaci.

Kolem Mightyeny se náhle utvořil oblak zlatých a fialových jisker. Alex také ztratila první body, ale bylo jich míň než u Casey.

„Železný ocas!" Migtyeně se rozzářil ocas a ohnal se s ním po všech Teddiursech, přčemž ještě odhodil toho pravého.

Alex měla už jen třičtvrtě bodů z celku.

„ Mightyena nečekaně obrátila kratu!"

„Pod zem! Teddiursa během chvilky zmizel v zemi.

Bodový stav se vyrovnal.

„Tys věděl že Teddiursa umí mizet pod zemí?" užasl Ash.

„To bodou ty její tajné tréninky na soutěže an který se nesmíme dívat abychom náhodou nevyzradili co chystá." usoudil moudře Matt.

„Teď bude mít Mightyena potíže, poněvadž nemůže Teddiursu vidět!" polovina času byla v tahu.

„Prudký útok teď!" Teddiursa se znčehonic vynořil pod Mightyenou a vyhodil ho do vzduchu svými drápy.

Casey už měla jen půlku bodů. Zbývali dvě minuty.

„Výborná kombinace kopacího útoku a prudkého útoku." pochválil Alexino počínání Contesto.

„Nevšední!" to byl Sukizo.

„Úžasná kombinace." sestra Joy.

„Dvojitý útok!" Teddiursovy kopie teď Mightyenu obklopily ze všech stran.

„Teddiursa obklopil Mightyenu a tím mu znemožnil jakoukoli možnost protiútoku."

„Sakra." zaklela Casey.

„Rychlý útok!" na vlka se z všech stran řítily proudy hvězdiček.

„Vyskoč!" vlk vyskočil a pod ním došlo k hvězdnému výbuchu.

Alex měla polovinu a chlup bodů.

„Nemysli si že máš vyhráno. Na něj Teddy!" nad překvapeným Mightyenou se objevil další Teddiursa a vyslal na něj salvu hvězdiček.

Težce dopadl na zem a jeho trénérka už měla jen třetinu z původních bodů. Minuta.

„Teddiursa skvěle využil svého dvojitého útoku a nesmírnou silou zasáhl Mightyenu."

Čtyřicet pět vteřin. Myghtyena ležel rozplácnutý na zemi a ztěžka oddechoval.

„Nevzdávej to Mighyteno! Ty to dokážeš! Porazíme je!" povzbuzovala svého pokemona Casey.

Mightyena se pomalu a trhaně postavil.

„Casey ani Mightyena se nevzdávají. Bude to ale stačit na Alex a jejího Teddiursu?" dvacet sekund.

„Nárazový útok!" přikázali obě trenérky naráz.

Oba pokemoni se proti sobě tozeběhli, hlavy skloněné. Patnáct vteřin.

Odrazili se a letěli proti sobě vzduchem. Deset sekund. Čelní náraz odhodil oba dva pokemony a ti teď ježeli na zemi. Pět vteřin. Casey už neměla ani čtvrtinu bodů. Alex jich měla přesně čtvrt.

„Neuvěřitelné. Čelní náraz obou pokemonů!" dva, jedna nula.Krátká zakončovací fanfára ohlásila koneč časového limitu pěti minut.

„Čas vypršel. A naším vítězem letošní Fialkové souteže je...." Bibian se otočila k tabuli na níž už zářila Alexina podobizna s obrázkem Teddiursy. „Alex a její Teddiursa!"

všichni propukli a hlasitý a nadšený jásot. Porotci se zvedli od stolků a šli k ní. Contesto převzal stužku od Bibian a v rozevřených dlaních ji podal Alex. Alex zaplavila vlna pocitů. Hlavně úžas z výhry a nesmírná radost. Objala Teddiursu a pak ho nehcala odpočívat v jeho pokeballu.

„Gratuji vám!" usmíval se.

„Nevšední zážitek, opravdu." přidal se Sukizo.

„Skvělý zápas. Nezapomeň se pak i s Teddiursou zastavit v mém pokemonském středisku!" připoměla s usměvem sestra Joy Alex.

„Nebojte." slíbila. „Paráda! Mám Fialkovou stužku!" ukázala ji všem divákům, pak se uklonila a odešla do šaten.

„Perfektní zápas. Garuluju!" podala jí ruku Susan a upřímně se usmívala.

„Děkuju." zmohla se na slovo Alex. V šatně byli i zbylí soutěžící co nevyhráli. Všichni se dívali a fandili jedné nebo druhé dívce.

„Tak pojď. Kluci už jsou určitě na cestě." pobídla ji a společně vyšli ze šaten. Alex ještě zachlechla bouchnutí dveří jak se vrátila Casey.

Oba chlapci jí běželi naproti. Pak ji oba naráz objali.

„Héj, vždyť mě rozmačkáte!" smála se Alex. Tak šťastná snad ještě nikdy nebyla.

„Gratuluju ti. Byl to skvělý zápas a získala si svou první stužku." gratuloval Ash.

„Jo. Vedli jste si dobře oba dva."

„Děkuju. Strašně moc děkuju." tentokrát objala ona je.

„Tak a teď šup do střediska." popostrčila je Susan.

Alex dala Ashovi a Susan ruce za krk a Matt položil svou na Susanin krk. Nakonec se do sebe zavěsili všcihni a vydali se do střediska jako skupinkla opilců podpírající se navzájem.

Do střediska vpadli jako velká voda a div neporazili první stolek co byl za dveřmi. Ostatní lidé co byli ve středisku se po nich podívali jestli se náhodou nezbláznili. Sestra Joy už opět stála za půltem a smála se při pohledu na ně. Přikolébali se k ní a začali se rozplétat. Neobešlo se to bez pohlavků, šťouchanců a jednoho či dvou pádů na zem. Joy si počkala dokud peř ní nestáli čtyři pocuchané a mírně pomlácené postavy.

„Ahoj." pozdravila stále se smějích.

„Dobrý den!" odpověděli jí sborově.

„Tak sem s nimi. Mariil i Teddiursa potřebují odbornou péči." vybídla je.

Obě dívky položili na pult pokebally a poděkovaly.

„Nevím jak vy, ale já du zavolat domů." otočil se Ash k telefonům.

Všichni se přidali.

Ash chvíli čekal než se na obrazovce objeví jeho mamka.

„Ahoj mami."

„Ahoj Ashi! Už jsem si dělla starosti že tak dlouho nevoláš."

„Neměj obavy. Jsem v pořádku." usmál se. Matky byly všechny starostlivé.

„A kde vůbec jsi?" chtěla vědět.

„Ve Fialkovém městě. Už jsem získal první odznak." ukázal hrdě krabičku na odznaky v níž se skvěl Zefírový odznak.

„To je skvělé. Vedeš si naprosto báječně. Viděla jsem v televizi Alex. Vyřiď jí, že jí gratuluju." Ash se podíval k vedlejšímu stolku kde telefonovala Alex.

„Viděl jsi mě tati?" tázala se otce.

„Ale jistě Alex. Byla jsi úžasná. Jsen na tebe pyšný." bylo znát jak se Alexin otec dme pýchou.

„Ukážu ti ji." vytáhla Alex svou taštičku na stužky ve které se třpytila její Fialková stužka.

Jakmile všichni dotelefonovali, posadili se k jednomu stolku a Matt vyáhl mapu.

„Já jdu na jih. Za čtrnáct dní jsou vánoce a já je chci strávit v teple. A nějaké soutěže se tam také najdou." ukázala Susan cestu na jih, do Azalkového města.

„My tam můžeme jít taky. V Azalkovém městě je stadion." oznámil svým společníkům Matt.

„Já radši studenou a bílou zimu." prohásila nezaujatě Alex.

„Nebo můžeme jít do Srdcového města. Je to víc na sever a stadion je tam taky. Navíc je to mnohem blíže než Azalkového města." ukázal Matt cestu vedoucí na severozápad.

„Jóó. Jde se do Srdcového města!" jásal Ash.

„Takže se uvidme až za dlouho." otočila se Susan na Alex.

„To máš pravdu. Ale nezapomeň že se uvidíme určitě." připoměla jí Alex.

Oba pokemoni účastnící se soutěže byli schopni další cesty až druhý den ráno. Na křižovatce za Fialkovým městem se rozloučili se Susan a vydali se na severozápad.