Dobrodružství Ashe Graye

Ash vs. Ryan, část druhá

„Díky Elekide, teď se vrať,“ odvolal svého elektrického pokemona. Nepotřeboval zkoumat pokedexem Grovylea. O startovních pokémonech toho věděl dost. Vytáhl úplně první pokeball, který získal.

„Máme tu tvrdého protivníka, Bayleef,“ jeho první pokemon se onjevila, a se zájmem Grovylea zkoumala.

„No to snad…,“ zaklel Ryan, „fajn! Chceš hrát tvrdou hru, budem hrát tvrdou hru! Grovyle, ustup! Swellowe, sejmi jí!“

„Vrať se,“ odvolal Ash Bayleef, dřív než byla zasáhnuta, „nechápu, k čemu ti to bylo,“ prohodil.

„Běž Noctowle!“ opět spolu bojovali ptačí pokémoni.

„Co si o sobě myslíš?! Kolikrát si ještě vyměníš Pokémony, co?“ vyštěkl Ryan na soupeře. „Swellowe, rychlé vzdušné eso!“

„Ale no tak, klid. Pokémony můžeme měnit libovolně ne? Já myslel, že to bude bayleef vs. Grovyle, ty jsi to změnil, ne já,“ prohodil Ash, kterého kamarádova reakce mírně vyvedla z míry. Vždycky to totiž byl pohodář.

„Zmatení a pak křídlový útok,“ dal povely.

Swellow se letěl střemhlav k zemi a pak vzhůru. Noctowl se ho snažil zastavit telepatií, jenže Swellow byl chráněn kostkou a pak ho srazil takovou silou, že se soupeř nezmohl na další útok, který měl provést.

„Víš, zdáš se mi trochu nesoustředěný a zbrklý. Taky se pořád snažíš získat výhodu, místo aby ses pokusil vybojovat rovný zápas, co se děje?“

„Sklapni, jo? Moje taktika je moje, radši se věnuj svojí!“

„Propáníčka,“ utrousil Ash, „a já myslel, že to má být přátelák. No nic. Noctowle, uspi Swellowa hypnózou.“ Zůstal Ash klidný, a nenechal se kamarádovým vztekáním vyvést z míry.

„Nenechám poskvrnit čest svých přátel! Swellowe, vrať se!“ ptačí pokémon zmizel v ballu a uspávací vlny se rozplácly.

„Co to zase meleš?“ podivil se Ash, „jsem zvědav, kdo to bude tentokrát.“

„Electriku, volím tebe!“

„To jsem čekal. Tak to zkusíme. Hypnózu,“ uspávací vlny vyletěly vstříc elektrickému pokémonovi.

„Fajn. Zkus použít šokovou vlnu a zablokovat to!“

Elektrické vlny se začaly přetlačovat s těmi hypnotickými.

„Zkus zmatení,“ Noctowlovo čelní peří začalo fialově zářit.

„Rychle světelnou clonu!“

„To je tak otravnej útok,“ postěžoval si Ash, „Noctowle, odpočiň si. Začíná mě to unavovat. Bayleef, voňavý útok,“ vzduch rázem zaplnila těžká kořeněná vůně.

„Hlavový útok!“

„Tch. Kouzelné listy!“ Electrike se rozběhl proti Bayleef, ale byl zastaven salvou bíle zářících listů.

„Electriku, vrať se. Ještě tě budu potřebovat. Tak pojď, Swellowe!“

„Už mě nebaví si pořád měnit pokémony. Počkáme si, co udělá,“ řekl Ash bayleef, a tak kývla.

„Tak fajn! Dvojitý útok! A pak všichni vzdušné eso!“

„Omam ho voňavým útokem, a pak je všechny sejmi kouzelnými listy!“ vzduch opět naplnila těžká, sladká, kořeněná vůně, které letící Swellowy zpomalila, a kteří pak byli zasažení následujícím útokem.

Ale přesto se nedokázala Bayleef vyhnout.

„Jedovatý pyl, a proraž si cestu nárazovým útokem,“ těsně před nárazem se ve vzduchu objevil mrak fialového prachu, a Bayleef se rozeběhla dopředu. Sice před ní bylo několik Swellowů, ale jen co jimi proběhla, zmizeli.

„Ještě jednou! Dvojitý útok a nálet! Ukaž mu tu sílu!“

„To stačí. Víc nezmůžeš, tak se vrať,“ rychle prohodil pokeball, „ještě jsme se nepředvedli, ale je čas! Protiútok!“ Bayleef vystřídal modrý psí pokémon, kolem kterého se objevila červenožlutá záře, která všechny ptačí pokemony odrazila. Pak Houndour skočil na Ashe a olízal mu obličej.

„Tomu říkáš Pokémon? Je to jen nějaký domácí mazlíček! Gahaha! Swellowe, vrať se! Tak a teď taky povolám někoho, koho jsem nepoužil. Shellosi! Přišel čas!“

„Ty máš co říkat a s tím svým slimáčkem. Temný puls!“ Houndour otevřel tlamu a vypálil spletené fialové paprsky.

„Když ty použiješ puls, my taky! Vodní puls!“ od Shellose vylétla vodní vlna, která se chvíli přetlačovala s fialovými paprsky, které je nakonec prorazily a zasáhly Shellose.

„Nevzdávej to! Bahenní bombu!“

„Plamenomet, jdi!“ hroudy bahna vlétly do horkých plamenů, kde se z nich vypařila voda, přeměnily se v hroudy hlíny a následkem horka se ještě před dorazením k cíli rozpadly na prach.

„Vodní puls!“

„Temný puls!“

Obě koule se přetahovaly, jenže tentokrát Shellos vyhrál a soupeře spláchla nenáviděná voda.

„Jsi v pořádku?“ poklekl Ash k Houndourovi. Ten kývl.

„Tohle nemá cenu, odpočiň si,“ psí pokémon s vděkem zmizel v červeném pokeballu. Ash místo něj vytáhl svůj návnadový pokeball. „Tohle je přímo pro tebe, Buizeli,“ vodní lišák nadšeně vyskočil ze svého ballu.

„Zase ten Buizel. Tentokrát ho ale dostanu. Shellosi, vrať se. Grovyle, tak pojď!“

„To je ale otrava, pořád měníš pokémony tak, abys měl typovou výhodu. Buizeli, soustavnou vzdušnou střelu!“ buizel vyskočil do vzduchu a začal zem bombardovat vzdušnými střelami ze svého ocasu.

„To není otrava, chci vyhrát, jasný?! Energetickou kouli!“

„Stejně jako já. Pokračuj!“ liščí pokémon opět vypustil svůj útok, a zelená koule energie se po nárazu s ním rozprskla.

„Hm. Rychlý útok a pak listovou čepel!“

„Vypadá to, že nás podceňuješ,“ usmál se Ash, zatímco Buizel dopadl na zem, „ledový vítr!“ Buizel se nadechl a začal foukat studený vítr se sněhovými vločkami, které Grovylea hned zasáhly. Přesto byl Buizel pořezán.

„Zkus se rozeběhnout a hodit po něm energetickou kouli!“

„My se jen tak nevzdáme. Je čas na něco z našeho tréninku. Ledový paprsek!“ Grovyle se rozeběhl a hodil energetickou kouli, a Buizel použil ledový útok. Koule byla zasažena, rozprskla se, a ledový paprsek zasáhl Grovylea.

„Tohle jsem si mohl myslet. Vrať se! Volím si Electrika!“

„Ty se taky vrať. Jdeme na to, Elekide.“

„Ten idiot!“ Ryan zaťal pěsti, „světelnou clonu!“

„Říkal jsi něco?“ dělal Ash že špatně slyší, „doufám že ne. Ryhlý útok, Elekide.“

„Jistě že jsem něco říkal, smetáku! Shellosi, bahenní bombu!“ stáhl Ryan Pokémony. Shellose hned soupeř trefil, ale ten mu vyplivl bahno přímo do obličeje.

„Ale ale. Zdá se, že ti Hoennské podnebí stouplo na mozek. Štít!“ i když Elekid nic neviděl, objevila se kolem něj zelenomodrá bublina, která měla bránit dalším útokům.“

„Ach ne, co teď? Shellosi, vrať se! Grovyle, tak mu ukaž!“

„Už zase?! No co, zkus udržet štít, jak nejdéle to dokážeš.“

„Listovou čepel!“ Grovylovy listy se změnily v nože a on se pokoušel zasáhnout soupeře. Ten byl chvilku chráněn, jenže ochrana nefunguje pořád, a pak štít zmizel. Elekid byl pak vážně pořezán.

„Dobrá práce. Vrať se,“ odvolal svého nového pokémona a podíval se na kamaráda. „Jestli zase vyměníš pokémony, praštím tě! Bayleef, jdeme na to!“ zakřičel.

„Co prosím? Klidně mě pak můžeš zmlátit! Quilavo, volím si tebe! Plamenný kruh!“

„Jak si přeješ, Buizeli, vodní vír!“ stejně jako Ryan i on bleskově změnil pokémony, a než stačil Ryan zareagovat, zasáhla Quilavu masa točící se vody.

Quilava byl spláchnutý a konečně se skóre trochu hnulo. Další políčko na Ryanaově straně tabule zčernalo, a stav se změnil na 1:2.

Vycenil zuby a protézu sevřel v pěst.

„Electriku, sejmi ho!“

„To jsem čekal. Buizeli, větrné ostří!“ z Buizelova ocasu vyletěla mocná vzdušná rána.

„Šokovou vlnu!“

Vzduch hladce rozřízl vlnu elektřiny, a zasáhl Electrika.

„Ty hnusnej, špinavej hlupáku! Electriku, nevzdávej se!“

„Nezdá se ti, že je Ryan nějak agresivní?“ zeptala se Claire své sestry.

„Jo, je divnej. Já bych se s ním nemohla přátelit, když se takhle chová.“

„Vy se divíte?“ podivil se zrzek, „ je ve stresu. Bojuje s kamarádem, a snaží se dokázat, že je lepší.“

„Jo, ale Ash je v pohodě, na rozdíl od něj,“ zakroutila hlavou Alex.

„A už toho mám vážně dost!“ vykřikl Ash.

„Až do teď,“ dodala.

„Znovu větrné ostří! A dej do toho všechno!“ vzduch pročísla vzdušná vlna, až to všem na Ashově straně rozcuchalo vlasy.

"Světelnou clonu!"

Jenže Electrike se na poslední chvíli ochránil kostkou a neměl ani škrábnutí.

„Takže tímhle ho už nedostanu, takže je potřeba něco jiného,“ uvažoval.

„Ok. Rychlý útok, běž!“ liščí pokémon padnul na čtyři a stal se sotva postřehnutelnou šmouhou, která se rychle řítila vpřed.

„Jiskrový útok!“ Electrike začal jiskřit a rozběhl se vstříc soupeři. A pak… BUM!

Buizela to odhodilo několik metrů zpět a už nevydržel. Byl poražen.

„Tch. Buizeli, byl jsi skvělý, vrať se,“ odvolal pokémona. Na jeho části tabule zhaslo další políčko, a stav byl opět vyrovnaný.

„Výborně, Electriku. Ještě čtyři.“

„Snad si nemyslíš, že je všechny porazíš Electrikem?“ zeptal se pohrdlivě.

„Pchm. Co je ti po tom?“ odsekl Ryan.

„Vlastně nic. Houndoure, je řada na tobě,“ jeho psí pokémon mu olízl obličej, a pak se postavil nepříteli.

„Použij řev,“ z Houndourova hrdla se vydral děsivý zvuk, a Electrike se strachy sám vrátil do pokeballu.

„Do *+-*/! Tak znič ho, Swellowe!“ vlaštovčí Pokémon se opět objevil v boji a byl lehce zelený.

„Udělal jsi mi to o dost jednodušší. Temný puls!“ spletitý fialový útok zahájil zápas.

„Zdvojení! Nálet! Znič toho +-/*+-!!“ Swellow vytvořil klony a ty se vrhly na soupeře.

„Nějak se nám to přiostřuje,“ poznamenala na Ryanovu adresu Whintey.

„Zastav ho protiútokem,“ Ash zůstal klidný, došlo mu, že je zbytečné se rozčilovat. A ačkoli se Swellow moc snažil, s Houndourem to nepohnulo. Ptačí pokémon byl odmrštěn zpět, směrem ke svému trenérovi.

„Vyřiď ho. Použij ohnivý výbuch,“ to byl další z útoků, které se jeho pokemon naučil od Claire. Hounrour otevřel tlamu, a z ní vylétl obrovský ohnivý panák.

Swellow byl silně spálen a otrava udělala své. Bylo po všem a Swellow byl poražen. Ryanovi zhaslo další políčko a skóre se znovu změnilo.

„Jo! Dokázali jsme to!“ radoval se Ash a Houndour ho samou radostí povalil a celého ho olizoval. Při tom pohledu se všichni až na Ryana zasmáli.

„Ten +*/-+! To jsi +-/-*+! Elektriku, do boje!“

„Tak fajn. Začni plamenometem,“ začal Ash útok lehce a Houndour začal chrlit plameny.

„Světelnou clonu, rychle!“ Electrika opět zachránila kostka.

„Nedá se říct, že bych to nečekal,“ ohodnotil Ryanův tah jeho kamarád.

„Tak použij kousavý útok. Před tím ho světelná clona neuchrání. Houndour se proti elektrickému pokémonovi rozeběhl, odhodlán se do něj zakousnout.

„Počkej si! A pak použij jiskrový útok!“

Houndour se sice do Electrika zakousl, ale ten už byl nabitý, takže dostal elektrický šok.

„Jsi v pořádku?“ staral se jeho trenér. Houndour kývl, stále zakousnutý do Electrika a pak ho odklopila bílá záře. Houndour se zvětšil, prodloužil se mu ocas a narostly mu rohy. To bylo jediné, co mohl Ash poznat, zatímco se vyvíjel. Když záře pohasla, zjistil, že mu na zádech přibyl pás, okolo krku měl další, s lebkou uprostřed, a na nohou měl místo jednoho dva. Jak narostl, tak visel Electrike ve vzduchu.

Ash poprvé za zápas vytáhl pokedex. HOUNDOOM, TEMNÝ POKEMON, hlásila krabička, JE TO VYŠŠÍ VÝVOJOVÉ STADUIM HOUNDOURA. ŘÍKÁ SE, ŽE KDO USLYŠÍ JEHO VYTÍ, ZAČNE SE TŘÁST STRACHY. POKUD VÁS POPÁLÍ JEHO PLAMENY, BOLEST NIKDY NEZMIZÍ.

V řádku, kde byly vypsané jeho útoky, přibyly dva nové.

„Super!“ radoval se Ash.

„To by mohla být pro Ashe výhoda,“ usmála se jeho starší nevlastní sestra.

„To určitě jo,“ souhlasila s ní její kamarádka.

„Ryane, dost! Electrike nemá proti takové síle šanci! Nemá to cenu!“ volal na něj Damion.

„Sklapni, to mě nezajímá!“ řekl příteli Ryan, „pokračuj v boji!“

„Ryane, měl bys ho poslechnout,“ radil kamarádovi, „Electrike to nezvládne. Pokud chceš vyhrát, změň strategii!“

„Proč to Ash dělá? Nechce vyhrát?“ divila Alex. Věděla, že chce pomoct kamarádovi, ale také že chce vyhrát on sám.

„Je To dobrý kamarád,“ byl spokojený Matt.

„Ne… Vyhraju! Za každou cenu! Použij šokovou vlnu, ihned!“

„Dobře Houndoome, teď železný ocas!“ psímu pokémonovi se ocas bíle rozzářil a pak s ním prudce švihl, čímž odpálil Electrika, který narazil do Ryana. Síla nárazu Ashova kamaráda nadzdvihla do vzduchu, a pak s ním praštila o zem.

„Propána, Ryane! Jsi v pořádku? Prosím, řekni něco!“ strachovala se Kris.

„Aauuu… to bolí…Co se to děje? Co se stalo?“ zeptal se Ryan úplně jíným tónem.

„Jsi v pohodě? Moc se ti omlouvám“ křikl Ash, a z jeho hlasu bylo znát, že je mu to skutečně líto.

„Ne, já se ti omlouvám. Netuším, co to se mnou bylo… Bylo mi vážně divně… to se mi stává od té doby, co jsem si nechal spravit ruku…“

„To je divné. Neprovedl ti s ní někdo něco?“ nadhodil.

„Vypadá to, že se uklidnil,“ byla překvapená Alex, „už to na to ani nevypadalo.“

„Myslíte, že mohlo být něco v té mechanické ruce?“ zeptala se opatrně Whitney.

„Možné to je. Nejsem mechanik, nedokážu říct,“ pokrčil rameny chovatel.

„Já se trochu v technice vyznám,“ ozvala se Melody, „a možné by to bylo.“

„Ty mě vždycky překvapíš,“ otočila se na kamarádku Claire. Ta jen pokrčila rameny.

„Moment… možná, když mi jí Colin opravoval… Colin! Určitě mu něco o mě řekla Barry a on mi chtěl ublížit, myslím. To mu nedaruju!“

„Pomůžu ti,“ nabídl se úslužně kamarád.

„To nech být… vždyť já ani nevím, kde je… musel mi namontovat nějaký nervový omezovač, nebo něco… já se v tom nevyznám…“

„To jsme dva. Takže… v pořádku?“

„Jo, dobrý,“ kývl Ryan.

„Jste tedy připraveni pokračovat?“ zeptal se rozhodčí Michael.

„Jasně,“ přikývl nadšeně Ash. Vedl, a to mu dodávalo sebevědomí.

„Já taky,“ řekl Ryan.

„Dobrá. Takže zápas pokračuje!“

„Electriku, vrať se. Volím si Shellose!“

„Taky se vrať, Houndoome. Bayleef, do toho!“

„Tak změna plánu. Grovyle, pojď. Je to na tobě!“

„Na tenhle zápas jsem se těšil ze všeho nejvíc,“ sdělil Ash všem.

„Nebyl jsi sám,“ zabručel Matt za všechny přítomné na jeho straně.

„Začneme s listovou břitvou! Teď!“ pokemon švihla listem, a z něj začaly létat naostřené listy.

„Braň se listovou čepelí!“ Grovylovy listy se zostřily a jimi zničil všechny projektily.

„Fajn. Kouzelné listy!“ listová pokemon zopakovala pohyb, a tentokrát vyletěly bíle zářící listy.

„Energetickou kouli!“

Oba útoky se střetly, a došlo k malému výbuchu.

„Omam ho voňavým útokem!“ vzduch zaplnila těžká kořeněná vůně, a bylo vidět skořicově zbarvený oblak.

„Vyskoč, a listovou čepel!“ Rychlý ještěr skočil do vzduchu a pak s elegancí pořezal soupeře.

„Využij toho, že je blízko. Spoutej ho šlehavým útokem!“ rychle se objevily úponky, které spoutaly Hoenského startera.

„Chyba, kámo,“ usmál se Ryan, „osvoboď se listovou čepelí a pak hoď energetickou kouli!“ Grovyle přeřízl pouta a hodil kouli energie na nic netušící Bayleef.

„Uvidíme, kdo udělal chybu. Světelnou clonu!“ kolem Bayleef se utvořila kostka ze zlatých hvězdiček, a zabránila útoku, aby ji zasáhl.

„Ale ne, líbí se ti ta taktika? Rychlý útok!“ Grovyle se rozběhl a vrazil do soupeře.

„Ale jo. Použij náš trumf. Zuřivé rostliny!“ zem prozářily hnědé trnité oddenky, které prudce vyrazily vpřed.

„Ale jo. Použij náš trumf. Zuřivé rostliny!“ zem prozářily hnědé trnité oddenky, které Grovylea prudce zasáhly.

„Skoč!“ Grovyle se na poslední chvíli vyhnul a získal výhodu.

„Ne taky rychle. Útok ještě neskončil,“ upozornil ho Ash přátelsky. „dostaň ho!“ a oddenky znovu vyrazily a Grovyle jentaktak uhýbal.

Po půlminutě Bayleef došly síly a vydýchávala.

„Energetickou kouli!“

Oddenky zmizely. Ale Ryanův nápad měl smůlu. Světelná clona byla stále aktivní, takže útok odrazila.

„Rychlý útok!“ Grovyle to napálil do Bayleef a tím jí srazil na kolena.

„Jsi v pořádku?“ staral se Ash, „Ok. Tak to nevyšlo, takže, jedovatý pyl!“ Bayleef vydechla a vzduch zaplnil fialový prach.

„Grovyle! Použij své listy jako větrák! A potom listovou čepel!“ ještěr začal mávat listy, což nebyl žádný útok, aby odvanul pyl. A pak se vrhl na soupeře a pořezal ho.

„Bayleef! Ne!“ vyděsil se Ash. Jak to dořekl, obklopilo jeho pokemon zelené světlo.

„Co to je?“ zkoprněl Ash údivem.

„To je přerůstání,“ vysvětloval Matt, „schopnost travních pokémonů. Zvýší to jedenapůlkrát účinnost jejich útoků.“

„Fajn. Ještě jednou zuřivé rostliny!“ listová pokemon hlasitě vykřikla, a pak zem znovu prorazily oddenky. Ale tentokrát jich bylo mnohem víc, a byly o dost rychlejší.

„Rychlý útok!“ Grovyle se pokusil prorazit, ale když se dostal na blízko, tak mu šlahoun podrazil nohy.

Pak ho ještě za ni chytil, aby neutekl. To, že ještěří pokémon ležel na zemi, využila jeho protivnice a všechny oddenky zamířily na něj. A protože nemohl utéct, zasáhly ho.

„Riskneme to! Semínkový útok!“ Grovyle začal plivat drobné střely. Avšak díky přetrvávajícímu účinku světelné clony ji nezasáhly.

Ashova Bayleef stáhla oddenky pryč, aby jí neubývala energie.

„Pošli energetickou kouli!“

„Světelná clona pořád účinkuje, takže si toho nevšímej, a použij kouzelné listy,“ ačkoli Bayleef byla na pokraji sil, zůstával Ash v klidu.

„Rychlý útok!“

„Tělní náraz!“

Oba Pokémoni do sebe narazili a Bayleef byla přece jen lepší, díky vyšší váze. Takže ho povalila na zem.

„Spoutej ho šlehavým útokem!“ žlutá pokemon obklopená zelenou září Grovylea omotala svými úponky, pak zvedla do vzduchu a nakonec s ním mocně udeřila o zem.

„Ještě jsme neprohráli! Listovou čepel!“ Grovyle se vrhl vpřed a svými listy, ostrými jako mačety pořezal soupeře ještě víc.

„Už toho necháme. Odpočiň si,“ i když se Bayleef těšila, teď byla ráda, že si smí odpočinout.

„Vím, že jsi ještě unavený, ale zkus to, Noctowle!“ travní pokemon vystřídal pokemon ptačí.

„Můžeš pokračovat, Grovyle?“ zeptal se kamaráda Ryan. Ten na něj mrkl, ale jeho trenér ho chtěl ještě použít. „Electriku, pojď!“

„Rychle použij zmatení!“ Noctowlovo čelní peří se fialově rozzářilo, a stejná záře pak obklopila Electrika.

„Šokovou vlnu!“ Electrike se po pádu nabil a vystřelil elektřinu. Ptačí pokémon to dostal naplno. To na něj bylo moc, a spadl na zem v bezvědomí. Stav byl opět vyrovnaný.

„Díky moc Noctowle, bojoval jsi fantasticky,“ už měl jen tři pokémony, ale to samé platilo pro Ryana.

„To je skvělý, Electriku! Jsi opravdu dobrej, děkuju!“ usmál se na něj Ryan.

„Lektrajk!“ souhlasil Pokémon a pak se rozzářil a začal se měnit. Dostal modrou barvu, narostla mu žlutá hříva. Ryan ho okamžitě poznal. Byl to Manectric.

Tentokrát vytáhla pokedex Alex. MANECTRIC. VÝVOJOVÝ STUPEŇ ELECTRIKA. JE TO VYBÍJECÍ POKÉMON. MÁ SCHOPNOST AKUMULOVAT ELEKTŘINU VE SVÉM TĚLE, A PAK JI VYBÍT, ČÍM VYTVOŘÍ BOUŘKOVÉ MRAKY.

„Wow,“ vydechla majitelka pokedexu.

„Díky,“ poděkoval Ash, který záznam slyšel, „Houndoome, vyřiď ho!“ nově vyvinutý psí pokémon byl stejné nátury jako předtím, takže se ho pokusil olíznout. Jen s tím rozdílem, že teď mu dal packy až na ramena, a olízl mu celou hlavu.

„Manectriku, připraven? Tak použij světelnou clonu!“

„Otravnej útok. Ale dej pozor, aby ses nepřepočítal. Začni železným ocasem!“ jeho ocas se bíle rozzářil, a pokemon se rozeběhl. Útok ale nebyl moc účinný, díky typové nevýhodě se Manectrikovi téměř nic nestalo.

„Tak tenhle zápas necháme na jindy. Řev!“ a Ryanův pokémon už podruhé zmizel ze zápasiště.

„Shellosi, vodní puls!“

„Odvrať to temným pulsem!“ oba útoky se střetly, a došlo k malému výbuchu.

„Nevzdávej to! Skrytou sílu!“

„Odpal to zpátky železným ocasem!“

„Rychle! Skoč do vody!“ Shellos se snažil dostat do jezera, byl dvakrát zasažen a pak se potopil.

„Takže to teď s ním,“ přemítal Ash, „tohle bude asi nejjednodušší. Řev!“ a slimáčí pokémon vylétl z jezera a zmizel v pokeballu.

„Manectriku, pojď! Jiskrový útok!“ Manectric ale vyslal na soupeře obrovskou salvu modré elektrické energie.

„Páni, to je vybití!“ zírala Candice.

„Štít,“ řekl Ash prostě, a útok se zastavil o modrozelenou bublinu.

„Ale ne. Tak použij…,“ Ryan se nemohl rozhodnout, ale Manectric rozhodl sám. Také zaštěkal a Houndoom zmizel.

„Pěkný, taky umí řev,“ kývl jeho kamarád uznale.

„Bayleef, vyřiď ho tělním nárazem!“ Bayleef, ač stále unavená, se dala do běhu.

„Manectriku, použij…“ ale Manectric se rozeběhl, v ústech mu začalo hořet a zahryzl se do Bayleef.

„Tak to je hustý. Bayleef, dobrý?“ kývla, zatímco se jí elektrický pokémon držel.

„Jedovatý pyl!“ díky těsné blízkosti byl Manectric úspěšně otráven.

„Zkus ještě ten ohnivý tesák!“ další kousnutí mohlo být fatální. A Manetric to dokázal. Pak klesl na kolena, ale držel se.

Zmožená Bayleef klesla na kolena. Přerůstání jí stále drželo nad vodou, ale už jentaktak.

„Skončíme to!“ vykřikl rozvášněně Ash, „zuřivé rostliny!“ ze země se vynořily oddenky a zasáhla Manectrica. V tu samou chvíli Bayleef padla na zem v bezvědomí.

„Můžeš pokračovat, Manectriku?“ zeptal se Ryan. Pokémon mrkl.

„Bayleef není schopna pokračovat! Skóre je tedy 4:3!“ oznámil Michael.

Už mám jen dva pokémony. Ale Manectric nemůže vydržet dlouho. Dostal pořádně zabrat. Musím s Houndoomem vyřadit i toho jeho Grovylea a zbytek se nějak vyvrbí.

„Běž Houndoome! Nárazový útok!“ psí pokémon ho olízl a pak se rozeběhl.

„Manectriku, Šokovou vlnu!“ Manectric vyslal blesky, ale kvůli otravě nebyl přesný. Byl sražen a byl mimo.

„Manectric je ze hry! Je to 4:4!“ řekl rozhodčí. Ale nebylo to bez účinku. Houndoom sebou trošku škubal a jiskřil.

„Co to je?“ byl zmatený jeho trenér.

„Manectricova schopnost statika. Dokáže paralyzovat protivníka,“ informoval ho Matt.

„Děkuju, Manectriku. Teď se vrať. Byl jsi opravdu výjimečný.“

„Shellosi! Tak pojď!“

„Ok. Elekide, jdeme na to!“ mladý pokémon se objevil a po odpočinutí vypadal připraveně.

„Grovyle, energetickou kouli!“ odvolal ještě Ryan Shellose.

„Použij štít!“ travní útok byl odražen někam pryč.

„Nevzdávej se! Semínkový útok!“

„Vydrž to! Nepovoluj štít!“ k jeho úlevě Elekid ten útok ustál. Měl plán, ale potřeboval, aby se stala jedna určitá věc.

„Energetickou kouli!“ Grovyle hodil další kouli a se štěstím se trefil.

„Elekide, vrať se,“ sice to nechtěl udělat, ale nemělo to cenu, „Houndoome, zkus to.“ Protože byl tenkrát paralyzovaný, nemohl udělat svůj oblíbený radostný rituál.

„Vím, že je to těžký, ale zkus ohnivý výbuch,“ k Ashově radisti se skutečně objevil velký, ohnivý panák.

„Zkus se nějak vyhnout!“

Grovyle se snažil, ale ohnivému útoku Houndooma neunikl. Spadl na zem a začala z něj vyzařovat světle zelená aura. Ale kromě toho ho najednou na chvíli obklopil oheň.

„Hele, to je přerůstání,“ poznal zelenou záři trenér z Johta, „to budeme muset zabrat. Znova ohnivý výbuch!“ vzduch znovu pročísla ohnivá věc, a tentokrát si povšiml, že se i v okolí oteplilo.

„Grovyle! Listovou čepel!“

Grovyle měl neuvěřitelné odhodlání. Prorazil ohněm a pořezal Houndooma na klíčových místech.

„Jsi v pohodě?“ staral se Ash o pokémona. V odpověď se mu dostalo bolestivé štěknutí.

„Fajn. Řev!“ tohle bylo nejlepší řešení. Výměna protivníka.

Okamžitě nastoupil Shellos.

„Rychle vodní puls!“

Teď to záviselo na rychlosti. „Dělej, vrať se!“ hlas se mu třásl rozčilením a nervozitou. V okamžiku, kdy voda dorazila na místo Houndooma, se on proměnil v červený paprsek.

„Bleskový útok, teď!“ Elekid okamžitě poslal elektrický útok na vodního pokémona.

„Bahenní bombu, honem!“ Shellos vyplivl několik kuliček bahna na soupeře. Ta ho pokryla a dostala se mu do očí. Ale protože mířil tak, aby Elekida zasáhl, nijak se nevyhnul bleskovému útoku, a byl bolestivě zasažen.

„Co teď? Nic nevidí…“ ale pak dostal nápad. Proč by taky nemohl využít jezero, když to udělal i Ryan? Stačí, když mu řekne kudy mí jít.

„Povedu tě do jezera, aby ses toho bahna zbavil. Tak se ochraňuj štítem, a jdeme!“

„Dobrý plán,“ pochválil ho Matt, ale Elekid vypadal, že se mu nechce.

„Věř mi! My vyhrajeme! Já budu tvoje oči, tak mi věř!“ Elekid kývnul, a utvořil kolem sebe zelenomodrou bublinu, a rozeběhl se.

„Fajn. Doleva! Teď ho máš před sebou!“ elektrický pokémon uhnul, zatímco ho všichni napajtě sledovali.

„Ne! To se nesmí stát! Plivej dál bahno! Jednou ta ochrana musí povolit! Tak do toho!“ Shellos plival bahno, co mu síly stačily jako kulomet. Většina se rozplácla, a když se soupeř dostal do jezera, ochrana polevila, ale bahno nezasáhlo cíl.

„Super!“ radoval se jako blázen trenér mladého Elekida. Ten vystrčil hlavu nad hladinu, a bojovně vypustil pár jisker.

„Znovu bleskový útok! A plnou silou!“ elektrický proud vylétl z jezera, a mířil si to na slimáčího pokémona.

„Bahenní bombu!“ Shellos ještě vyplivl nějaké bahno. Asi tři kuličky Elekida trefily a to bylo všechno. Shellos padl.

„Shellos není schopný pokračovat. Vítězí Elekid a stav je 4:5,“ oznamoval Michael.

„Jooo!“ radoval se Ash. Elekid vyskočil z jezera a s pomocí rychlého útoku se bleskově dostal ke svému trenérovi, který jej objal.

„To byl úžasný nápad,“ hodnotila Ashův tah Whitney.

„To jo. Ale i tak. Pořád němá vyhráno,“ připomněla zdravotní stav Ashových pokémonů Melody.

„Uvidíme,“ kývla Alex. Kris se se slzami v očích zvedla a odešla

„Grovyle, jsi má poslední naděje! Ukaž, že jsi mě nezklamal, parťáku! Ukaž, že ty měsíce co jsme spolu, nás posílily!“ Poškrábaný Pokémon skočil do zápasu obklopen zelenou aurou.

„Tady to je. Poslední pokémon. Musím ho porazit,“zašeptal si pro sebe Ash. A jako v odpověď Grovylea na chvíli obklopily plameny.

„Hoď energetickou kouli!“

„Honem se tomu uhni! Rychlý útok!“ Elekid se proměnil v šmouhu, a travní útok vyšel naprázdno.

„Listovou čepel!“

„Bleskovou ránu!“ Elekid začal točit pravou paží a okolo ní se začaly objevovat jiskry.

Elekid odlétl od Grovyla zpět k Ashovi a ještěřího pokémona obklopily plameny. Účinek Houndoomova ohnivého výbuchu stále působil.

„Můžeš pokračovat?“ staral se Ash. Jeho elektrický pokémon se s námahou a zaťatými zuby postavil na nohy, „už moc dlouho ne, jak vidím. Dobře. Rychlý útok!“ a Elekid se proměnil v sotva postřehnutelnou šmouhu.

„Energetickou kouli!“ Grovyle hodil kouli na běžícího Elekida. Ten se jí bleskově vyhnul.

Pak sebou škubl na následky popálení. Potupa byla dokonána. Grovyle se skácel k zemi.

„NEEE! To ne! Grovyle, kámo! Prosím, zvedni se! Udělej to pro mě, prosím!“ řekl Ryan a z očí mu začaly kanout slzy… Grovyle se pokusil zvednout, ale marně. Ryan byl poražen a nejen to, byl zostuzen.

„Grovyle není schopen dalšího boje! Vítězem je Elekid a celkově vítězí Ash Gray z Johta poměrem 4:6!“ řekl Michael.

„Cože?!“ zíral neschopen slova Ash. Nemyslel si, že vyhraje, protože věděl, že oba jeho pokémoni jsou na tom špatně. Elekid v tu chvíli omdlel a padl na zem.

Ryan začal plakat, což bylo na kluka jeho věku neobvyklé. Cítil bolest a pocit viny. Kdyby to věděl, tak by si třeba vzal Machopa… Ale to mu už nepomohlo. Jen klečel na místě, tvář měl v rukou a brečel.

„Gro-grovyle… Proč? Proč se to stalo? Proč se to muselo stát? NEEE!“

„Díky moc Elekide,“ pochválil svého nového pokémona.

Rozradostněnému Ashovi bylo kamaráda líto, tak k němu přešel, a objal ho.

„No taak… Vždyť to není nic hrozného. To se stává. Příští zápas určitě vyhraješ…,“ konejšil ho.

„Nech mě. Běž si! I se svými přáteli! Nemáš ani páru, jaká potupa to pro mě je!“

„Na tom není nic špatného,“ namítl, ů a já nepůjdu. Ty jsi taky můj přítel, takže jestli mám jít, tak i s tebou a tvými přáteli.

„Už se nikdy neuvidíme a to mi stačí. Damione… Candie, pojďte. Kde je Kris?“

„Nejspíš někde poblíž. Pojďme, ať stihneme loď do Hoennu!“ řekl Damion.

Ash ho chytl za rameno. Tvářil se velice rozčileně a smutně. To co Ryan říkal, ho ranilo. Zvlášť proto, že se znali už od první třídy.

„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se zakaboněně, „kvůli jedné prohře zahodíš za hlavu naše přátelství a nikdy mě už nechceš vidět? Co to jako má bejt?!“

„Tak se zdá, že kromě toho, že je Ryan vzteklý, je i trochu prchlivý,“ poznamenala Alex.

„Jo… ale nechápu ho. Co dělá kvůli jedné prohře je absolutní nesmysl,“ kroutila hlavou její starší sestra.

„Někdo to špatně nese,“ chmuřil se Matt.

„Taky jsem taková bývala,“ pronesla tiše Whitney. Všichni, kromě Ashe, který se zabýval Ryanem, se na ni překvapeně podívali.

„Když jsem prohrála, brala jsem to jako známku své neschopnosti. Byla to pro mě hrozná potupa. Trenérka stadionu, a nedokáže vyhrát… Ryan se asi cítí podobně. Má pět odznaků, ale neporazil Ashe, který má jen dva. Je to těžké. Ale po čase ho to přejde. Stejně jako mě. I když mě pomohl jeden trenér pokémonů, který mi ukázal, že vše co musím udělat je trénovat, věřit si, a být se svými pokémony. Od té doby se to začalo zlepšovat.“

„Když jsem s tebou zápasila, tak už jsi byla v pohodě…“ vzpomněla si Claire.

„Jo. Už je to delší dobu,“ rozveselila se Whitney.

„Přeju mu, aby mu to Hoennské lize vyšlo,“ popřála Melody.

„Já taky,“ postupně se přidali všichni.

Ryan se na něj podíval, jako by si ho chtěl prohlédnout, pak udělal čelem vzad a chystal se odcházet.

„Hej! Na něco jsem se tě ptal! Neumíš odpovědět?! Takovýhle jsi nebýval. Co se stalo?“

Ryan ale jen zvedl pravou umělou ruku na znamení pozdravu a pak odešel pryč. Pravděpodobně do Pokécentra.

„HEJ!“ zakřičel ještě Ash, ale předem věděl, že to nebude mít účinek. Svěsil hlavu, a vrátil se k přátelům. Tohle nechtěl.

„To bylo skvělé!“ začala jásat Alex, když přišel, ale Ash zvedl ruku na znamení, že toho má nechat.

„Nebylo. Ryan se mnou kvůli tomu nemluví,“ byl z toho všeho sklíčený.

„On se z toho dostane, neboj,“ ujišťovala ho Claire.

„Myslíš?“ zeptal se pochybovačně.

„Určitě,“ to byla Whitney, „jeden čas jsem měla taky takové období,“ s údivem zvedl hlavu, a podíval se jí do jejích růžových očí.

„Fakt?“ to se mu moc nezdálo.

„Jo,“ usmála se, „a pokud ti to zvedne náladu, tady máš,“ natáhla ruku a v ní se skvěl odznak. Odznak byl čtvercového tvaru, s tenkým stříbrným okrajem a zlatým středem.

„To mi dáváš, abys mi zlepšila náladu?“ pousmál se.

„Ne. To proto, že tohle byl úžasný zápas, jaký jsem dlouho neviděla,“ vysvětlila mu.

„A nemusím pro získání odznaku porazit trenéra stadionu?“ růžovlasá trenérka zavrtěla hlavou.

„Je na každém trenérovi stadionu, jak dává odznaky. A já se rozhodla, že ti ho chci dát teď.“

„Děkuju,“ vzal si z její dlaně odznak, a zatímco na něj upíral zrak, vyrazil do střediska. Jeho přátelé ho s úsměvem následovali, a dávali pozor, aby neupadl.