Dobrodružství Ashe Graye

Vyhrát nebo prohrát, první část

Magnoliové město bylo malé městečko v údolí mezi horami ve středu Johta. Bylo rozdělené na dvě části. Historickou a novodobou. Historická část byla na pravém břehu řeky Asabel, která dělila město na dvě půlky. Historické části vévodila věž gotického kostela. Levý břeh patřil městu novému. To se nevyznačovalo žádnou zvláštností a nejvyššími budovami byli šestipatrové paneláky. Na úplném kraji nového města ležela soutěžní hala. Pokemonské středisko bylo oproti tomu v historické části, kde se právě teď nacházeli. Seděli u stolku a před nimi byli všichni Alexini pokémoni a Alex se rozhodovala, koho použije v soutěži, zatímco stejně jako chlapci, pevně svírala své vejce.

„Už to mám," říkala právě. "Pro představení použiju Croconawa a zápasit budu se Smoochum."

„Cože? Nemyslelas to obráceně?" kulil oči Ash.

„Ne, to tedy ne. S Croconawem jsme ještě v představení nebyli a už jsem i vymyslela co předvedeme. Smoochum si naopak musí trochu zazápasit aby získala nějaké zkušenosti," vysvětlovala mu.

„To je správný přístup, Alex," chválil kamarádku Matt. „Trenér nebo koordinátor by měl své pokémony střídat, aby byli zhruba stejně silní."

„Když je to tak," zadumal Ash. „Přihlásím se taky."

„Co?" teď zase pro změnu nechápala Alex.

„Jak řekl Matt, pokémoni by měli být na stejné úrovni, a jediný s kým jsem ještě nezápasil je Houndour. A protože pochybuju že na vzducholodi budu mít nějakou příležitost k zápasení, jediná příležitost jak trénovat, je tahle soutěž."

„Ah. A víš co předvedeš?" vyzvídala na kamarádovi, protože jestli to vyjde, budou spolu zápasit.

„No, mám matnou představu. Tak jsem zvědavej."

„Držím vám oběma palce," popřál jim oběma Matt.

„Díky," vyhkrli oba. Pak se na sebe podívali, jako by se viděli poprvé v životě a pokoušeli se odhadnout výsledek možného zápasu.

Alex vzala do rukou pokebally a odvolala své pokémony. „Díky za to, že mi pomáháte," poděkovala.

„A jaký to vlastně je?" chtěl vědět po kamarádce novopečetěný koordinátor.

„Co? Soutěžení?" nechápala.

„Jo."

„Prostě úžasný. Spolupracuješ s pokémony přitom ukazuješ svůj smysl pro umění, sílu, souznění s pokémony.... Prostě se to nedá popsat. Myslím že je bys to možná přirovnal k zápasení nebo tak něco."

„Je něco na co bych si měl dát pozor, nebo o čem bych měl vědět?"

„Při představení musí být tvůj pokémon neustále vidět. Útok, nebo kombinace ho nesmí zakrýt. Vezmi si třeba takovou Dawn..."

„Kterou Dawn?"

„Však víš. Jednou ses se mnou koukal na záznam soutěže ze Zotavného města. Pro představení použila Ambipoma."

„Joo. Už si vzpomínám. Co s ní?"

„Rychlý útok jejího Ambipoma obklopil úplně a to je chyba. Sice to bylo krásné, ale Abmipom vidět nebyl, a to je špatný. Pokémon musí být pořád vidět."

„Budu si to pořád pamatovat," ujistil ji. Alex si tím tak moc jistá nebyla.

„Vy dva," vložil se do hovoru Matt „neměli by jste se jít přihlásit? Ať to taky stihnete."

„To máš pravdu." přitakal Alex a zvedla se. V tu chvíli se jí rozzářila náruč. Pak zase pohasla. Alex se zaraženě podívala na Matta.

„Asi se ještě trochu zdržíte. Líhne se," osvětlil jí.

„Tak brzo?"

„Jak vidíš tak ano. Měla bys jít za setsrou Joy," doporučil ještě, ale to už byla Alex na cestě k pultu. Vejce znovu zářilo. U pultu už sice někdo byl, ale jak Joy spatřila zářící vejce, rychle to vyřešila a uvolnila tak místo pro Alex. Vypodložila pult polštářem a poslal Chansey pro přístroje. Kluci dorazili a zvědavě vejce pozorovali.

„Polož ho sem," ukázala na polštář.

Uposlechla a opatrně na něj vejce položila. Joy si vzala stetoskop a přiložila konec na špičku vejce. Chvíli poslouchala a pak ho přesunula na jiné místo. Vejce se mezitím zase rozzářilo. Chansey připojila k vejci přístroj a pustila ho. Joy přestala vejce poslouchat a zkoumala obrazovku přístroje.

„Všechno je v naprostém pořádku a během chvilky se vylíhne." Jakoby vejce chtělo potvrdit její slova, zhaslo a zase se rozsvítilo a pak se začalo rozsvěcet a zhaset v kratších intervalech. Po dvou minutách intervaly ustaly a vejce už jen zářilo.

„Už je to tu," upozornila je Joy. Alex se na něj upřeně dívala aby věděla co se vylíhne. Matt s Ashem se polohlasně dohadovali, co to vlastně bude. Alex je oba praštila hřbetem ruky aby byli zticha a soustředila se na vejce. Chlapci ji probodli pohledy a třeli si bolavé nosy. Intenzita záření vejce se stupňovala. Tvar vejce se začal měnit. Utvořila se kulatá hlava, mírně oválné tělíčko, čtyři krátké nohy, dlouhé špičaté uši na konci mírně roztřepené, úzký ocásek který se ke konci rozšířil a utvořil jakousi elipsu a na konci tři kuličky, na něčem, co by se s trochou fantazie a nadsázky dalo nazvat "stonkem". Přícucky přístroje odpadly a ležely na polštáři. Na něm teď stála růžovo- béžová kočička.

„Ta je nádherná," rozplývala se Alex a vytáhla pokedex. SKITTY. KOŤÁTKOVITÝ POKEMON. TENTO POKÉMON JE VELICE ROZTOMILÝ. JEHO OCÁSEK MŮŽE PŘIPOMÍBAT ROSTLINU ALE NENÍ TO TAK. VELICE RÁDI PRONÁSLEDUJÍ COKOLI CO SE HÝBE.

Zmáčkla několik tlačítek a pokedex zapípal znovu. TENETO POKEMON JE SAMIČKA. OVLÁDÁ NÁRAZOVÝ ÚTOK, DVOJITÝ ÚDER, NÁPOMOC, ELEKTRICKOU VLNU A ŽELEZNÝ OCAS.

„Ona umí nápomoc?" užasla Alex.

„Tenhle útok umožňuje umět útok někoho z týmu, ale ty ji v týmu ještě nemáš, nebo jo?" dumal Matt.

„Ve vzácných případech se s ním už pokémon rodí," vysvětlovala jim Joy „dědí to po jednom z rodičů, ale nikdy se neví co. Navrhovala bych ti abys šla zjistit ven co vlastně umí," radila ještě.

Koordinátroka, ještě plná smíšených pocitů vzala opatrně Skitty do náruče. „Děkuju za pomoc."

Joy se usmála. „Vůbec nemáš za co."

Přešli halu a zamířili si to ke dveřím na opačném konci než byl vstup. Zahrada za střediskem měla čtvercový tvar a nebyla moc velká. Byla tam jedna lavička, několik okrasných třešní a jedna velká borovice, která se tyčila do výšky, ale nezadala si co do výšky s kostelní věží, která byla poměrně blízko. Ti co vešli do zahrady mohli obdivovat stavební pestrost kostela, všechny ty ozdobné věci gotické doby, chrliče a věžičky. Taky bylo vidět spousta domů z různých slohů. Celkově to byla krásná podívaná.

Alex položila Skitty na zem. Ta se rozběhla po trávníku a začala si hrát se spadlou šiškou. Nad tím pohledem se museli usmát.

„Je opravdu krásná," obdivovala ji Alex.

„K sežrání. Dáme si ji k obědu?" poškleboval se Ash. Ne však dlouho. Alex mu podrazila nohy a praštila ho loktem do zad.

„Jsi nechutný," odplivla si.

„A ty zas nechutně brutální," postěžoval si a vyprskla prach který se mu dostal do úst. „Chvíli si tu poležím," oznámil směrem nahoru.

„Ani se ti nedivím," Matt stěží poškleboval úšklebek. „Ale víte co se říká: co se škádlívá, to se rádo mívá." Tohle říkal neměl. Vzápětí totiž ležel na zemi vedle Ashe. „Achjo," povzdechl si a ani se nenamáhal zvedat.

„Skitty," oslovila svého nového pokémony hnědovláska. „mohla bys mi ukázat nápomoc?" Skitty se na ni zvědavě podívala. Pak se vzepjala na zadní a u jedné z paciček se vytvořila bílá koule. Vzápětí z ní začaly létat růžové okvětní lístky.

„Květinový tanec? To je úžasné!" jásala a popadla Skitty do náruče.

„To nebude všechno," ozval se ze země Matt.

„Ne?"

„Nápomoc má obvykle tak tři útoky."

„Vážně? Tak dobře." postavila Skitty znovu na zem. „Předveď co umíš, nápomoc!" Skitty se postavila na zadní, u přední pravé tlapky se utvořila bílá koule a z ní vylétly ve spirále plameny.

„Ohnivý vír?" divil se Ash, podpírajíc si bradu.

„Útoky nemusí být stejného typu," objasnil mu Matt.

„Aha."

„Skitty, ještě jednou. Nápomoc!" Skitty opakovala svůj postup, ale tentokrát vylétly z koule malé ohnivé kuličky.

„Uhlíkový útok," identifikoval ho ležící chovatel.

„Paráda. Takže to zkusíme ještě jednou!" tentokrát se už Alex ničeho nového nedočkala. Z bílé koule vylétla spousta růžových okvětních lístků.

„Takže květinový tanec, ohnivý vír a uhlíkový útok... S tím se dá něco dělat. Moc ti děkuju Skitty. Půjdeš do svého nového pokeballu?" kočička si ji zvědavě prohlížela. Pak se protáhla a schoulila do klubíčka.

„Takže si jde zdřímnout? No dobrá," zalovila v batohu a vytáhla pokeball. Už už ho chtěla použít, když se zarazila. Jsi překrásná. Dám ti speciální pokeball a ne nějaký obyčejný. Zalovila v batohu a vytáhla růžový pokeball se srdíčkem. Stále povalující se chlapci zpozorněli. Kurtův speciální pokeball v akci ještě neviděli.

Alex otevřela pokeball a Skitty s růžovým paprskem světla zmizela uvnitř. Takže nic zajímavého. Jen jiná barva. Dívka se otočila na válející se chlapce. „Tak vstávejte lenoši. Jdeme se přihlásit. Soutěž začíná za čtyři hodiny tak ať to stihnem."

S brbláním se sebrali ze země, oprášili kalhoty a vyrazili. Prošli střediskem a ocitli se na ulici. Vál jemný vánek, na obloze se proháněli Butterfree, Pidgey, Skiploom, Noctowl nebo holubi a vrabčáci. K budově souteže zamířili v tichosti a užívali si krásného dne. Prohlíželi si všechny úžasné historické budovy a připadali si jako v nějaké pohádce ze středověku. Ulice šuměly hlasy lidí, kteří si užívali den stejně jako oni. Míjely spousty obdivuhodných staveb a překrásných zahrad. Zastavili se na mostě a zahleděli se do vody, kde se proháněly ryby, Magicarpové a spousta dalších vodních pokemonů.

Do soutěžní haly dorazili za půl hodiny. Okamžitě zamířili k registračnímu pultu, za kterým seděla mladá dívka.

„Dobrý den. Chtěla bych se přihlásit," podala jí Alex kartičku potřebnou k registraci. Dívka ji strčila do počítače a načetla si informace.

„V pořádku," usmála se „Pokemon do představení?"

„Croconaw."

„A pro zápasení?"

„Smoochum."

„Hotovo," vrátila jí kartičku.

„Taky se chci přihlásit," pospíšil si Ash „ale nemám kartičku."

„Vaše první soutěž? Půjčte mi prosím váš pokedex," požádala ho. Ash jí podal svou zelenou digitální encyklopedii. Cívka ho vstrčila do počíteče a prohlížela si obrazovku.

„Ash Gray z New Barku, narozen 1.6.1995. Sedí to?" otázala se ho.

„Ano. Naprosto."

„Dobrá tedy. Váš pokemon do představení?"

„Noctowl."

„A pro zápasení?"

„Houndour."

„Hotovo. Teď jste přihlášen. Hodně štěstí," vrátila mu pokedex a přidala k němu modrou kartičku se symbolem stužky.

„Děkuji," poděkoval a strčil si obojí do kapsy.

„Houndoura jsem čekal když si říkal že chceš trénovat, ale Noctowl?" otázal se ho Matt. Ash pokrčil rameny. „Snad to vyjde."

***

„Vážené dámy, vážení pánové! Vítám vás na Magnoliové soutěži. Dnes mám pro vás novinku ohledně druhých kol. Kromě kruhových ukazatelů bodů přibude počitadlo pro lepší orientaci, jak vás diváků, tak i soutěžících. A každý ze soutěžících začíná na sto bodech, které se postupně odečítají. Ale teď už je čas přivítat naše porotce. Prvním z nich je zakladatel soutěží, pan Contesto!" Bibian lehce mávla rukou ke stolu porotců.

Contesto se postavil. „Jsem velice rád že tu můžu být."

„Další je předseda fanklubu soutěží, pan Sukizo!" Bibian se ladně pohybovala a její modré šaty se celé třpytily.

„Magnoliové město je nevšední!"

„A nakonec, sestra Joy z Magnoliového pokemonského střediska!"

„Je mi potěšením být jedním z porotců." Joy byla mírně červená, ale to nijak nezmírnilo potlesk který následoval všem třem.

Matt se nemohl dočkat až začnou představení. V rukou držel svoje a Ashovo vejce. Vedle něj seděla na sedačce Skitty a Chikorita.

„Nyní už je čas na prvního soutěžícího! Je jím Ash Gray z města New Bark!" Bibian se s očekáváním otočila ke vchodu pro soutěžící. Ash s bušícím srdcem vešel na pódium. V ruce křečovitě svíral pokeball.

„Novtowle, leť! Ash vyhodil pokeball vysoko do vzduchu. Noctowl vyletěl ven v záplavě stříbrných hvězdiček a obletěl pódium.

„Pěkný začátek," hodnotila Bibian.

„Vzdušné eso Noctowle!" od Noctowlova zobáku se utvořily zářivé provazce světla. „Uvolnit!" Ash věděl že jsou pokémoni při útocích napjatí a tušil že když se uvolní, bude výsledek o něco jiný.

A měl pravdu. Zhruba ke konci Noctowlovy hlavy se provazce světla rozpouštěly a vytvářely kolem něj jiskřivý závoj bílých jiskřiček. Obecenstvo nadšeně tleskalo. Noctowl létal ve spirále nad jevištěm a tak utvářel mírný vánek.

„Překrásné. Také velice zajímavý způsob využití útoku. Tohle jsme tu ještě neměli."

Ash si připravil kouli plnou fialových konfet, kterou koupil před zahájením. „Do toho!" zakřičel a vhodil kouli do vzduchu, nervy napjaté jako špagát.

Noctowl ke kouli vystřelil jako šipka a začal se otáčet kolem své vlastní osy, takže se jiskřičky rozletěly po celém prostoru haly. Soví pokémon čelem prorazil křehký obal koule a fialové konfety se rozlétly všude kolem.

„Bílá a fialová tvoří zajímavý kontrast, nádhera!" Noctowl ukončil Vzdušné eso a letěl nad Ashovu hlavu, kde se vznášel, zatímco se Ash ukláněl.

„Tak a teď je čas na hodnocení porotců! Jak ohodnotí Ashův výstup?" tázavě přelétla pohledem z Ashe na porotce a zpátky.

„Opravdu nezvyklé využití toku. Velice originální a také krásné," hodnotil Sukizo a dal Ashovi osm bodů.

„Rozhodně nevšední," Contesto jako obvykle neřekl nic nového a dal devět bodů.

„Skutečně krásné představení a skvělá spolupráce koordinátora s pokémonem," Joy dala také devět bodů. Na tabuli naskočil celkový součet.

„Dvacet šest bodů pro Ashe Graye! To je dobrý výkon na nováčka!"