Ryanovo dobrodružství

První prohra

Ryan spolu se svou novou kamarádkou Kris opouští Petalburgské lesíky, jenže netuší, že je od Rustbora dál, než si myslel.

„Takže ty máš namířeno do Rustbora, Ryane?“ zeptala se zvědavě Kris.

„Chystám se získat první odznak Hoennské ligy a tak se přiblížím svému cíli být Mistrem Pokémonů!“ odpověděl hrdě Ryan. „A jaké máš Pokémony ty?“

„Já mám jenom Mudkipa, kterého jsem si vzala asi před týdnem od profesora Birche. Chtěla bych se stát koordinátorkou!“

Jak si tak spolu povídali a dobře se bavili, tak si Ryan ani nevšiml, že jdou špatně. Ryan se zastavil a ohlížel se. „Kde to jsme?“ zeptala se Kris.

„Vypadá to, že jsme tu už byli. To je ale špatné,“ poznamenal Ryan. Kris najednou ztuhla.

„Ryane, neříkej, že jsme se ZTRATILI!“

„Je mi líto, ale máš pravdu,“ odpověděl Ryan. „Ztratili jsme se.“

„Ale ne! Co budeme dělat? Jak se odsud dostaneme? Kdyby jsme se drželi cesty, kterou nám ukázal Jackson, určitě by se to nestalo!“ řekla Kris.

„Bojuj, Nincado!“

„Na něj, Staryu!“

Ryan a Kris se schovali do křoví a podívali se, co se děje. Byli tam nějací trenéři, kteří spolu bojovali. Jeden vypadal jako mladý ninja a druhý vypadal docela obyčejně. Proti sobě stál malý, hmyzí pokémon a hvězdice s červeným středem. Ryan bleskově vytáhl Pokédex a namířil ho na Pokémony. Ozvalo se: „-NINCADA, UČŇOVSKÝ POKÉMON. NINCADA ŽIJE POD ZEMÍ A POŽÍVÁ OSTRÉ DRÁPKY K ŘEŽÁNÍ KOŘENŮ STROMŮ. Z NICH ČERPÁ VLÁHU A ŽIVINY. NINCADA NESNÁŠÍ PŘÍMÉ SLUNEČNÍ SVĚTLO-“ „Tak proto bojuje v lese! Chytrý tah,“ zašeptal Ryan. Pokédex pokračoval: -STARYU, HVĚZDICOVÝ POKÉMON. TENTO POKÉMON DOKÁŽE REGENEROVAT ZTRACENÉ ČÁSTI TĚLA V BOJI. ŘÍKÁ SE, ŽE TITO POKÉMONI SPOLU KOMUNIKUJÍ BLKÁNÍM SVÉHO „JÁDRA“-“

„Nincado, škrábavý útok!“

„Staryu, použij vodní dělo!“

Staryu začal střílet vodu po Nincadě a bylo rozhodnuto. Hmyzí Pokémon padl k zemi. „Nincado, vrať se,“ řekl smutně trenér a vrátil svého Pokémona do ballu.

„Měl bys tu svojí Nincadu víc trénovat,“ řekl ten druhý trenér, vrátil Staryu a odešel.

„Nincado, prosím! Musíme zvítězit,“ řekl ninja jakoby k Pokéballu s Nincadou. Pak vylezli nějací kluci a přišli k trenérovi s Nincadou.

„Hele! Nezapomeň Ryo, že tě za chvíli čeká finální zkouška! Měj se kámo!“ řekl jeden z nich a odešel. Ryan spolu s Kris vylezl z křoví.

„To je škoda mám jen slabou Nincadu....,“ zašeptal si k sobě Ryo.

„Co se děje?“ zeptal se Ryan, když vylezl z křoví. „Proč tvoje Nincada je tak slabá?“ Kluk se otočil. „Aha. Trenéři. Mohli byste mi pomoct? Potřeboval bych vytrénovat svou Nincadu. Jmenuji se Ryo a učím se ninjovskému umění a použití Pokémonů v něm. Ty!“ řekl ninja a ukázal na Ryana. „Vyzývám tě na boj! Jeden na jednoho!“

„Dobrá! Volím si Treecka!“ řekl Ryan a hodil svůj Pokéball.

„Mým Pokémonem bude Nincada! Leť!“ řekl Ryo a hodil svůj Pokéball. Nincada vypadala docela dobře na to, že před chvílí prohrála. „Jak to?“ zeptal se Ryan.

„Zapomněl jsi, že jsou i léky pro Pokémony?“ odpověděla mu Kris.

„Treecko, použij rychlý útok!“

„Nincado, písečný útok!“

Treecko se rozeběhl směrem k soupeři, ale Nincada vytvořila oblak písku a Treecko najednou neviděl, kde je. Jenže.....PRÁSK! Treecko byl sražen k zemi. „To byl Nárazový útok!“ divil se Ryan. „Treecko a teď absorbování!“

„Nincado, škrábavý útok!“

Treecko tentokrát zaútočil. Odebral hmyzímu Pokémonovi dost energie, ale Nincada ho škrábla.

„A teď zuřivý útok!“

„Treecko použij....“ řekl Ryan ale bylo pozdě. Dřív, než stačil zareagovat, tak byl Treecko poražen. „Hurá! Dokázal jsem to! Já vyhrál!“ radoval se Ryo, když vtom Nincadu pohltilo bílé světlo. „Ona se vyvíjí!“ řekla Kris. Za chvíli se objevil nový Pokémon. „-NIJASK, NINJOVSKÝ POKÉMON. JE RYCHLÝ, ŽE JE TÉMĚŘ NEVIDITELNÝ. LZE ZASLECHNOUT POUZE JEHO BZUČENÍ-“ ozvalo se z Pokédexu. „Konečně můžu bojovat a složit poslední zkoušku!“

„Jakou zkoušku?“ zeptal se zvědavě Ryan.

„Když porazím svého sensei, tak dokončím svůj výcvik,“ odpověděl ninja.

„Sensei?“ zeptali se Ryan a Kris současně.

„Něco jako mistr nebo učitel.“

„Tak hodně štěstí! A mohl bys nám ukázat cestu z lesa ven? Rád bych se dostal do Rustbora!“ řekl Ryan a znovu pomyslel na odznak.

„Že jsi to neřekl hned! Pojďte za mnou!“ řekl Ryo a spolu s Ryanem a Kris se vydal na cestu.

***

Zanedlouho skutečně už byli z lesa venku. „Tak. Tady je Stezka 104. Když půjdete po ní a přejdete přes most jste v Rustboru!“

„Měj se! A hodně štěstí!“ popřál Ryan ninjovi. A tak se Ryan naučil, že když trenér prohrává, tak někdy přece jen může vyhrát a také že on sám není neporazitelný.