Dobrodružství Ashe Graye

Vesmírný odznak

Krajina kterou kráčeli byla plochá, plodná, obdělaná a dokonale nudná. Nudná ,nudná, nudná. Když jste jí kráčeli delší čas, měli jste pocit že vám vyprýští ušima. Ne že by tam nikdo nežil, to ne. Ale všechna městečka byla stranou z jejich cesty a jich se nechtělo trávit v té děsné krajině o nic déle než bude třeba. Dokonce ani pokemoni se tam nezdržovali. Podle Mattova názoru byli ve městech ale jist si tím nebyl. Taky to bylo možné tím, že se kvapem blížila zima. V Johtu nebyla zima krutá a trvala jen týden, ale přesto se pokemoni žijící v lukách stahovali do měst.

Čtyři dny putovali tou nudnou krajinou. Pátý den se před nimi objevily hory vyplňující střed Johta. Šestý den dorazili na kraj údolí kde leželo Srdcové město. Srdcové město nepatřilo k největším, ale bylo postavené v nádherné krajině která mu dodávala na kráse. Nemělo žádné výškové budovy, protože to byly lázně a navíc chráněné památkovým úřadem, ale přesto ze středu města čněla věž. Ta patřila místnímu hradu. Nakonec sedmého dne konečně dorazili do města. V ulicích bylo plno lidí, protože už za tři dny měly být vánoce. Ash ale teď měl jediný cíl. Najít stadion.

„Matte, píše se v průvodci kde tu mají stadion?" otočil se na kamaráda.

„Jo píše, ale tam teď nejdem." odpověděl mu Matt, hledíc do mapky v průvodci.

„A proč ne? Asi devět dní jsme na cestě sem a ty mi neřekneš kde tu mají stadion?!" rozčiloval se. „Proč mi to nechceš říct?"

„Zkus přemýšlet hlavou." napověděla mu Alex.

„To se mi zrovna nechce."

„Pak je to tvůj problém." ušklíbla se Alex, která věděla proč nejdou na stadion.

„Tak proč ne? Řekněte mi to..." žadonil Ash.

„No dobrá." nechal se uprosit Matt. „Domluvili jsme se, že tady strávíme vánoce a tak musíme do střediska si zamluvit pokoj. Nemám tušení jestli nebude plno, tak proto."

znovu se ponořil do studování mapky.

„Pch. Já bych to to jen tak neřekla." sdělila mu Alex.

„Taky sem to nechtěl vědět od tebe, ale od Matta." zazubil se Ash.

„Jako bych to nevěděla." vzdychla Alex. „No dobrá, to co ti řekl Matt je jen jeden důvod. Ten druhý určitě víš."

„Aby jsme si nechali prohlédnout pokemony." bylo jasné Ashovi.

„Yup."

„Ale vždyť na cestě z Mattovy vesnice jsme nikoho nepotkali. Pokemoni jsou zdraví. Co kdyby jste šli do střediska beze mě a já šel najít stadion." navrhl Ash s nadějí v hlase.

„V žádném případě." zaprotestoval Matt. „Pokemony si necháme prohlédnout všichni. Bez pardónu."

Ash se chtěl tvářit uraženě, ale nestihl to, protože se před nimi vynořila bílá budova s P na štítu. Vevnitř překvapivě nikdo nebyl. Za pultem jako obvykle stála růžovlasá sestra Joy, a vedle ní pokemon Chansey.

„Dobrý den." pozdravili. „Můžeme poprosit o pokoj pro tři?" požádal ještě Matt.

„Ahoj. Ale jistě." usmála se sestřička a podala jim klíček. „Budete tu trávit vánoce?"

„Ano. To bychom rádi." převzala Alex klíče.

„Dobře. Měli b jste vědět že mám na štědrý den a den před tím volno a bude tu jen Chansey."oznámil jim. Vejčitý pokemon se usmál.

„To nevadí. Nám to bude stačit." poděkoval za informaci Matt.

„Mohla by jste se nám ještě podívat na pokemony?" požádala ji Alex a šlehla pohledem na Ashe, který okamžitě vytáhl ty svoje. Matt k nim přidal své.

„Ale s radostí. Nemám teď nic na práci. Počkejte tady."

Posadili se k jednomu ze stolků a dívali se ven na spěchající lidi.

„Nečekal bych že tu nikdo nebude. Vánoce se blíží a tady nikdo." konstatoval Ash prohlížející si výlohu krámu naproti.

„Nejspíš sou všichni někde u příbuzných." hádala Alex.

„Asi ano." pokrčil rameny Matt. „Nevím jak vy, ale až Ash navštíví stadion, půjdu nakupovat dárky. Co vy?"

„Určitě." souhlasila Alex.

„No jo." přidal se Ash. „Jaké pokemony vlastně používá trenér zdejšího stadionu?" chtěl vědět po Mattovi.

„To je právě zajímavé. Zdejší trenér používá temné pokemony a podel toho co vím, je to jediný stadion s temnými pokemony na světě." odvětil Matt.

„To asi bude silný trenér." odhadoval Ash.

„Ne nutně. Ž e je jediný na světě může být i proto, že je naopak velice slabý." odporovala Alex.

„Možná. Proti kterému druhu jsou temní slabí?" vyzvídal ještě.

„Hmyzí. Jsou slabí proti hmyzím." objasnil mu Matt.

„Tak ty bohužel nevedu. Ale co. Vystačím si se svými."

Hovor utichl a každý se ponořil do úvah nad tím, co nakoupí za dárky. Asi po půl hodině je z dumání vytrhla sestra Joy, která jim přinesla jejich pokemony.

„Všichni vaši pokemoni jsou v pořádku a jsou v poměrně dobré kondici." oznámila jim.

„Tak to je super! To můžu jít na stadion!" zajásal Ash.

„Tak ty chceš vyzvat Samanthu?" zajímala se sestra Joy.

„Kdo je Smantha?" chtěla vědět Alex.

„To je trenérka stadionu." vysvětlila jim Joy.

„Aha. A je dobrá?" tahle informace byla pro Ashe nesmírně důležitá. Potřeboval to vědět aby se mohl dobře duševně představit.

„Ano to je. Ostatně jako všichni trenéři."

„Aha. Tak děkuji. Po zápase se za vámi zastavím s pokemony.

„Budu tě čekat. Hodně štěstí."

„Děkuji."

Chvíli jim to trvalo než se dostali ke stadionu. Ten byl postaven kousek vedle hradu. Vypadal by jako obyčejná krychlová budova, nebýt toho, že měl na střeše observatoř.

„Vypadá to že se Samantha zajímá o vesmír," podotkl Matt.

„Každý máme nějakého koníčka," pokrčila rameny Alex.

„Já jen doufám že umí zápasit," prohlásil Ash a vešel dovnitř. Vzápětí ztuhl jako solný sloup. Jakoby se ocitl v jiném světě. Na stěnách, stopu i podlaze svítily galaxie. Uprostřed místnosti se dokonce jedna vznášela. Udělalo se mu nevolno, protože měl pocit že visí v prostoru a musí co nevidět spadnout.

„Páni," vydechla Alex.

„Jo," souhlasil Matt. „Takhle perfektní promítání jsem ještě neviděl. Opravdu mám pocit že jsem ve vesmíru."

Ash zíral jako uhranutý. Najednou se galaxie začaly oddalovat a rameno té uprostřed přibližovat. Netrvalo to ani minutu a uprostřed místnosti byl místo galaxie model sluneční soustavy se vším všudy. Na stěnách teď byly místo galaxií hvězdy jako na noční obloze.

„Tak to je něco. Netušil jsem že uvidím trojrozměrnou Zemi a nebudu muset do vesmíru," kochal se pohledem Ash.

„To jo," souhlasili oba kamarádi.

Byli by se dívali ještě dlouho, kdyby Ashovi nedocvaklo že sem přišel zápasit a ne se dívat na vesmír.

„Už jsem viděl dost a teď jdu zápasit." zamířil k dalším dveřím a Alex s Mattem ho následovali. Osvětlené zápasiště vypadalo jako každé jiné. Zápasiště, postranní lavičky a tribuny kolem dokola.

„Jsem Ash Gray z New Barku a přišel jsem vyzvat trenéra stadionu na zápas!" zakřičel.

V odpověď se otevřely protější dveře a z nich vyšla asi dvacetiletá blonďatá dívka, v krátkém černém tričku a zelených kraťasech. Následovala ji rozhodčí, vybavena zeleným a červeným praporkem.

„Jsem Samantha, trenérka stadion Srdcového města a přijímám tvou výzvu." odpověděla mu.

„Trenéři se utkají v dvojitém zápasu. Vyzyvatel zahajuje zápas. Ani jeden z trenérů nemá povoleno měnit během zápasu pokemon..." určovala podmínky zápasu rozhodčí.

„Co je to dvojitý zápas?" otočil se Ash na přátele.

„Ty to nevíš?" vyvalil oči Matt. Ash jen zakroutil hlavou. „To je když zápasíš s dvěma pokemony proti dvoum pokemonům najednou."

„...Zápas nemá časové omezení. Začněte!" pozvedla oba praporky a zahájila tak zápas.

„Murkrowe, Sneasele, volím si vás!" na zápasišti se objevil černý ptačí pokemon a pokemon podobný lasičce. Také černý.

Ash uslyšel jak Alexin pokedex podává informace. Dozvěděl se, že Murkrow je temný ptačí a Sneasel temný ledový. Volba byla jasná.

„Noctowle, Chinchou, do boje!" Noctowl vylétl proti Murkrowovi a Chinchou stál proti Sneaselovi. „Noctowle, křídlový útok! Chinchou, bleskový útok!" Noctowl se rozletěl proti Murkrowovi se zářícími křídly a Chinchou vyslal na Sneasela proud elektřiny.

„Sneasele, hbitý útok! Murkrowe, taky křídlový útok!"

Oba ptáci do sebe vrazili křídly a snažili se přetlačit jeden druhého. Pak od sebe poodlétli a znovu se zkoušeli zasáhnout toho druhého. Dole na zemi Sneasel těsně uhnul Chinchouovým bleskům a teď pobíhal v kruzích okolo něj.

Ash viděl jak se Chinchou potí a bez vody začíná mít jisté potíže.

„Chinchou, zkus proti němu vodní dělo!" nařídil doufajíc že zvlhčením vzduchu svému pokemonovi částečně pomůže. Sneasel teď místo před blesky uskakoval před proudy vody.

Smantha se usmála. „Je vidět že ti dvojité zápasy moc nejdou. Murkrowe, noční stín na Chinchoua!"

„Co-! vyrazil ze sebe Ash, když se Murkrow vyhnul Noctowlovi, odletěl od něj a vypustil na Chinchoua ze svých očí černorudé paprsky, které Chinchoua plně zasáhly, až trochu poodjel dozadu.

Zmatený Ash se otočil na přátele sedící na lavičce za ním. „Matte?"

„O to právě jde ve dvojitých zápasech, Ashi. O spolupráci pokemonů. Myslel jsem že to víš."

„Teď už jo. Dobře. Noctowle, vzdušné eso na Sneasela!" v příští vteřině to byl Sneasel kdo letěl dozadu.

„Dobré." ocenila to Samatha. „Ale ne dost. Sneasele, lavinu!"

Ash užasle sledoval jak Sneasel dal pracky do vzduchu a u stropu se začala objevovat hromada sněhu. Oba ptačí pokemoni se zájmem přihlíželi. Během chvilky bylo sněhu tak akorát a Sneasel vypustil útok. Stadionem se rozlehl řev ženoucího se sněhu.

„Chinchou, teď se nehlídá. Zasáhni ho matoucím paprskem!" Chinchou udeřil tykadly o sebe a z nich vyrazil na Sneasela fialový paprsek.

Oba útoky zasáhly cíl současně. Sneasel zmateně pobíhal sem a tam a vrážel do lavic. Chinchouovi byl ze sněhu vidět obličej ze kterého se dalo vyčíst že je mimo hru.

„Chinchou není schopný pokračovat. Sneasel je neschopen zápasu," rozhodčí pozvedla oba praporky.

„Díky Chinchou, teď si odpočiň," odvolal pokemona Ash.

„Skvělý zápas Sneasele, vrať se," na zápasišti byli už jen oba ptáci. „Tak a teď je to na našich ptačích pokemonech." oznámila ledabyle Ashovi. Ten jen přikývl.

„Tak jo. Noctowle, hypnózu!" Novtowlovi oči se červeně rozzářily a pak Noctowl upřel pohled Murkrowowi do očí.

„Leť pryč." nařídila Samantha. Murkrow poslechl a v mžiku byl z dosahu. Za ten malý okamžik kdy se dívali do očí jeden druhému nestačil.

„Zkus to znovu!" Noctowl přeletěl před Murkrowa a znovu na něj upřel svůj červený pohled.

„Noční stín!" reagovala okamžitě Samantha. Murkrowovi z očí vyšlehly černorudé paprsky.

„Uhni se tomu!" Noctowl byl nucen vrátit oči do normálu a uletět. Samantha zjevně změnila strategii.

„Znovu noční stín!

„Uhni se a hypnózu!"

Matt s Alex pozorovali jak se pokemoni snaží zasáhnout jeden druhého a jak oba postupně slábnou. Netušili jak dlouho to mohlo trvat, ale Noctowlovi se po devátém pokusu a zhypnotizování Murkrowa modře rozzářilo čelní peří. V příští chvíli modrá záře obklopila i Murkrowa a se najednou nemohl ani hnout.

„Co je to?" podivila se Alex.

„To je zmatení. Když Noctowl dost dlouho procvičuje své psychické síly, naučí se to. Tenhle útok může zastavit protivníka v pohybu a kontrolovat jeho pohyby. Taky je

desetiprocentní šance že soupeře zmate." vysvětlil jí.

Ash, který to všechno slyšel, se zaradoval že vyhrál.

„Doraž ho Noctowle!" Noctowl poslal obrovskou rychlostí Murkrowa na protější stěnu. Murkrow do ní se zapraštěním narazil a svezl se k zemi. V tu samou chvíli Noctowl ztratil vědomí a se zaduněním spadl na zem.

„Ani jeden pokemon není schopný pokračovat. Zápas končí remízou." oznámila celkem zbytečně výsledek rozhodčí.

„Byl jsi skvělý. Vrať se." pochválila svého pokemony Samanta.

Ash se cítil divně. Byl si jistý svou výhrou. Ale nevyhrál. Ale ani neprohrál. Dostane odznak nebo ne?

„Máš dvě možnosti." oznámila mu po chvilce Samantha. „Buď přijdeš zítra a budeme zápasit znovu, nebo si dáme zápas jeden na jednoho. Co ty na to?"

Ash neváhal a přikývl. „Beru."

„Dobře, ale měl bys uvolnit zápasiště." zabodla pohled do ležícího Noctowla.

Ash se trochu zastyděl, že tam svého pokemona nechal jen tak ležet. Poděkoval mu a odvolal ho.

„Zápas jeden na jednoho. Vyzyvatel zahajuje zápas a ani jeden z trenérů nesmí měnit pokemony. Ve hře je vesmírný odznak. Začněte!"

„Do toho Umbreone!"

Ash vytáhl pokedex. UMBREON. TEMNÝ POKEMON. UBMREON SE VYVÍJÍ Z EEVE KDYŽ JE NOC A JE ŠŤASTNÝ. I PŘESTO ŽE NA TO NEVYPADÁ, JE VELICE VYTRVALÝ.

„Já si volím Chikoritu! Listovou břitvu!" zahájil Ash okamžitě útok.

„Hbitý útok!" Umbreon se lístkům hravě vyhnul a vrazil do Chikority. Ta zůstala na nohou ale poodjela dozadu.

„Teď listy magie!" z Chikoritina listu vyletěla salva zářích zahnutých listů.

„Odraž je železným ocasem!" Umbreonův ocas pohltila bílá záře a on udělal půl kotoul, takže zářící ocas zůstal vepředu a listy magie se od něj s cinkáním odrazily.

„Zkus šlehavý útok!" Chikorita vypálila dva zelené úponky. Samantha nestačila zareagovat a její pokemon byl šlehán zelenými úponky.

„Rychlý útok a potom hyperpaprsek!" Umbreon uskočil před šlahouny a před tlamičkou se mu začala tvořit oranžovo-žlutá koule.

Ash začal horečně přemýšlet co teď. Mohl by nařídit aby uhnula, ale to nemohla dělat věčně. Najednou ho ale něco napadlo. Počkal až Umbreon paprsek vypustí a pak se dal do díla. „Vymršti se svými šlahouny do vzduchu!" Chikorita uposlechla a vší silou vystřelila své úponky na zem a sebe tak vymrštila do vzduchu. Právě včas. Pod ní totiž prolétl hyperpaprsek. Samantha i Umbreon ohromeně sledovali létající Chikoritu.

„Spoutej mu jeho tlamu, ať nemůže použít hyperpaprsek!"

„To né." zděsila se Samantha, ale nebylo jí to nic platné. Její pokemon nemohl otevřít ústa. „Zkus se toho nějak zbavit!" pobízela ho. Umbreon se snažil osvobodit tlapkami, ale Chikorita držela pevně.

„Skonči to!" tentokrát si byl Ash opravdu jistý svou výhrou.

Chikorita pozvedla Umbreona ddo vzduchu a začala s ním točit jako s lasem. Když se zdálo že Umbreon je jen černá šmouha, přestala Chikorita točit svými úponky a švihla s Umbreonem o zem, až se zvedl prach. Když bylo na zápasiště pořádně vidět, všichni přítomní zjistili že Umbreon stojí na nohou. A prudce oddechuje.

„Výborně. Hbitý útok Umbreone!" Umbreon se chtěl rozeběhnout, ale zastavila ho pálivá bolest v jedné z předních tlapek.

„Ukončíme to Chikorito! Listy magie!" i přes Umbreonovu snahu uhnout, ho útok zasáhl.

„Umbreon není schopen pokračovat. Vítězem se stává vyzyvatel a získává vesmírný odznak." Ashe zavalila vlna vítězného opojení.

„Skvělá bitva Umbreone." odvolala svého pokemona poražená trenérka.

Ash Chikoritu objal. Alex je objala oba dva a Matt ho poplácal po zádech. „Skvělý zápas kamaráde."

„Jo. Jsi dobrý." chválila ho Alex.

Ash jim chtěl něco říct, ale to už před ním stála Samantha s odznakem v ruce. Odznak měl oválný tvar a z obou protáhlých konců vycházelo cosi jako rameno. Barva odznaku byla černá, ale byl poset stovkami bílých teček.

„Co je to za tvar?" divil se Ash.

„To je spirálovitá galaxie s příčkou." vysvětlila mu Samantha.

„Je pěkný."

Samantha přikývla. Chikorita si vlezla Ashovi na rameno aby se taky podívala. I jí se odznak líbil.