Dobrodružství Ashe Graye

Legendy

Naše trio pohltila záře z jejich přívěsků a teď neví, co bude následovat. Záře pohasla a oni se ocitli ve tmě. Jak byli oslepení, tak jim chvíli trvalo než si zvykli na modrou záři měsíce. Byli někde vysoko v horách protože se jim hůř dýchalo. Kolem nich byly hory a před nimi nevysoká skalka na které stáli tři pokémoni. Tedy alespoň si mysleli že jsou to pokémoni. Bylo klidně možné, že to pokémoni nebyli. Každý z nich slabě zářil. Ten vlevo zářil žlutě, ten uprostřed červeně a ten vpravo modře.

Všichni tři vypadali jako kočky. Ten úplně nalevo, nejmenší, byl žlutý s černými v a jemu podobnými obrazci. Kolem jeho hlavy bylo obepnuté cosi, co vypadalo jako bílá šála která se v místě dotyku kroutí měl velké tesáky a pod nosem modré něco, co vypadalo jako pokřivené písmeno x. Přes nos měl nějakou věc podobnou černé helmě. Hned za hlavou mu začínala dlouhá fialová hříva, na konci zakroucená. Modrý ocas byl zakončený hvězdou.

Uprostřed byl ten největší ze všech. Měl mohutnou hnědou postavu a byl celý porostlý hnědou srstí, až na místo pod tesáky a směrem dolů. Na všech čtyřech nohách měl železné kroužky. Ze zad mu trčelo něco, co mohla být křídla i když to tak nevypadalo. Na obličeji měl něco jako červeno-zlatou ochrannou masku. Jeho bílá hříva se mu táhla přes celé tělo a mírně povlávala u jeho nohou. Ocas neměl.

Poslední, úplně napravo, byl modrozelený s bílými kosočtverci. Měl dva dlouhé bílé ocasy, které byly zjevně velice lehké, protože se mu vlnily u hlavy. Z čela mu vycházel zelený roh, který mířil krátce do stran a pak nahoru k nebi, kde se dělil a na konci zase spojil. Fialová hříva se mu vlnila až přes záda.

Vítejte, zadunělo jim v hlavách.

„Kdo to mluví? Kde to jsme?" ptala se vystrašeným hlasem Alex.

Jsme přesně v srdci Johta, odpověděl hlas.

„Neodpověděl jsi kdo jste," obvinil ho Matt. Jakoby čekaly ne ten povel, seskočili všechny tři kočky plavným skokem před ně.

My, jsme legendy. A mluvíme s vámi my, odpověděl mu jiný hlas ve kterém bylo slyšet sršení elektřiny.

„To ale nevysvětluje jak to, že s námi mluvíte. Umíte taky mluvit s jinými lidmi?" zajímalo Ashe.

Ne to ne. Umíme mluvit jen s vámi, odpověděl zase hlas s elektřinou.

„Proč jen s námi?" nedal se trenér pokémonů odbýt.

To je dlouhý příběh, ozval se zase hlučný hlas. A já jsem Entei, dodal.

Já jsem Raikou, přidal se elektrizující hlas.

A mě říkají Suicune, v tomhle hlase byl slyšet vítr a déšť.

Ty jsi Suicune, ne že ti tak říkají, napomenul modrého pokémona Raikou. Omluvte ho, ještě plně nedospěl a je tu poprvé.

Ale to taky taky! odporoval nejmladší z nich. A Entei jakbysmet!

Já se umím na rozdíl od tebe chovat!

Tak dost, napomenul je zřejmě nejstarší Entei. Řekneme vám celý příběh, jako to děláme vždycky.

Všechny tři kočky se uvelebily a Entei se dal do vyprávění.

Kdysi, před dávnými lety, došlo k válce mezi pokémony. Neví se už kdo to začal, ale to nevadí. Do téhle války byli také zapleteni lidé, protože už v té době vlastnili pokémony. Byla to dlouhá a krutá válka. Nakonec se ji ale podařilo ukončit. Byla ustanovena takzvaná srdce regionů, která danou oblast hlídala. Srdce měla čtyři hlídače. Jednoho velitele a tři hlídky. Tenhle svět je stejně lidí, jako pokémonů a tak třem hlídačům byli přiděleni lidští partneři.

Entei postřehl že se chtějí na něco zeptat. Ptejte se až na konci, pak pokračoval. Johtovským srdcem byla určena Cresselia. Strážci jsme my a náš velitel je Ho-oh. A vy tři jste našimi partnery. Určitě bude chtít vědět jak je to v ostatních regionech a tak vám to povím. V Kantu jsou strážci Articuno, Zapdos a Moltres. Pod vedením Lugii stráží Mew. Regirock, Regice a Registeel jsou strážci Jirachiho a velí jim Regigigas. A Uxio, Azelf a Mespirit společně s Arceusem stráží Giratinu.

A teď se ptejte.

„Naši rodiče to dělali taky?" vyhrkla Alex.

Ano. Vaši rodiče byli předchozí strážci. Dva muži a jedna žena. Jako pokaždé.

„Oni... zemřeli kvůli tomu?"

Ne. To ne. Za to jsme my nemohli.

„To je dobře."

Další otázka vylezla z Matta. „Co Celebi? Čekal jsem že srdcem Johta bude on."

To je pochopitelné. Celebi je spolu se Shyamin duchem přírody. Oni dva díky svým schopnostem cestovat časem ochránce nepotřebují.

„Tak to jo. Je nějaká šance že je uvidíme?"

Je. Dost reálná. V nadcházející bitvě uvidíte hodně legendárních pokémonů.

„To zní fantasticky."

Pokud bitva dopadne špatně tak mi věř že to vůbec fantastické nebude.

„Budeme se snažit aby dopadla dobře."

Zapomněl jsem ještě něco dodat. Týká se to síly vás a vašich pokémonů.

Tentokrát to nevydržel Ash. Síla pokémonů, to je něco pro něj! „Co je to?"

Vaši pokémoni budou schopni se naučit většinu útoků své podstaty, což je učiní velice silnými. Nebudete to ale schopni použít pro svoji kariéru. Je to jen pro dobro světa.

„Škoda," zasténá Ash. „Co náš pohyb po regionech? Můžeme kamkoliv chceme?"

To můžete. Teď když už o nás víte, můžete klidně chodit rozděleně. Bude se stačit jen s námi spojit a mi přijdeme skrz svůj živel a vy budete schopni jít s námi.

„Mám možná hloupý dotaz." ozval se ještě Ash. „Jak poznám kdo patří ke komu?"

Všichni tři pokémoni se uchechtli. Přece podle barvy přívěsku ne? odpověděl mu Raikou.

„Takže ty Raikou, jsi můj. Suicune je Alexin a Entei Mattův."

Nepoužil bych termín že jsem tvůj, ale je to tak.

Je čas aby jste se vrátili., rozhodl Entei.

„Dobře." souhlasili všichni tři.

Opět je pohltila bílá oslepující záře. Když pohasla, byli zpět v uličce Srdcového města. Mohlo se zdát že to byl sen, ale oni věděli že to tak není. Pak si všimli přívěsků které leželi na zemi. Už nezářili a byli rozpojené. Připjali si je na krky a zamířili zpět k středisku.

„Páni, kdo by to řekl." podivil se Ash.

„To jo. V životě bych nevěřil že zrovna mi budeme spojení s legendárními pokémony a ještě se zúčastníme velké bitvy kterou můžeme vyhrát." přidal se Matt.

„Je tu skutečně neuvěřitelné. A nemůžu uvěřit že nám to rodiče neřekli!" čílila se Alex.

„Ale no tak. Myslíš že by jsme jim věřili?" zeptal se chovatel.

„To asi ne."

„Tak vidíš. A už pojďte spát. Už jsou dvě hodiny." pobízel kamarády s pohledem na hodinky.

Dobou noc. ozvalo se jim v hlavách.

Na to si budou muset ještě dlouho zvykat.