Dobrodružství Ashe Graye

V horách 3

Už od prvního pohledu bylo jasné, že tohle místo je ráj pro hmyzí pokémony. Stromy byly vysoké, tráva taky, ve vzduchu byla cítit vlhkost a vzduchem se nesly zvuky hmyzu.

„Měli bychom se rozdělit aby nám šlo hledání rychleji, nemyslíte?" navrhl Matt.

„Dobře," souhlasil Ash.

„Dobrý nápad," přikývla Alex.

Matt se pustil cestou přímo, Alex šla podél skalní stěny doprava a Ash podél sklaní stěny, ale doleva.

Dvojice s R na jednom stromě potichu přemýšlela. „Koho teda budeme pronásledovat teď, Cass?" chtěl vědět Butch.

„To bych taky ráda věděla," odsekla mu. „Možná toho trenéra. Řekla bych že má jakožto trenér nejsilnější pokémony."

„Dobrý nápad," souhlasil její partner, oba slezli ze stromu a dali se nenápadně za Ashem.

„Chm, rozdělili se," prohlásila jedna osoba v černém kabátě s rudými mraky na stromě. Byla to modrovlasá žena s bílou papírovou růží ve vlasech.

„Naštěstí je nás ale víc, než těch pak v černým," přidal se muž s vzezřením žraloka.

„Takže to bude jednoduché," nadhodil červenovlasý mladík.

„To si piš," ujistil ho chlap s šedými vlasy ulízlými dozadu. „Beru si toho kluka co černotričkáři," zamluvil si Ashe a slezl ze stromu.

„Ta hola je moje," přidala se modrovláska a následovala šediváka.

„Takže ten zrzek je na nás, Sasori," prohodil žraločí muž ke zbylému členovi.

„Vypadá to tak, Kisame," souhlasil. I oni slezli se stromu a vydali se zbylou cestou.

Na Ashe dopadaly skrze koruny stromů sluneční paprsky. Na kalhotách mu ulpívaly kapky rosy, která se celý den držela v trávě. Vzduchem, tu a tam prolétla Ledyba nebo Butterfree. Na stromech byli přilepení Metapodové a travou se plazili Caterpie a Weedlové. Zahlédl taky nějaké Pinecy a dával si pozor aby náhodou nevybuchli. Žádného Burmyho ale zatím neviděl. Upoutal ho zvuk tekoucí vody. Třeba tam narazí na nějakýho toho Burmyho. Zdroj zvuku objevil kousek od sebe. Potok, který pravděpodobně viděli při sestupu, tu vytvářel kaskádové vodopády. Nebyly moc velké, ani dlouhé, ale přesto nádherné. Z kochání ho vyrušily dva hlasy. Ženský a mužský.

„Zas budou problémy,

A problémy jsme my,

My chráníme svět před velkou zhoubou,

Před láskou,krásou a touhou pouhou,

To ta největší jsou totiž zla,

Co kdy naši zemi ovládla."

„Cassidy"

„A Butch."

„Zlí rakeťáci už jsou zase tady,

A zmaří vám všechny vaše snahy"

Členové zlodějské organizace se postavili proti němu, vedle sebe měli Houndoura, Shuckla, Myghtienu a Hitmonopa. Ash se otráveně otočil, svoje pokebally připraveny v rukou. Tentokrát mohl použít i Lanturna, díky blízkosti potoka.

„Bayleef, Lanturne, Houndoure, Noctowle, pojďte mi pomoct!" Bayleef stanula před ním, Lanturn v potoce, Noctowl ve vzduchu a jeho modrý Houndour na něj jako obvykle skočila začal mu olizovat obličej.

„Ha, takový lísání," ušklíbla se posměšně Cassidy. „Hounoure, plamenomet, Shuckle nárazový útok!" na Ashe a jeho pokémony se najednou řítily plameny a Shuckle.

„Vodní dělo Lanturne! Noctowle, vzdušné eso!" proud vody uhasil plameny a taky Houndoura a Noctowl odmrštil Shuckla.

„Grr! Jste na nic, vraťte se!" odvolala je Cassidy vztekle. „Dělej něco Butchi!" obořila se na parťáka.

„Mightyeno, stínovou kouli! Hitmontope, trojitý kop!" koule vylétla a Hitmontop se začal točit na špičce kterou měl na hlavě.

„Byleef, zastav ho šlehavým útokem! Houndoure, temný puls!" Houdnourův útok roztříštil ten Mightyenin a zasáhl ji plnou silou. Byaleef svými úponky chytila Hitmontopa za nohu, roztočila a pustila na rakeťáky, kteří vlivem odstředivé síly odlétli zpátky do lesa i se svými pokémony.

„Dobrá práce, všichni," pochválil je. „Dáme si chvíli pauzu a pak mi pomůžete s hledáním ano?" dostalo se mu čtyřhlavého kývnutí. Noctowl se snesl na zem a začal si čistil peří, Bayleef začala škádlit úponky Lanturna a Houndour se vrhnul na Ashe, který se ho se smíchem snažil odstrčit. Když se mu to konečně povedlo, vytáhl z batohu své vejce, kde putovalo od chvíle co nastoupili do vzducholodě.

***

Alex nebyla o moc úspěšnější v hledání. Na rozdíl od Ashe ale pustila své pokémony ven už na začátku, aby jí pomohli. Najednou ji upoutal odlesk něčeho černého v trávě.Sebrala to a začala si to prohlížet. Překvapivě to byl pokeball. Ale ne klasický. Tenhle byl černý, v horní polovině měl červený proužek se zlatým lemováním. Typiycky černý prostředek byl zlatý a obvykle bílé tlačítko též. Protože věděla že pokédex dokáže taky identifikovat jednotlivé druhy pokéballů, vytáhla svůj modrý strojek.

PŘEPYCHOVÝ POKEBALL. POKÉMONI CHYCENI DO TOHOTO POKEBALLU SE RYCHLEJI SBLÍŽÍ SE SVÝM TRENÉREM. JEHO POŘIZOVACÍ CENA SE POHABUJE VE VÝŠI NĚKOLIKA TISÍC. „Wow," vyklouzlo jí. Zvědavě pokeball otevřela. Objevil se růžový pokémon s něčím co připomínalo červeno-bílý límec kolem krku a velkou šedou mušlí na hlavě. SLOWKING, hlásil jí pokédex. VYŠŠÍ VÝVOJOVÉ STÁDIUM SLOWPOKEA. TITO POKÉMONI JSOU VYSOCE INTELIGENTNÍ A NĚKTEŘÍ JEDNICI JSOU SCHOPNI NAUČIT SE MLUVIT. UMÍ TAKÉ VÝBORNĚ OVLÁDAT SVÉ PSYCHYCKÉ SÍLY.

„Kdo jsi?" zeptal se.

„Co?! Ty mluvíš?" nechápala Alex.

„Neslyšela jsi pokédex? Můžeme se to naučit."

„Slyšela, jen jsem to nečekala."

„To chápu."

„Nicméně se jmenuji Alex Dylanová."

„Rád tě poznávám. Neviděla jsi mého trenéra?"

„Ne. Pokud vím jsem tu je já a mí dva kamarádi a ani jeden nikdy neměl Slowpoka."

„Oh," ta zpráva Slowkinga zarmoutila. „Asi jsem se svému trenérovi ztratil."

„To je mi líto."

„To mě taky."

„Co vlastně budeš dělat? Já bych řekla že jsi teď svobodný."

„Asi to tak bude."

„Takže?"

„Jdu se projít a vstřebat to. Svého trenéra jsem měl opravdu rád."

„Jasně. Hodně štěstí ve tvém svobodném životě."

„Děkuju," otočil se a pomalu zmizel mezi stromy.

Alex bylo toho pokémona líto, ale pravděpodobně už pro něj nemohla nic udělat. Ne teď když odešel. Vzdychla a chtěla se věnovat hledání Burmyho, když si všimla že mezi stromy někdo je.

„Kdo je to?" zvolala nejistě. Nevěděla proč, ale najednou se jí sevřel žaludek. Postava vystoupila ze stínů a dopadlo na ni světlo. Byla to mladá žena. Na sobě měla černý plášť s rudými mraky, který ji zakrýval od krku až k patě. Měla zářivě modré vlasy a v nich vetknutou papírovou růži.

„Ahoj děvče," pozdravila. Alex neodpověděla. Žena se usmála. „Moudrá. Poznáš nepřítele. Ale to je ti k ničemu. Tvůj přívěšek je už teď můj," prudce vytáhla ruce z pod kabátu, což způsobilo velice efektivní odkrytí toho, co měla na sobě a ukázání že v rukou drží čtyři pokebally. Na sobě měla švestkově modré tričko s krátkými rukávy a džínovou sukni téže barvy. Její pokémoni jakoby vycítili nebezpečí, přestali hledat a semknuli se kolem ní. Ženě se na tváři objevil úšklebek.

Otevřela své pokebally a před ní se objevili Sceptile, Exeggutor, Roserade a Meganuim.

„Sceptile, listovou čepel! Exeggutore, ořechovou bombu! Roserade, kouzelné listy! Meganuim, sluneční paprsek!" Sceptile vyskočil a listy na jeho loktech se zeleně rozzářily a prodloužily. Z palmy na Exeggutorově hlavě začaly létat bíle zářící kokosy. Od Roserade vylétla vlna bíle zářících listů. Květina Meganium začala nabírat energii.

„Croconawe, ledový tesák! Smoochum, blizard! Teddiurso, rychlý útok! Skitty, nápomoc!" z Croconawovy tlamy vylétly dva modré proudy ledu a zamrazily Sceptilovy listy. Účinek to však nepřineslo, protože led okamžitě praskl a Croconaw schytal dvě řezavé rány. Ledový vichr od Smoochum zamrazil ořechové bomby, které tak zůstaly vyset v půli cesty. Vybuchly a oba pokémony zasáhly obrovskými kusy ledu. Teddiursovy hvězdičky trhaly Roseradiny listy a ji samotnou zasáhly pod bradu a odhodily ji. Ze Skittiiny tlapky vylétl plamen, zatočil se a vytvořil ohnivý vír, který Meganium pořádně ožehl. Jenže naneštěstí to Meganuim ustála a pořád sbírala energii. Pak z květiny vylétl proud sluneční energie a smetl Skitty. Malou pokemon paprsek odhodil na kmen stromu.

„Vidíš, já ti to říkala," oznámila jí modrovláska. Její stromový pokémon skočil zpátky k ní. Exuggutor se společně se Smoochum i přes utržené rány oba vzpamatovali. Květinová pokémon se namáhavě postavila opět proti Teddiursovi. Popálená a od slunečního paprsku vyčerpaná Meganium se začala třást. Kočičí pokemon se postavila stejně namáhavě jako Roserade.

„Možná. Jste všichni v pořádku?" starala se. Svorně přikývli. „Tak fajn. Uděláme malou rošádu." její pokémoni byli sladění s Alex a tak se začali rychle přesouvat. Croconaw teď stál proti Meganium, Skitty proti Sceptilovi, Teddiursa proti Exeggutorovi a Smoochum oproti Roserade. „Skitty, nápomoc! Teddiurso, dvojitý útok a pak stínovou kouli! Smoochum, blizard! Croconawe hlavový útok!" na Sceptila vylétl plamenomet. Proti Exegutorovi stál tucet Teddiursů a poslal tucet stínových koulí. Smoochum opět vypustila ze svých malých jemných rtíků ničivou bouři. Alexin první pokémon proti Meganuim vyrazil hlavou napřed.

„Scepile, zkus se tomu uhnout! Exeggutore, listovou bouři! Roserade, klimatickou kouli! Meganium nárazový útok!" Sceptile hbitě uhnul, ale Skitty začala směrovat svůj plamenomet jinam stejně hbitě a nakonec ho zasáhla. Exeggutor sklonil hlavu a z ní vylétla spousta listů, kombinované s tornádem. Stínové koule prolétly listovou bouří a vybuchly po celém těle obřího pokémona. Jeho útok naopak zničil všechny Teddiursovy kopie a ničivě zasáhl i jeho samotného. Malá koule která se utvořila mezi Roseradinými květinami narostla a jakmile ji Roserade vypustila, síla blizardu ji smetla a obrátila proti ní samotné. Současně ji zasáhl blizard. Oba pokémoni, letící proti sobě, krokodýlí i rostlinný pokémon se srazili. Silou jejich střetu se zvířil oblak prachu a oba je zakryl. Když se usadil, pokémoni leželi na zemi, s hlavami u sebe.

„Takže jsi porazila všechny mé pokémony. Šikovná." usmála se a odvolala je. Pak vytáhla další dva a otevřela je. Objevili se pokémon se stromkem na zádech a pokémon s houbou na hlavě. „Ale porazíš i tyhle dva, se svými dvěma unavenými pokémony?"

Alex se sevřelo srdce. Podle toho jak noví protivníci vypadali, tušila že to nezvládne. Ale stejně to chtěla zkusit. „Skitty, nápomoc! Smoochum, blizard!" z tlapky Skitty vylétlo malé tornádo spolu o ostrými květinovými lístky. Smoochum se nadechla a opět vypustila svou ničivou bouři.

„Torterro, zuřivé kytky! Breloome, dělovou ránu!" ze země před Skitty vyrazily dlouhé špičaté,trnité kořeny. Ty zastavily příval ostrých okvětních lístků. Houbový pokémon vyskočil do vzduchu a blizard prolétl přímo pod ním. Jeho pravá tlapa se bíle rozzářila. Jak padal dolů, použil sílu pádu aby zvýšil účinnost svého útoku. Náraz zatlačil malou Smoochum několik centimetrů do země. Malá líbací pokemon omdlela.

„Smoochum ne! Vrať se!" pokemon zmizela v červeném paprsku. „Vedla sis dobře," dodala Alex ještě když uklízela pokeball. Podívala se na bojiště. Torterra a Breloom stáli nehnutě, bez známek únavy. Její poslední pokémon byla udýchaná Skitty, jejíž chloupky byly slepené potem.

„Myslím že jsme skončili, co říkáš?" zeptala se mile modrovláska.

„Neskončili," odporovala Alex. „Zvládneš ještě něco Skitty?" kočičí pokémon přikývla. V příští vteřině se sesula na zem. Žena se usmála. Alex naskočila husí kůže.

„Ale ano, skončili," opravila ji a vykročila k ní. Udělal krok a najednou stála, jednu nohu mírně zvednutou.

„Co se to...?" divila se Alex.

„Nemůžu...se...hýbat!" cedila žena skrz zaťaté rty. Její pokémoni chtěli něco udělat, ale zjistili že se taky nedokáží pohnout.

„Tak to má být," řekl hlas, ve kterém Alex poznala Slowkinga. Růžový pokémon se škeblí na hlavě vyšel z opačného směru než odešel. Obě se na něj podívaly. Teda Alex ano. Modrovláska se jen pokusila.

„Co tu děláš?" zeptala se ho.

„Díky mým psychickým schopnostem můžu slyšet myšlenky. Tedy jen když se zaměřím na určitou osobu. Ale teď jsem to nemusel dělat, protože ty vaše mi přímo duněly v hlavě."

„A...to...jako..znamená co?" chtěla vědět Alexina protivnice.

„To znamená že ti nedovolím abys Alex vzala to co jí náleží a zneužila to." odpověděl.

„Jak toho chceš docílit?" chtěla vědět Alex, která cítila že je v bezpečí a uvolnila se.

„Dívej se," poručil jí pokemon. Z ženiných pokeballů vylétly červené paprsky a vtáhly své obyvatele dovnitř.

„Wow!" zíraly obě překvapeně.

„Jak jsi to..." chtěla vědět stále zmrzlá protivnice.

„Je to jednoduché. Svými silami. A teď se zbavím i tebe." modrovláska najednou zmizela.

Alex se zmateně rozhlížela, ale nikde ji neviděla. „Kam zmizela?"

„Teleportoval jsem ji na asi tak sto kilometrů vzdálené místo."

„Páni." vydechla. „A proč ses vrátil?"

„Jak jsem řekl, slyšel jsem tvé myšlenky a vím co s přáteli ochraňuješ. Budu tobě i tvým přátelům pomáhat."

„Děkuju."

***

Ash se chystal pokračovat v hledání Burmyho. Dal vejce zpátky do batohu a zvedl se z kamene, na kterém seděl když pozoroval své pokémony jak si hrají a vytáhl Lanturnův pokeball. Chystal se ho vrátit, když si všiml že ve stínu někdo stojí. Dotyčný si všiml že ho vidí a vystoupil ze stínu. Ani jeden z nich si nevšiml kočky s kloboukem na hlavě, která seděla opodál. Dotyčný měl na svůj mladý věk šedivé vlasy, ulíznuté dozadu a zakončené krátkým culíkem. Tělo mu stejně jako modrovlasé ženě zakrýval od krku po paty černý plášť s rudými mraky.

„Co ode chcete?" zeptal se ho a zvědavě si prohlížel jeho oblečení. Něco mu připomínalo, ale za boha si nemohl vzpomenout co.

„Chci tu věc kterou máš na krku," oznámil mu a zlomyslně se usmál. Ash přívěsek instinktivně stiskl.

„Ale já vám ho nedám," odporoval a schoval Lanturnův pokeball.

Muž se usmál ještě víc. „To jsem ani nečekal. Budeme bojovat. Jak vidím máš čtyři pokémony. Když je porazím, vezmu si tvůj přívěsek ať budeš chtít nebo ne. Když prohraju, odejdu sám. Ale i když moji nabídku odmítneš, stejně zaútočím. Takže nemáš na výběr."

Ash chvilku přemýšlel. Nabízená varianta férovéhu zápasu se mu zdála výhodná. „Dobře. Přijímám. A souhlasím s tvými pravidly."

Šedeovlasý muž vytáhl z pod pláště pokeball, aniž by odhalil své oblečení. „Fajn. Věděl jsem že budeš moudrej. Mým prvním pokémonem je Glalie." ve vzduchu se objevil kulovitý pokémon s rohy, černé barvy, okolo těla něco šedivého co připomínalo krunýř. Byly mu vidět zuby stažené do nepřátelského výrazu.

GLALIE. OBLIČEJOVÝ POKÉMON. GLALIE PŘIPOMÍNÁ LIDSKÝ OBLIČEJ, PROTOŽE MÁ UŠI NA STEJNÉM MÍSTĚ A MÁ LEDOVĚ MODRÉ OČI. ŽIJÍ V HLUBOKÝCH CHLADNÝCH JESKYNÍCH A NĚKDY VE VYSOKÝCH HORÁCH, NEBO MOHOU BÝT NALEZENI SPÍCÍ V LEDOVCÍCH. JSOU TO VELMI LOAJÁLNÍ POKÉMONI, oznámil Ashovi pokédex.

„Dobře tedy. Můj první pokémon bude Houndour." modrý psí pokémon se několika skoky postavil proti svému protivníkovi.

„Tak tedy začneme. Glalie, ledový paprsek!" v prostoru mezi jejími rohy se objevila modrá koule a z ní vytryskly mrazící paprsky.

„Houdnoure, uhni se a použij plamenomet!" Houdnour se hbitě vyhnul ledovému paprsku, který okamžitě na zemi vytvořil ledový kámen a vypustil na Glalii proud ohně. Pro ni nebylo nic jednoduššího než se vznést o trochu výš a útoku tak uhnout.

„Chm. Glalie, použij teď blizard!" kulovitý pokémon se nadechl, otevřel ústa a z nich vylétla ledová bouře.

„Zkus to obrátil protiútokem!" Houdnourovo tělo obklopila oranžovo- červená záře. Když ledová bouře dorazila k Houndourovi, začala se o protiútok otáčet proti své majitelce. Útok byl silný a tak se Houdnour musel zapřít tlapami do země, až se v ní objevily rýhy. Nakonec se blizard otočil celý a Houdnour mohl protiútok zrušil. Glalie, teď obalená v kusu ledu, spadla na zem. „Dostaň ji plamenometem! Rychle!" z psí tlamy se vyvalil proud ohně.

„Pěkné," stihl říct jenom ulízanec a v tu chvíli jeho pokemon zasáhly plameny. Ozvalo se syčení a z místa kde ležela se vyvalil oblak páry. Houdnour si toho nevšímal a chrlil plameny, aby si byl jistý že protivnici porazil. Až ho Ash musel zarazit.

„Stačí Houndoure," plameny ustaly a odhalily Galilii, popálenou a v bezvědomí. Houdnour radostně skočil na Ashe a olízl ho. „Dobrá práce," pochválil ho.

„Glalie, vrať se," odvolal ji beze slůvka pochvaly zahalenec. „Musím uznat že to bylo dobré. Ale...." na tváři se mu opět objevil úsměv který během zápasu zmizel. „S tímhle pokémonem to nebude tak snadné. Glaceone, do toho!"

Ash tohoto pokémona ještě neviděl, ale Houdnour už ano, tak ani nečekal až jeho trenér vytáhne pokedex aby zjistil víc informací a postavil se přímo proti němu.

„Tak dobře. Jdem na to," odfoukl si Ash. „Plamenomet!" a zápas znovu začal tím, že Houndour vypustil svoje plameny.

„Glaceone, uhni se a rychlý útok!" sněhový pokémon ladně uhnul a několika skoky byl u Houdnoura, který nestihl přestat chrlit plameny. Silou útoku a rozběhové dráhy náraz Houndoura odhodil do potoka vedle Lanturna. Temný pokémon vyskočil, oklepal se a skokem byl zase proti Glaceonovi.

„Ok. Zkus temný puls!" teď se objevily dva temně fialové proudy, vzájemně propletené.

„Bariéru a pak ledový střep!" Houndourův útok zastavila sklovitá stěna která se objevila před Glaceonem. Z Glaceonovy tlamy pak začaly létat ostré kusy ledu, které měly hranolovitý tvar.

„Zkus uhnout!" psí pokémon skákal z místa na místo, ale ledový střep měl široký rozsah, někže ho několik kusů ledu zasáhlo. Po každém zásahu bolestně zakňučel. „Sakra!" ucedil Ash, ruce zaťaté v pěst. Jak slyšel jak Houndour trpí, bylo to jako by trpěl on sám. Vytáhl pokeball. „Byl jsi skvělý, ale už toho na tebe bylo moc," byl rozhodnutý že za tohle mu ten člověk zaplatí. „Noctowle, jsi na ředě! Vzdušné eso!" ani jeden z trenérů ptačího pokémona pořádně nepostřehl a vzápětí už sněhový pokémon letěl dozadu.

„To bylo dobré," ocenil Noctowlův útok soupeř. Soví pokémon byl už zase ve vzduchu a létal nad ležícím Glaceonem. „Ale ne dost. Lavinu!" nad oběma pokémony se začalo objevovat obrovské množství sněhu. Až nakonec množství sněhu zastínilo slunce, spadla lavina dolů. Smetla Noctowla a zasáhla i Glaceona. sníh začal okamžitě mizet a Ashovi došlo proč. Oba zápasící pokémoni byli v bezvědomí.

„Dobrý práce Noctowle. Díky," jeho protivník odvolal Glaceona bez jediného slůvka.

„Poslední kolo bude dvojité," prohlásil a než stačil Ash cokoli namítat, otevřel dva své pokebally. Z jednoho se vynořil Weavile a z druhého Delibird. „Weavile, temný puls! Delibirde, dárek!" temně fialové proudy vyletěly na Bayleef, a Delibird se zářící koulí v tlapkách se rozletěl k Lanturnovi.

„Lanturne, bleskovým útokem odraž temný pulz! Bayleef, kouzelné listy!" blesky zničily temný puls a bíle zářící listy zasáhly Delibirda. Ten svíti kouli upustil a v tu chvíli, kdy se koule dotkla země, vybuchla. Přímo vedle Bayleef a vedle místa kam spadl zasažený Delibird. Síly výbuchu byla taková, že oba zápasící trenéry posadila na zem.

„Co to sakra bylo?" vykašlal Ash, když se usadil oblak prachu, který výbuch způsobil. Chtěl říct ještě něco, ale musel vyprskat hlínu která se mu usadila v ústech.

„Obvykle to takovou sílu nemá," prskl ulízanec a stejně jako Ash vyplivoval hlínu.

„To mě těší," ucedil Ash a podíval se na pokémony. Bayleef a Delibird byli v mdlobách. Weavile ani Lanturn ne, ale oba byli tím výbuchem pošramocení.

„Pokračujem!" zvolal šedovlasý, aniž by se obtěžoval zvednout ze země. „Weavile, ledový paprsek!"

„Bleskový útok Lanturne!" elektřina s ledem se střetly ve vzduchu se začaly přetlačovat. Led měl na vrch. „Vodní dělo teď!" kromě elektřiny která sršela z horní části Lanturnova těla, vypustil ze své tlamy proud vody. Ten narazil do Weavila a přerušil jeho ledový paprsek.

„Skvěle! Zkus ho dostat vodní pumpou!" proud vody zesílil a tlačil Weavila pryč. Ten se zarýval patami do země, aby to zastavil.

„Zmraž do blizardem!" modní pumpa začala vlivem blizardu mrznout a rychle se blížila i k potoku ve kterém byl i Lanturn. Za chvíli byl pokrytý vrstvou ledu. „Ha! Co uděláš teď?" smál se zakuklenec.

„Ted? Matoucí paprsek!" led se fialově rozzářil a za chvíli praskl. Z něho vylétl proud fialového světla a zasáhl Weavila. Jeho oči se začaly točit dokola a pak padl na zem. Vzápětí zmizel v červeném paprsku.

„Jo! Vyhrál jsem!" radoval se Ash.

„Ne, to ne. Mamoswine, Abomasnowe, pojďte ven!" před Ashem se objevil obří pokémon připomínající mamuta a s obrovskými kly. Bílý pokémon vedle něj byl jen o něco menší a měl zelené tlapy.

„Ale to nen fér!" rozčílil se Ash.

„Život není fér," ušklíbl se ulízanec. „A taky, já jsem padouch, ti nikdy nejsou fér."

Ve chvíli kdy ulízanec udělal první krok se z okraje stromořadí ozvala rána a vyvalil se odtamtud oblak růžového kouře. Oba tam upřeli pohled. Když kouř zmizel, naskytl se jim opravdu zajímavý pohled. Stála tam vyšší dívka v černém klobouku, jehož špička byla zakončená něčím, co připomínalo hranatého šneka. Měla krátké tmavě fialové vlasy, které se jí u uší kroutili do tvaru lízátek. V milém obličeji svítili žluté oči. Černé triko bez ramínek pevně obepínalo její opravdu vyvinuté ozdoby a volně přecházelo v krátkou sukni. Rukávy jí začínali kousek pod rameny a končily kousek nad lokty. Napřáhla ruku a řekla: „Dý-dý-dýně! Haloweenský kanón!" z její dlaně vytryskl prou oranžového světla a pohltil Ashova protivníka. Když zmizel, šedovlasý muž byl pryč a mezi stromy zela díra. Pak dala ruku dolů, zářivě se usmála a rozeběhla se k Ashovi. Jeho hlavu mu přitiskla mezi svoje ozdoby a Ashovi se spustila z nosu krev. „Jo! Blair vyhrála! A ty jsi zachráněn!" radovala se a poskakovala. Ash se na nic nezmohl, jen omámeně sledoval svoje zorné pole a snažil se o to, aby mu přestal téct krev z nosu. Neúspěšně.

„Hej! Co to jako má bejt?!" rozlehl se lesem dívčí hlas. Ash v něm poznal Alex. „Já bojuju a hledám Burmyho a ty se tady válíš v ozdobách nějaký holky kterou ani neznám!" dívka konečně Ashe pustila a ten si hřbetem ruky otřel krev z pod nosu. Na dvířině tváři se objevil nevinný a překvapený výraz.

„Já taky bojoval! Tahle holka mě zachránila a pak si moji hlavu vrazila mezi svoje ozdoby!" hájil se Ash. Všiml si že je vedle ní pokémon se škeblí na hlavě, ve kterém poznal Slowkinga

„To ti taky budu věřit!" prskla.

„Ale on ti říká pravdu,“ hájila ho dívka. Měla jemný hlas, který nevypadal že by měla tak stará dívka, ale nebyl zase moc dětský. Hodil se k ní. „Bojoval s hnusákem, prohrával a Blair ho zachránila,“ oznámila Alex a tak odhalila své jméno, které zatím neřekla. Pustila Ashe a odstoupila.

„Dobrá. Řekněme že vám věřím. Co teď? Zaútočili na dva z nás? Neměli bychom jít zkontrolovat Matta? Mě zachránil Slowking, tebe tahle potrhlice. Kdo zachrání jeho?“

„Jdeme ho zkontrolovat,“ Ash s pochvalou odvolal Lanturna a podíval se na Alex.

„Slowkingu, můžeš? A nás všechny,“ požádala svého nového pokémona hnědovláska. Pokémon se chvíli soustředil, jak hledal Mattovu mysl. Když ji našel, všichni se proměnili ve šmouhy a zmizeli.

Objevili se na přirozené mýtině, kde létaly vzduchem všemožné útoky. Na jedné straně stálo pět Mattových pokémonů, na druhé Onix, Nossepass, Golem, Pupitar, Rhyhorn a Lairon, Poliwrath, Starmie, Kingler, Feraligatr, Floatzel a Swampert. Matt jasně prohrával, protože jeho pokémoni měli dost zranění.

„Slowkingu, udělej něco!“ všechno se jakoby zatavilo. Pak bylo vidět že vše co se pohybovalo obklopovala světle modrí záře.

Blair napřáhla ruku. „Dý-dý-dýně! Haloweenský kanón“ z její ruky opět vylétl oranžový proud a smetl vše co mu stálo v cestě. Tedy přesněji řečeno nepřátele a jejich pokémony.

„Tak to bylo něco,“ zírala Alex. Matt se podíval odkud se to všechno vzalo a uviděl své přátele se Slowkingem a nějakou neznámou dívkou s fialovými vlasy.

„Co tu děláte?“ ptal se, stále nechápajíc co se stalo. „A kde jste vzali Slowkinga a tu holku?“

„Slowking mě zachránil když na mě zaútočila divná ženská a já prohrávala,“ odvětila Alex.

„A Blair zase zachránila mě, v tom samém případě,“ přidal se Ash.

„Ah. Děkuju za záchranu,“ do dvou rukou vecpal šest pokeballů a všichni jeho pokémoni v nich zmizeli. „Uf,“ odfoukl si „myslel jsem že mě dostanou. Díky bohu že jste se objevili.“

„Bohu neděkuj, byla to šťastná souhra náhod,“ pronesl Slowking. Ash s Mattem na něj vytřeštili oči.

„O-on mluví?“ divili se. Alex pokrčila rameny. „Jsou dost inteligentní a někteří se to mohou naučit.“

„Přesně tak,“ přikývl pokemon. „A pokud jsem přesně pochopil vaše myšlenky, hledáte nějaké Burmy ne?“ přikývli. „Nějaké jsem viděl, chcete k nim vzít?“

„Jistěže,“ odsouhlasila to Alex.

Blair udělala prosebný obličejík. „Můžu jít s vámi?“

Alex zvedla oči vsloup. „No….“ Jenže to Blair popadla hlavy obou chlapců a přitiskla si je na svůj vyvinutý hrudník.

„Jooo,“ ozval se šťastně Matt. Alex zakroutila hlavou a kývla Slowkingovi aby je všechny teleportoval. Za chvíli se objevili mezi stromy a přímo na stromě před nimi se houpali čtyři Burmyové. Dva s listovou pokrývkou těla, jeden s růžovou a jeden s oranžovou. Všichni vzápětí zmizeli v pokéballech.

„Alex, ty sis jednoho chytila?“ pozoroval se třesoucí se pokeball Matt.

„Jo. Proč ne?“

„Jen tak. A teď hurá do Lancre. Myslíš že nás tam dostaneš Slowkingu?“

„Samozřejmě,“ přikývl pokémon.

V Lancre našli své zlé protějšky poskakovat a čvachtat se ve vodě. To měla na svědomí Bábi, která jim trochu pomotala povědomí a tom, co vlastně jsou. Se třemi potřebnými Burmy čarodějky za pomoci trojice a Slowkinga dostaly vetřelce zpátky do kruhu, poslali je zpět a kruh zapečetily.

10.

Hal Taylor – kapitán

- Blastoise, Starmie, Feraligatr, Empoleon, Gyarados a Azumarill

http://2.bp.blogspot.com/_rg7WY6fRQ4M/Rn4QRUNMy4I/AAAAAAAAATE/GsiLxgWvQbA/s400/Bleach+Wallpaper+Hitsugaya+Toushiro+1.jpg

Rendy Matthews – podkapitánka

- Arcanine, Magmar, Torkoal, Blaziken, Infernape, Magrargo

http://media.comicvine.com/uploads/1/19373/374122-170687-rangiku-matsumoto_large.jpg

11.

Ken Faulcon – kapitán

- Tauros, Ditto, Snorlax, Ambipom, Ursaring, Slaking

http://fc05.deviantart.com/fs20/i/2007/350/2/d/Zaraki_Kenpachi_by_bennyart.jpg

Jane Knight – podkapitánka

- Mr. Mime, Gardevoir, Girafarig, Claydol, Metagross, Bronzong

http://www.quizilla.com/user_images/T/TI/TIR/Tirah06/1186408759_yachiru.jpg