Dobrodružství Ashe Graye

Druhé kolo poháru

Po odchodu z arény panoval j jejich skupině čilý ruch. Matt, Alex a Blair mluvili o představení a soutěži, zatímco Ash s Whitney diskutovali o stylech zápasení. Minuli středisko, jít se jim tam ještě nechtělo. A to že už se začalo stmívat, jim vůbec nevadilo. Alex se najednou z nějakého neznámého důvodu zarazila uprostřed věty.

„Není ti nic?“ staral se Matt. Alex stále zírala někam dopředu. Podíval se tam taky. I on se zarazil, i když nechápal proč ona taky. Zbytek skupiny se zájmem a s netrpělivostí zjišťoval, proč stojí. Ash taky ztuhl, kdežto dívkám se nestalo nic. Přímo proti nim kráčely čtyři dívky. A nebyly jen tak ledajaké, klukům připadalo, že musí být ty nejkrásnější na světě. Kráčely ladnou chůzí, jako by ani necestovaly, ale chodily na molech.

První, na kterou padl Mattův pohled, měla modrou halenku s krátkými rukávy, bílé kalhoty a baleríny stejné barvy, jako měla halenku. Na krku měla stříbrný řetízek s fialovým středem. Světle modré oči, do kterých jí právě spadl pramínek polodlouhých hnědých vlasů, měla velmi pronikavé.

Dívka napravo od ní trochu připomínala Glaceona. Krátké, světle modré vlasy jí povlávaly a oči stejné barvy způsobovaly ,že měla výraz jako mírná laňka. Kolem krku měla uvázaný světlounce modrý hedvábný šátek. Na sobě měla světle modré triko bez rukávů a tmavě modrou krátkou sukni. Tmavě modré boty byly na způsob kozaček .

Děvče nalevo od ní zaujalo červeno – hnědými vlasy, s krátkým rozcuchaným sestřihem. Kolem obličeje jí povlávaly dva prameny, u uší je měla rozčesané do stran. Její oblíbenou barvou byla zřejmě růžová. Dokazovalo to světle růžové triko s bílým v bez rukávů, nárukávníky stejné barvy a o něco tmavší sukně. Její boty byly naštěstí bílé.

Poslední z nich byla černovláska, kolem které povlávaly světle žluté šaty vhodné pro cestování a s odhodlaným pohledem.

Když zastavily přímo před nimi měli chlapci pocit že omdlí blahem. Kvůli výškovému rozdílu museli sehnou hlavy a mohli tak zírat na horní část jejich hrudi. Ze snění je vytrhla Alexina otázka. „Co tu děláš Claire?“ udiveně se na ni podívali. Ani ve snu by je nenapadlo že se znají.

„V-vy se znáte?“ vykoktal Matt.

„Ale jistě,“ usmála se brunetka, kterou Alex oslovila Claire. „Alex je moje sestra.“

„Co?“ podivili se všichni sborově. Ani Blair překvapivě nevyváděla, jak byla zaskočená.

„Ty ses jim o mě nezmínila?“ otázala se Alexina sestra.

„Ale jo, řekla.“

„Nevypadají na to.“

„Nepopisoval jsem tě.“

„Tím je to jasné. Představíš nás?“

„Jasně,“ kývla Alex. Ashovi něco docvaklo. „Tohle je Blair,“ představila fialovlasou čarodějku jao první. „Whitney…? Asi znáš ne?“ Claire kývla.

„Ráda tě zase vidím, Claire,“ usmála se Whitney. „Náš zápas byl úžasný a pokud jsi se nezměnila tak klobouk dolů.“

„Nezměnila,“ poskytla odpověď Claire.

„Tenhle ztuhlík je Matt,“ šťouchla do Matta aby se probral. „a zbývá Ash.“ Claire při tom jméně zpozorněla.

„Ash? Můj brzy nevlastní brácha?“

„Přesně,“ potvrdila Alex a šlápla mu na nohu , aby se konečně probral. Fungovalo to. Ash do ní popuzeně šťouchl. Claire ho chytila kolem ramen. „ Určitě spolu budeme vycházet,“ povzbudivě s ním zatřásla.

„A teď vás představím,“ nasměrovala Ashe na dívku v růžovém. „Ty si je pamatuješ, že jo Alex?“ otočila se ještě na sestru. „Tohle je Helen,“ následovala modrovláska „Prue,“ posední byla černovlasá „a Melody.“

Po představení následovalo obvyklé potřásání rukou a další obvyklé obřady spojené s představováním. Pak dostala Claire nápad a všechny pozvala na večeři do pizzerie. Užili si skvělý večer. Povídali si, vzpomínali, vykládali historky a tak podobně. Pak se ve dvojích trousili ven a věnovali se konverzaci spíš o zápasech na stadionu, chovatelství a soutěžích. Alex s Claire šly úplně vepředu.

„Kdy jste dorazili? Když jsem ukazovala představení, nevšimla jsem si tě,“ říkala právě Alex.

„Přišli jsme déle, než jsme chtěly a taky jsem nečekala, že tu budeš. Jinak bych si samozřejmě pospíšila, abych tě stihla.“

„To chápu. A co si myslíš o Ashovi?“ obě dvě se otočily. Zrovna mluvil s Melody.

„Je celkem fajn. Přijde mi trochu zbrklej ale jinak normální kluk.“

„To jsem ráda že se ti líbí. Já si ho za ty zhruba čtyři měsíce docela oblíbila a byla bych nerada kdyby mezi námi byly rozkoly.“

„Jasně. Zaskočila tě ta zpráva?“

„Upřímně? Ani ne. Než jsem se vydala na cesty tak jsem věděla, že táta někoho má. Jen jsem zrovna nečekala že je to Ashova mamka. Přeju jim to.“

„Já taky. Co je vlastně s Ashovým tátou?“

„Umřel když mu byly tři. Nevím proč, neptala jsem se ho na to,“ zalhala.

„To chápu. Tady se asi rozdělíme,“ Alex se nechápavě rozhlédla. Byly na malém volném prostranství kousek od jezera, kde byly ukotvené dva stany.

„Copak nejste ubytované ve středisku?“

„Ne. Všechno už je plné.“

„Aha. Takže ráno?“

„Ráno,“ potvrdila Claire „dobrou.“

„Dobrou.“

***

Když ráno šli na snídani, Whitney a Blair ještě spaly. Uviděli Claire a Melody. Prue ani Helen nebyly nikde v dohlednu. Holky snídaly loupáky s čajem. Došli si pro svou a připojili se.

„Kde jsou Prue s Helen?“ zeptala se Alex a zakousla se do povidlového koláče.

„Mhm,“ udělala Melody a polkla. „Už odešly.“

„Jakto?“ zeptal se Ash a nechtěně foukl cukr ze své koblihy Mattovi do obličeje, který zaprskal jako křeček a okamžitě se otřel ubrouskem.

„My čtyři obvykle necestujeme spolu,“ podotkla Claire „čtyři holky pospolu, to nedělá dobrotu. A navíc, Prudence uzavřela se svým bratrem sázku a Helen je fotografka, takže se dobře doplňují.“

„Jakou sázku?“ zajímalo Ashe.

„Ale, musí za osm měsíců projít Sinnoh a získat deset stužek v případě Prue a v případě deset odznaků,“ vysvětlovala černovláska.

„Deset odznaků?“ podivil se Ash „ale já myslel, že stadionů je jen osm.“

„To je všeobecný omyl,“ řekl Matt . „Stadionů je víc. Přece jsi získal odznak v Srdcovém městě a ne Azalkovém, jak se to dělá tradičně.“

„Ty máš Vesmírný odznak?“ zaujalo Claire. Ash kývl. „Matt má pravdu. V každém regionu je více jak osm stadionů. Osm v největších nebo nejzajímavějších městech se jich uvádí do průvodce. Třeba v Johtu jich je sedmnáct, v Kantu patnáct a tady v Sinnohu mám dojem že je jich dokonce devatenáct.“

„A co Hoenn?“ zeptala se Alex.

„Tak to nevím, tam jsem ještě nebyla, ale slyšela jsem minimálně o devíti.“

„Páni. Kolik ty máš odznaků?“ Claire se zamyslela.

„Vidíš? Ani ona sama to neví. A to měla z matiky jedničku,“ popichovala ji s úsměvem Melody.

„Hušuj,“ řekla Claire a dál přemýšlela. „Hm. V Johtu jsem jich získala dvanáct, v Kantu deset a tady zatím sedm, takže to máme dohromady dvacet devět,“ usmála se vítězoslavně. „Nemohla jsem si vzpomenout které to byly.“

„To je dost. Asi jsi dobrá trenérka,“ hádal Ash.

„Nerada se chválím…“

„Kecá,“ vskočila jí do řeči Melody a obdržela šťouchanec. „Ne, promiň. Jo je dobrá.“

„Děkuju,“ kývla hlavou. „Kolik odznaků máš ty?“ Ash ztichl. V porovnání s Claire si připadal jako malé neschopné děcko.

„Má dva,“ řekla za něj mladší nevlastní sestra.

„Dva? To není špatné,“ usmála se povzbudivě jeho starší nevlastní sestra. „Jsem si jistá že mě brzo doženeš.“

„To určitě,“ zabručel zachmuřeně.

„Hm,“ zamračila se Claire. Pak se jí rozjasnilo čelo. „co kdybychom vaše pokémony naučily nějaké nové útoky?“

„Co?“ užasl Ash.

„Jo, klidně,“ souhlasila Melody. „Mě to vadit nebude.“

„Tak fajn. Jde se ven,“ zavelela Claire.

Odnesli snídani a šli ven. Nezůstali před střediskem, kde by je každý mohl vidět, ale našli si klidné místo u jezera chráněné stromy, takže nikdo kdo by, náhodou nešel lesem, by je nemohl vidět.

„Alex, ty máš Croconawa že?“ Alex kývla. „A Ash Houndoura,“ fajn. „Pak myslím že ještě tenhle a ten. „Melody? Povolala bys Flora?“ požádala svou kamarádku. Jen kývla. Matt to vše se zájmem sledoval.

Trénovali celé dopoledne a i část odpoledne, kdy se k nim připojily Blair s Whitney které se věnovaly prolézaní obchodů, dokud nebyl čas na první kolo zápasů soutěže. Tehdy nechali pokémony kteří se věnovali tréninku v péči sestry Joy a vydali se k aréně. Matt totiž zápasil jako první, tak museli být na místě ještě před zahájením. Ryana ani jeho kamarády nepotkali. Ještě zřejmě nedorazili. Nehledali je, protože začátek byl už za chviličku a oni chtěli stihnout samotný začátek. Navíc Matt tam musel být. Alex s Blair šli s ním do šaten aby se i ony připravily a zbytek si šel sednout.

Světla zhasla a na pódium vyšla Marian osvícená kuželem.

„Dobré odpoledne dámy a pánové!Vítám vás na prvním zápase druhé části Wallaceova poháru. Jak všichni víte, ve druhé části mezi sebou koordinátoři zápasí a ten nejlepší z nich vyhraje stužku. Vítěz Wallaceova poháru získá vodní stužku!“ pozvedla stužku s velmi zvláštně tvarovaným středem, modrým kosočtvercem u středu a bílým zbytkem .

„A v prvním zápase se utkají Matt Warren z města Palm Hills a Billie z Nebeského města!“ na pódium vešel Matt v bílém obleku a blonďatá dívka v levandulovém triku a tmavě fialové sukni. „Oba koordinátoři si mohou zvolit jednoho pokémona a mají pět minut na to, aby soupeři se silou a elegancí odebrali co nejvíce bodů. Začněte!“

„Do toho, Pidgeote!“ obří ptačí pokémon se objevil obklopený modrým ohněm, který záhy zmizel.

„Bojuj Chinglingu!“ malý kuličkovitý pokémon se objevil v záplavě srdcí.

„A toto vypadá na boj trpaslíka s obrem! Ale výsledek nemusí být takový, jaký očekáváme!“

„Chinglingu, šokový útok!“ z pokemonkova čela vyrazila červená vlna a děsný kravál. Mattovi ubylo deset bodů a Billie za strašný rámus tři.

„Pidgeote, vzdušný vír!“ Matt si sice zacpal uši aby si je uchránil, ale nehodlal to vzdát. Mocný proud větru zasáhl malého pokemona jako blesk z čistého nebe a ubral mu patnáct bodů. Chingling se kutálel, dokud se nenarazil do zdi. Svezl se a místo zorniček měl spirály. Na obrazovkách stolků porotců se objevily červené křížky.

„A maličký Chingling není schopný boje a Matt vyhrává ani ne za minutu zápasu!“ diváci mu zatleskali, i když ne moc, protože ani vlastně nebylo za co.

„Chinglingu, vrať se,“ odvolala zklamaně svého pokémona Billie.

„Dobře Pidgeote,“ pochválil svého pokémona Matt a taky ho vrátil do pokeball. Podal ruku Billie, která ji přijala a společně odešli do šaten.

„To bylo dobré ne?“ naklonil se Ash k Claire. Ta jen přikývla a dál sledovala jeviště. I Ash se vrátil k té činnosti.

„A jako další duel se odehraje mezi Allison Grainovou z Odpočinkového města a Abigail Smythovou z Jásavého města!“

Z tohohle zápasu vyšla vítězně Ryanova známá Alison a na řadě byla další zápasící dvojice. Marian si opět stoupla přímo doprostřed zápasiště. „V dalším zápase utkají Coop Black z Pastvinového města a Alex Dylanová z Johtovského New Barku!“ na levý okraj zápasiště vešla Alex ve svých modrých šatech a na druhou černovlasý kluk v oblečení které zapadalo někam do renesance.

„Oba soutěžící mají pět minut na to, aby se předvedli. Začněte!“

„Běž, Absole!“ na jevišti se objevil bílý psovitý pokémon v záplavě srdcí.

„Bojuj, Mothime!“ krásný motýlí pokémon bíle zářil a byl obklopen květinami které se snesly na zem.

„Kdy získala Mothima?“ podivil se Ash.

„Copak ona ho neměla?“ nechápala sestra.

„Ne, a pokud vím žádný z jejích pokémonů se v něj nevyvíjí.“

„Neměla náhodou Brumyho?“ napadlo Claire.

„Jo, to jo. On se v něj vyvine?“ užasl Ash.

„Ano,“ potvrdila mu Claire.

Alex už mezitím minutu zápasila s Coopem a měla očividně navrch. Její ukazatel ukazoval sedmdesát pět bodů, zatímco Coopův jen šedesát.

„Větrné ostří Absole!“

„Zastav to zmatením!“ modrá záře zastavila letící vzdušnou střelu v půli cesty a Coopovi ubylo deset bodů.

„Mothim upět ukazuje své výborné psychické schopnosti!“

„Pošli to zpět a použij stříbrný vítr!“ ostří Absola bolestivě zasáhl a díky jeho slabině vůči hmyzím pokémonům stříbrný vítr také napáchal značné škody.

„Mothimův stříbrný vítr vypadá na Absolovi velice hezky, ale dělá více škody než užitku!“

Alex přišla o pět bodů, díky efektu stříbrného větru, během něhož vypadal Absol hezky, ale on zase ztratil patnáct bodů. A zbývali tři minuty.

„Neraduj se předčasně. Absole, plamenomet!“ z tlami bílého pokémony vyšlehly plameny.

„Úžasné, Absol ovládá plamenomet!“ Mothim přišel o dalších pět bodů.

„Uhni se tomu!“

„Mothim se ladně vyhnul útoku který mohl napáchat vážné škody!“ a koordinátor z Paastvinového města přišel o stejný počet bodů jako Alex.

„Ne tak rychle. Ohnivý výbuch!“ z Absolovy tlamy vylétl ohnivý panák.

„Wow. To je velice mocný ohnivý útok!“ a Alex přišla o deset bodů.

„Mothime, zmatení!“ jenže tentokrát motýlí pokémon útok nestihl zastavit a přišel o dvacet bodů. Plameny hmyzího pokémona obklopily a udělaly z něj ohnivou kouli.

„To byl přímý zásah! Přežije ho Mothim?“

„Mothime!“ strachovala se Alex. „Zkus použít psychický paprsek!“ plameny se kupodivu rozestoupily a z nich vyrazil duhový paprsek. Plameny ustoupily a odhalily Mothima obklopeného modrou září.

„Zajímavé! Mothim zmírnil mocné účinky ohnivého výbuchu tím, že na sebe použil zmatení a teď vrací úder!“ Absol přišel o dalších deset bodů.

„Uhni se tomu!“ Absol udělal několik skoků do strany a Alex ztratila deset bodů. Zbývalo půl minuty.

„Stříbrný vítr!“

„Větrné ostří!“ oba útoky se srazily a svou silou se navzájem vyrušily.

„Ani stříbrný vítr a ani větrné ostří nezasáhli svůj cíl!“ hlásila Marian když se ozval signál ohlašující konec pěti minut. „A je to tady, čas vypršel! A naším vítězem je…“ otočila se na tabuli, kde byl Alexin obličej. „Alex Dylanová!“ fanoušci Alex propukli v jásot a hlasitý potlesk. Mothim sletěl Alex před obličej.

„Byl to tvůj první zápas a byl jsi fantastický, děkuji ti,“ a pokémon zmizel v pokeballu. Potřásli si rukou a pak se vrátili do šaten. Do středu zápasiště opět vkročila Marian.

„V dalším zápase se spolu utkají Chloe Amstrogová z Písečného města a Piper Bowenová z Lávového města v Hoennu.“ Na okraje zápasiště vešly dvě dívky. Jedna z nich byla fialovlasá, se zakrytým okem, které si Ash všiml už předtím. Druhá měla černé kudrnaté vlasy bílé šaty.

„Do toho, Skarmory!“ přestože tenhle pokémon nebyl v Hoennu obvyklý, Piper ho měla.

„Běž, Lombre!“ tento pokémon zase nebyl obvyklý v Sinnoh.

Zápas, který byl zajímavý a napínavý nakonec skončil porážkou Lombrea a Chloe. Dívka se zakrytým okem byla očividně zklamaná, ale přijala prohru dobře. Pak si všiml že přišel Ryan. Amanda sedící kousek od nich se neklidně zavrtěla.

„Ahoj! Tak jak to jde zatím?“ zeptal se kamaráda.

„Ahoj," odvětil. „Zatím to jde dobře, Matt i Alex postupují a Alison, je to tvoje kamarádka že jo? taky."

„No já nevím, jestli by se to dalo nazvat kamarádkou… když se známe tak dva dny,“ zasmál se Ryan. Mezitím se Amanda zvedla a chystala se odejít.

„J-já si jdu koupit něco k pití!“ zakoktala.

„Co je to s ní?" podivila se Claire.

„To já vůbec netuším… chovala se už takhle podivně předtím… Vůbec netuším, co se děje? Vy ano?“

„Nemám naprosté tušení," odpověděl upřímně Ash. Pak si něco uvědomil. „Úplně jsem zapoměl vás představit!" ukázal na Claire a Melody. „Tohle je Alexina i moje starší sestra Claire a její kamarádka Melody."

„Ryan Conolly, trenér z Hoennu a tohle je moje sestřenka Gabrielle,“ představil se Ryan.

„Ráda poznávám Ashova kamaráda," usmála se Claire. „I mě moc těší," ozvala se Melody.

V dalším kole zápasil Damion s nějakou Michelle, ale ačkoliv použil Roserada, ale proti Sealeovi selhal. Po něm zápasili Marshtom a Whiscash, v podání Kris vs. Ethan. A konečně v předposedním zápase….

„A v předposledním zápase prvního kola se utká Leo Honeycutt z Šafránového města v Kantu a Blair z Lancre v Johtu. Oba koordinátoři mají pět minut! Začněte!“

„Primeape, jdi do toho!“ povolal svého opičího pokémona Leo. Ten se objevil v záplavě hvězdiček.

„Postav se mu, Staraptore!“ ptačí pokémon s pery které mu visely do tváře se objevil obalený zeleným ohněm a obletěl zápasiště.

„Staraptore, křídlový útok!“ zahájila zápas Blair. Ptačímu pokémonovi se rozzářila křídla a pak se rozletěl na opičáka.

„Primeape počkej!“ opičák čekal a Staraptor do něj vrazil, co ovšem ptačí pokémon nečekal, bylo to, že ho sevřel svýma tlapama. „Seismický vrh!“ přikázal Leo. Primeape vyskočil do vzduchu a začal se točit.

„Úžasné. Priemape využil Staraptorův útok ve svůj prospěch!“ jen co to Marian dořekla, hodil Staraptora na pevnou plochu. V něm to jen zapraštělo a ubylo mu dvacet bodů.

„Horkou vlnu!“ snažila se Blair. Straptor vleže otevřel zobák a v aréně se ihned oteplilo. Ze zobáku se mu totiž valil horký vzduch plný plamenů. „Fajn, a teď zkus vzlétnout!“ pokračovala. Primeape mezitím ztratil pětadvacet bodů a Staraptor se odlepil od země.

„A Staraptor vrací úder! A ne nijak lehce ale pořádným útokem!“ komentovala Marian.

„Primeape, soustředěný výbuch!“ opičí pokémon dal pracky k sobě, a mezi nimi se mu začala tvořit modrá koule.

„Nebeský útok Staraptore!“ ptačího pokémona obklopilo bílé světlo, ze kterého vybíhaly pramínky a vlnily se, takže vypadaly jako živé.

„Teď!“ vykřikl Leo. Primeape vypustil kouli přímo na Staraptora. Ten na nic nečekal a rozlétl se přímo na kouli. Prolétl jí, jako by nic a koule, která se rozprskla kolem něj vytvořila třpytivý závoj a Leovi ubylo deset bodů.

„Zdá se, že soustředěný výbuch nemá na Staraptora nejmenší účinek!“ křičela vzrušeně komentátorka.

„Připrav si dělovou ránu!“ Primeapova pravačka se bíle rozzářila a jakmile byl Staraptor před ním, udeřil. Došlo k výbuchu a hala byla plná kouře. Když se kouř usadil, odhalil jak opičí pokémon tlačí ptačímu prackou na zobák. A tabule ukázala že oba přišli o patnáct bodů.

„Oba pokémoni se výbušně střetli! Do konce zbývá minuta a půl!“

„Další dělovou ránu!“ vykřikl Leo.

„Rychlý útok!“ oponovala mu Blair. Primeapovi se rozzářila druhá tlapa. Staraptor roztáhl křídla a zasypala hop salva hvězd. I přesto ale dostal ránu a odletěl. Alex přišla o dvacet pět bodů a Leo o dvacet.

„Vzdušný řezák!“ jen co se Staraptor vzpamatoval, zamával křídly a druhou polovinu bazénu zasypaly modré, zářící písmenu S podobné energie, které zasáhly Primeapa a odhodily ho do vody a bílé plovoucí desky, značně poškodily.

„Neeee, Primeape!“ strachoval se Leo.

„Tohle vypadá na konečný útok tohoto zápasu!“ Marian měla pravdu. Na hladinu vyplaval Priemape a nevypadal že je schopný pokračovat. Tón ze stolků porotců to potvrzoval. Z obrazovky zmizel čas ukazující, že zvává jen patnáct vteřin a objevil se tam obličej Blair s nápisem vítěz. Hlediště propuklo v hlasitý jásot. Ash s kamarády si stoupli a nadšeně tleskali.

„A vítězkou tohoto zápasu je Blair!“ oznámila celkem zbytečně Marian. V posledním zápase se utkali Kate s Coreym a vyhrál Corey.

„Teď si dámy a pánové dáme přestávku! Za třicet minut jsme zpět!“ zhasla světla osvětlují zápasiště a halou se rozlehl hukot davu.

Přestávka skončila a Marian se vrátila. „Tak! Čtvrtfinále může začít! Přivítejte naše první účastníky, Matta a Allison!“ Na pódium vešli oba účastníci, mírně nervózní, ale nadšení a připravili si pokeball.

„Tak pojď, Espeone!“

„Poraž ji Corpishi!"Krabí pokémon se objevil v záplavě bublin.

„Můžete začít!“ oznámila Marian.

„Espeone, zmatení!“

„Corpishi, pod vodu!" Corpish skočil pod vodu a Espeonův útok vyšel nazmar. „Teď bublavý útok!"

„Espeone, pozor!“ řekla dívka a její Pokémon na poslední chvíli uskočil. „Espeone, budoucnost!“

Bod na Espeonově čele se rozzářil a vyslal paprsek do vzduchu. Ale nic se nestalo.

Mat zpozorněl. Moc dobře věděl co tenhle útok dělá, i když se proti němu nedalo nic dělat. rozhodl se risknout. „Ledový paprsek!" Corpish otevřel klepeto a z něj vylétly stříbrné paprsky, které celého Espeona uvěznily v ledu.

„No tak! Espeone, prosím! Přece to nevzdáme! Nevím, jestli mě slyšíš… zkus se dostat ven!“

„Dokonči to! Krabí kladivo!" krabímu pokémonovi se rozzářilo druhé klepeto, skočil do vody a plaval ke kusu ledu, ve kterém byl jeho protivník uvězněn.

„Ještě jsme neskončili! Espeone, použij ještě jednou zmatení!“ Tentokrát ale Espeon chytře využil svých sil a vytvořil v bazénu velký vír. Corphish byl v pasti a jeho majitel začal ztrácet body.

„Rychle použij ledový parsek a zmraz celý bazén!" Corpish vyskočil z vody a z obou klepet mu vylétly ledové paprsky, které začaly vodní plochu přeměnit v blyštivý led. Tentokrát Espeon a Allison ztrácely body.

Najednou se znenadání objevil bílý paprsek ze vzduchu a zasáhl nic netušícího Corphishe. Bylo to nevyhnutelné To byla budoucnost.

„Corpishi ne!" vykřikl vyděšeně Matt. Zatím ztratil další body. Cosrpish sklouzl na dno zmraženého vodního víru a ležel tam „No tak! Nevzdávej to! Je stále v ledu!" pokémon za pomocí obou klepet velice pomalu vstal. „Jo. to je přístup. A teď, krabí kladivo!" Corpish se rozeběhl po ledu a nakonec se mu podařilo zářícím klepetem Espeona zasáhnout. Kočičí pokémon vylétl z ledu a zastavil se před krajem zápasiště.

Zdálo se, že je po všem. Času také nebylo moc. Espeon se stěží vyškrábal na vlastní nohy. Allie teď měla na výběr. Buď se vzdá anebo všechno vsadí na jediný útok.

„Já se nebudu vzdávat. Espeone. Teď přišla chvíle, na kterou si čekal! Tak dlouho jsme tenhle útok trénovali a pilovali… je to naše poslední naděje!“ Espeonův bod zezelenal a utvořil zelenou kouli silné elektrické energie. Vyslal ji na Corphishe a dívka držela palce.

„Ledový paprsek!" Corpish otevřel klepeto a vylétl z něj ledový paprsek.

A skutečně. Elektrická koule se zdála být silnější a prorážela ledové blesky. Stejně ale narazila. Ozval se výbuch, který ale byl blíž Corphishovi, Espeonovi se nic nestalo, jen neviděl nic.

Když se dým usadil, odhalil Corpishe ležícího na boku a v bezvědomí.

„Máme u konce první čtvrtfinálový zápas! Po tvrdém boji nakonec vítězí Allison a Espeon! Gratulujeme!“ oznámila Marian.

„To není možný! Espeone! Ty jsi skvělej!“ poděkovala svému Pokémonovi Allie. „Vím, co teď potřebuješ nejvíc. Vrať se.“

„Ty jsi byl taky dobrej Corpishi. Děkuju. a teď si odpočiň."

„Dobrá práce," houkl Matt na Allison.

„Děkuju! Už jsem myslela, že je po všem, možná jsem neměla tak riskovat… ale risk je zisk!“ usmála se.

„Kdo nic neriskuje, nic nezíská," usmál se na oplátku. Sice ho mrzelo, že nepostoupil, ale nepřihlásil se pro to, aby vyhrál. Pak odešli do šaten. Matt cestou potkal Alex, která mu pogratulovala a on jí popřál hodně štěstí.

„V druhém kole semifinálových zápasů se utkají Piper Bowenová a Alex Dylanová!“

„Bojuj, Marille!“ myší pokémon vyskočil z pokeballu obklopen modrými trojúhelničky.

„Skitty, je čas!“ roztomilý kočičí pokémon se objevil tak, že z růžového pokeball nejprve vyletělo srdce, které se rozprsklo na menší a pak se objevila Skitty samotná.

„Marille, použij bublavý útok!“ myší pokémon otevřel tlamku a vypustil na Skitty proud bublin.

„Skitty, nápomoc!“ na špičce Skittiny tlapky se utvořila zářící koule a z ní vylétly růžové okvětní lístečky, které rozpraskaly všechny bubliny, vytvořily třpytivý závoj a ještě zasáhly Marilla.

„Skittina nápomoc se proměnila v květinový tanec a úplně zrušila Marrilův útok!“ komentovala Marian a Piper ztratila patnáct bodů.

„Zkus vodní dělo!“

„Skoč na jinou plošinu!“ sotva kočičí pokémon uskočila, místem kde předtím stála se prohnal proud vody. Nezasáhnutí cíle způsobilo odečet deseti bodů. „Elektrickou vlnu!“ z jejího ocasu vytrysklo několik proudů modré elektřiny.

„Skoč pod vodu!“ Skitty minula a přišla o stejný počet bodů jako předtím Marill.

„Ani jednomu pokémonovi se nedaří zasáhnout protivníka a čas kvapí!“ tabule ukazovala že zbývají tři minuty.

„Elektrickou vlnu do bazénu!“

„Vyskoč!“ akorát vteřinu než lektána zasáhla vodní hladinu, Marill vyskočil. „Teď valivý útok!“ myší pokémon se stočil do klubíčka a začal se rychle valit na Skitty.

„Železný ocas!“ Skittin ocas se rozzářil a právě ve chvíli kdy byl Marill u ní, udeřila. Myší pokémon se přestal točit a teď se oba přetlačovali.

„Oba pokémoni se střetli, ale který z nich je silnější?!“ tabule ukazovala minutu a tři čtvrtě.

„Bublavý útok teď!“

„Elektrickou vlnu!“

Marillův útok odhodil Skitty, ale elektrická vlna ho přece jen zasáhla. Oba dva spadli do bazénu a přišli o dvacet bodů. A zatímco Skitty připlavala na nejbližší plošinu, Marill zůstal ve vodě ležet na zádech.

„A máme vítěze! Je jím Alex a její Skitty!“ fanoušci které Alex měla propukli v halsitý jásot, zatímco příznivci Piper, kteří měli typické oblečené pro teplejší oblast byly výrazně skleslejší a nebo naštvaně bučeli a nesouhlasně pískali.

V dalším zápase se utkala Kris s jakousi Michelle, která byla nafoukaná až hrůza. Naneštěstí pro Kris ztratila hodně bodů, a když vypršel časový limit, měla jich méně nežli její soupeřka. Obě dvě dívky odešly zpátky do šaten a připravila se poslední dvojice pro toto kolo.

„Dámy a pánové! Vážení porotci! Poslední kolo dnešního dne je před námi! Blair proti Coreymu!“

Na jednu stranu zápasiště se postavila Blair, ve svém vyzývavém oblečení a na druhou černovlasý chlapec s rozverným oblečením ve stylu devadesátých let. Oba za hlasitého povzbuzování.

„Oba máte pět minut na to, aby jste připravili protivníka o co nejvíce bodů! Začněte!“

„Dragonaire, tenhle zápas je náš!“ začal. Dlouhý modrý hadí pokémon vylétl z pokeballu v záplavě bílých konfet.

„Milotic, toho porazíš!“ překrásný vodní hadí pokémon byl obklopen modrými drobounkými srdíčky, která se rozlétla po hale.

„Dragonaire, začni, dračím hněvem!“ Corey rozhodně nebyl z těch lidí, kteří na to šli od začátku zlehka ,aby zjistili jak je protivník silný. Prostě chtěli vyhrát a to co nejdrtivěji. U tlamy dračího pokémona se vytvořila obrovská, děsivá oranžová koule. Už jen ta samotná připravila Blair o deset bodů.

„Zablokuj to ochranou!“ kolem Milotic se objevila zelená záře a ve chvíli, kdy do ní narazila, se jen rozprskla. A Corey přišel o patnáct bodů.

„Velmi mocný dračí hněv neměl šanci proti ochraně!“

„Teď použij zmatení!“ Dragonaira obklopilo modré světlo, a rázem se nemohl hýbat a ztratil deset bodů.

„Dragonair, dostaň se z toho! Pobouření!“ celé tělo dračího pokémona zrudlo a pak z něj vylétla rudá vlna energie a následně za ní tři ohnivé vlny. Útok Milotic zastihl zcela nepřipravenou a připravil ji o čtyřicet osm bodů. Dragonair se sice uvolnil ze zmatení, ale vypadal unaveně. Taky zmateně poletoval sem a tam a jemu ubylo dvacet pět bodů.

„Wow, zajímavý způsob zrušení zmatení a měl i svůj účinek, kdy pobouření zastihlo Milotic nepřipravenou. Ale má i své negativum, takže je Dragonair dost zarnitelný!“ hlásila Marian.

„Tohle zvládneme hravě. Obnovení!“ hadího pokémona obklopilo bílé světlo, zazářilo a pak zmizelo a Milotic vypadala že se jí nic nestalo.

„Elegantní způsob jak vybruslit ze zranění. Řekla bych, že Dragoanir nedopadne nejlépe!“

„Dragoanire, zkus použít hyper paprsek!“ snažil se Corey, ale marně. Pokémon byl pořád postižen následky pobouření.

„Skonči to. Vodní pumpu!“ Milotic otevřela tlamu, a z ní vylétl mocný proud vody. Odhodil Dragoanira přes celé zápasiště, až narazil do stěny, nad kterou byly sedačky. Jen co se na něj porotci podívali, rozsvítily se jim na stolcích červené křížky.

„A máme vítěze posledního kola dnešního dne! Blair!“ celý stadion zaplavila vlna potlesku a jásotu. Blair si svým neobvyklým přístupem získala spoustu příznivců a fanoušků.

***

Venku už se sice šeřilo, ale oni měli v plánu jít ještě trénovat. Úplná tma byla až tak v půl deváté, a teď bylo teprve čtvrt na šest. Ash v davu lidí zahlédl Ryana a začal se k němu prodírat. Matt si až po chvilce všiml, že s nimi Ash nejde a pak ho spatřil, jak se dere davem a o kus dál uviděl Ryana s přáteli. Upozornil na to ostatní a sám se vydal za Ashem.

„Ryane! Kris!" zakřičel Ash, aby si ho všimli.

„Copak se děje?"Kris neřekla nic.

„Co říkáš na zápasy?"zajímalo ho.

„No, čtvrtfinále bylo zajímavý… ale podívej se na Kris, co to s ní udělalo… chudák holka…“

„To je mi vážně líto, ale zase na druhou stranu, prohrou taky získá zkušenosti a příště bude ještě lepší," utěšoval Ash Kris, když dorazili Alex s ostatními.

„Zítra něco spolu podniknem, takže nevím, jestli stihnu aspoň finále,“ pak něco řekl Kris a té zmizel smutek z obličeje

„Finále stihnout musíš," namítl Ash

„Pokusím se. Když tak mi zavolej a my hned přijdeme,“ řekl mu Ryan.

„Nemám čím," namítl Ash.

„Ale já můžu použít pokénav," ukázal zrzek věcičku kterou dostal k vánocům

„Fajn. Tak ahoj zítra! A hodně štěstí!“ rozloučil se Ryan, pak ho následovala Candice, Damion, Gabriella a nakonec Kris.

„Děkuju," poděkovala Blair, protože to bylo mířené hlavně na ni.

„Ahoj," rozloučili se všichni.

Trénink probíhal stejně jako dopoledne, jen s tím rozdílem že se hodně lepšili. Zpátky do střediska dorazili chvíli po osmé, a když dali pokeball sestře Joy, zaujala je zpráva v Televizních Novinách, které právě běžely na televizi, která visela vedle pultu sestry Joy.

„V Kantu a Johtu se opět dala do pohybu zločinecká organizace, známá pod názvem Rakeťáci,“ říkala právě moderátorka. Z noci ze včerejška na dnešek byla v obou regionech v Kantu to bylo muzeum Blankytného a Levandulového města. V Johtu vykradli muzea v Mahogonovém a Azalkovém městě.

V Kantských muzeích byla zcizena Rubínová a Jiskřivá koule, zatímco v Johtu to byly Zlatá a Safírová. V souvislosti s těmito krádežemi byl obviněn trenér stadionu Rumělkového města, poručík Surge, a trenérka stadionu v Šafránovém městě, Sabrina, ze spolupráce na těchto zločinech. Více už naši reportéři v zmíněných městech.“

„No páni,“ vypadlo z Whitney.

„Myslíte, že jsou ti trenéři nevinní?“ zajímalo Alex.

„Já doufám, že ano!“ řekl se zklamáním Ash, a v jeho hlase bylo slyšet mírné zoufalství. Trenérů stadionů si velmi vážil a byly pro něj vzorem, takže se mu tenhle fakt nepřijímal lehce.

„No nevím,“ prohodila Claire, „oba dva jsou tak trochu podivíni.“

„Já se s nimi setkala a přišli mi v pohodě,“ namítla Whitney.

„Třeba je to nějaký pokus o podrytí důvěry v trenéry stadionu a jejich zdiskreditování,“ napadlo Matta.

„Nyoooo, divný,“ zakončila debatu Blair, a protože reportéři neříkali už nic nového, šli na večeři a spát.