Dobrodružství Ashe Graye

Představení na poháru

Ráno se jako první vzbudila Alex. Vzrušením nemohla dospat jak se těšila na účast v poháru. Vždyť Wallace byl špičkový Hoennský koordinátor. Nesnesla by jen tak ležet a čekat až s ostatní vzbudí, tak potichu vyklouzla z pokoje a zamířila do arény aby se přihlásila. I přes to že bylo teprve půl osmé, okolo arény už byla spousta koordinátorů trénující na soutěž. Hala byla oprosti včerejšímu večeru pustá. Sedělo tam na lavičkách jen několik lidí, kteří už nemuseli nebo nechtěli trénovat. Přihlašovací pult byl kousek před místem kde se hala dělila na chodby.

„Dobré ráno,“ pozdravila ženu která prováděla přihlašovaní.

„Dobré,“ kývla na oplátku. „Jméno a registrační kartu prosím,“ požádala ji. Alex jí ochotně poskytla oboje.

„Možná to nevíte,“ poznamenala, když jí vracela kartu, „tady v Sinnoh musíte mít na soutěž převlek.“

„To jako masku nebo tak něco?“ zarazila se Alex. Žena se pousmála.

„Ne. Jedná se o to aby jste měla něco jiného než nosíte na cestách, ať už oblek, šaty, nebo něco historického,“ vysvětlila.

„Děkuji vám mockrát.“

„Nemáte zač.“ Alex halu opustila jako kdyby ji někdo střelil.

Do pokoje vtrhla jak vichřice, až se dveře s bouchnutím odrazily od stěny. To stačilo aby se všichni vzbudili.

„Co šílíš?“ zabručel ospale Ash.

„Musíte se zaregistrovat aby na vás zbylo místo a pak musíme jít nakupovat,“ oznámila jim.

„Nakupovat?“ nechápal Matt.

„Tady v Sinnoh musíte mít na soutěž něco jiného než co nosíte na cestách.“

„Tak proč nás budíš? Mohla jsi nás nechat dospat a všechno bychom zvládli,“ zamračil se nespokojeně její budoucí nevlastní bratr.

„Vy možná jo,“ pokrčila rameny, „ale dívky potřebují víc času, že Blair?“ otočila se na druhou ženskou členku jejich skupiny.

„Mě stačí chvíle,“ usmála se zářivě čarodějka. Alex se naštvaně otočila a odešla na snídani. Ash sebou plácnul na postel a zavřel oči.

„No tak Ashi, měli bychom jít. Nechci aby měla celý den takovouhle náladu,“ pobídl ho zrzek.

„Nyoo. Já tě vzbudím,“ usmála se Blair. Jedním ladným skokem se přenesla na trenérovu a postel a v příštím okamžiku měl Ash hlavu mezi jejími ozdobami. Jak byl mimo, stačil si uvědomit že se mu spustila krev z nosu. Matt se pousmál a zavrtěl hlavou. Pak se převlékl a šel za Alex.

Když se všichni nasnídali a přihlásili, šli hledat nějaký obchod s oblečením. To jim netrvalo dlouho, protože jich tam bylo docela hodně. Zapadli do prvního a Alex si okamžitě začala prohlížet a zkoušet. Potřebovala také někoho kdo by jí říkal jak v tom vypadá a za oběť jí padl nebohý Matt.

Zatímco říkal Alex jak jí to všechno sluší a vypadá úžasně, si Ash koupil obyčejný černý oblek, kravatu a boty a Blair byla hotová že všech nejdřív a nejpodivnější na tom bylo, že měla jen jednu ne moc velkou tašku.

Nakonec se Alex rozhodla pro krátké blankytně modré šaty. Nebyly klasické, protože levá strana byla se zúžením přehnutá přes barvou, takže vepředu i vzadu vznikalo obrácené V. Okraje, včetně těch přehnutých byly černě lemované.

„Uf,“ oddychl si Matt.

„Žádný uf. Ještě mi pomůžeš s botami,“ usmála se na něj s falešným úsměvem.

„Nééé,“ zasténal Matt a svalil se na lavičku na které seděl. Alex se přesunula do oddělené bot. Ash si sedl vedle kamarádovy hlavy. „Jak to jde?“ zeptal se nevinně. Odpovědí mu byl pohled typu ještě-jednu-blbou-otázku-a-nacpu-ti-za-triko-beedril. Ash se zazubil. „Já jí pomůžu. Sám už věci mám, tak jdi,“ Matt se vděčně vzdálil. Ash si mohutně povzdychl a šel za sestrou. Ta zrovna prohledávala krabice s modrými botami. Na zemi bylo vyndáno několik bot, od tmavě tyrkysové po světle blankytnou. Každá boty byla jinak tvarovaná a jak Alex procházela krabice, tak jich přibývalo. Nakonec bylo vyndáno pětadvacet párů. Trenér si přejel rukou po obličeji a zakroutil hlavou. Tohle bude ještě na dlouho.

Taky že bylo. Naštěstí se k nim pak přidali Blair s Mattem, takže to šlo rychleji, i když Matt jen seděl a díval se ven. Matt si koupil stejný oblek, jen ve světle béžové barvy. Alex si vybrala boty podobné bravy jako šaty s uzavřenou špičkou a patou a otevřeným prostředkem.

Další zastávkou nakupování byla drogerie. V tomto případě je ale osvobodila od jejich přítomnosti. Naštěstí.

Nechali ji ať si vybírá šminky, stíny a rtěnku a sami šli na zmrzlinu. Posadili se na jednu z laviček odkud bylo vidět před arénu na trénující koordinátory.

„Nevěřím že už to dělám zase,“ prohlásil Ash, zatímco si užíval vynikající zmrzliny.

„Účastnění soutěže ?“ zeptala se Blair.

„Jo. Už jsem to jednou udělal a dostal se do finále, ale moc se soustředím na sílu a efektivitu útoků než na krásu.“

„Proč se tady hlásíš?“

„Beru to jako trénink a na zápas s Ryanem a Whitney,“ pak se zamyslel. „Ryan ví jen o třech mých pokemonech že jo Matte?“ otázal se.

„Pravděpodobně,“ pokrčil rameny chovatel.

„Pak se dozví ještě o Buizelovi díky představení, ale nebude vědět nic o Houndourovi a ostatních, že?“ uvažoval.

„Asi ne, no,“ souhlasil zrzek.

„A o tom jak Buizel bojuje taky ne, takže když ani jednoho z nic nepoužiju, budu mít výhodu?“

„Měl bys,“ shodli se čarodějka s chovatelem.

„Tak fajn. V druhém kole použiju jen Bayleef, Noctowla a Lanturna,“ usmál se nad vlastním nápadem a zhltl zbytek zmrzliny.

„Zkusit to můžeš,“ pokrčil rameny Matt, „možná díky tomu vyhraješ.“

Dopoledne strávili celkem poklidně, až na Alex která se snažila nalézt optimální nalíčení a všem lezla na nervy. Když ho konečně nalezla, byla tím natolik unavená že o tom neřekla ani slovo, za což byly všichni rádi.

Po obědě si ještě užívali volného času, pokemony měli venku a snažili se aby všichni nabrali co nejvíce energie. Najednou se k nim přiřítila Kris.

„Ahoj. Děje se něco?“ pozdravil Ash.

„Pos´zd,“ vypravila ze sebe, zatímco se snažila nadechnout.

„Cože?“ divila se Alex.

„Poh´začpůl,“ zkusila to znovu.

„To je dobrý,“ klidnil ji Matt. „Jen se pořádně nadechni,“ dívka několikrát hlasitě lapla po dechu.

„Posunulizačátekzačínáužzapůlhodiny,“ slova se jí z úst vyřinula v jediném proudu, aniž by se jí podařilo je nějak oddělit.

„Cože?“ vyskočili všichni.

„Je…tak…Já…běžím….Ryan….,“ s dechem na tom stále nebyla nejlíp.

„Jasně,“ přikývl Matt. „Sejdeme se před arénou?“ Jen kývla.

„Tak dělejte, ať to stihneme,“ pobízela je Alex. Prostranství kde byli, zaplnily červené paprsky. Všichni až na Blair vraceli pokémony do pokeball. Jen ona trvala na tom, že je to překvapení koho má.

Batohy si hodili na jedno rameno a vyrazili.

Před arénou už se houfovali lidi a pomalu proudili dovnitř. Ryan s kamarády tu ještě nebyl. Začali se rozhlížet, aby ho co nejdříve uviděli. Pak je konečně uviděli. Společně s nimi šla vítězka včerejší pěvecké soutěže. Byla to štíhlá, blonďatá dívka s modrýma očima, slabounkými brýlemi s tenkou modrofialovou obroučkou ze tří stran a silnějšími modrými stranicemi, na sobě má světle modrou blůzičku, bílou krátkou sukni a jasně modré sandálky na vysokém jehlovém podpatku.

„Ahoj!" křičel nadšeně Ash.

Vzápětí obdržel herdu do zad od své sestry aby se zklidnil, ale i ona se zbytkem skupiny se připojili k pozdravu.

„Hej, Ashi, Alex, Matte!“ oslovil všechny tři najednou, „chtěl bych vám někoho přestavit. Všichni se otočili na něj a blondýnku. Damion zrudl.

„Bude mi potěšením," usmál se Matt, protože uhodl o koho jde. Dívky si ji jen prohlížely kritickým okem a neřekly nic.

„Gabrielle Latendressová, těší mě,“ řekla dívka s francouzským přízvukem a usmála se

„Ahoj. Rád poznávám tak krásnou dívku s úžasným hlasem," pozdravil možná až příliš přehnaně Ash, protože ucítil další herdu, až ztratil hlas a nedokázal pokračovat. „Ahoj. To byl Ash a já jsem Alex," usmála se mírně studeně Alex. „Je mi ctí, Jsem Matt Warren," představil se Matt. Blair vyletěla se zadní pozice, kde až dosud byla. „Nyooo," vydala podivný zvuk a prohlížela si ji. „Tys včera vyhrála soutěž viď?" rozzářila se a překvapenou Gabrielle prudce objala. Byla by pokračovala, kdyby ji Matt nechytil za ruku a neodtáhl zpátky. Alex neveřícně kroutila hlavou a Ash se jen smál.

Gabrielle, lehce otřesená překvapením si sundala brýle, aby zjistila, jestli nemá poškozená skla. Když zjistila, že jsou v pořádku, tak si je nasadila zpět na oči a řekla: „Tak půjdeme dál, non?“ „Hai,“ souhlasila Alex a jako první vyrazila, následována početnou skupinou.

V hale se rozdělili. spíše se od skupinky oddělila Candicea Whitney, které si šly najít dobré místo. Zbytek měl v úmyslu soutěžit. Svým příchodem způsobili v šatnách mírný rozruch jak se jich tam najednou objevilo tolik a snažili se objevit nějakou volnou skřínku.

Nakonec se jim to podařilo a začal další rozruch jak se najednou převlékali, máchali rukama, ztráceli rovnováhu a hledali ztracení věci. Když se všichni zdárně převlékli, šatna už byla plná soutěžících čekající jen na to, až se na obrazovce která visela vedle dveří na jeviště, objeví moderátorka Marian.

Za chvíli se tak skutečně stalo. Na pódiu se objevila hnědovlasá žena ve žlutých šatech, která Ryanovi a Kris nápadně připomínala Vivian, moderátorku z Hoennu. Dáma chytla mikrofon a začala. „Vítám vás všechny u dnešního Wallaceova poháru, který je mezinárodní soutěží! Dále vám představím naši čtyřčlennou porotu!“

„Jako první! Prezident Soutěžního svazu, Raoul Contesta!“ oznámila Marian.

„Tato soutěž bude určitě velmi zajímavá,“ prohlásil stařík v červeném.

„Jako druhý! Sukizo, předseda Pokémoního fanklubu!“

„Bude to pozoruhodné!“ řekl Sukizo.

„Třetí, sestra Joy!“

„Bude zajímavé sledovat, jak spolu budou zápolit koordinátoři ze všech regionů,“ oznámila.

„A jako poslední! Slavný a úžasný Wallace!“

„Děkuji. Uvidíme zde určitě velkou přehlídku vodních Pokémonů,“ řekl tyrkysovlasý muž.

„A jako první soutěžící je tu Allison Grainová z Klidného města. Allison už získala dvě stužky, takže už je zkušená koordinátorka," rozhrnuly se závěsy a Allison vešla.

Měla na sobě fialovou halenku, bílou sukni a bílé botičky na podpatku. „Tak se předveď, Starmie!“ řekla dívka a hodila ball do vody. Z ní vyplaval fialový hvězdicovitý Pokémon s červeným jádrem, které zářilo jako rubín.

Damion vytáhl svůj zlato-oranžový pokédex. STARMIE. VYŠŠÍ VÝVOJOVÉ STADIUM STARYU. VE STŘEDU TOHOTO BEZPOHLAVNÍHO POKÉMONA JE DRAHOKAM, KTERÝ ŽHNE JINOU BARVOU POKEŽDÉ KDYŽ HO UVIDÍTE.

„Tak! Je čas! Starmie! Použij záblesk!“ řekla dívka a Starmienin drahokam se rozsvítil jasně růžovo-červeně. „A teď rychlý točivý útok!“

Starmie se roztočila tak, že rozháněla vodu kolem sebe a svítila do arény. Nakonec Pokémon vyskočil z vody, posvítil na celou arénu a skočil k Allie.

„Vážně krásné představení. Osm bodů." hodnotil Contesto . „Nevšední. Sedm a půl bodu," pokračoval Sukizo. „Starmie vskutku zářila. Osm bodů," a zbýval jen Wallace. „Starmie se neříká vodní drahokam pro nic. Allison nám předvedla jak skutečně nádehrná může být! Osm bodů."

Kladné hondocení sklidilo hlasitý potlesk a slova se opět ujala Marian. „Pokud se nemýlím, celkový součet je 31.5 bodu! Dobré skóre," další jásot a Allison odešla z pódia.

Allie se vrátila do šaten k přátelům a minula se s drobnou fialovlasou dívkou, která měla zakryté levé oko. Byla trochu nervózní, ale to pokaždé, takže si už zvykla. K soutěžení to patřilo. Přátelé se k ní nahrnuli, aby ji pochválili a okomentovali její výkon, zatímco ona dívka předváděla svého Mantykeho.

Když skončila, jako by někdo zapnul zvuk, který byt doteď přehlušen diskuzí s Allie a na obrazovce se opět objevila Marian.

„Soutěžící číslo tři je Matt Warren! Matt pochází z Johta, z města Palm Hills!“ Matt vyrazil směr pódium. Nervozita ho moc netrápila, z podobnými věcmi už měl své zkušenosti. V bílých rukavicích se mu objevil pokeball, uzavřený v modrém obalu.

„Staryu, pojď ven!“ vodní pokémon ve tvaru pěticípé hvězdy se zjevil v záplavě blankytně modrých hvězd.

Damion v šatně opět vytáhl pokedex. STARYU. DOKUD JE DRAHOKAM V JEJÍM STŘEDU CELÝ, MŮŽE SE ZREGENEROVAT, I KDYBY BYLA ROZŘÍŠTĚNÁ NA TISÍC KOUSKŮ.

„Staryu, rychlé otáčky!“ hvězdicový pokémon se potopil až na dno bazénu a začal se točit. Voda se pomalu ale jistě začala hýbat.

Za moment byl uprostřed bazénu vodní vír. „Wow, vodní vír,“ komentovala Marian. Matt pokračoval. „Bublavý útok teď!“ ze středu víru začaly do vzduchu létat bubliny. „A rychlý útok!“ bubliny následovaly zlaté hvězdy, které při kontaktu s bublinami stejně jako ony praskly, a utvořily tak zlato-modrý mlžný závoj. Staryu vyjela po výru až na jeho okraj, a pak skočila před Matta.

„Tohle bylo opravdu šokující. Viděli jsme před chvílí vystoupení vývojového stádia a Staryu se mu téměř vyrovnal, možná Starmie i předčil. Osm a půl bodu,“ usoudil Contesta.

„Pozoruhodné!“ řekl jako obvykle Sukizo a na stolku se rozsvítilo číslo 6,5.

„Úžasné vystoupení. 6 bodů,“ oznámila Joy.

„Narozdíl od Starmie nám Staryu předvedl více svou vodní podstatu a to se cení. Osm bodů,“ oznámil bývalý trenér stadionu. Diváci v hale opět spustili aplaus a na velké obrazovce se objevilo číslo 29.

Uplynulo patnáct minut a vystoupilo další čtyři koordinátoři. A pak se dostala na řadu Damionova kamarádka Kate se šťastnou sedmičkou. Vystoupila na pódium a připravila si svůj ball v obalu a s bublinkovou pečetí. „Gorebyssi, volím tebe!“ v záři růžových bublinek se vynořil světle růžový Pokémon s tělem úhoře a protáhlými ústy. Ryan s Damionem ho zatím zkoumali svými Pokédexy. Alex vytáhla ten svůj.

GOREBYSS, JIHOMOŘSKÝ POKÉMON. JEHO STYL PLAVÁNÍ JE ZNAMENITĚ ELEGANTNÍ. POMOCÍ SVÝCH DLOUHÝCH, PROTÁHLÝCH ÚST SE ŽIVÍ ŘASAMI, KTERÉ ROSTOU MEZI KAMENY.

„Použij sebeochranu!“ Růžové tělo Pokémona se zeleně rozzářilo. „A teď vyskoč a vodní kruh!“ Gorebyss vyskočil s vody a zeleně zářící tělo měl obklopeno třpytivými kapičkami vody.

„Velmi povedené představení, a co nám řekne porota?“ otázala se Marian.

„Krásný pokémon, a stejně krásné vystoupení,“ prohlásil Contesto a na tabuli u jeho stolku se objevila osmička.

„Zajímavé. Sedm bodů.“ To byl Sukizo.

„Ačkoli žiji u moře, Gorebisse jsem ještě neviděla, a teď jsem okouzlena. Dávám sedm bodů,“ usmála se Joy.

„Mořští pokémoni jsou skutečně nádherní, tak jako tento,“ a na Wallaceově tabulce se rozsvítila sedmička.

„A to činí třicet bodů pro Kate!“ oznámila Marian a Kate se vrátila do šaten.

Teď byli rozděleni na dva hloučky. Jeden tvořili Allie, Matt a Kate, protože ti už to měli za sebou, a v druhém byl zbytek, který to teprve čekalo. Moc nemluvili, až na Blair která se snažila s každým navázat hovor, ale protože se jí to nedařilo, tak pozorovala jak si vedou další soutěžící. Už jich se jich celkem předvedlo patnáct.

„A naším dalším soutěžícím je Blair. Blair pochází z Lancre, které se nachází ve Středových horách v Johtu -,“ zarazila se, protože Blair vyšla na jeviště a ukázala se tak v celé své kráse. Na hlavě měla svůj neodmyslitelný klobouk, se zvláštně zakončenou špičkou. Tmavě modré tričko, pokud by se tomu dalo tak říkat jí zakrývalo jen horní část hrudníku. Přes něj měla černou bundu, která byla u krku zakončená ochlupením, jaké bývá v zimních bundách. Na rozdíl od trika, které nemělo rukávy, jí bunda ruce zakrývala a byla rozepnutá, aby ukazovala co nejvíce. Její kalhoty, také černé, nebyly o moc delší než obyčejné kalhotky. Nohy jí od půlky stehen zakrývaly černé punčochy.

Chvíli byla odmlka, než se Marian vzpamatovala. Diváci na ni nezakrytě zírali a ona se trochu vyzývavě usmála.

„Tak to je velmi neobvyklé,“ začala komentátorka, ale dál se nedostala, protože Blair si až teď všimla porotcům a teď se k nim rozeběhla. Než stačil kdokoli cokoli udělat, už byla u nich a objímala je svým osobitým stylem.

„Nyooo. Tak ráda vás poznávám!“ pištěla nadšeně. Naštěstí to netrvalo dlouho a rozhodla se, že je načase něco předvést.

„V šatnách chlapci zírali na obrazovku s otevřenou pusou a dívky nevěřícně kroutili hlavou.

„To je taková pořád?“ zeptal se Ryan, aniž by od obrazovky odtrhl oči.

„Jo, je,“ odpověděl mu Ash a stejně jako jeho kamarád stále zíral.

„Milotic! Pojď ven!“ z pokeballu vyletěl nádherný hadovitý pokémon, obklopený spoustou modrých bublin a skočil rovnou do bazénu, zatímco bubliny se odrazili od hladiny vody a rozletěly se po hale.

Ash vytáhl pokedex. MILOTIC. NĚŽNÝ POKÉMON. MILOTIC DOKÁŽE ZMÍRNIT LIDSKÝ HNĚV A NENÁVIST UVOLŇOVÁNÍM KONEJŠIVÝCH FREKVENCÍ ZE SVÉHO TĚLA.

„Jaký zajímavý začátek!“ vzpamatovala se Marian.

Milotic se vynořila a kousek jejího těla se vynořil nad hladinu. Blair vyhodila klobouk do vzduchu, odrazila se, udělala přemet a usadila se na těle své pokemon. Pak se obě dvě ponořily pod hladinu. Když byly úplně na dně, Blair se pustila. Milotic se kolem ní obtočila, ale nechala jí dostatečně velkou mezeru pro pohyb. Pak začala ve spirále stoupat vzhůru, Blair se začala točit kolem své vlastní osy a stoupala společně s ní.

„Úžasné. Blair s Milotic nám předvádí své plavecké umění!“ v tu chvíli ty dvě rozrazily vodí hladinu a vyletěly do vzduchu.

Jak byla Blair promočená, tak jí bylo vidět ještě více než obvykle. „Zmatení prosím,“ požádala svou pokemon. Obě je obklopila modrá záře a zůstaly viset ve vzduchu. „Teď vodní pumpu prosím,“ hadí pokemon na ni vypustila mohutný proud vody a ona na něm vystoupala až ke stropu. Pak skočila dolů. Milotic se taky spustila a obě dvě se začaly točit. Jak spadly dovnitř, vystříklo do vzduchu velké množství vody a vytvořilo tak krásný závěr představení. Milotic odvezla Blair ke kraji a když už byla její trenérka na zemi, obě se uklonily.

„Tak to bylo nádherné! Už dlouho jsem nic takového neviděla!“ prohlásila obdivně Marian.

Jednoduše perfektní. Devět bodů,“ usoudil Contesta.

„Super pozoruhodné!“ usmál se Sukizo a dal 8,5 bodu. Joy pak přidala další osmičku.

„Tomuhle se říká umění vody. Práce koordinátorky s vodním Pokémonem byla vskutku výjimečná. Sedm a půl bodu,“ dokončil verdikt Wallace. Na světelné tabuli teď svítilo číslo 33.

„A nyní přivítejte místního rodáka! Číslo 27, Damion z Dvojlistového města!“ oznámila Marian. Damion přišel na jeviště, celý roztřesený. Gabrielle ho sledovala se zaujetím. „To je můj Dami,“ zašeptala a usmívala se.

„Fl-floatzele… Tak pojď!“ řekl nervózně a hodil ball. Z něj se v záplavě modrých blesků objevil Floatzel.

„Skoč do bazénu!“ řekl mu Damion. Floatzel poslechl a pak pod vodou nafoukl svojí „vestu“. „Vodní dělo! A zkus sonický třesk!“ Floatzel teď lehce vyskočil z vody, vypustil vodu ze sebe a tu rozehnal zvukovou ránou. Vznikl třpytivý efekt kapiček.

„To bylo velice pěkné,“ komentovala Marian.

„Souhlasím s Marian,“ kývl Contesto „sedm bodů.“

„Nevšední,“ na Sukizově stolku se objevila sedmička.

„Líbilo se mi to. Prosté, jednoduché a elegantní,“ další sedmička.

„Jak řekla sestra Joy, v jednoduchosti je krása. Sedm a půl bodu,“ dokončil hodnocení Wallace.

Na obrazovce svítilo číslo 28,5 a Damion s Floatzelem odešli spokojeni.

„Na řadě je soutěžící číslo dvacet osm! Alex Dylanová z New Barku!“ Alex vešla na pódium v blankytně modrých šatech které si dopoledne koupila a chlapci museli uznat, že vypadá velice dobře. Vytáhla svůj černo-zlatý pokeball, uzavřený v modrém pouzdře.

„Slowkingu, je čas!“ na jevišti se objevil sloup modrých plamenů, které se stáhly k zemi a odhalili tak růžového pokémona se škeblí na hlavě. Ash zaslechl pípání pokedexu. SLOWKING, KRÁLOVSKÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FORMA SLOWPOKA. DÍKY JEDU, KTERÝ MU VSTŘIKUJE SHELLDER DO HLAVY, ZÍSKAL NEUVĚŘITELNOU INTELIGENCI. NĚKTEŘÍ JEDNICI SE DOKONCE CHOVAJÍ JAKO LIDÉ.

„Použij psychický útok,“ Slowkingovy oči se rozzářily modrou barvou a hned nato začal celý bazén zářit stejnou barvou. „Nahoru!“ Alex názorně prudce zvedla ruku a voda v bazénu se pomalu začala zvedat.

„To je ohromná síla!“ podivovala se Marian a voda už byla venku úplně. Stále si ale zachovávala svůj kvádrovitý tvar. „Toč!“ zatočila se na podpatku Alex. Slowking se začal soustředit a voda se začala točit. Nejdříve pomalu a pak nabírala na otáčkách, až vytvořila elipsu. „Stop!“ a voda se na jeden ráz zastavila. Slowking věděl že to je konec a vrátil vodu zpět do bazénu.

„Slowking má obdivuhodnou psychickou sílu a dokáže s ní dělat velmi zajímavé věci,“ komentovala Marian.

„Skvělá spolupráce Pokémona a koordinátorky. Nemluvě o úžasné psychické síle. Sedm bodů,“ oznámil Contesta.

„Úžasné!“ kývl Sukizo a dal 7,5 bodů. Sestra Joy přidala osm.

„Psychická síla nad vodou… úžasné. Slowking byl výjimečný a to musíme ocenit. Osm bodů!“ řekl Wallace.

Na světelné tabuli teď zářilo číslo 30,5.

„Nyní přichází Kris z Liliového města!“ oznámila Marian a na pódium vešla Kris v bílých šatech, které vybírala společně s Damionem.

„Tak pojď ven, Luxio!“ zvolala a zvolila si jako jedna z mála účastníků nevodního Pokémona. Alex vytahla pokedex. LUXIO, ZÁBLESKOVÝ POKÉMON, VYVINUTÁ FÁZE SHINXE. V DRÁPECH SI UKLÁDÁ SILNÝ ELEKTRICKÝ NÁBOJ. STAČÍ MALÉ ŠKRÁBNUTÍ, ABY SOUPEŘ OMDLEL.

„Tak tohle je tedy překvapení! Co nám asi předvede elektrický Luxio?“ zeptala se Marian.

„Nabij se!“ Luxio poslech a začal shromažďovat elektrickou energii, až úplně modře jiskřil.

„A teď šokovou vlnu!“ Luxio všechnu svou energii vypálil do bazénu, který se rázem „rozsvítil“ a byl světle modrý.

„Na to, že Luxio není vodní pokemon to bylo dobré, sedm a půl bodu,“ číslo se objevilo na Contestově tabuli.

„Zajímavé,“ řekl Sukizo a na jeho tabuli se objevilo stejné číslo jako předtím.

„Musím říct že jsem nečekala že Kris použije vodu i bez vodního pokemona ale zadařilo se,“ a dala stejný počet bodů jako oba předchozí porotci.

„Kombinace vody a elektřiny je velmi zajímavá a Kris dokázala skloubit dva protichůdné živly. Osm bodů!“ zakončil Wallace. Na velké tabuli se rozsvítilo číslo třicet celých pět.

„A teď, jeden z posledních soutěžících, soutěžící číslo čtyřicet sedm! Ash Gray z města New Bark!“

Ash vystoupil na pódium. I když tohle už jednou zažil, byl dost nervózní a přísahal si, že to už víckrát neudělá. Vytáhl Buizelův pokeball, který byl teď celý modrý a měl pečeť.

„Tak jdeme na to!“ vyhodil pokeball do vzduchu a na zem se v záblesku bílého světkla snesl liščí pokémon, obklopený bublinami. Ash chytil pokeball a pokračoval.

„Buizeli, vzdušnou ránu!“ z jeho ocasu vyletěla vzdušná vlna, a popraskala bubliny, které vytvořila pečeť. „Teď větrné ostří!“ Buizelovy ploutve na rukou se rozzářily a on s nimi švihnul a vytvořil tak bílou energii ve tvaru půlměsíce, která rozpůlila vodu v bazénu. „Leť!“ Buizel vyskočil, začal točit svým ocasem a vlétl do vzniklé mezery, která se v okamžení začala zavírat. Když vyletěl ven, zavíral se už i konec trhliny. „Vzdušnou ránu!“ Buizel švihl ocasem, a zavírající vody se rozletěla a utvořila vějíř. Pak do něj poslal ještě jednu a vytvořil tak třpytivý déšť.

„Tak tohle byla skvělá ukázka vodního Buizela. Šest a půl bodu.

„Skvělé!“ kývl Sukizo a dal sedm bodů. Joy přidala také sedm bodů.

„Ano. Spojení vodního Pokémona a jeho zvukových útoků byla úchvatná. Sedm bodů,“ řekl Wallace. Na světelné tabuli teď bylo číslo 27,5.

„A nyní k závěru! Číslo 53, Ryan Conolly z Kořínkového města!“ oznámila Marian.

„Tak pojď Eevee!“ zvolal Ryan a v záplavě hvězd se objevil roztomilý Pokémon.

„Stínovou kouli! Několikrát!“ přikázal Ryan. Eevee vypustil několik černofialových koulí, který vytvořily kruh nad vodou.

„A teď je zasáhni rychlým útokem!“ Eevee vystřelil hvězdné paprsky přímo do kruhu a ničil jednu stínovou kouli za druhou. Až nakonec se objevil žluto-černo-fialový třpyt.

„Další nevodní pokémon, přesto pěkné. Sedm bodů,“ ohlásil Contesto.

„Zajímavé,“ prohlásil Sukizo a dal taky sedmičku.

„Eevee je roztomilý a jeho představení se mi líbilo, ačkoli nemělo nic společného s vodou,“ řekla Joy a dala šest a půl bodu.

„ Šikovnost koordinátora nespočívá okouzlit s tím co má, ale s tím co nemá,“ prohlásil Wallace a dal sedm bodů.

Všichni se teď shromáždili v šatně a čekali na výsledek. Už to začalo být docela nudné a otravné, když vtom se ozvala Marian.

„Omlouváme se vám, za delší dobu rozhodování, ale už jsou tu výsledky a postupující šestnáctka! Tito koordinátoři se utkají zítra ve vyřazovací části!“ Marian ukázala na obrazovku. A vypadalo to, že všichni splnili povinnost. Tedy až na Ashe a Ryana. Těm to o vlásek uniklo.

„Tak! To je pro dnešek vše! Loučí se s vámi Marian od Jezera statečnosti! Ahoj a těším se zítra!“ ozvala se Marian a odešla. Spolu s ní i všichni porotci.