Dobrodružství Ashe Graye

V horách

V pásu asteroidů se oddělí jeden asteroid a zamíří k obrovské žhnoucí kouli. Slunci tvořící střed jedné ze slunečních soustav. Míjí obří plynnou kouli, ke slunci zbývá ještě proletět kolem pěti planet. Pátá. Je fialová, se třemi měsíci. Čtvrtá. Oranžová s jedním měsícem. Teď se blíží třetí. Modrá, také s jedním měsícem. Měsíc, ta šedá kamenná koule kříží cestu asteroidu a ten naráží do jeho povrchu. Ale odpoutejme se od měsíce a zaměřme se na planetu. Z měsíce vypadá jako země. Ale když mraky odplují, odkryjí úplně jiné postavení kontinentů.

Na severní polokouli jsou tři. Jeden je obrovský, zhruba jako eurasie. Obě jeho části jsou si téměř podobné, ale ta západní má v zálivu malé souostroví, zatímco ta východní má dvě velká souostroví jižně od sebe. Kontinent na východě je asi jako severní amerika a je na východ od výhodní části velkého. Je o hodně severněji než ten velký a tvarem tak trochu připomíná trojúhelník. Ten poslední na jihozápad od západní části velkého kontinentu. Jeho východní pobřeží je velmi členité a obklopené mnoha ostrovy.

Jižní polokoule má jen jeden kontinent. Je poměrně velký, ale je téměř u pólu takže polovina z něj je pokrytá ledem. Na sever od něj, čili blíže k rovníku je několik poměrně velkých ostrovů.

Zaměřme se na západní část velkého kontinentu na severní polokouli. Přibližujeme se, dávejte pozor. Zvukové efekty jsou velice drahé. Zazní basový tón. Je to hluboký vibrující zvuk, který naznačuje že se může každým okamžikem rozeznít dechová sekce fanfárou na oslavu celého světa. Přibližujeme se ke středu kontinentu. Jeho jméno je Johto a oblast která se přibližuje je mezi Fialkovým a Zlatoprutovým městem. Tuto oblast vyplňují hory, které jsou vysoké od jednoho do třech tisíc metrů nad mořem. A právě v těchto horách je něco jedinečného. Na místě, které připomíná skloněnou mísu je něco jako planina. Šikmá planina. Ze třech stran ohraničené horami a z té čtvrté hlubokou propastí ve které bublá řeka. To místo se nazývá Lancre. Jediné místo v pokésvětě kde se vyskytuje magie. Ne že by se tam dělo něco magického, ale existuje v surovém stavu, kdykoli použitelná. Ale jen lidmi kteří ji mají přirozeně v krvi. A těch moc není. Vlastně, existují jen čtyři ženy které to dokáží, ale ta čtvrtá už toho zanechala. Zbývajícím třem se říká čarodějky. Nejsou to zlé a hnusné babice jakými se straší malé děti, ale ani mladé pohledné ženy jako ve stejnojmenném seriálu.

První z nich, nejstarší a nejmocnější. Esmeralda Weatherwaxová, které se říká bábi Weatherwaxová. Žije v sama v lesích, protože má ráda samotu. Slunce se právě přehouplo přes zenit, když někdo přiběhl po cestičce a zabušil na dveře. Bábi upřela pohled do rudé, kulaté a ustarané tváře.

„Ty jsi Sumcovousův chlapec s Dílů, ne?" Díly byly jedna malá vesnička nacházející se v Lancre.

„MusítejítokamžitěkpaníBřečťaníkovéajejímumiminku!" slova se mu vyřinula z úst v jediném proudu. Bábi stáhla z věšáku vedle dveří klobouk a vytáhla z trámků pod střechou koště. To byla jedna z výhod být čarodějkou. Měli jste létající koště. Bábi se rozbíhala zahradní pěšinou a vrážela na místa kloboukové jehlice neomylnými gesty válečníka, která se chystá do nečekaného boje. Na konci mýtiny zem klesala příkrý, asi dvanáct metrů vysoký svahem. V okamžiku kdy Bábi doběhla na okraj koště ještě nenastartovalo, ale bábi se vrhla do prostoru a v letu přehodila nohu přes násadu koštěte. Magie zabrala zhruba v polovině pádu dolů a pak se koště vzneslo k nebi.

Díly se hřadovaly na příkrém úbočí jedné propadliny v horách, která si nezasloužila název údolí. Když se začala snášet k zemi, zahlédla tvář která čekala ve stínech zahrady.

„Dobré odpoledne pane Břečťaníku," pozdravila když seskočila z koštěte.

„Je ve chlívě," odpověděl pan Břečtanék nevýrazně. Lancre bylo taky asi jedinou částí světa kde nebyli žádní pokémoni, jen obyčejná zvířata.

„Uvidíme co se dá dělat," prohlásila krátce. Bábi stačil jediný pohled na postavu na slámě a hned věděla co bude třeba. Kráva ležela vedle. Pan Břečťaník zůstal venku takže se mohla dát do díla. Bábi položila ruku na vlhké čelo paní Břečťaníkové. „Takže teď, Květo Břečťaníková," řekla konejšivým hlasem, „uvidíme co se dá dělat. Ale teď... už necítíš bolest." Ve stínech se objevila postava.

„Nečekala jsem že tu budeš," řekla.

A KDE BYCH MĚL BÝT? podivil se smrť.

„I když je fakt že tu nejsou ani ty obludy, ani tví přisluhovači."

MYSLÍŠ HROBNÍKY, DLM A MJJ? zeptal se.(DLM -dead like me, MJJ -mrtví jako já)

„Přesně ty." následovala chvilka ticha. „Pro kolik jsi přišel?"

PRO JEDNOHO

„Hádám že pro krávu ne."

NE. TO BY BYLA ZMĚNA HISTORIE.

Bábi se narovnala. ?Historie není o ničem jiném než o změně věcí."

NE

„Pak tě vyzývám ke hře. To je dovoleno.

ANO. HRÁT SE MNOU O ŽIVOT JE DOVOLENO.

„Jednoduchý poker. Pět karet každému." Bábi vytáhla karty, zamíchala a rozdala každému pět karet. Smrť se podíval na své a pak kývl na Bábi.

MADAM? Bábi odložila své karty. ČTYŘI KRÁLOVNY. OPRAVDU VYSOKÁ KARTA. Pak odložil své karty. PROHRÁL JSEM. MÁM JEN ČTYŘI JEDNIČKY.

„Vezmi si krávu."

Smrť vstal. Chviličku potom kráva vydechla naposled Bábi našla čekajícího pana Břečťaníka. ?Jsou v pořádku" řekla jen a nasedla na koště. Až se jí budou chtít odvděčit (jako že budou) ,najdou ji.

Bábi upírala pohled na neposečenou louku, když tráva najednou lehla. Do kruhu. Potichu ale velice jadrně zaklela.

Gyta Oggová. Nejlepší přítelkyně Bábi a zároveň druhá čarodějka. Lidé jí neřekli jinak než Stařenko, nebo v případě jejích početných dětí, mami.

Jste srdečně zváni... Stařenka se usmála a položila pozvánku na krb. Žehlila si právě svoji nejlepší spodničku. Přesněji řečeno, seděla ve svém houpacím křesle, zatímco skutečnou práci vykonávala jedna z jejích snach. Stařenka jí pomáhala tím, že ji upozorňovala na místa která vynechala.

„Támhle je potřebuje to přejet ještě jednou, drahoušku," řekla a dopila svůj džus.

„Jistě Stařenko."

Další snacha jí čistila boty a třetí opatrně kartáčovala plsť Stařenčina nejlepšího klobouku. Stařenka vstala a přešla k otevřeným zadním dveřím. Slunce bylo zastíněné cáry mraků, takže se její zahrada topila ve stínu. Nasála vzduch. Sice už byl březen, ale tady v horách byla ještě cítit zima. Vítr už ale přinášel jaro. Ta změna už byla ve vzduchu a Stařenka to cítila v kostech. V tu chvíli se ve Stařenčině ještě ne plně vzrostlé bylinkové zahrádce udělal kruh.

„A do pihele temnýho," ujelo jí.

Nejmladší čarodějce bylo osmnáct. Agnes Nittová se zastavila před zrcadlem ve svém domku. Tedy, přesněji řečeno, Agnesina větší část se zastavila. Agnes bylo mnoho. Trvalo nějakou chvíli než se přestaly pohybovat i její předsunuté oblasti. Agnes si zrovna snažila srovnat v hlavě dva názory, které měla na svůj nový klobouk. Agnes měla většinou dva názory na všechno. Lidé v bezmyšlenkovité krutosti říkají, že v každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády.

Agnesina hubená dívka se jmenovala Perdita, ona byla ta spousta čokolády. Agnes neměla Perditu ráda, protože Perdita byla sobecká a zlá, a Perdita ji zase nenáviděla za to, že v ní musí zůstávat a považovala ji za sentimentální lívanec.

Agnes celkem ochotně poslouchal příkazy jako: Nepadejte do jam plných zaostřených kůlů. Ty tady byly z nějakého důvodu. Perdita příkazy nesnášela. Také si myslela že klobouk každé čarodějky představuje autoritativní symbol. Agnes si myslela že menší plnoštíhlé dívky by neměly nosit vysoké černé klobouky. Potíž byla v tom, že dost často měly pravdu obě. Jako třeba teď. Klobouk byl skutečně autoritativní, protože lidé hovořili ke klobouku, ne k osobě která ho nosila. Když měli lidé vážné problémy, šli za čarodějkou (Občas pochopitelně i proto, aby jí řekli: ?Prosím vás, už s tím přestaňte.").

Povzdychla si a vyrazila na svou obvyklou pochůzku. V lánu sněženek které jí kvetly před domkem se udělal kruh.

***

Cesta před nimi vedla přes most, který se klenul nad hlubokou propastí, na jejímž dne tekla řeka. Pak mizela v hustém vlhkém lese.

„Most přes Lancre do Lancre," poznamenal Matt.

„Aha..." pokývala hlavou Alex, „cože?"

„Most přes řeku Lancre do království Lancre," vysvětlil.

Ash se razil. „Království? Myslel jsem že Johto je republika."

„To je. Lancre bylo první království na celém kontinentu a protože je v takových podmínkách, že tam nejde dovést elektřina, nejsou tam pokémoni a má jen tři pole, všechny vlády mu ponechali vlastní nezávislost. Ostatně, v Hoennu je podobné království. Království Togepiho. Až budeš mluvit s Ryanem, zeptej se ho jestli o něm neslyšel."

„Dobrej nápad."

Víš proč je taky to místo zvláštní? Kromě toho co říkal Matt

Ne.

Před hrozně dlouhou dobou tu byla bitva. Největší bitva jakou pokémoní svět kdy zažil. Bojovali tu snad všechny druhy pokémonů.

Wow.

Jo. Taky od té doby všechna ta uvolněná energie zůstává tam. Ve vodě, vzduchu, zemi, rostlinách. Mám takový dojem že vy lidé jí říkáte magie.

To jako myslíš že všechny ty nesmysly o magii co si lidi vymýšlí tu jdou?

Kluci si všimli že Alex mluví se Suicunem. Měla totiž mírně nepřítomný výraz, který se jim během hovoru s legendárními pokémony objevoval na tváři. Občas tak vypadali všichni tři, když si s nimi povídali než šli spát. Oni jim vyprávěli o životě a o lidech a na oplátku byli učeni porozumět svým živlům.

No, svým způsobem ano. Ale můžou to jenom čarodějky.

Cože? Čarodějky? Ty opravdu existujou?

Jen v Lancre.

„No páni," vydechla.

„Co ses dozvěděla?" chtěl vědět bratr.

„Že v Lancre je magie a čarodějky."

„To se divím že tvoje reakce byla tak mírná," reagoval Matt.

„Děláš si srandu?" ptal se Ash a ignoroval Matta.

„Uvnitř je větší. Ne," odpověděla oboum naráz.

Ještě něco.

„Psst," varovala je Alex, protože Ash se choval momentálně jako šílenec. Ano?

Zrovna nastal kruhový čas.

A to je jako co?

Čas kdy se může vytvořit průchod do Proti světa

To jako myslíš ten, ve kterém zmizela Giratina?

Ne. To je Obrácený svět.

A co je teda Proti svět?

To je naše obrácená realita.

Jako že lidi jsou pokemoni a naopak?

Ne. Vše co je tady dobré, je tam zlé a co je tady zlé, je tam dobré.

Ah.

Takže vy tam máte zlé protějšky.

Nikdo se sem nesmí dostat, jinak se naruší rovnováha.

A co když se dostane?

Musí se vrátit zpět.

A jak to dokážem?

Vy ne. Čarodějky.

Takže je musíme najít?

Ano.

„Tak co?" hořel nedočkavostí trenér.

„Nepochopila jsem to úplně, ale je čas kdy se může vytvořit průchod do Proti světa, kde je dobro zlo a zlo dobro. A taky že máme najít čarodějky." zírali na ni a snažili se to pobrat. Alex vykročila na most a v jejich hlavách se rozezněla vysvětlení.

„Jdem," zavelela. Chlapci ji následovali.

Ani jeden z nich se nevšiml, že na druhém konci mostu, vedle kamenného zábradlí seděla kočka. Byla celá černá a na hlavě měla velký klobouk se zahnutou špičkou. Jen co se od ní vzdálili několik metrů, vykročila za nimi.

***

K menhiru, který byl na rozcestí, odkud vedly cesty k jejich domkům, dorazili současně. Což bylo trochu s podivem, protože Bábi se Stařenkou přiletěly na košťatech, zatímco Agnes přišla po svých. Obávala se totiž, že by z koštěte přece jen příliš přetékala.

„Málem jsem spadla z koštěte když jsem to viděla!" rozčilovala se Bábi.

„Přímo uprostřed mojí bylinkové zahrádky!" přizvukovala jí Stařenka.

„Ve sněženkách!" obě starší čarodějky se na ni podívaly. „No co, mám ráda když takhle brzo něco kvete," pokrčila rameny Agnes. ?A co vůbec budeme dělat?"

„Ty půjdeš se mnou posílit ochranu. Stařenka najde nějaké trenéry. Bez těch věciček co mají Burmyové na sobě je neudržíme tam anebo nedokážem dostat zpátky."

„Určitě už žádné nemáme?" ujišťovala se Stařenka.

„Víš že došli když Agnes ještě nebyla čarodějkou a místo ní jsme měli Magritu."

Magrita byla čtvrtá čarodějka. Byla to žena středního věku, velice sentimentální a s výrazem věčné naděje na tváři. Nikdy nebyla takovou čarodějkou jako ty staré a teď i Agnes. Nikdy nenosila černou a klobouk jen zřídkakdy. Vyznala se spíš v léčení. Momentálně nebyla čarodějkou proto, protože byla královna. Vzala se totiž krále, tak co jiného by byla? I když Bábi se Stařenkou proti tomu nic nenamítali, kdykoli se o ní někdo zmínil, dalo se těm dvěma vyčíst ze tváře že Magrita se spokojila s druhou cenou.

„Já ale myslela že v Lancre pokémony nemáme?" divila se Agnes. Sice je neměli, ale znali je velice dobře.

„Taky že ne. Ale ta soutěska co vede dolů, do Zlatoprutu, má odbočku. Tamtudy dojdeš na místo kde žijí Burmyové," vysvětlila Bábi a ignorovala fakt že Burmyové jsou Sinnohští pokémoni. „Tak šup. Gyta ti půjčí své koště ať nemusím letět pomalu."

„Ale Esme..." protestovala Stařenka.

„Ale Bábi....," přidala se Agnes.

„Žádné ale. Už jsem řekla," a jala se startovat své koště. To obnášelo pobíhání sem a tam. To bylo důsledkem jeho stáří a tak potřebovalo nějakou tu chvilku.

„Tady máš děvče. A neznič mi ho," zatímco se Agnes s Bábi vznesly, stařenka se vydala ke vsi která byla nejblíž k mostu přes Lancre.

***

Před trojicí se z lesa vynořilo několik prostých domů. „To je Kyselá Prdel," oznámil jim Matt, který studoval pokénav.

„Nech si vtipy na koledu," odbyla ho Alex.

„Ale vážně. Podívej se sama," a strčil jí pokénav pod nos. Hnědovláska ho odstrčila. „Tak se nemůže jmenovat nic." Ash se přitáhl navigátor k obličeji.

„Tak to se mýlíš ségra, může. Je to fakt tam."

„No tak jo, ukaž," vytrhla mu pokénav z ruky a podívala se. Pak potřásla hlavou. „To snad není možný jaký tady mají vsi jména."

„Ale ano drahoušku," ozvalo se jí zničehonic u ucha. Leknutím všichni tři odskočili. Stála tam stará, mísně korpulentní dáma, s obličejem jako scvrklé jablko a s úsměvem na tváři. „Vy asi budete trenéři že?" otázala se.

„Noo....," začal Ash.

„Já jsem koordinátor, on je trené a ten zrzek je chovatel," předběhla ho sestra.

„Já jsem čarodějka. Gyta Oggová, ale říkejte mi Stařenko."

„Dobrá. Já jsem Alex Dylanová."

„Ash Gray."

„Matt Taid. Právě jsme vás hledali.

„Vážně? Já taky. Tak pojďte. Počkáme u mě doma naž dorazí Bábi s Agnes." pozvala je a vydala se dál do vsi.

6.

Brendan Kaiser - kapitán

- jeho oblíbení pokémoni jsou travní (Sceptile, Leafeon, Exeggutor, Meganium, Vileplume, Tangrowth)

http://i176.photobucket.com/albums/w164/Homunculi99/Kuchiki_Byakuya_by_Tru_Colorz.jpg

Rodney Alden - podkapitán

- miluje hmyzí pokémony (Pinsir, Scyther, Ariadoss, Masquerain, Vespiqueen, Yanmega)

http://images.saiyanisland.com/images/42/1_1151231204_renji_20copy.jpg

Šestá divize je pro budoucí trenéry pokémonů.

7.

Sean Culp - kapitán

- specializuje se na kamenné pokémony (Nossepass, Onix, Golem, Tyranitar, Rhydon, Aggron)

http://media.giantbomb.com/uploads/0/5756/226194-sajin_komamura_large.jpg

Isaac Taranto - podkapitán

- temní pokémoni (Umbreon, Mightyena, Absol, Honchkrow, Houndoom, Weavile)

http://www.mexat.com/vb/attachment.php?attachmentid=797671&stc=1&d=1240342308

Do sedmé chodí budoucí koordinátoři.