Ryanovo dobrodružství

Travní trénink

„Hurá! Konečně jsme z těch lesíků venku!“ zaradovala se Kris. A měla pravdu. „Ale jak daleko je to ještě do Rustbora?“ zeptal se Ryan.

„Podle toho, co nám říkali Jackson a Ryo, bychom neměli být od města daleko!“

Pak beze slova šli dál. Asi po několika minutách se Kris zastavila.

„Co se děje?“ zeptal se Ryan.

„Podívej se na tu ceduli,“ odpověděla Kris.

Stalo tam: RUSTBORO TUDY a šipka ukazovala nalevo. „Cože? Mám pocit, že tu směrovku někdo schválně otočil! Není ti to divné?“ Jenže se nedočkala odpovědi. Ryan už byl na cestě. „Počkej na mě!“ zavolala Kris a rozběhla se za Ryanem.

Kris najednou uviděla, jak se Ryan propadá do země. Rozeběhla se, aby zjistila co se děje. Jenže se propadla přímo do hluboké pasti. „Kdo tady mohl vykopat takovou past?“ ptal se Ryan. „To skutečně nevím, ale co když tu past nastražili zloději Pokémonů?“ řekla Kris.

„Nebo ti, kdo zloděje chytají,“ poznamenal Ryan.

Po několika minutách se nahoře ozvaly hlasy. „Konečně! Chytili jsme toho prcka a Pikachu!“ ozval se mužský hlas.

„Jamesi, víš kolikrát nám už z pastí unikli?“ odpověděl ženský hlas.

„No jo, máš pravdu, Jess!“ ozval se jiný hlas.

„Wobbuffet!“ řekl nějaký Pokémon.

„Volal tě snad někdo, bufeťáku?“ řekl ten ženský hlas a vrátil Pokémona zpět.

„Měli bychom se podívat, co jsme ulovili!“

„To máš pravdu Jamesi!“

Nad pastí se sklonily tři postavy. Dva lidé a jeden Pokémon. „Tak vydej nám svého Pikachu, prcku!“

„A-ale já nemám, žádného Pikachu!“ ohradil se Ryan.

„Ty nemáš Pikachu?! Jak to?“ zeptal se mluvící Pokémon.

„A neviděl jsi tu nějakého kluka s čepicí a s Pikachu na rameni?“ zeptalo se fialovovlasý kluk.

„Ne, opravdu ne!“ řekl Ryan.

„Tak se měj!“ řekli všichni a zmizeli pryč.

„Počkejte! To nás necháte v téhle díře?“ zavolala Kris. Ale nikdo už nepřišel.

***

Ryan a Kris byli v pasti už asi dvě hodiny. „Jak se jen dostaneme odsud?“ zeptala se Kris.

„Zkoušeli jsme všechno. A žádný z našich Pokémonů nás nevytáhne ven,“ odpověděl zklamaně Ryan. Kris zklamně zakývala hlavou. „Ale počkat! Už to mám!“ zvolal Ryan a luskl prsty.

„Taillowe, volím si tebe!“ Z hozeného Pokéballu vyskočil malý vlaštovčí Pokémon.

„Taillowe, rozhlédni se kolem a zkus najít pomoc!“ řekl Pokémonovi. Ten okamžitě odletěl pryč.

„Myslíš, že něco najde?“ zeptala se Kris.

„Doufám,“ odpověděl Ryan.

***

Od doby, co Ryan povolal Taillowa, uplynula další hodina. Ryan z Kris si už mysleli, že se z pasti nedostanou, když v tom se nad ní sklonila nějaká postava. „Hej, jste tam pořádku?“ zeptal se holčičí hlas. Ryan se podíval nahoru. Byla tam nějaká malá holka s modrými vlasy a u ní byl jeho Taillow. „Tys to dokázal, Taillowe,“ pomyslel si Ryan. Pak se zeptal: „Jak nás chceš odsud dostat?“

„To nech na mě! Bayleef, pomoz mi!“ z Pokéballu vyskočil nějaký Pokémon. „Bej!“ řekl.

„Bayleef, šlehavým útokem vytáhni ty trenéry v pasti!“ Pokémon spustil do jámy dlouhé zelené šlahouny.

***

Zanedlouho byli Ryan a Kris venku. Ryan si mohl prohlédnout Pokémona, který je vytáhl nahoru. Byl žlutý, na hlavě a na krku měl listy a vylučoval nějakou krásnou vůni. „Co jste tam vůbec dělali?“ zeptala se holka.

„Spadli tam, ne? Asi tu past nastražili nějací zloději, když hledali kluka s Pikachu!“ odpověděla jí Kris.

„Ještě jsem se nepředstavila. Já jsem Tiffany,“ představila se.

„Ryan Conolly,“ představil se Ryan.

„A já jsem Kris,“ představila se Kris.

„Nechcete se podívat k nám? Máme tady blízko květinářství!“ navrhla Tiffany.

„Květinářství?“ zeptal se Ryan.

„Ano. A taky zahradnictví. Jsem tam se svými sestrami,“ odpověděla Tiffany. Ryan a Kris souhlasili. „Tak pojďte za mnou!“

„Bej!“ řekla Bayleef.

***

Když už byli skoro u cíle, tak se Ryan zeptal Tiffany: „Kde jsi vzala tohohle Pokémona? Mám takový pocit, že Pokémoni jeho druhu nežijí v Hoennu, nebo snad ano?“

„Máš pravdu, Ryane. Tuhle Bayleef jsme dostala, když jsme byli ještě v Johtu. Tehdy to byla ještě Chikorita,“ odpověděla Ryanovi Tiffany, „Á! Už jsme tu!“

Byli před nějakým větším domem, okolo byly různé záhony s nejrůznějšími květinami a stromy, které plodily nějaké bobule. A u záhonů se hemžili všemožní travní Pokémoni a starali se o záhony s rostlinami. Bylo tam tolik Pokémonů, že by je Ryan ani nestačil naskenovat do Pokédexu. A byli tam i jiní Pokémoni, kteří byli asi z jiných regionů. Tiffany zavedla Ryana a Kris ke dveřím. Pak zaklepala.

„Kdo je tam?“ zeptal se dívčí hlas uvnitř.

„To jsem já, Tiffany! Přivedla jsem si pár přátel!“ řekla Tiffany a dveře se otevřely.

Uvnitř byla cítit vůně různých květin. Všude byly květináče s mladými rostlinami. Uvnitř byly také dvě dívky starší než Tiffany. Jedna seděla za pultem a druhá zrovna zalévala květiny.

„Madison, Heather, to jsou Ryan a Kris,“ představila Tiffany Ryana s Kris.

Dívka, která zrovna zalévala květiny se otočila.

„Vy budete určitě trenéři, že?“ zeptala se.

„No, tak trochu. Kris chce být Koordinátorkou,“ odpověděl Ryan.

„Koordinátorkou? A znáš Pokéblocky?“ zeptala se dívka.

„Pokéblocky?“ Kris se začervenala. „No...vlastně ne,“

„A to si chceš říkat Koordinátorka? Pojď, něco ti ukážu!“ řekla a odvedla někam Kris.

„Promiň. Heather je někdy trochu tvrdá,“ řekla Ryanovi dívka, která byla za pultem, Madison.

„To je v pořádku, ale jak se dostanu do Rustbora? Už jsem třetí den na cestě z Petalburgu a pořád jsem se tam nedostal! Nemůžete mi pomoct?“ zeptal se Ryan.

„Ale ovšem! Už jsem to zjistila. To ti, kdo vykopali tu past, obrátili tu směrovku!“ řekla Tiffany.

„Takže to mělo toho kluka s Pikachu odlákat, aby spadl přímo do pasti!“

„Přesně tak. Můžu vás do Rustbora odvést!“ navrhla Tiffany.

„To je skvělý nápad!“ souhlasil Ryan.

„Můžu jít s nimi Madison? Prosím, prosím!“ prosila Tiffany.

„Tak dobře. Ale jen, když si s námi dá zápas!“ odpověděla Madison. Pak se otočila na Ryana: „Souhlasíš?“ Ryan zakýval hlavou.

„Dobře! Tak pojďme ven!“ řekla Madison a všichni vyšli z domu na zahrádku. Madison Ryana odvedla na velkou travnatou plochu.

„Budeme zápasit jeden na jednoho!“ oznámila.

„Dobře! Volím si....,“ řekl Ryan, když v tom přiběhla Kris s tou holkou, co jí vykládala o Pokéblocích, Heather.

„Co se to tu děje?“ zeptala se Heather.

„Dávám si s tím trenérem zápas! Copak nevidíš, sestřičko?“ odvětila Madison.

„V tom případě se přidám!“ řekla Heather.

„Leafeone, volím si tebe!“ řekla Madison. Z Pokéballu vyskočil podivný Pokémon. Vypadal jako něco mezi kočkou, nebo liškou a rostlinou.

„Podíváme se na jeho záznam,“ řekl Ryan a vytáhl Pokédex. Ale z něj se ozvalo: „-TENTO POKÉMON NENÍ V DATABÁZI HOENNSKÉHO POKÉDEXU. DATA CHYBÍ-“

„No bezva,“ pomyslel si Ryan. Jedno věděl určitě: Je to travní Pokémon.

„Tak už začneme?“ zeptala se Madison.

„Jasně! Volím si Taillowa!“ povolal Ryan svého Pokémona.

„Takže ptáček? Leafeone, použij nárazový útok!“

„Taillowe, rychlý útok!“

Rychlý ptáček se vyhnul a namířil si to přímo na Leafeona.

„Leafeone, teď to nevzdáme! písečný útok!“

„Taillowe, dávej si pozor! Připrav se na odvanutí!“

Všude okolo se najednou vytvořil oblak písku.

„Listovou bouři! Rychle!“ přikázala Madison. Listy na Leafeonově těle začaly světlezeleně svítit. A najednou na Taillowa letělo spousta listů jako střely. Když clona z písku ustala tak Ryan zjistil, že pár ostrých listů Taillowa zasáhlo. Už byl na pokraji svých sil.

„Radši ho odvolej, nebo si už nezabojuje vůbec!“ poradila Ryanovi Madison.

„VÍM, CO MÁM DĚLAT!“ zakřičel Ryan a vzal do ruky Pokéball. „Vrať se, Taillowe.“

Jenže vtom se Taillow zvedl a vzlétl. „Jak to?“ zírala Madison.

„Ten má kuráž! Klovací útok!“

Leafeon si myslel, že zápas už skončil, když vtom se objevil Taillow a začal ho klovat. Pokémon to nevydržel a byl poražen.

„Leafeone, vrať se. Ten tvůj Taillow má vážně odvahu. Věděl, že už je skoro poražen a přesto se nevzdával. Je skutečně dobrý,“ ocenila Taillowa Madison.

Mezitím Heather se svým Tropiusem (Ryanův Pokédex ho konečně naskenoval) bojovala proti Kris s Mudkipem. Jenže narozdíl od Ryana Kris prohrála.

„Mudkipe, bojoval jsi dobře. Teď si odpočiň v Pokéballu,“ řekla Kris a odvolala Mudkipa.

„To nevadí. Na světě je ještě spousta trenérů. Jedna prohra vás přece nerozhodí. Vezměte si tohle!“ řekla Heather a hodila Kris nějaký lék.

„To je Obnovovací lék. Dej ho Mudkipovi a bude zase v pořádku!“

„Díky a mějte se!“ rozloučil se Ryan.

„Hej! Počkejte na mě!“ ozvalo se. Ryan se ohlédl. Byla to Tiffany.

„Slíbila jsem vám, že vás odvedu do Rustbora!“

„Máš pravdu! Tak pojďme!“ řekl Ryan.