Dobrodružství Ashe Graye

Vyhrát nebo prohrát, druhá část

Po jedenácti dnech dorazila naše trojice do Magnoliového města. Tam se Alex překvapivě brzy vylíhlo její vejce, ve kterém byla Skitty. Alex zjistila že Skittty ovládá velice užitečný útok nápomoc. Ash se rozhodl přihlásit se do soutěže aby mohl trénovat s Houndourem před zápasem na stadionu Zlatoprutového města. Zúčastnil se tedy představení s Noctowlem, které mělo větší úspěch než sám čekal. Získal totiž dvacet čest bodů z třiceti možný, cože je podle jeho mínění, a i názoru Bibian, na začátečníka hodně.

Teď stále s bušícím srdcem mířil uličkou zpátky do šaten. Vestou ho minul nějaký jiný koordinátor kterého neznal. Alex seděla na lavičce v šatnách a sledovala představení koordinátora který byl na pódiu teď. Byla na řadě po něm. Jakmile uviděla že Ash vstoupil do šatny vrhla se k němu.

„Wow. To bylo nádherný."

„Fakt si to myslíš?"

„Jo. Nečekal jsem že dokážeš předvést něco takovýho, když jsi začátečník."

„Děkuju. A měla bys už jít ať nepřijdeš pozdě. Tamten už skončil."

„Oh. No jo. Máš pravdu. Tak mi drž palce."

„Neboj. Budu."

Alex s klidem zamířila do chodby vedoucí na pódium. Měla malou trému, ale tu ovládala. Ostatně měla dojem že jí to zůstane napořád, ale nevadilo jí to. Byla ráda, protože to znamenalo že jsou pro ni soutěže důležité. Počkala až předchozí koordinátor opustí jeviště a vešla.

„Tady je náš třetí koordinátor! Alex Dylanová z města New Bark!" Bibianino ohlášení Alex vzbudilo v divácích nadšený jásot. Alex vytáhla pokedex.

„Předveď se, Croconawe!" z pokeballu vylétl krokodýlí pokémon v záplavě bublin, které se odrazily od země a vznesly se ke stropu. Croconaw začal sestřelovat bublina vodním dělem a drobounké kapičky kolem něj ve světle vytvářely duhu, takže vypadal že je šestibarevný.

„Wow, to je opravdu překrásné. Croconaw září šestí barvami duhy!" byla Biabian okouzlená tím co viděla.

„Dobře Croconawe, vodí dělo a ledový tesák!" krododýl zvrátil hlavu a ke stropu vystřelil proud vody. Vzápětí ho obklopily dva ledové blesky a vytvořily tak ledový sloup.

„Perfektní kombinovaný útok! Krásné a ukazující Croconawovu sílu!"

„Teď škrábavý útok!" Croconaw vyskočil a tím vyhodil sloup do vzduchu a tam do něj začal sekat svými drápy. K zemi se začaly snášet ledové střípky, některé tak malé, že připomínaly sněhové vločky. Když Croconaw skončil, byl vzduch o hodně studenější a třpytil se kousky ledu, mezi kterými tančily sněhové vločky. Croconaw se ve spirále snesl k zemi a pak se uklonil. Alex také.

„Brr, je tu docela zima," otřásla se Bibian „ale vůbec mi to nevadí protože mě hřeje nádherné představení Croconawa a Alex. To si myslím já. Co si myslí naši porotci?"

„Krása a síla spojené v jednom. Velice působivé, já mám zimu a sníh rád," pronesl Contesto dal Alex devět bodů.

„Velice nevšední!" Sukizo dal osm celých sedm bodů.

„Miluji zimu a ještě více sníh. Nikdy by mě nenapadalo že může sněžit v místnosti." Joy dala devět bodů.

„Dvacet šest celých sedm bodů pokud se nemýlím!" otočila se Bibian k tabuli kde naskočilo ono číslo. Celá hala propukla v nadšený potlesk. Alex nadšeně objala Croconawa a dala mu pusu. Potom ještě zamávala divákům a vydala se do šaten, kde na ni čekal Ash.

Ten na ni čekal na konci chodby, Noctowla už v pokeballu. Jak se objevila, zaplavil ho pocit hrdosti a pyšnosti že právě on se kamarádí s tak skvělou koordinátorkou, jakou byla podle jeho názoru Alex.

„Byla jsi vážně skvělá!" chválil kamarádku.

„Díky. Snažila jsem se."

„A podařilo se ti to. Musím říct že jsem na tebe pyšnej."

Alex se mírně začervenala. „V-vážně?"

„Ale samozřejmě! Jsi skvělá koordinátorka a ještě skvělejší kamarádka." Alex ho radostně objala a dala mu malou pusu na tvář. Pro změnu teď zase zčervenal Ash.

„A pak že se nemáte rádi." ozvalo se. Oba se prudce otočili. Před nimi stál Matt a spokojeně se usmíval. Chikorita držíc úponky Ashovo vejce stála vedle Skitty. Obě dvě se taky usmívaly. Okamžitě od sebe odtrhli, což způsobilo že se Matt uchechtl.

„Oba jste si vedli skvěle. Jste dobře sladění se svými pokémony."

„My to víme," prohlásili oba s úsměvem.

***

Ulicemi Magnoliového města procházely dvě podivné osoby. Jeden, menší mužíček o oranžovou maskou na obličeji a dírou akorát pro jedno oko a s černými vlasy, pořád mluvil. Druhý připomínal spíše dívku. Měl dlouhé blonďaté vlasy, které mu spadaly do jednoho oka, zbytek měl stažené dozadu a na týle jich měl část gumičkou udělané do tzv. palmy. Jeho šedé oči zračily otrávenost druhým společníkem. Oba dva muži na sobě měli černé pláště s rudými mraky, které měli sepnuté u krku.

„Deidaro-senpai (senpai = ten kdo začal přede mnou) , jak víme že jsou zrovna tady?" tázal se maskovaný blonďáka.

„Ty jsi vážně pako, Tobi," zavrčel otráveně Deidara. „Ta holka je koordinátorka a právě tady se koná soutěž, takže tu bude. Proč jsme tě vůbec přijali?"

„Protože Tobi is good boy!" prohlásil Tobi pyšným hlasem. Deidara si přejel rukou po obličeji. „Proč zrovna já?" zasténal.

„Protože Diedara senpai přišel o partnera, pamatujete?" odpověděl mu klidně Tobi.

„Jo to si pamatuju. Akorát nechápu proč jsem jako dalšího partnera musel dostat pomeranč."

„Ale to není hezké Deidaro-senpai. Já pomeranče nerad."

„Kde tě to pako Zetsu sebral?" zeptal se sám sebe.

„Mám takový dojem že mě chtěl sežrat jeho Victrebeel." odpověděl maskovaný, který otázku slyšel.

„Lituju že to tenkrát neudělal," prohlásil chladně blonďák.

„Vy jste tak necitlivý senpaí!" zapištěl mužíček.

„Jsem si toho plně vědom. Pamatuješ si doufám jak je máš přilákat?"

„Jistěže senpai! Mám skvělou paměť! Použiji svého Alakazama, ten je najde svou myslí, zmate, vyvede z města a my jim ukradneme ty přívěsky!"

„Musíš tak řvát Tobi? V okruhu pěti kilometrů tě někdo neslyšel," Deidara zuřil. Nejenže byl Tobi pako, ale ještě ke všemu se neuměl chovat nenápadně. Aspoň že věděl co má dělat.

„Vážně?" podivil se Tobi.

„Ne ty pitomej vymačkanej uschlej pomeranči!"

„Já pomeranče nerad senpai," připoměl mu Tobi. „A Tobi is good boy!"

„Proč mě trestáš Jashine?" zoufal si blonďák. Nebyl věřící, ale pochytil tohle od náboženského fanatika kterého měli v organizaci. Ostatně to nebyl jediný. Měli tam ještě schizofrenního milovníka kytiček, žrouta ryb co vypadal jako žralok. Pak tam měli zamaskovaného skrblíka, poloslepého mladíka co odmítal nosit brýle a raději nosil příšerné kontaktní čočky, hysterickou modrovlasou milovnici origami, které byla šéfovou parťačkou. A šéfa na hlavu, který miloval country. Jediný normální byl podle Deidary jeho bývalý mrtvý parťák Sasori, který miloval loutky. Kdysi taky mívali slizouna, který nosil věci jen z hadů. Ten už byl naštěstí pryč.

„Vy věříte v boha senpai?"

„Ne."

„Tak proč ho voláte?"

„To je jen obrazně."

„Aha," přikývl Tobi, ačkoliv to vůbec nechápal. Zrovna míjeli stánek s občerstvením a Tobi zjistil že má hlad. „Senpai, mám hlad. Koupíme si něco?" Deidara si jen povzdychl a objednal dva párky v rohlíku. Vlastně byl zvědavý jak jeho parťák vypadá, protože to nikdo v organizaci nevěděl. Posadili se na lavičku před stánkem a čekali. Párky v rohlíku dostali během chvilky. K Deidarově zklamání se Tobi otočil a když bylo jisté že ho neuvidí, zvedl si masku a pustil se do jídla. Blonďák nechtěl vypadat že je zvědavý a tak se pustil do svého jídla.

Když se chystali odejít, Tobi si něčeho všiml. Na pultě stánku stálo duté prasátko z papíru. Nápadně mu připomnělo Deidarova díla. Deidara byl totiž umělec tvořící z bílého jílu a Tobimu připadalo že jsou si ty věci podobné.

„Deidaro senpai, podívejte," ukázal na prasátko. Deidara se na prasátko nechápavě podíval. „To vypadá jako to co děláte vy. Určitě kopírujete!" obvinil ho Tobi. Deidarovi naběhla žíla.

„Ty pitomej pomeranči!" zařval a kopl ho do zad, takže Tobi upadl.

„Tobi is good boy!" sténal zamaskovaný, válíc se po zemi.

***

„A je po pauze!" hlásila Bibian. „Je čas vyhlásit čtyři postupující soutěžící. Naši porotci se shodli kteří by to měli být. A tady jsou!" na tabuli naskočili čtyři fotky. První Alex, druhý nějaký kluk, Ash a ještě nějaká dívka. „To jsou oni. Podívejme se ještě, jak budou zápasit! O tom rozhodne počítač!" obrázky se otočily, nějak zamíchaly a znovu otočily. První zápas byl Alex s tím chlapcem a Ash měl zápasit s dívkou. Alex i kluk nastoupili na zápasiště.

„A je to tu dámy a pánové. První dnešní zápas! Alex, která má jednu stužku a Jason se dvěmi! Zápas bude trvat pět minut! Začněte!

„Do toho Smoochum!" z Alexina pokeballu vyletěla s vločkami malá Smoochum.

„Bojuj Hariyamo!" protivníkův pokémon byl obrovský s velkými dlaněmi.

„Tak tohle vypadá na zápas Davida a Goliáše, kdo asi vyhraje?"

„Haryiamo, mega ránu!" jednu z obrovských tlap bojového pokémona obklopilo zlaté světlo.

„Uskoč Smoochum!" růžová pokemon hbitě uskočila a Haryiama narazil rukou do země, až se zvedl oblak prachu. Na počítadle ubylo Jasonovi deset bodů. Zbývali čtyři a půl minuty.

„Použij blizard Smoochum!" Smoochum se nadechla a pak vypustila z pusinky obrovskou sněhovou bouři, která proměnila Haryiamu v ledovou sochu. Jasonovi ubylo dalších patnáct bodů.

„Nádherná práce s blizardem kterou Smoochum ovládá!"

„Rozbij ten led Haryiamo! Dělovou ránu! jedna z tlap bojovníka se rozzářila bílým světlem. Ledový obal praskl a vytvořil kolem něj třpytivý závoj. Alex ubylo pět bodů. Ani jedna z dívek nestačila včas zareagovat a tak Smoochum dostala plná zásah.

„Wow. To byl ale úder!" Alex ubylo dvacet pět bodů.

„Smoochum jsi v pořádku?" starala se Alex. Pokemon přikývla a postavila se do bojové pozice. „Skvěle, sladký polibek!" ze Smoochuminých rtů začala létat spousta malých růžových srdíček. Jason přišel o dalších pět bodů.

„To je roztomiloučký sladký polibek!" když srdíčka Haryiamu zasáhly, protočily se mu oči a začal se kymácet. Dalších deset bodů dolů. Tři minuty do konce.

„Ne, Haryiamo!Vzpamatuj se!"

„Blizard!" Haryiama byl zase pokrytý ledem a neschopný cokoli dělat. V okýnkách stolů porotců se ze zatůtáním objevily křížky.

„A Haryiama není schopen pokračovat! Zmatený a zamrzlý v ledu toho už vážně moc neudělá!" Do konce zbývaly dvě a třičtvrtě minuty a poměr byl šedesát bodů ku sedmdesáti, Jason ku Alex. O vítězi nebylo pochyb. Na tabuli se objevil Alexin obličej s nápisem VÍTĚZ. Jason svého Haryiamu zklamaně odvolal.

„A je to tak. Vítězem prvního kola je Alex!" fanoušci Alex se roztleskali, zatímco Jasonovi se mračili.

Oba koordinátoři se vrátili chodbou do šaten. Ales cestou potkala Ashe a ukázala mu zaťaté palce. Usmál se. Byl nervózní, ale to se dalo čekat. Nikdy ho nevidělo zápasit víc lidí. Jednou to ale přijít muselo. V lize to bude taky tak, říkal si.

„A už tu máme druhý zápasící pár. Ash a Prue! Ani jeden zatím nemají žádnou stužku, takže je jasné že do toho dají vše co mají! Zápas je omezen časovým limitem pěti minut, začněte!"

„Do toho Charmeleone!" z Prueina pokeballu vyletěla s kouřem ohnivá ještěrka s plamenem na konci ocasu.

„Bojuj Houndoure!" Ashův modrý psí pokémon se objevil s ohněm kolem sebe a bílými jiskřičkami. Než se však Ash nadál, Houndour na něj skočil a začal mu oblizovat obličej. Prue ubylo pět bodů.

„No tohle. Zdá se že Houndour má Ashe velice rád a naší porotě se to líbí!" smála se Bibian.

„Plamenomet Charmeleone!" ještěrka začala chrlit oheň a Ashovi taky ubylo pět bodů.

Ash ze sebe sundal Houndoura a nasměroval ho na zápasiště. „Taky plamenomet!" Charmeleonova plameny byla Houndourovými zastaveny kousek od něj. Pak jeho plameny zatlačovaly ty Charmeleonovy a když byli v půlce, tak se zastavily a přetlačovali se. Po chvíli došlo k výbuchu. Vlna horka se rozlétla na obě strany a nesla s sebou jiskřičky, ve kterých vypadali oba pokémoni zajímavě.

„To byla příkladná ukázka síly ohnivých útoků!" oběma koordinátorům ubylo deset bodů a hodiny ukazovaly tři a třičtvrtě minuty.

„Charmeleone, železný dráp!" Charmeleonovy drápy na pravé ruce se bíle rozzářily a prodloužily. Ashovi ubylo sedm bodů.

„Vyčkej Houndoure!" Houndour se zapřel tlapami do země a čekal. Charmeleon se blížil. „Protiútok!" nařídil Ash když už se Houndour rozmachoval. Houndoura obklopila červená vrstva světla a Charmeleon se nestačil zastavit a jeho útok se odrazil a obrátil proti němu. Prue přišla o patnáct bodů.

„Perfektní odražení útoku!" čtyři a čtvrt. Charmeleon se stáhl na svou půlku a čekal.

„Temný puls Houndoure!" u Houndourovy tlamy se začaly dělat dvě temné spirály. Pak vylétly na Charmeleona.

„Ohnivý vír!" oba útoky se střetly a vzápětí vybuchly. Ash i Prue přišli o patnáct bodů.

„Jaké silné útoky! A do konce zbývají tři minuty"

„Ohnivý vír!" Charmeleon zase začal chrlit spoustu plamenů.

„Protiútok!" plameny se však od Houndoura odrazily a nic mu neudělaly. Prue přišla o dalších pět bodů. „Teď plamenomet!"

„Uhlíkový útok!" proud plamene se střetl s ohnivými střelami. Ty Houndourův plamenomet rozrazily a zasáhly Houndoura, kterého to odmrštilo dozadu.. Ash přišel o patnáct bodů.

„Skvělý zýsah! Houndour je z toho docela zmožen!"

„Skvěle Charmeleone, teď železný dráp!"

„Prue se rozhodla využít možnosti že Houndour nemůže vstát!" dvě minuty.

„Houndoure vydrž! Protiútok!" Houndour se snažil vstát, zatímco se Charmeleon blížil se zížícími drápy. Nedařilo se mu to, ani když se napřahoval. Tak se rozhodl pro použití protiútoku na zemi. Právě včas. Charmeleonův útok se do jeho obrany zaryl a pak byl odmrštěn. Prue se odečetlo deset bodů.

„Tedy... Vypadá to že Houndour nemůže vstát, ale stále bojuje!" minuta a čtvrt.

„Plamenomet Houndoure, nevzdávej to!" Houdnour otevřel tlamu a začala vypouštět plameny, ale nemohl se trefit a Ash přišel o sedm bodů.

„Nárazový útok!" Charmeleon se rozeběhl na ležícího Houndoura.

„Zkus protiútok nebo se mu zkus vyhnout!" Houndour napjal síly a konečně se mu podařilo postavit. Ještěrka už ale byla u něj. Tak kolem sebe vytvořil protiútok. Charmeleon do něj narazil a přišel o čtyři body. Nevzdal to ale, ale stále se tlačil na psího pokémona a jeho obranu.

„Oba pokémoni se snaží získat vítězství, komu se to podaří? Neustupujícímu Charmeleonovi, nebo unavenému Hopundourovi? Do konce zápasu zbývá čtyřicet sekund."

Oba dva se o sebe tlačili, cenili zuby, vrčeli na sebe a snažili se získat převahu jeden nad druhým. Vteřiny ubíhaly. Pokémoni se přetlačovali. Všichni je napjatě sledovali. Zbývalo dvacet sekund, když se od sebe vlastní silou odmrštili. Ashovi ubylo třináct bodů. Prue osm. Zapřeli se do země, jak se snažili zabrzdit. Deset vteřin do konce.

„Blíží se konec, ale pořád je čas na finálový útok!" prožívala Bibian konec zápasu.

Když konečně zastavili, zbývali tři vteřiny.

„Houdnoure...."

„Charmeleone...!

Ozvalo se zapípání, oznamující konec zápasu. „A je to tady. Čas vypršel a kdo je vítězem tohoto úžasně napínavého zápasu?" otořila se k tabuli. Ash měl dvacet sedm bodů. Prue dvacet šest. Obrazovku zaplnil Ash.

„A vítězí Ash Gray!" fandové propukli v jásot. Ash nechal Houdnoura odpočinout, stejně jako Prue Charmeleona.

„Finálový zápas mezi Alex Dylanovou a Ashem Grayem se odehraje po desetiminutové přestávce. Tak si odpočiňte a připravte se."

***

Ash do šatny vůbec nešel. Na chodbě si sedl na zem a přemýšlel o zápase s Alex. Nechtěl s ní mluvit, protože ani nevěděl co by jí měl říkat. Doufal že ať bude výsledek jakýkoli, jejich přátelství to nijak neovlivní. Nikdy spolu nezápasili a on si byl jist že jsou jejich síly vyrovnané. Mohl zkusit schválně prohrát, ale věděl že by mu to Alex nedovolila a jemu se to taky příčilo. Nebo se mohl pokusit vyhrát, ale k čemu by mu byla stužka? On chtěl sbírat odznaky. Nevěděl jestli by bylo dovoleno předat Alex stužku. Zkrátka dilema. Vyhrát, nebo prohrát? Pak jen civěl do prázdna a koncem desáté minuty se zvedl y vyšel na jeviště. Alex přišla pět vteřin po něm. Postavili se každý na svou stranu a z jejich tváří se nedalo nic vyčíst.

„A je to tu dámy a pánové! Zápas o Magnoliovou stužku" srdce stužky mělo tvar oválu, na vrcholku korunku. Stužka samotná měla lehce růžové okraje a temně růžový střed. „Ten kdo ji vyhraje, se dostane o něco blíž k Velkému festivalu v Alto Mare! Zápas je omezen pěti minut, jeden na jednoho. Začněte!"

„Do toho Smoochum!" vyletěly vločky a objevila se růžová líbající pokémon.

„Volím si Houdnoura!" Houndour se objevil s plameny a opět skočil a Ashe a olizoval mu tvář. Alex ubyly tři body.

„Smoochum začni blizardem!" z úst maličké Smoochum vyletěla studená sněhová bouře.

„Plamenomet Houdnoure!" plamen se střetl s ohněm. Studený vzduch s teplým. Podle zákonů fyziky se začaly oba vzduchy promíchávat a vznikl vzdušný vír, který do sebe začal vtahovat věci. Oběma za takovou hroznou chybu ubylo dvacet pět bodů.

„Kombinace obou útoků vytvořila silný vír! Kdo ho ale zastaví?"

„Zastav to Smoohum, blizard!" blizard ochladil vzduch v hale celkově, takže vír zmizel. Blizard ale pokračoval na Houndoura.

„Protiútok!" bouře se od Houndoura odrazila a odvála na Smoochum. Tak ji ale ustála, a teď ji zdobilo značné množství stříbrných jiskřiček. Ash přišel o deset bodů.

„Smoochum vypadá v snášejících se jiskřičkách opravdu nádherně." čtyři minuty do konce.

„Houdnoure, temný puls!" dvě temné spirály, křížíc si cestu navzájem vylétly z Hooundourovy tlamy.

„Uhni se Smoochum a použij sladký polibek!" Smoochum uskočila a temný puls jen zasáhl zemi. Ash přišel o deset bodů. Od Smoochum vylétlo hejno srdíček.

„Se srdíčky vypadá Smoochum velice rozkošne." srdce zasáhla Houndoura a on s Ashem přišli o dalších deset bodů.

Ash věděl co by teď mohla udělat. Rozhodl se tomu předejít. „Kouřový útok!" zápasiště zahalil štiplavý dým.

„Tak tohle nebude dobrý taktika, řekla bych!" soudila Bibian a snažila se nekýchnout z kouře. Opravdu ne. Ashovi ubylo patnáct bodů. Ovšem Alex přišla alespoň o osm.

„Houdnoure, pokus se vzpamatovat než se rozptýlí kouř." Houndour začal prudce třást hlavou aby se vzpamatoval, ale nic se nedělo. Ke všemu se mu začala motat hlava.

„Smoochume, odfoukni ten kouř blizardem!" kouř zmizel a psí pokémon byl uvězněn v ledu. Dvě a půl minuty do konce.

Ash zratil další desítku. „Rozehřej to plamenometem!" led před Houdnourem zoranžověl a pak zmizel úplně. Plameny které teď měly volný prostor, zasáhly nepřipravenou Smoochum. Alex ubylo deset bodů.

„Tohle bylo nečekané! Zmatený Houdnour zasáhl Smoochum! Minuta do konce!"

„Znovu zkus plamenomet!" plameny létaly do všech směrů, Smoochum však ne a ne zasáhnout. Dalších deset bodů dolů.

„Zmatený Houndour už zjevně nemá šanci!"

„Nárazový útok Smoochum!" malá Smoochum se rozeběhla proti psímu pokémonovi.

„Běží zepředu, protiútok!" i když byl Houdnour zmatený, tohle použít dokázal. Smoochum odlétla a Alex tak přišla o deset bodů. Třicet sekund.

„Houdnoure, Smoochum je teď přímo před tebou, zkus ji zasáhnout temným pulsem!" Houdnour na nic nečekal a vypálil útok. Kupodivu přesně. Dvacet pět sekund

„Blizard!" dvacet sekund. Oba útoky se střetly a vybuchly. Při tom udělali oběma pokémonům zajímavý efekt. Oba tak přišli o sedm bodů.

„A už zbývá jen deset vteřin!"

„Zkus ještě plamenomet!" plameny vylétly stejným směrem jako puls.

„Uskoč a blizard!" oba útoky minuly. Tři vteřiny.

Ozval se tón ukončující zápas. „A je konec! Zápas skončil třináct bodů proti třiceti dvoum. Vítězí Alex!" celý sál jásal. Ash si oddychl a stáhl Houndoura. Byl sice zklamaný že prohrál, ale měl radost že má Alex druhou stužku. Tu jí předal Contesto. Alex ji zvedla a ukázal divákům. V druhé ruce držela Smoochum. Pak se rozeběhla k Ashovi a i se Smoochum ho objala.

„Já mám takovou radost," zašeptala.

„Já taky," odpověděl.

„Proč jsi nepřišel do šatny?"

„Nechtělo se mi," lehce se usmál.

„Lenochode."

„Není nic krásnějšího než přátelství se soupeřem..." dodávala Bibian, zatímco Alex s Ashem opouštěli jeviště, jednou rukou se objímajíc, druhou mávajíc divákům.

Prošli prázdnou šatnou, kde se pustili a ocitli se v hale. Proti nim běžel Matt s jejich pokémony. Ash si vzal od Chikority své vejce.

„Díky moc Chikorito," odvolal ji.

„Tak to byl úžasný zápas," gratuloval jim Matt. „Alex - gratuluju ti k druhé stužce."

„Díky," usmála se šťastně.

„Asi, nic proti, ale řekl bych že soutěže nejsou nic pro tebe.

„To je v pohodě. Taky mi to tak přišlo, takže se už nebudu účastnit."

Alex rádoby smutně protáhla obličej. „A to mě jako připravíš o potěšení tě porážet?"

„No samozřejmě," ušklíbl se Ash.

„Vy dva si nedáte pokoj co?" dvojice svého kamaráda probodla pohledem a pak se zatvářili odmítavě. Matt se rozesmál na celé kolo.

„Tak se oba dva běžte pochlubit rodičům, už dlouho jste jim nedali o sobě vědět."

„Nejseš ty náhodou náhodou nějakej chytrej?" otázala se Alex.

„Náhodou jo," uculil se Matt.

Vyšli ven a ucítili jak se jim něco tlačí na mysl. Nebyli připravení, takže podlehli. Byl to Tobiho Alakazam, kdo se jim naboural do mysli a plně je ovládl. Z tváře se jim vytratil jakýkoli výraz. Oči ztratili lesk. Jejich těla se uvolnila jako loutkám. Klátivým pohybem se vydali z města. Tam v hustém lesíku čekali Deidara s Tobim a Alakazamem.

„Doufám že se to povede, když odstranění původních majitelů se nepovedlo," říkal právě Deidara Tobimu.

„Co se stalo?" zajímalo zakuklence, který tenkrát v organizaci nebyl.

„Když jsme ty tři zabili, ty zatracený přívěsky začali zářit a zmizely. Do letošní zimy jsme je nemohli najít. Myslím že dvojice v ostatních regionech si vedou úspěšněji než my, i když je taky nemají."

„Doufám že budeme první," vyjádřil naději Tobi.

„Já taky," Deidarův obličej se rozzářil. Mezi stromy se objevily tři postavy. „Á, už jsou tady." ani se nehnul. Chtěl si počkat až přijdou k němu. Byli už na dosah ruky, když se přívěsky rozzářily pronikavým ohněm ,jakoby vycítily nebezpečí. Deidara rychle stáhnul nataženou ruku a zaklel.

Trojici se najednou sklonily hlavy a Alakazam najednou z nějakého důvodu omdlel.

„Alakazame!" vrhnul se Tobi k pokémonovi.

„Nestarej se o něj ty pako! Hlavní jsou oni!" jako by to byl jeho hlas který to způsobil, těla Alex, Matta a Ashe už zase vypadala normálně, ne že jsou pouhými loutkami. Pozvedli hlavy. Deidara polekaně ucouvl. Jejich oči neměly normální barvu. Ashovy modré byly červené, Mattovy hnědé měly barvu sokolí žluti a Alexiny zelené měly taky červenou barvu.

„C-co to?" vykoktal ze sebe Deidara.

„Myslel sis že je jen tak ukradneš?" hlas který vyšel z Mattových úst mu rozhodně nepatřil. Zněl jako dunění kamenů.

„Dokud jsme strážci, ty přívěsky nedokážete získat vraždou, krádeží ani zločinem. To prostě nejde," přidal se hlas z Alexiných úst, který zněl jako vítr s deštěm.

„Nepředopkládali jste to co?" přidal se hlas z Ashe který praštěl elektřinou. „Pouto mezi námi je tak silné, že nám umožní si prohodit si mysli, takže vám zmatení nebude nic platné.

„To tedy ne," přidal se hlas, zjevně Enteiův.

„A ještě něco," dodal Suicuneův hlas, „s našimi mysli, cestují i naše schopnosti." jen co to dořekl, objevilo se kolem padouchů tornádo a neslo je někam pryč. Přátelům hlavy zase spadly. Když je zvedli, byly jejich oči už zase normální, jen je trochu bolela hlava.

„Co děláme v lese?" divil se Ash.

Chtěli vám ukrást přívěsky., ozval se všem třem v hlavách Raikou.

„Co?!" vyděsil se Matt. „Kde jsou?"

Naštěstí jsme si s vámi prohodili mysli,vysvětlil Suicune

„Cože?" nechápala Alex.

No...umíme to. A zároveň s myslemi, se přenáší schopnosti, takže jsem se o ně postarali, dodal Entei.

„Fajn, ale příště by jste nám to mohli říct," čepýřila se Alex.

Byli jste pod vlivem zmatení, nevěděli jste o sobě,řekl mírně Suicune.

„Tak to jo," uklidnila se.

„Nepůjdem to toho střediska? Mám hlad," stěžoval si Ash. Rozesmáli se a opustili lesík.