Dobrodružství Ashe Graye

Zpátky v Johtu

Konečně dorazili do pokemonského střediska. Na zápasišti strávili necelé dvě hodiny, takže bylo zaplněné lidmi, kteří se šli najíst, a, nebo naopak lidmi, kteří už z oběda odcházeli.

Růžovlasá pokemoní sestřička se zrovna odněkud přišla a tak k ní Ash hned vyrazil. Jen co udělal krok, ozval se jeho žaludek. Všichni se zasmáli a on zrudnul.

„Jdu najít stůl,“ oznámila Claire, „a dnešní oběd máš na mě,“ usmála se ještě. Spolu s ní ještě vyrazily Melody s Whitney, a Alex s Mattem a Blair šli s vítězem.

„Sestro Joy?“ oslovil sestru Ash, „mohla byste se prosím postarat o mé pokémony? Právě jsme dozápasili a dostali pořádně zabrat.“

„Ale jistě,“ souhlasila a převzala si od něj pokebally, a tak si šli zatím sednout do čekárny. Tam měl konečně Ash příležitost se zeptat Blair, co to s ní je.

„Blair?“ oslovil čarodějku.

„Ano?“ konečně byla vytržena ze svého téměř čtyřhodinového přemýšlení.

„Co se děje?“

„No…“ očividně se jí do toho nechtělo, ale upřeně se na ni díval, a Matt s Alex taky, takže se rozhodla, že nebude dělat tajnosti.

„Totiž, ta soutěž mě hodně bavila, a tak jsem myslela, že bych tu zůstala a zúčastnila se dalších, a třeba i zkusila Grand festival, pokud se mi bude dařit.“ Tak. Konečně byla pravda venku. Zjistila, že se jí dost ulevilo, když se konečně svěřila.

„To můžeš i v Johtu,“ namítla koordinátorka, která, ač ji často její chování štvalo, měla ráda.

„Já vím. Ale to bychom my dvě byly soupeřky, a třeba bychom spolu zápasily a já bych ti zkazila šanci na účast v Grand Festivalu, a to bych nerada,“ přiznala.

Alex na ni zírala s otevřenou pusou. Další konkurentka by jí vůbec nevadila, a navíc, zvítězit má ten lepší. „Blair…“ zašeptala, „to…“

„Já vím,“ usmála se přátelsky, „taky chci v Sinnohu zůstat, protože se mi tu líbí a ráda bych viděla další nádherná místa, jako je jezero Statečnosti.“

„A proto jsi celý den tak zamlklá?“ zeptal se nevěřícně Matt. V odpověď jen kývla.

„Měla jsi obavy z toho, co budeme říkat?“ napadlo ho ještě. Lehce zčervenala.

„Hlupáčku,“ prohlásila brunetka. Zvedla se ze svého místa vedle Ashe, a objala ji. „Nás se nemusíš na nic ptát. Je to přece tvoje rozhodnutí, a my ti rozhodně bránit nebudeme,“ ujišťovala ji.

„Jo,“ souhlasil její bratr.

„Respektujeme to,“ přidal se zrzek. Blair se rozzářila, a pak začala vyvádět jako vždycky. Protože Ash vyhrál zápas, protože měla radost, že má tak skvělé kamarády, a pro spoustu drobností.

Joy přišla za necelou půlhodinu s dobrou zprávou, že Ashovi pokémoni budou v pořádku, jen musí několik dní odpočívat, než zase budou moci bojovat. S pocitem úlevy, že je vše v pořádku, se přidali k trojici dívek, která na ně trpělivě čekala, a pořádně se najedli. A protože se nikomu ještě nechtělo rozcházet, vyrazili do města užít si den.

Udělali si procházku kolem části jezera, kdy obdivovali všechny vodní pokémony a od Melody se dozvěděli legendu o jezerním triu. A protože to byl zajímavý příběh, obě dívky, které byly právě v Sinnohu jim dovyprávěly všechny legendy, se kterými se dosud setkali. Blair poslouchala obzvlášť pozorně, aby mohla posléze navštívit všechna ta úžasná místa. Protože bylo teplo, zamířili na pláž. Voda byla teplá a tak v ní strávili podstatnou část odpoledne. Vyhlásili taky soutěž o největší a nejhezčí hrad z písku, kterou se svými uměleckými vlohami vyhrála Melody. Jako cenu byla odnesena za končetiny do moře, kam ji hodili a pak chvíli topili. To jim spolu s Whitney, která byla nechtěně potopena také, oplatila.

Večer se najedli ve městě, kde ochutnali místní speciality a výbornou zmrzlinu. Pak vyrazili na noční pokemoní show, předváděná putovní společností Vodními lidmi z Hoennu, kteří právě vystupovali v Sinnoh. Bylo to úžasné představení s vodními pokémony a všichni diváci byli nadšení. Poté ještě pozorovali hvězdy. Spát šli až dlouho v noci.

Sluneční paprsky pomalu proudili pootevřeným oknem do pokoje v pokémonském středisku u jezera Statečnosti. Pětice jeho obyvatel ještě spala. V pokoji bylo pět postelí. Dvě palandy, a jedno obyčejná. Na horní části jedné z paland spal Ash. Neklidně se vrtěl, protože měl divoké sny ze včerejšího zápasu. Už teď byl přimáčknutý na příčce, která měla zabraňovat případnému spadnutí z postele. Jenže Ashovi se asi zdálo něco obzvláště divokého, protože sebou škubnul a zároveň se pokusil překulit. Tato kombinace však měla velmi neblahý následek. ŽUCH! Celý pokoj se otřásl, když Ash spadl z postele na zem. V tu ránu se všichni probudili, a poděšeně se rozhlíželi, co se stalo. Ash se podepřel rukama a pokusil se vstát. V levé ruce mu zapulzovala příšerná bolest, takže vyjekl a znovu upadl na podlahu.

„Ashi!“ vyděsila se Alex.

„Jsi v pořádku?“ staral se Matt.

„Příšerně mě bolí levá ruka,“ ucedil skrz zaťaté zuby.

„Třeba sis ji zlomil,“ napadlo Whitney.

„Super,“ ušklíbl se.

Blair se přeměnila v kočku a skočila z postele. Jemně se mu otřela o nohu, a pak mu začala drsným jazýčkem olizovat jedno místo na ruce, které bylo oteklé a rudé. Při každém doteku jazyku o kůži sebou Ash trhl. Blair ustala, a přeměnila se zpět.

„Raději dojdu pro sestru Joy,“ vylezla z postele Alex, ani se neoblékla a jen v pyžamu opustila pokoj. Matt s Whitney taky vylezli z postelí, a pomohli Ashovi si sednout na postel. Pak mu pomáhali se obléknout. Kalhoty byly v pohodě, ale obléct mu tričko se jim nepovedlo, protože pokaždé když se mu pokusili sundat, museli přestat, protože Ashe ta ruka nesnesitelně bolela.

„Nechte mě jít,“ zavrčel. Trval na tom, že za sestrou Joy dojde sám.

„A já ti asi po stopadesátý říkám, že nikam nepůjdeš,“ odmítl rezolutně zrzek.

„Matt má pravdu Ashi,“ přidala se Whitney, „bude lepší, když počkáš.“

„Fajn,“ praštil sebou na postel, nehledě na bolest, kterou mu to způsobilo, a nakvašeně zíral na spodek horní postele. Čarodějka si mu sedla za hlavu, mimo postel a objala ho.

„Tady se někdo zlobí,“ prohlásila rozpustile, „nechceš si hrát?“

„Ne,“ odsekl.

„Hooo. Nebuď protivnej a pojď si hrát,“ přitiskla se k němu svým mocným hrudníkem a začala ho lechtat. Vzdal to.

„Vzdávám se,“ oznámil, aby unikl Blaiřiným prstům. Matt s Whitney se neúspěšně pokoušeli zakrýt úsměv.

V tu chvíli se otevřely dveře a vešla Alex se sestrou Joy. Blair se rychle odtáhla, zatímco zbytek obyvatel pokoje vyprskl smíchy.

„Hádám, že raněný je ten na posteli,“ řekla Joy potom, co si pohledem prohlédla všechny v pokoji.

„Ano, to je on,“souhlasila Alex.

Sestra začala Ashovi ohmatávat ruku a Alex se tázavým pohledem a rychlým pohybem ruky směrem k Ashovi pokoušela zjistit, co se stalo. Odpovědí jí bylo úsměvné zavrtění hlavou a neurčité pohození rukou.

„Mám pro tebe dobrou zprávu,“ oznámila Joy Ashovi, zatímco se Alex snažila posunky komunikovat se zbytkem osazenstva pokoje.

„Tu ruku nemáš zlomenou…“

„Díkybohu,“ přerušil ji šťastný trenér.

„Nenechal jsi mě to doříct,“ napomenula ho sestřička.

„Promiňte,“ špitl omluvně.

„Nicméně, jedna kost je naštípnutá. Bez přístrojů nemůžu říct jak moc, ale pravděpodobně dostaneš sádru.“

„Cože?!“ vyděsil se. Nedokázal si představit cestování s rukou v sádře.

„Jen klid. Myslím, že dostaneš odlehčenou sádru neboli plastový obvaz. Ale více ti nepomůžu. Musíš si zajít na chirurgii na zdejší poliklinice. Ta je na rohu Jezerní a Mořské ulice.“

„Dobře.“

„Taky by ses měl stavit v pojišťovně. Předpokládám, že jsi pojištěný proti cestovním úrazům?“ změřila si ho přísným pohledem.

„Jistě,“ odsouhlasil rychleji, než původně zamýšlel.

„Tak dobrá. Tady už víc nezmůžu, takže asi půjdu,“ zvedla se pokemonní sestra.

„Děkuju,“ poděkoval, a byl rád, že ruka není zlomená, i když na ní něco bude muset mít, nebude to sádra.

„Brzo se uzdrav,“ popřála a opustila pokoj. Všichni se uklidnili a upřeli na něj zvědavý pohled. Povzdychl si a začal je informovat.

„Tak zlomený to nemám. Je to jen naštípnutý, ale i tak musím na chirurgii.“ Bylo na nich vidět, že si docela oddechli.

„A víš kde to je?“ staral se Alex se sourozeneckou láskou.

„Jo. Řekla mi to,“ což bylo jediné štěstí, jinak by mohlo zabrat pěknou chvíli, než by ho našel, a oni už se nechtěli moc zdržovat a těšili se do Johta.

„Tak půjdeme, ne?“ zeptala se Whitney. Souhlasně přikývli. Ash si sice ještě musel vzít triko, a ačkoli skuhral, že to bolí, zmlkl, když mu Alex řekla, že má ruku jen naštípnutou, a že se chová jako baba.

Před střediskem už na ně čekaly Claire s Melody, které měly sbalený stan, a přišly se rozloučit. Když ale zjistili, že se stal úraz, rozhodly se s tím počkat, než Ashe ošetří na chirurgii.

Zdejší poliklinika byla žlutá třípatrová budova, kolem které byla malá zahrada plná tújí. Alex s Claire šli dovnitř s ním, aby ho morálně podpořily, protože nikdo má rád nemocnice, a Matt s ostatními šel do přístaviště zjistit, kdy jim jede loď.

Chirurgické oddělení bylo v přízemí, a před nimi tam už byli tři pacienti. Trvalo tři čtvrtě hodiny, než na něj přišla řada. Lékař potvrdil, že má ruku zlomenou, a poslal ho na vyšetření ultrazvukem. Ten byl také v přízemí, a protože před ním byl jeden člověk z čekárny, zabralo to půl hodiny. Donesl snímky zpátky do ordinace, kde doktor uviděl, že kost je naštípnutá akorát tak napůl a že dostane plastový obvaz. Byl poslán na sesternu, kde dostal na výběr z několika barev. Vybral si světle žlutou. Ruku mu omotali jako klasicky, ale místo aby na to napatlali sádru, začali na to omotávat, jakousi “plastovou látkou,“kterou pak zahřívali o trochu výkonnějším fénem. Nakonec to měl od palce, kde to bylo klasicky v mezeře mezi palcem a ukazovákem, a končilo mu to kousek pod loktem.

Nakonec z polikliniky vylezli po dvou únavných hodinách. V ruce měl snímky a zprávu do pojišťovny. Ostatní už na ně čekali na ulici. Ještě je ale čekala pojišťovna.

„Už tě asi opustím, bráško,“ oznámila mu Claire zmoženě. Ani se nedivil.

„ Jasně,“ kývl a dostal opatrovnickou pusu na čelo.

„Hodně štěstí v lize,“ popřála.

„Díky,“ jeho starší nevlastní sestra se přesunula k Alex, a k němu přistoupila Melody.

„Opatruj se,“ podala mu ruku. Stiskl ji, a nemohl si nevšimnout, že to udělala stylem leklá ryba, což nesnášel.

„Opatruj se, sestřičko. Snaž se vyhrát Grand festival“ objali se dívky a začaly se trochu popichovat.

„Ty taky. Uspěj v lize,“ lehce vyplázla jazyk.

Po intimnějším rozloučení sourozenců následovalo tradiční rozloučení s přáním šťastné cesty. Holky vyrazily na sever a jejich skupinka se zmenšila. Od Matta se dozvěděli, že loď odplouvá za hodinu a půl. Takž Ash měl čas zajít si vyřídit věci do pojišťovny. Tentokrát šel sám, protože se nikomu nechtělo se tam nudit.

Po nudné hodině se Ash zařekl, že i když se mu něco stane, nebude s tím chodit do pojišťovny, protože mu ty peníze za to nestojí. Řekli mu, že mu na účet pošlou tisícovku a to bylo vše. Musel ale vyplnit spoustu formulářů a spoustu toho podepsat, a během toho se málem unudil k smrti.

Nakonec vyrazili k přístavišti. Cesta tam jim zabrala dvacet minut, takže na rozloučení s Blair jim zbývalo jen deset minut.

„Nic neříkejte,“ požádala je. Nechtěla se loučit. Ještě nikdy se neloučila, ale už teď jí bylo smutno a nechtěla to stupňovat.

„Nebudeme si říkat ahoj, nebo sbohem… jen zatím…“ podařilo se jí obejmout všechny čtyři. Pak jim každému do dlaně vtiskla malou dýňku.

„Tahle jsou udělané speciálně pro vás. Aktivují se stejně, jako to dělám já, ale poslechnou jen vás. Můžete na nich cestovat o dost rychleji než pěšky…“

„Díky,“ poděkovali současně.

„Tak... kam půjdeš?“ zajímalo Alex.

„No…slyšela jsem že ve městě Úsvitu se koná další soutěž, takže tam.“

„A víš kde to je?“ Ash totiž absolutně neměl tušení.

„Jo, viděla jsem mapu,“ potvrdila.

V dalším loučení je přerušilo houkání lodi, která právě připlouvala do přístavu. Byla to obrovská několikapatrová loď. Spodní polovina byla černé, zatímco horní bílá a nesla název Modrý oceán.

„Tohle je naše,“ oznámil jim Matt.

„Jasně,“ kývla Blair, „takže zatím.“

Rozloučili se jak si přála, a nastoupili na loď, která je měla odvézt domů.

Modrý oceán se kromě velikosti snad téměř nelišil od lodi, kterou přijeli do Sinnohu. Téměř. Co měl Modrý oceán navíc, byly tři patra, ve kterých byla spousta zápasišť na zápasení, popřípadě trénování. A protože měla cesta do Johta trvat kvůli velikosti lodi,a zastávce na Pomerančových ostrovech a dvou v Kantu, trvat pět dní, rozhodla se Alex, že toho využije. Den po příjezdu měla totiž začít Zlatoprutová soutěž, s dvojitým představením. Protože zápasiště šla zamluvit, podařilo se jí na každý den plavby si jedno zápasiště na hodinu zarezervovat. Kromě ní, a jejích přátel se tam nikdo nedostal.

Na představení byla rozhodnutá použít Slowkinga a Teddiursu, kterého Melody naučila ořechovou bombu a pro zápasení Croconawa a Skitty.

Pátého dne večer skutečně vjížděli do přístavu hlavního města jejich domovského regionu. Cítili se fajn, že jsou zase doma. Whitney s Alex šli na úřad, za strýcem mladší z dívek, aby mohl otevřít stadion, zatímco Matt s Ashem, šli do nejbližšího střediska se ubytovat. Poté, co si brunetka nechala zkontrolovat pokémony od sestry Joy, se k nim připojila v pokoji. Večeřet nemuseli, byli najezení z lodi a spát šli brzy, kvůli zítřku.

Tmavě fialová obloha začala na východě červenat, když mladá koordinátorka poprvé otevřela oči do nového dne. Když zjistila, že je teprve půl páté, zaklela a zkusila usnout. Podařilo se jí to, ale za hodinu byla zase vzhůru. Naštvaně se převalila, a nechala oči zavřené. Usnula a v šest se vzbudila. Ještě dvakrát se vzbudila po půl hodině, a pak to vzdala. Potichu si sedla, aby nevzbudila kluky. Spala na samostatné posteli, zatímco chlapci byli na palandě. Ash rád spal nahoře, ale potom co spadl a naštípl si levou ruku, ho Matt přinutil, ať spí dole. Teď mu ruka v odlehčené sádře visela bezvládně přes okraj postele.

Pomalu si na to zvykal. Nemohl s v ní držet pokeball, ale to mu ani tak nevadilo, protože byl pravák. Horší to bylo s jídlem, protože v ní nemohl pořádně držet příbor, tak jedl jídla, která se nemusí moc krájet, anebo mu to často krájela ona. Musela se pousmát. Vždycky při tom vypadal tak bezmocně.

Tiše se oblékla, umyla a vyrazila na snídani. Soutěž začínala v devět, takže měla ještě hodinu a půl času. Dala si dva jablkové koláče a kakao a pomalu jedla. Při tom se dívala na svůj odraz v okně, a napadlo ji, že by tentokrát nemusela mít vlasy rozpuštěné. Proto hned vyrazila do obchodu si něco koupit. Obchod s gumičkami do vlasů, skřipci a tak podobně byl hned vedle střediska. Koupila si dvě modré gumičky do vlasů. Před obchodem si sedla na chodník přehodila si vlasy přes rameno a stáhla si je gumičkou. Na to si ještě upletla cop a jeho konec opět svázala gumičkou do vlasů. Hodila si vlasy na záda a vstala. Bylo to trochu divné, že neměla vlasy rozpuštěné, ale jako menší copy nosila, takže jí to za chvíli ani nepřišlo.

Dalším krokem, který plánovala udělat, bylo přihlášení do soutěže. Přihlašování bylo možné už od sedmi od rána, takže s tím nebyl žádný problém. Na prostranství před budovou soutěže už bylo několik koordinátorů, kteří ještě procvičovali vystoupení se svými pokémony. Napadlo ji, že nic nedá za to, když to taky ještě jednou procvičí. Povolala tedy Teddiursu a Slowkinga. Šlo to přesně tak, jak plánovala. Tak ještě vypustila Skitty s Croconawem.

„To je tvá Skitty?“ ozvalo se jí za zády. Otočila se a uviděla dívku o pár let starší než ona sama.

Okamžitě ji poznala. Byla to Jackie Starková, jedna z nejlepších koordinátorek. Už teď měla čtyři stužky. Měla tmavší pleť, která kontrastovala s jejími fialovými vlasy, které měla ostříhané vepředu nakrátko, a vzadu stažené do ohonu. Černé triko bez rukávů s nápisem Make Me Purr jí akorát zakrývalo vrchní část hrudníku. Modré rifle stažené býlím páskem dávaly vyniknout jejím bokům.

„J-jo, je,“ vykoktala ze sebe. Její přítomnost ji znervózňovala.

„Taky jsem mívala Skitty,“ otočila se za sebe. Za ní stáli čtyři pokémoni. Delcatty, Persian, Espeon a Luxray. To byla další věc. Protože milovala kočičí pokémony, a žádné jiné nechytala, říkalo se jí Kočičí dívka.

„Já vím,“ už nekoktala, ale hlas se jí stále třásl.

Jackie na ni upřela své zlaté oči. Pak ji asi napadlo proč je nervózní, a usmála se.

„Nemusíš být nervózní. Já jsem koordinátorka jako každá jiná holka. A ani ne moc dobrá.“

Díky tomu, že se před ní shazovala, se Alex uvolnila. „A proto už máš čtyři stužky,“ ačkoli to nechtěla, vyznělo to trochu ironicky.

„Štěstí,“ vycenila na ni zuby v zářivém úsměvu. Všimla si, že má trochu větší špičáky, tak jako mívají kočky. Napadlo ji, že je skutečně kočičí dívka.

„Když to říkáš…,“ myslela si, že to určitě není tak docela pravda, protože byla vážně dobrá, ale nechali jí to.

„Yup. Nesedneš si? Soutěž začíná až za dobu a Skitty si může popovídat s Delcatty a pokémoni nebudou tak vystresovaní,“ navrhla.

„Když to říkáš,“ pokrčila rameny. Jackie byla zkušenější než ona.

Našly si volny stolek a dali se do řeči. Především o Skitty, a jak o ni pečovat. Jejich pokémoni spolu dováděli a hráli si, takže z nich opadla nervozita, kterou Alex na ně nechtěně přenesla. I ona se uvolnila, a říkala si, že to nebude takové, jak si myslela.

Asi v půl deváté je našli kluci. Oba vypadali nevyspale, protože v Sinnohu a na cestě domů nikam nespěchali, takže mohli vyspávat.

„Ahoj,“ zívl Ash.

„Dobré ráno,“ zabručel Matt.

„Ahojky ospalci,“ pozdravila, „tohle je Jackie Starková, koordinátorka,“ představila nově spčátelenou rivalku.

„Ráda vás poznávám,“ usmála se starší dívka a při tom znovu odhalila své výraznější spičáky.

„My tebe taky,“ odpověděl za oba Ash. Jeho sestra ho probodla pohledem, a Jackie, která to postřehla, se rozesmála.

„Co sis to udělala s vlasy?“ zajímalo chovatele.

„Řekla jsem si, že je nebudu nosit pořád rozpuštěné, tak z nich mám cop.“

„Pěkné,“ ocenil.

„Díky.“

Ještě chvíli seděli, ale patnáct minut před devátou se dívky zvedly a odešly do šaten s tím, že už je nejvyšší čas se jít připravit. Chlapci si šli najít místo na sledování, a sotva dosedli, potemnělé jeviště osvětlil kužel světla, v němž stála Bibian.

„Vítám vás dámy a pánové, na letošní Zlatoprutové soutěži!“ začala svůj projev, „dnešní soutěž je neobvyklá, a to proto, že bude zahájena dvojitým představením!“ i tohle stačilo na jásot.

„Vítěz získá tuto překrásnou zlatou stužku!“ oznamovala a zvedla ji nad hlavu. Pevná, zlatá část měla tvar srdce a stužka jako taková, měla nádherně zlatou barvu a bílé okraje.

„Toto je totiž jediná soutěž v Johtu, kde si můžete vyzkoušet dvojité představení před Grand Festivalem, a názor vám řekne naše porota! Jako první, pan Contesto!“ rozsvítilo se další světlo a odhalilo muže pokročilejšího věku v červeném obleku.

„Těším se na různá dvojitá představení,“ prohlásil a následoval jásot.

„A další je pan Sukizo!“ po komentátorčině představení světlo odhalilo dalšího pána, mladšího a menšího.

„Dvojité představení jsou nevšední,“ po jeho obvyklém prohlášení následoval potlesk.

„A nakonec jedna z pokemoních sester Joy Zlatoprutového města!“ a porotcovský stůl byl osvětlen úplně a odhalil vzhledem dobře známou sestru Joy.

„Je mi potěšením že tu mohu být a jsem si jistá, že všechna představení budou nádherná,“ i po jejím projevu diváci výskali a tleskali.

„A už je tu náš první soutěžící!“

Alex to všechno sledovala s Jackie z šatny, kde byla umístěná obrazovka. Jako první byl na řadě nějaký kluk. Koutkem oka zahlédla vysokou dívku v zeleném s tmavě červenými vlasy staženými do drdolu. V ní poznala Marii Graveovou, koordinátorku, která začala letos, stejně jako ona, ale měla už čtyři stužky, stejně jako Jackkie. Taky uviděla Susan, která si jí všimla a zamávala jí. Usmála se, a taky jí zamávala.

„A nyní ja na řadě soutěžící číslo sedmnáct! Susan Hatcherová!“ Alex zahlédla na tváři své kamarádky protivnice nervozitu a jí samotné se sevřely útroby.

„Magby, Marille, jdeme na to!“ oba pokémoni se objevili v záplavě hvězdiček.

„Magby, bludičkový útok! Marille, bubliny!“ Magby vytvořil několik modrých ohníčků a Marill proti nim poslal bubliny. Proti očekávání se útoky nezrušily, ale bubliny ohníčky pohltily a poháněny horkým vzduchem stoupaly vzhůru.

„To je fantastické! Bludičkové plamínky se vznáší jako horkovzdušný balon!“ Pak všechny praskly, a vytvořilo to krásný deštík.

„Teď Marille, valivý útok!“ vodní pokémon se stočil do klubíčka, a začal rotovat okolo svého ohnivého kamaráda. „Teď vodní prsten!“ a byl obalený vodou.

„Magby, teď ohnivý výbuch!“ Marill teď právě byl docela daleko od Magbyho a rozjel se proti němu. Ohnivý panák, kterého malý ohnivák vypustil, obalil kouli z vody a vyzvedl ji do vzduchu.

„Úžasná kombinace vody a ohně!“ chválila Bibian.

„Teď použij ohnivou ránu a železný ocas!“ ohnivo-vodní koule začala zářit a zamířila na planoucí tlapu Magbyho. Když došlo ke střetu, koule se rozprskla a oba poslední útoky se navzájem rozstřelily, a vytvořily tak barevný závoj.

„Krása! A co říká porota?“ otočila se moderátorka na porotce.

„Kombinace vody a ohně! Úžasné!“ chválil Contesto a na jeho stolku se objevilo devět bodů.

„Nevšední,“ prohlásil Sukizo a dal osm a půl bodů.

„Oheň a voda dohromady… to je zajímavé a krásné,“ pokývala hlavou uznale joy a dala osm a půl bodu.

„A to je dvacet šest bodů!“ spočítala Bibian z hlavy a na tabuli se objevil výsledek.

Alex se ohromeně dívala na obrazovku. To co Susan předvedla, bylo úžasné. Měla pocit, že oproti tomu je její představení nic. Než přišla na řadu, šlo ještě několik soutěžících.

„A teď přivítejme čísla dvacet sedm! Alex Dylanovou z New Barku!“ dívka se zhluboka nadechla, a vykročila. Přivítal ji nadšený jásot. Už měla své fanoušky. Nervozitou se jí třásly ruce, a tak radši vyhodila pokeball do vzduchu.

„Slowkingu, Teddiurso, předvedeme se!“ z pokeballů se objevili její dva pokémoni v záplavě růžových květin. Objevili se tak, že byli proti sobě a měli mezi sebou vzdálenost pěti metrů.

„Dvojitý útok Teddy!“ začala. Objevilo se dalších pět medvědích pokemonů.

„Slowkingu, vodní pumpu!“ růžový pokémon poslechl a začal chrlit mocný proud vody.

„Teddy, teď ořechovou bombu!“ nervozita z ní už opadla, jak se do toho vžila. Z tlamy medvědího pokémona a jeho klonů začaly létat velké bílé zářící koule. A jakmile se střetly s vodním útokem, začaly se rozprskávat a tvořit třpytivý závoj, který obklopoval medvědího pokémona, zatímco závoj z kapiček vody obklopoval Slowkinga.

„To je krása. Oba pokémoni se zdobí navzájem!“ komentovala Bibian.

Některé “ořechy“ ale proud vody neroztříštil, ale vyhodil do vzduchu. A to přesně Alex chtěla.

„Slow, přidej psychický útok,“ požádala zkratkou svého vodního pokémona. A ten začal létající kokosy zachytávat ve vzduchu. Konečně jich tam bylo podle ní optimální množství.

„Stačí,“ a oba pokémoni přestali s útoky. Dokonce i klony zmizeli. Všichni teď čekali, co bude dál.

„Vyzdvihni Teddiursu!“ a medvědí pokémon se vznášel mezi zářícími kokosy a stoupal výš a výš.

„Pěkná ukázka toho, jak je Slowking psychicky schopný,“ chválila moderátorka.

Nakonec byl Teddiursa o hodně výš než nejvyšší zářící koule. A to bylo na finále.

„Teddy, rychlý útok střemhlav dolů!“ Slowking Teddiursu pustil, ten se otočil hlavou dolů, použil rychlý útok a začal padat. Jak padal, začal se točit a s ním i zlaté hvězdy. Ty postupně narážely do ořechů a vytvářely tak zlato-stříbrné jiskry, které pršely dolů. Když se rozprskl poslední ořech, medvídkový pokémon se opět přetočil.

„Vodní dělo!“ proud vody zachytil Teddyho, který přistál na Slowkingově hlavě, zatímco se kolem nic ještě vznášel efekt předchozí kombinace. Malý pokémon se chytil tlapkou škeble, a oba se společně s Alex uklonili.

„To bylo nádherné,“ a co porota?“ otočila se komentátorka na porotu.

„To bylo vážně působivé,“ souhlasil Contesto a dal osm a půl bodu.

„Vskutku nevšední,“ Sukizo dal stejný počet.

„Úžasné jak spolu ti dva spolupracovali a věřili si. A ty jiskrové efekty… krása,“ Joy dala devět a půl bodu.

„Dvacet šest a půl bodu!“ hlásila Bibian výsledek, jakmile se objevil na obrazovce.

Nemohla tomu uvěřit! Překonala Susan! Na cestě do šatny se potkala s Jackie, která byla na řadě po ní. Obě se na sebe usmály.

„Do toho, Persiane a Delcatty!“ na jevišti se objevili dva kočičí pokémoni.

„Jackie je zkušená koordinátorka, která vyhrála Grand Festival na Pomerančových ostrovech a už má čtyři stužky!“ informovala Bibian.

„Persiane, vodní puls. Delcatty, ledový paprsek!“ ze země vytryskl sloup vody, který byl následně zmražen. A další a další. Nakonec jich tam bylo deset.

„Teď dvojitý úder a zuřivý útok!“ oba pokémoni začali do ledových sloupů bušit.

„Vypadá to, že Jackie tvoří něco z ledu! Zajímalo by mě, co to bude,“ všichni se zájmem pozorovali oba pokémony. Jak pracovali, odlétávaly od nich třpytivé kousíčky ledu, což vypadalo hezky. Postupně se z toho vyklubaly sochy. Sochy legendárních pokémonů, což muselo být těžké vytvořit, pokus je neviděla. Byl tam Mew, Lugia a Ho-oh, Celebi, Latios a Latias, Jirachi, Cresselia, Shaymin ve svých dvou podobách.

„To je naprosto úžasné dílo!“říkala užasle Bibian.

„Překrásné sochy. Devět a půl bodu,“ hodnotil Contesta.

„Nevšední sochy,“ prostřední porotce dal také devět a půl bodu.

„Jsem naprosto unešená, některé pokémony jsem ještě neviděla!“ Joy dala deset bodů.

„A to je dvacet devět bodů! Dosud nejvyšší skóre!“ hlásila Bibian a publikum jásalo.

Alex přišlo, že ostatním to jde mnohem rychleji, než předtím. Ubývalo těch, co na pódiu už byli a ubývalo těch, co ještě ne. Maria Graveová předvedla se svým Mareepem a Bellossomem úžasné představení, které jí vyneslo dvacet osm bodů. Po ní šli ještě tři koordinátoři, a byl čas na vyhlášení výsledků.

„A je to tady! Čas na vyhlášení výsledků. Kdo postoupí a kdo ne? Dozvíme se to právě teď!“ ukázala Bibian směrem na velkou tabuli, a všichni, ať v hledišti nebo v šatně, na ni upřeli zrak. Jako první byla Jackie, za ní Maria, pak nějací dva koordinátoři, Alex a Susan a ještě dva další.

„Jo!“ zaradovala se Alex. Stála mezi Susan a Jackie, a obě se usmívaly. Pak se obličeje otočily, přeskupily a opět otočily. Když se tak stalo, zalapala Alex po dechu. První zápas, který se měl odehrát, měl být mezi ní a Jackie.

I Ash s Mattem, věděli, že to teď moc nevypadá moc nadějně. Alex je totiž stačila mezi řečí informovat.

„A je tu první zápas! Alex Dyalnová, proti Jackie Starkové!“ obě dívky zaujaly svá místa. Alex stála proti šatnám, zády ke svým přátelům.

Na tabuli se teď objevil její obličej a obličej její tmavší kamarádky, spolu s nimi se objevil kruhový ukazatel bodů, spolu s číslicovým.

„Zápas bude trvat pět minut a je na vás děvčata,“ oslovila je přímo, „abyste soupeřce odebrali co nejvíce bodů. Začněte!“

„Luxio, Espeone, do toho!“ na pódiu se objevili další dva kočičí pokémoni.

„Croconawe, Skitty, předveďte se!“ krokodýlí pokémon se postavil proti Luxiovi, a malá kočička proti Espeonovi.

„Jdem! Skitty, elektrickou vlnu na Espeona! Croconawe, ledový tesák na Luxia!“ a zápas začal. Skitty začaly vypouštět proudy modré elektřiny a Croconnw zase z tlamy dva klikaté modré paprsky.

„Luxray, bleskovým útokem zastav ledový tesák. Espeone, psychický paprsek na Skitty,“ na rozdíl od Alex byla Jackie klidná. Elektrická vlna, díky tomu že měla víc proudů, bez problémů doletěla až k Espeonovi, kterého zasáhla, a ubrala mu patnáct bodů. V tu chvíli ale Skitty zasáhl psychický paprsek, až ji to odhodilo a ona ztratila dvacet bodů. Ledový útok se chvíli přetlačoval s tím elektrickým, až nakonec došlo k výbuchu, z kterého vylétly jiskřičky, které tančili okolo obou pokémonů. Obě dívky přišly o deset bodů. Uplynulo tři čtvrtě minuty.

„Krása. Ledový tesák a bleskový útok ozdobili své původce,“ komentovala Bibian.

„Luxrayi, použil železný ocas na Croconawa, Espeone, ty psychický útok na Skitty,“ pokračovala fialovlasá.

„Croconawe, počkej si, až bude blíž! Skitty, nápomoc!“ elektrickému pokémonovi se rozzářil ocas a rozeběhl se na vodního pokémona.

Skitty pozvedla tlapku, a vypustila ohnivý vír. Útok ale nedosáhl cíle, protože zamrzl v půli cesty, stejně jako Skitty. Pak se otočil a zasáhl ji. Tím ztratila patnáct bodů. To ale nebylo všechno. Espeon ji poslal ke stropu a pak s ní prudce mrštil o zem. Alex přišla o třicet bodů.

„To pro skitty nevypadá moc dobře!“ hlásila komentátorka.

Luxray už byl téměř před Croconawem a ohnal se po něm ocasem.

„Zachyť ho svou tlamou!“ příkaz zazněl včas, a krokodýl bleskurychle zareagoval a chytil zářící ocas svou tlamou. Ocas přestal zářit a Jackie přišla o deset bodů. Croconaw pak prudce škubl hlavou doleva a pak s ní prudce švihl doprava a pustil kočičího pokémona. Ten odlétl přes zápasiště, a zastavil a až o stěnu hlediště. Přišel o patnáct bodů.

„Tohle muselo Luxraye velmi bolet,“ vcítila se do jeho pocitů moderátorka. Dva kočičí pokémoni se pomalu a bolestivě zvedali, ale ani jedna z dívek nezahálela. Zbývali tři minuty

„Vodní kanon!“

„Poslední útok!“

Krokodýlí pokémon doširoka otevřel tlamu a vypálil pak s velkou silou vodní kouli. Espeon se rozeběhl a za ním vlál zlatý ohon. Zhruba v polovině se střetli. Došlo k výbuchu, a dívky se pro jeho sílu musely zakrýt obličej. Když ho zvedly, uviděly Espeona ležet pře Jackie, která ztratila čtyřicet bodů.

„Neuvěřitelné! Croconavův mocný útok poslal Espeona k zemi a vypadá to, že Jackie prohraje!“

Oba kočičí pokémoni, kteří se zvedali, už byli zase na nohou a na časoměřiči byly dvě a čtvrt minuty.

„Espeone, můžeš?“ starala se snědá koordinátorka. Přikývl, a pracně se postavil, „fajn. Ukončíme to.“

„My taky. Vodní kanon ještě jednou! Bleskovou vlnu!“ vodní koule vylétla, a Skitty k ní přidala elektřinu, která kolem ní začala rotovat. To Jackie ubralo pět bodů

„Psychický útok a pak hromový útok! Honem!“ oba Alexini pokémoni byli znehybněni, a vzápětí je zasáhl mocný elektrický proud. To ale nebylo všechno. Espeonovi se podařilo zadržet kombinovaný útok před nimi, a Alex tím pádem přišla o deset bodů. A jak Croconaw se Skitty dostávali elektřinu, přicházela o body.

Minuta a půl. Espeon už nemusel Skitty s Croconawem držet svými psychickými útoky. Už se ani nemohli hnout. A i kdyby mohli, nebylo by to k ničemu, protože Alex došly body. Ozval se tón oznamující konec zápasu. Do konce zbývala minuta.

„A je tu konec zápasu! Ještě zbývá minuta, ale Alex přišla o všechny body, takže vítězí a postupuje Jackie!“

Na obrazovce zůstal obličej Jackie, s nápisem VÍTĚZ. Jackiini fanoušci začali jásat jako o život, kdežto ti Alexini byli zticha. Snědá koordinátorka přešla zápasiště a podala poražené Alex ruku. Ta ji stiskla. Byla skleslá, ale ne nešťastná. Čekala to, ale doufala, že by mohla vyhrát. Odešla i ze šaten, a připojila se ke klukům v hledišti. Mezitím začal další zápas. Susan, proti nějakému klukovi.

„Jsi v pohodě?“ staral se Ash.

„Jo. Čekala jsem to. Poštěstí se mi jindy,“ pokrčila rameny.

„Příště vyhraješ,“ povzbuzoval Matt.

„Jasně,“ usmála se a pak už se jen věnovali soutěži.

Do TOP4 se dostali Susan, Jackie, Marie a nějaký kluk. Další zápas byl Jackie s tím klukem, který prohrál a Susan s Marií a vyhrála Marie. Finále mezi Marií a Jackie bylo těsné, ale vyhrála Jackie.