Dobrodružství Ashe Graye

Nehoda

Podle sestry Joy, bylo nejbližší místo konání soutěže na cestě do Zlatoprutového města Magnoliové město. Matt ho teď zkoumal pokénavem. Procházeli klidným lesem, kde byl slyšet jen zpěv ptactva. Ticho ale bylo po chvíli narušeno praskáním větviček a dusotem nohou. Pak se ale na cestu vyřítil fialový pokémon s červenou tečkou na čele. Pokémon z tečky vypálil duhový paprsek. Těsně před ně. Pak vypálil podruhé. Tentokrát ale trefil Ashe. Ash upadl na zem a pokémon se prohnal kolem nich.

„Ashi, ne!" zděsila se Alex a vrhla se zjistit co mu je.

Na cestu vběhl nějaký kluk. Byl vysoký a na pohled starší než oni. Tvářil se překvapeně že je vidí a snažil se zastavit. Podařilo se mu to až těsně před nimi.

„Co je mu?" divil se kluk s pohledem na omdlelého Ashe.

„Ten fialový pokémon ho zasáhl psychickým paprskem." vysvětloval mu Matt. Alex se snažila Ashe probrat.

„A sakra!" zaklel kluk.

„Proč nadáváš?" Matt sledoval Alexiny pokusy a pokračoval v konverzaci.

„Tohle bude na dlouho a tak se představím. Jmenuji se Andrew Burk."

„Já Matt Taid. Tak povídej." vybídl Andrewa.

„Nebylo by lepší probrat vašeho kamaráda?" napadlo ho při pohledu na Alex.

„Nevím jestli se ti to povede. Vypadá to, že tvrdě spí," sdělovala Alex, co zjistila.

„Spí? Dobrá. Nechte ho spát. Bude to tak lepší."

Alex si ho nedůvěřivě měřila.

„Věřte mi. Už s tím mám zkušenosti."

„No dobrá," Alex vstala kolena a postavila se vedla Matta. „Tak spusť."

„Ten fialový pokémon byl Espeon." začal, ale Alex ho přerušila. „Pokémoní útoky ale na lidi nepůsobí, nebo jo?"

„Bohužel jo." odpověděli jí oba naráz. Pak pokračoval jen Andrew. „Teď bude nějaký čas mimo a jen tak blábolit."

„Cože?! Jak dlouho?"

„Nemám tušení. Pár dní, týdnů...."

„Ale to přece nejde!" rozkřikla se Alex.

„Říkal´s že ses s tím už setkal. Jak se to vyřešilo posledně?" Matt se zdál být podivně nezúčastněný, jako by ani o kamaráda neměl starost.

„To bylo ve městě, takže jsem ho odvedl do nemocnice a tam mu pomohli."

Matt vytáhl pokénav a prohlížel si mapu okolí. Pak se mu rozjasnila tvář. „Hodinu cesty odtud je pokemonské středisko. Snad nám sestra Joy pomůže." oznámil svůj objev radostně.

„Probudíme ho. Vaporeone, vodní dělo!" povolala svého vodního pokémona Andrew. Modrý pokémon se čtyřma nohama a ocasem a vypustil na Ashe proud vody.

Ash otevřel oči. Měl je ale podivně prázdné.

„Není mu nic?" vyhrkla okamžitě starostlivě Alex.

„Ne, jen je totálně mimo. Sám se ani nezvedne. Budeme ho muset nést." To už Matt pomáhal Ashovi na nohy. Ten nic neříkal, jen hleděl kamsi, kam ostatní neviděli.

„Díky Vaporeone." odvolal pokémona Andrew a podepřel Ashe z druhé strany. Matt podal Alex pokénav aby je vedla. A tak šli.

***

Cesta do střediska jim trvala o hodně déle než předpokládali, protože Ash se šoural a oni ho nechtěli tahat.

Ashe vyšetřovala sestra Joy. Seděl klidně, ale cosi si nesmyslně blábolil. Andrew a Matt o kterého se opírala Alex čekali na sedačce v čekárně. Joy se objevila za čtvrt hodiny a držela Ahovi pokébally.

„Nedokážu mu pomoct," po těch slovech Alex vytryskly slzy. Matt neměl ve tváři žádný výraz, ale Andrew vypadal zkormouceně.

„Nicméně je způsob jak ho z toho dostat.," dodala aby jim pozvedla náladu.

Alex se na ni podívala rudýma opuchlýma očima plnýma slz. „A jaký?"

„Musíte najít toho Espeona co ho zasáhl. On mu pak může pomoci."

„To může trvat věky. Může jich tu být v okolí několik."

„Tuhle oblast znám. Žije tu jen jeden."

Matt radostně zajásal. „Pomůže nám Ashův Noctowl!" převzal od sestry Joy pokebally.

„Moc děkuju," objala šťastná Alex sestru Joy.

„Je to moje práce." usmála se sestřička a pozorovala ty tři jak běží ven.

„Pojď nám pomoct Noctowle!" soví pokémon se překvapeně rozhlížel kdo ho to povolal a kde je jeho trenér.

„Mohl bys nám pomoct?" žádala ho Alex. „Ashovi není dobře a potřebuje tvou pomoc." Noctowl přikývl na znamení že rozumí.

„Hledáme pokémona jménem Espeon. Víš jak vypadá?" ptal se Matt. Noctowl přikývl a rozletěl se pryč.

Já taky pomůžu, ozval se Suicune.

A jak? v odpověď kolem ní slabě zafoukalo. Matt tázavě zvedl obočí. Nepatrně přikývla a dala si prst na pusu.

„Co jsi vůbec dělal v tom lese Andrew?" zeptala se najednou Alex.

„Snažil jsem se chytit toho Espeona. Mám už pět vývojových stadií Eevee, ale Espeona ne."

„Vážně? Mohl bych je vidět?" žádal Matt.

„Jasně. Proč bys nemohl," vytáhl svých pět pokeballů. Objevilo se pět pokémonů. Modrý Vaporeon, žlutý Jolteon, oranžový Flareon, béžovo-zelený Leafeon a jiskřivě blankytný Glaceon. Matt si je jednoho po druhém prohlížel s neskrývaným nadšením.

Zato Alex se rozhodla otevřít Ashovy pokebally které jí Matt předal. Vysvětlila Chikoritě a Houndourovi co se stalo. Když skončila, Chikorita napochodovala proti Leafeonovi a začala na něj zuřivě mluvit.

„Co to dělá?" divil se Andrew.

„Nevím to jistě, ale myslím že má dojem že za to, co se stalo Ashovi můžeš ty a tak chce vyzvat Leafeona na zápas," poslouchal zaujatě chovatel pokémonů jejich konverzaci.

„Pokémoni ale mezi sebou vetšinou nezápasí pokud jim to nepřikáže trenér," namítla Alex.

„Jsou i vyjímky. Trénink, zúčtování.... Dovolíš jim to, Andrew?"

„Jo. Mám totiž stejný pocit jako Chikorita."

Oba travní pokémoni se postavili proti sobě. Chikorita zaútočila jako první, použitím listové břitvy. Leafeon se jí zdatně vyhýbal a přibližoval se k Chikoritě.Pak na ni použil semennou střelu. Chikorita vypískla jak dostala plný zásah a upadla. Vzápětí se postavila na nohy a vypálila magické listy. Teď dostal plný zásah Leafeon. Chikorita neváhala a vystřelila své úponky a šlehala jimi Leafeona. Ten se z jejího dosahu dostal až hbitým útokem. Když na něj Chikorita nedosáhla, napjalo se mu tělo a kolem něho začaly vířit listy. Listová bouře. Leafeon ji proti své soupeřce vyslal plnou silou. Chikorita omdlela.

Matt ji okamžitě ošetřil a odnesl sestře Joy. Vrátil se akorát včas, aby viděl jak se Noctowl vrátil a ukazuje jedním křídlem směr.

„Všichni zpátky," odvolal své pokémony Andrew.

„Ty taky Houndoure!" zavelela Alex a pak se všichni tři dali do běhu za Noctowlem, který jim ukazoval směr cesty.

K Espeonovi doběhli za deset minut. Našli ho, jak spí před malou skalkou. Alex se už už hrnula že to vyřídí, ale Andrew ji zastavil. „Můžu za to já a já to taky napravím," zašeptal a připravil si pokeball. Otevřel pokeball a objevil se Glaceon. „Ledový paprsek!" zaútočil. Espeon stihl akorát otevřít oči aby uviděl jak ho pohlcuje led.

„Skvěle, teď železný ocas," Galceon rozbil Espeonovo vězení zářícím ocasem a odhodil ho na nejbližší strom.

„Ledový tesák!" tenhle útok Espeona dostal. „Pokeballe leť!" poražený Espeon se ocitl v pokeballu. Ten se chvíli zmítal, ale pak přestal.

„Rychle zpátky do střediska," zavelel Matt a rozběhli se nazpět. Noctowl jim letěl nad hlavou.

Do střediska vrazili jako hurikán. Sestra Joy se právě teď věnovala nějaké dívce, ale jakmile je uviděla, ptala se pohledem zda byli úspěšní. Sedli si tedy, a čekali až bude mít sestra čas. Noctowl poletoval u stropu.

Teď ti určitě pomůžu, ozval se Suicune.

Hmmm? S čím? Espeona máme.

To jo, ale nestačí to. Nevím jestli to ta Joy ví, ale jediný způsob jak se tohohle zbavit je, aby pokémon ten útok zopakoval dobrovolně, aniž bys ho nutila

A jak to mám asi udělat?

Proto mě máš. S tím ti pomůžu já. Nejsem sice jeho pánem, ale všeobecně se těšíme nějakému respektu a tak by to nemělo být těžké.

Ale ty ho donutíš. To je pak k ničemu.

Ee. Já jsem pokémon, já se nepočítám.

Aha. Mám ti říct?

Ne nemusíš. Díky našemu spojení budu vědět až mě bude třeba.

Tak dobře. Děkuju.

Matt sedící vedle ní, do ní žďuchl. Zřejmě s ním Entei mluvil. Přikývla, že ví. Sestra Joy se k nim dostala za deset minut, v obličeji špatně skrývanou zvědavost.

„Dopadli jste dobře?"

Andrew otevřel pokeball. „Jo." Pokeball ale otevírat neměl. Espeon se okamžitě rozeběhl k východu.

„Nééé!" zasténala Alex. Neměla ale proč. Těsně před východem obklopila Espeona modrá záře a zvedla ho do vzduchu. Překvapeně zvedli hlavu ke stropu. Noctowl se snažil zároveň letět, a držet Espeona, což se mu neadřilo a on ztrácel výšku a záře oblopující Espeona slábla. Alex a Andrew se rozeběhli k padajícím pokémonům. Andrew chytil Espeona, Alex Noctowla.

Mattovi se neskutečně ulevilo. „To bylo těsné."

Následovali sestru Joy do pokoje, kde byl Ash připoután. Andrew Espeona pevně držel a Alex znaveného Noctowla nechala odpočinout v pokeballu. Ash pořád s prázdnýma očima v klidu ležel a blábolil nesmysly.

Alex ho konejšivě chytila za ruku. „Neboj, už to bude dobrý," těšila ho měkkým hlasem.

„Je ti jasné co po tobě chceme ne?" zeptal se pokémona. Ten chvíli uvažoval, ale pak přikývl.

„Nevím co se stane. Nemám totiž tušení co dál," přiznávala se Joy a sledovala jejich pohyby, jakoby se obávala jejich reakce.

„To nevadí," ujišťoval ji chovatel. Pak čekali, co Espeon udělá. Alex samým napětím Ashovu ruku přímo drtila, ale ten to vůbec nevnímal. Konečně se Espeon rozhoupal a jeho tečka začala hýřit barvami. Psychický paprsek zasáhl Ashe přímo okamžitě. Všichni napjatě čekali.

Ashovi oči už nebyli prázdné a oni zajásali. Ash se po nich zmateně podíval a pak si uvědomil, že je připoután.

„Hej, co se děje? Proč mi drtíš ruku Alex? A proč jsem připoutanej?" dožadoval se odpovědí. Nikdo nic neřekl. Alex mu pustila ruku a šťastně se usmívala. Kdybys jen věděl,potřásla hlavou a objala ho.