Dobrodružství Ashe Graye

Ash vs. Ryan, část první

Nervózní Ash nemohl dospat, a vzbudil se už v pět hodin ráno. Zápas měl začít až za pět hodin, a tak se snažil ještě usnout, a nabrat síly. Jenže ať se v posteli převaloval, jak chtěl, stejně se mu to nepovedlo. Chvíli přemýšlel, a pak vyštrachal pokeball. Dělal to potichu, aby nevzbudil své kamarády. Otevřel ho, a v tmavém pokoji se objevila jeho Bayllef. Zívla a zvědavě zjišťovala, proč ji budí.

„Bayllef,“ zašeptal, „nemůžu spát. Použila bys prosím voňavý útok, aby mi pomohl?“ travní pokemon přikývla, a za chvíli byl pokoj plný příjemné, uspávající vůně.

„Děkuju,“ zívl, „vrať se a ještě spi.“ A s pokeballem v ruce znovu usnul.

O dvě a půl hodiny déle, se vzbudila Alex. Napadlo ji, že by mohla vzbudit ostatní, protože měli v plánu si dneska všechno připravit na zítřejší odjezd zpět do Johta. Všimla si, že má Ash v ruce pokeball a usmála se. Už se nemohl dočkat zápasu s Ryanem. Nechtěla je budit jako obvykle, protože to stejně vždycky trvalo dlouho, tak vylezla z postele, roztáhla závěsy a otevřela okno, aby dovnitř proudil čerstvý, a mírně chladný vzduch. To bylo vždycky dost účinné.

Odhadla to správně, postupně se začali vrtět, a nakonec se vzbudili.

„Já chci ještě spát,“ protestoval Ash.

„Smůla bráško. Musíme zařídit dost věcí, a ty máš dneska zápas, takže žádný lenošení.“

„Ach jo,“ vzdychl a začal se hrabat z postele.

„Myslím, že našemu lenochodovi se moc do zápasu s Ryanem moc nechce,“ prohodil ¨Matt, aby Ashe naštval.

„To není pravda!“ ohradil se trenér.

„Ale vypadá to tak,“ zapojila se i Whitney.

„Tak to vypadá blbě.“

Všichni se zapojili do škádlení Ashe, až na Blair. Ta byla nezvykle potichu a vypadala dost smutně a zamyšleně. Ale kvůli tomu, že se všichni soustředili na Ashe, si toho nikdo nevšiml.

I když věděl, že nic z toho nemyslí vážně, přestalo to Ashe po chvíli bavit, takže začal dělat uraženého a odešel na snídani.

„Kokám, že už ho to přestalo bavit,“ usmála se brunetka.

„Koho by to taky bavilo?“ ušklíbl se zrzek.

„Ty co si z někoho utahují?“ zeptala se růžovlasá trenérka stadionu.

„Asi,“ pokrčila rameny koordinátorka, „tak jde, ať na nás ještě zbude nějaká snídaně.“

„Myslíš, že ji Ash všechnu sní?“ podivil se chovatel. Tahle možnost byla sice velmi nepravděpodobná, ale určitě mohl nastat případ, že na chvíli dojde.

„Asi ne.“

„Tak vidíš.“

„Ale neříkej, že nemáš hlad,“ hlad už měli všichni, takže ustali s odhadováním, a vyrazili.

K snídani byly koblihy. Normální marmeládové a čokoládové, ale taky prstencové, které byla rozkrojené, a měli pudinkovou náplň. Ash seděl sám u jednoho stolu, a ládoval do sebe čtvrtou koblihu s marmeládou. Alex si vzala jednu s marmeládou a jednu s pudinkem, nalila si do hrníčku čaj a zamířila k němu.

„Ještě si hraješ na uraženýho?“ zakousla se do koblihy, a nechtěně trochu foukla do cukru, který vylétl na Ashe.

„Jo,“ utřel si z obličeje cukr, a dělal, jako když tam jeho nevlastní sestra není. Stejně tak si nevšímal ostatních, kteří se k nim za chvíli připojili. Ale když dojedl, vrátil se na své místo a poslouchla, o čem si povídají. Všiml si, že Blair je nějaká divná a když se jí na to chtěl zeptat, přerušila se moderátorka zpráv, které byly v hale puštěné, na širokoúhlé televizi, visící na stěně.

„A nyní zprávy ze světa. V souvislosti se zatčením dvou trenérů stadionu v Kantu, poručíka Surge a Sabriny, došlo k dalšímu zatčení. Tentokrát byl zatčen trenér stadionu v Mahagonovém městě Pryce, jenž byl odhalen jak vůdce odnože zločinecké organizace Rakeťáci, známou jako Maskovaní. Tato organizace byla nechvalně známá unášením dětí. Nyní i vyšlo najevo, za jakým účelem, který byl trénování dětí pro budoucí velící pozici u Rakeťáků, a aby byla zajištěna jejich dostatečná věrnost.

Tato informace byla získána od Surge a Sabriny poté, cop se dozvěděli, že jejich vůdce byl zatčen. S oběma trenéry bude vedeno soudní řízení a pravděpodobný trest je patnáct až dvacet let za mřížemi, z důvodu spolupráce na únosech a jiných aktivitách potlačující lidská práva.

Zatčení Pryce a jeho odhalení se povedlo díky dvojici trenérů z města New Bark, Grayovi Bayleimu a Scotovi Lloydovi a jejich kamarádce, profesionální chytačce pokémonů pracující pro profesora Oaka z Fialkového města, Catherine Foxové.

Na obrazovce se objevily tváře právě jmenovaných. Gray byl černovlasý kluk, nosící kšiltovku čelem dozadu, z pod které mu vylézaly vlasy ven. V zlatých očích byla vidět přátelskost, šibalství a odhodlání, které byly vidět i ve tváři. Jeho kamarád měl delší červené vlasy a oproti Grayovi byl jeho výraz i pohled očí o dost studenější a tvrdší. Pohledné dívce trčely hnědé vlasy svázané do copů do stran a modré oči se přátelsky usmívaly, i když tvář byla vážná.

„Pryce, v maskované podobě známý jako Maskovaný muž,“ pokračovala ve vykládání moderátorka, zatímco na obrazovce byly stále tváře dvou chlapců, a jedné dívky, „ se několikrát pokusil Graye, Scotta a Catjerine zbavit, poté co mu jednou neúmyslně a když zjistili, že se jedná o nebezpečného zločince, mu ještě několikrát překazili jeho zločinné plány.“

„No páni,“vydechl užasle Ash a moderátorka pokračovala v mluvení.

„Na toho kluka, Graye, si pamatuju,“ namáhala si hlavu Claire, „ jen si nepamatuju, kde bydlel.“

„Já si pamatuju docela dobře,“ vzpomínala Alex, „bydlí z druhé strany od laboratoře profesora Elma. Mají doma spoustu pokémonů, takže se přátelili s profesorem, a já ho párkrát viděla u nás v ulici.“

„A jo! Máš pravdu,“ vzpomněla si její sestra a plácla se přes čelo.

„Jo, já ho tam taky párkrát viděl,“ přitakával Ash.

„Já zase vím, že Scott bydlel o ulici vedle mě,“ přidala se Melody.

„Hmmm, s tím Grayem by mohla být zábava, ale ten Scott moc zábavně nevypadá,“ uvažovala Blair. Zbývající dívky u stolu se jen ušklíbly.

„Já zase slyšel o Catherine,“ přidal se k nim Matt, „než začala pracovat pro profesora Oaka, tak pomáhala ve škole v Třešňovém městě, která byla v dost špatném stavu, a když ji profesor Oak zaměstnal, měla ta škola dost peněz na celkovou renovaci.“

„Když o tom tak mluvíš, tak asi ano. Mám dojem, že kvůli tomu o ní jednou psali v novinách,“ osvěžila si opět paměť Claire.

„Na to si pamatuju,“ přidala se její kamarádka.

Znovu jejich diskusi přerušila moderátorka, za kterou se na obrazovce objevila rozvodněná řeka.

„Západní Kanto a východní Johto sužují přívalové deště. V Stříbrném pohoří, tvořícím přirozenou hranici mezi oběma zeměmi, spadlo v noci ze včerejška na dnešek 200 milimerů dešťových srážek, což způsobilo nečekané rozvodnění všech vodních toků pramenících ve Stříbrném pohoří. Nejvíce jsou postižená města Chromové, Cínové a Trnkové. Záplavy také velmi zasáhly okolí měst New Bark a Oblázkového.“

Moderátorka opět zmizela, a na obrazovce se objevily záběry rozvodněných řek, a postižených měst. Všichni, kdo zrovna byli ve středisku, v úžasu zírali na obrazovku. Sestra joy dokonce přestala s ošetřováním Starlyho, který měl zlomené křídlo. Z televize zněl hlas, který popisoval, jak rozsáhlé a ničivé náhlé povodně byly. V prvních třech městech byly domy ležící na kraji půl metru pod vodou a voda zasáhla kolem třetiny města. Následovaly krátké rozhovory s lidmi z postižených oblastí, a další ukázky zkázy.

Jako další se ona obrazovce objevilo okolí Oblázkového města a New Barku. Města samostná zasažena nebyla, ale okolní řeky se rozlily do polí, a vytvořily tak obrovské vodní plochy.

„Největší katastrofou pro pokémoní trenéry asi je, že Indigová nížina, a Stříbrné město, kde se konají Ligy, byly velmi postiženy, a místa, kde se mají konat, jsou tak vážně poškozená, že je velice pravděpodobné, že se tam letos nebudou moci konat. Pokémoní asociace už prohlásila, že se pokusí najít náhradní místo, protože postavit nová zápasiště v tak krátké době, a aby byla stejně kvalitní a přizpůsobivá tak jak má být, není možné. Navíc bude dlouho trvat, než obě místa vyschnou natolik, aby byly možné opravy. Některé stadiony pro zápasy budou muset být kvůli vysoké nestabilitě zbourány.

Většina odborníků a i veřejnost se shodují natom, že na takovou situaci nebyl nikdo připravený, a že tyto oblasti měly být pro povodně lépe vybaveny. Vlády obou regionů už se tímto problémem začaly zabývat, a vyčlenily zatím nezveřejněnou sumu na pomoc postiženým oblastem a na nové, protipovodňové zábrany.“

Víc už Ash, Alex, Claire a Melody nepotřebovali slyšet. Okamžitě se zvedli, a šli ke telefonům, zavolat rodičům, aby se ujistili, že jsou v pořídku. U stolu si Matt s Whitney povídali o katartofě, která postila regiony na hlavním kontinentu, zatímco Blair se stále dívala na televizi, ale zdála se být duchem nepřítomna.

Dívky už vytáčely, zatímco Ash si teprve sedal. Melody za chvíli mluvila, ale Alex s Claire se v obavách dívaly na černou obrazovku. Jemu to mamka vzala na první zazvonění.

„Ahoj mami,“ pozdravil s úlevou hlase.

„Ahoj Ashi, děje se něco?“ zeptala se starostlivě, protože postřehla tón v jeho hlase.

„Právě jsme viděli v televizi ty povodně. Jsi v pořádku?“

„Ale ano, nic se mi nestalo,“ usmála se.

Alex se k němu otočila se slzami v očích.

„Nikdo nám to nebere,“ sdělila plačtivě.

„To je Alex?“ zaslechla svou budoucí nevlastní dceru Ashova mamka.

„Jo, je…“

„Řekni jí ať nebrečí. Jason je tady,“ pobídla ho.

„Jason?“ nechápal, ale vzápětí mu to došlo. Jeho brzy nevlastní otec.

„Alexin taťka,“ připomněla mu, „já ho seženu, za chvíli jsme tu.“

„Tvůj taťka je u nás,“ sdělil uslzené Alex a zvedl se, aby si mohla sednout. Ta si vdečně sedla, a utřela si slzy. Claire nebrečela, ale měla mokré oči, a jedna slza už se jí po tváři koulela. Za chvíli už tam byli oba dva dospělí, a obě jeho sestry začaly opřekot mluvit. Ash je nechal. Alespoň měl čas si pořádně prohlédnout svého otčíma. Samozřejmě že už ho viděl nesčetněkrát, ale tehdy nebyl součástí jeho rodiny. Jason Dylan vypadal o něco málo starší než jeho mamka, měl krátké, černé vlasy, které mu trčely všemi směry, pohlednou, dobrosrdečnou tvář a zarostlou třídenním strništěm. Ačkoli měl tričko s dlouhými rukávy, bylo vidět, že má svalnaté paže.

Konečně Claire s Alex přestali mluvit, protože se ujistily, že nikomu nic není, a hovor se stočil k Wallaceově poháru.

Když o půl hodiny později odcházeli za zbytkem, aby se vypadli na místo zápasu, třeštila Ashi hlava. Sice se v mluvení vystřídali, ale holky začaly mluvit s jeho mamkou, a to byl konec. Brzy se v jejich hovoru snažil, a jak se snažil zorientovat, měl v tom jen zmatek. Ještě se dozvěděli co dalšího bylo ve zprávách a pak vyrazili na místo, kde se měl odehrát Ashův zápas. Bylo to kousek za městem u jezera. Po cestě potkali Ryanovi přátele, ale on sám s nimi nebyl. Obě skupinky se daly spolu do družného hovoru, až na dvě osoby. Ashe, který byl nervózní z nadcházejícího zápasu, a Blair se nad nečím rozhodovala. Když dorazili na místo, Ryan už tam byl. Taky tam stála velká výsledková tabule a postarší blonďák s nějakou dívkou. Mohlo jí být tak osm, což bylo o pět let méně, než Ashovi s Alex. Na rozdíl od chlapce, u kterého stála, měla špinavě blonďaté vlasy, a už od pohledu bylo jasné, že poroste do krásy.

„Ahoj. Tak jsi připraven?“ zeptal se Ryan.

„Ahoj. Ne, ale pojďme na to,“ řekl upřímně Ash, „kdo je to?“ kývl směrem ke klukovi.

„Michael Lauer,“ představil se oslovený, „jsem oficiální rozhodčí na cestách. Ryan mi říkal o vašem plném zápasu, tak jsem přijel, jak nejrychleji to šlo.“

„Vážně? To je fajn, že tu bude oficiální rozhodčí. Alespoň bude všechno profesionální,“ ušklíbl se výmluvně Ash.

„Jste tedy připraveni?“

„Ano,“ vyhrkl Ash.

„Výborně,“ usmál se Michael a zapnul tabuli dálkovým ovládáním. Na ní se objevily fotografie obou účastníků a šest prázdných míst u každé z nich. Pak začal: „Hoenn reprezentuje Ryan Conolly z Kořínkového města! Johto reprezentuje Ash Gray z New Barku! Začíná plný zápas šest proti šesti! Zápas není časově omezen a oba trenéři mohou měnit Pokémony podle libosti! Zápas bude u konce, pokud šest Pokémonů na jedné straně nebude schopno pokračovat! Nyní hodíme mincí, abychom zjistili, kdo bude útočit první!“

„Beru si pannu!" oznámil Ryan.

„Dobře, já si tedy beru orla,“ souhlasil Ash.

Poté Damion pod dohledem Michaela použil aplikaci na svém Pokétchi. Chvilku bylo napětí, ale hned zmizelo.

„Orel! Ash má čest začít!“ oznámil rozhodčí.

„Fajn,“ vytáhl Ash jeden ze svých pokeballů. Zvětšil ho, a vyhodil do vzduchu. Z dvoubarevného míčku vylétl soví pokémon. „Mým prvním pokemonem bude Novtowl,“ oznámil.

„Začneme zostra. Onixi, připrav se na boj!“

Na velké tabuli se pod obličeji objevily dva svítící obrázky obou pokémonů.

„Kamenný pokémon. Dobrá volba. Ale i na to jsem připravenej. Hypnózu!“ z Noctowlova čela začaly proudit uspávající vlny.

„Rychle zmiz! Kopání!“

„Já to věděl,“ natáhl Ash ruku s pokeballem. „Vrať se,“ ptačí pokemon zmizel v paprsku červeného světla.

Jeho obraz na tabuli zhasl. Rychle prohodil pokebally . „Do toho Taurosi! Zemětřesení!“ býčí pokemon se zvedl na zadní, a pak se předníma nohama spustil na zem, a ta se začala třást.

Za několik vteřin z podzemí vylezl obrovský kamenný had.

„A teď železný ocas!“

„Zkus něco nového, co ses naučil, když jsi byl pryč. Ledový vítr!“ proti mohutnému ocasu Onixe začal Tauros foukat studený vítr s příměsí sněhu.

Onix s odhodláním praštil Taurose, ale také byl zasažen. Tauros se zapřel kopyty do země, aby vyrušil sílu Onixova úderu, která ho teď tlačila dozadu. Po chvíli se zastavil. Obří kamenný had byl pokryt ledem, který začínal tát, a dělal mnohem větší paseku, než napáchal jeho Železný ocas.

„Znovu Ledový vítr!“ vykřikl Ash odhodlaně. Býčí pokemon se nadechl, a paotom opět foukal ledový vítr s příměsí sněhu.

„Onixi, vrať se,“ stáhl Pokémona Ryan, „Quilavo, připrav se na boj!“ Onixův obrázek zhasl.

Ash chvíli přemýšlel, jestli jeho normální pokémon zvládne ohnivého. Tauros uměl dva zemní útoky, a ohniví pokémoni byly proti zemním útokům slabí. „Štěrbinový útok! To zvládneme!“ Tauros vyskočil na zadní, a pak se spustil. Od předních nohou teď po zemi jela vlna bílého světla.

„Rychlý útok!“

„Zastav ho svýma rohama!“

Quilava se rozběhl co nejvyšší rychlostí a Tauros zaujal obranný postoj. Přesto však rychlého Quilavu nedokázal ubránit. Tauros se dokonce chvíli neudržel na nohou, přesto mohl pokračovat.

„Výborně,“ zaradoval se Ash, „teď zemětřesení!“ a zem se podruhé v jednom dni začala třást.

„Quilavo, zkus vyskočit a použít plamenomet!“ ohnivý pokémon jentaktak vyskočil a začal chrlit plameny.

„Fajn. Taurosi, zablokuj to použitím elektrické vlny!“ vlna elektřiny se střetla s plameny, a zabránila jim zasáhnout Taurose.

„Kouřovou clonu!“ Zápasiště pokryl tmavozelený kouř a nebylo nic vidět. „A pak použij ohnivé kolo!“

„Použij dvojitý útok!“ vykřikl Ash, i když tušil, že v kouři to skoro k ničemu nebude.

„Pak se ho pokus nabrat na rohy, a vyhodit ho do vzduchu!“

Quilava se proměnil v plamenný útvar připomínající pneumatiku a udělal několik koleček v kouři a protože se mu podařilo Taurose zasáhnout, býčí pokémon začal ztrácet sílu.

„Zkus ještě jednou zemětřesení!“ přes ten zatracený kouř nic neviděl, a neměl tušení, jak by ho mohl rozehnat. Potěšilo ho, když ucítil, jak se země chvěje, protože to znamenalo, že je Tauros stále schopný boje.

Kouř se vypařil a Quilava upadl, neporažen.

„Plamenný kruh!“

„Štěrbinový útok!“ tentokrát se ohnivé lišce nepodařilo uhnout, a dostal plný zásah.

Tentokrát byl už poražen… skoro. A to nebylo nic dobrého. Plameny se rozhořely víc a Quilavovy oči rudě zářily.

„Žár,“ usmál se Ryan, „plamenomet!“

„Vykryj to elektrickou vlnou!“

Quilava vychrlil další oheň a tentokrát zasáhl přesně. Plameny byly tak silné, že je nic nezastavilo.

Na Taurosovi se podepsaly následky z boje s Onixem, a Quilavovo náhlé vzpamatování ho přemohlo. Padl na zem v bezvědomí. Jeho obraz na tabuli zhasl a u Ryana se objevila jednička.

„Skvělý zápas. Vedl sis dobře,“ odvolal svého pokemona. Vrátil si jeho pokeball k opasku, už už chtěl sáhnout po Noctowlovi, protože už ho jednou použil, a nechtělo se mu ukazovat dalšího pokémona, ale rozmyslel si to. Tohle kolo ukončí rychle.

„Quilavo, stačí. Vrať se.“

K jeho zklamání Ryan Quilavu odvolal, což mu dodalo možnost použít ho znovu. Už se mu ale nechtělo měnit pokebally a tak napřáhl ruku, ve které držel návnadový pokeball, a otevřel ho.

„Mým dalším pokemonem bude Buizel.“

„Electriku, tak pojď!“

„To jsem čekal. Vodní puls!“ Buizelovi se mezi packami vytvořila vodní koule, kterou potom hodil na zem, a vytvořil tím vlnu, která se hnala na electrika.

„To stačí, vrať se,“ a vodního pokemona odvolal.

„Světelnou clonu!“ Electrika obklopila oranžová krychle, o kterou se voda rozplácla.

„Nechápu, proč Ash vůbec útočil,“ vypadala zmateně jeho sestra.

„Podívej se ne Electrika, a uvidíš,“ poradil jí chovatel. Koordinátorka se na něj chvíli pozorně zadívala. A pak jí to došlo.

„Je zmatenej. Ale jak to?“

„Vodní puls má kromě svého efektu, dvacetiprocentní šanci, že zmate protivníka,“ usmála se Whitney.

Ash si připravil další pokeball. Sice si tohohle pokemona chtěl ještě šetřit, ale když se mu Electrika podařilo zmást, tak proč nevyužít šance.

„Bayleef, jsi na řadě!“ jeho žlutá travní pokemon se objevila celá natěšená na zápas.

„Electriku, vrať se. Swellowe, připrav se!“ provedl Ryan chytrou změnu Pokémonů a na zápasišti se objevil tmavomodrý vlaštovčí Pokémon s červeným hrdlem.

„Ty taky, Bayleef. Noctowle, tohle kolo bude naše,“ proti vlaštovčímu pokémonovi vylétl pokémon soví. Obrázky ta tabuli přibyli, zhasly a zase se rozsvítily.

„Ale zastrašit se nenechám! Swellowe, dvojitý útok!"

„Zbytečné. Použij zmatení,“ Noctowlova čelní pera se fialově rozzářila, a záře stejné barvy obklopila i Swellowy.

„Hypnózu,“ z očí ptačího pokémona vylétly uspávací vlny.

Jenže okolo všech klonů se objevila žlutá kostka a zabránila psychickému útoku. Naneštěstí jen jednomu. Hypnóza zaúčinkovala, a Swellowům se začaly klížit oči.

Ale ne! Swellowe!“ jenže nic nepomohlo. Ptáček se svalil na zem a všechny jeho repliky zmizely.

„Dokonči to Noctowle. Vzdušné eso!“ Noctowl vystřelil vzhůru a pak začal střemhlav padat k zemi. Těsně nad ní to vyrovnal, a mířil na Swellowa, obklopený býlími paprsky. Jelikož se protivník nemohl bránit, zasáhl soví pokémon přesně.

„Teď křídlový útok! A zkoušej to pořád dokola!“ zářící křídla Ashova pokemona zasahovala Ryanova spícího zas a znova. A ten jen spal, a spal.

Když ho zasáhl křídlem počtvrté, tak to bylo do obličeje a to Swellowa probralo. Udělal ve vzduchu kruh a zašvitořil.

„Swellowe! Jsi v pořádku?“ zeptal se Ryan.

„Swellow!“ mrkl na něj Pokémon.

„Tak teď mu to vrátíme i s úroky! Double Team a pak ocelové křídlo!“

„Zastav ho zmatením, „ řekl klidně Ash. Okolo Swellowů a Noctowlova čelního peří se objevila fialová záře. Útočící pokémon i s kolny se zastavil.

„Tak fajn! Swellowe, vrať se!“

Ash čekal, co přijde dál.

Ryan odvolal ptáčka a sáhl po Pokéballu, který použil jako první, „Onixi, připrav se!“

„Odpočiň si,“ ptačí pokemon zmizel, a Ash znovu vytáhl meruňkový pokeball. „Buizeli, vodní vír!“ jakmile se vodní pokémon objevil, vytvořil vodní vír, a poslal ho na Onixe.

„Vyhni se mu hrabavým útokem!“ Onix zmizel pod zemí a voda se ho je trochu dotkla.

„Vodní puls!“ vlna vytvořená koulí z vody, se hnala kupředu, kde byla díra do země a vtekla do ní. Onix musel teď být rychlý. Překvapil Buizela a zasáhl ho z podzemí, jenže za ním vytryskl gejzír a kamenný had začal skučet.

„Super,“ pochválil si Ash. Buizel se totiž držel rohu na Onixově hlavě, „vodní dělo!“ pokemon vyskočil do vzduchu, a zasáhl kamenného hada mocným proudem vody. Řev byl ještě intenzivnější a hlasitější. A pak se Onix svalil a s otřesem omdlel. Onixův obrázek na tabuli zhasl, a u Ashe se objevila jednička, stejně jako u jeho kamaráda.

„Vrať se, Onixi. Zkusil jsi to.“

„Jo! Dokázali jsme to Buizeli!“ radoval se Ash. Buizel k němu přiběhl a radostně ho skropil trochou vody.

„Electriku, volím tebe!“

„Odpočiň si,“ odvolala liščího pokemona. „Do toho, Elekide!“ Ashův nově vylíhnutý pokémon vypadal, že se na svůj první zápas velice těší.

„Jak dlouho máš toho Elekida?“ houkl Ryan.

„Okolo pěti dní. Proč se ptáš?“ zajímalo Ashe.

„Nejsem si jistá, že to byl moudrý tah,“ zapochybovala Claire.

„Já jsem taky myslel, že si nechá Lanturna,“ souhlasila s ní její mladší sestra.

„Třeba nás překvapí,“ pokrčila rameny Melody.

„Přeju mu to,“ přiznala Whitney.

„Všichni jsme viděli jak s Elekidem trénoval. Není to až takové překvapení, když si to tak vezmete,“ uvažoval Matt.

„Pět dní? Tak to je mi ho opravdu líto…“

„Proč?“

„Myslím, že to není třeba vysvětlovat. Světelnou clonu!“

„Defenzivní útok… my si počkáme, až zaútočíš,“ usmál se Ash.

„Jak si přeješ. Hlavový útok!“

„Zablokuj ho štítem,“ kolem Elekida se objevila zelená kopule, která Electrika zastavila.

„Zkus to ještě jednou!“

„Nepolevuj!“ Elekidův štít držel.

„No dobře. Posil světelnou clonu!“ Electrike posílil žlutou světelnou kostku a tím prodloužil její působení.

„Přes to se jen tak nedostaneme. Počkej si, až přijde k tobě,“ poradil svému pokémonovi Ash.

„Electriku, odvedl jsi, co šlo. Teď se vrať,“ Ryan vrátil zelenožlutého Pokémona do ballu a pak sáhl po jednom, který ještě nepoužil.

„Vypadá to, že čas nastal, příteli. Grovyle! Sejmi toho prcka!“ z Ryanova ballu vyskočil zelený ještěr.