Ryanovo dobrodružství

Trenérská škola

„Ještě vydrž, Lotade! Absorbování!“ nařídil Ryan svém Pokémonovi. Ten ze svého listu vystřelil zelený paprsek na soupeřova Corphishe. Lotad se sice vyléčil, ale nevypadal o moc líp. Soupeřův Pokémon toho už ale měl dost a omdlel.

„Corphishi, vrať se,“ řekl trenér a odvolal rakovitého Pokémona zpátky do Pokéballu. „Tvůj Lotad není špatný,“ usoudil.

Ryan se pak vydal dál. Ale když si vzpomněl na Lotada, tak se hned zeptal Tiffany: „Kdy už budeme v Rustboru? Moji Pokémoni na tom nejsou dobře!“

„Ani můj Mudkip ne,“ doplnila Ryana Kris.

„Máme štěstí, už jsme tu!“ řekla Tiffany a ukázala před sebe.

A měla pravdu. Uviděli spoustu domů a pouličních lamp. „Konečně jsme tady!“ zaradoval se Ryan. „A teď na Stadion!“

„Ryane, nezapomněl jsi na něco?“ zeptala se Kris.

„No jo, moji Pokémoni na tom nejsou dobře! Takže nejdřív do Střediska!“ řekl Ryan.

V Pokémoním Středisku potkali jako obvykle sestru Joy.

„Prosím, sestro Joy, mohla byste mi vyléčit moje Pokémony?“ zeptal se Ryan.

„A mého Mudkipa taky,“ dodala Kris.

„Jistě! Hned to bude!“ řekla Joy a někam zmizela. Za několik minut byla zpátky s nějakým tácem. „Položte tam svoje Pokébally,“ řekla a Ryan s Kris jí dali své bally. Joy potom odešla věnovat se zraněným Pokémonům. Mezitím Tiffany seděla u videotelefonu a povídala si s někým. „Pravděpodobně se svými sestrami,“ pomyslel si Ryan a vzpomněl si na Madison a Heather. Potom obraz zmizel a Tiffany se zvedla. „Tak a je to!“ řekla.

„Co?“ zeptala se Kris.

„Můžu být Koordinátorkou! Mluvila jsem s Madison!“

„Tak to máme společnou cestu! Do Verdanturfu!“ řekla Kris.

„Ale jsme soupeřky,“ dodala Tiffany.

Mezitím se Ryan někam vypařil. „Kam šel?“ zeptala se Tiffany.

„Asi na Stadion,“ odpověděla Kris.

„Na Stadion? Vždyť tu nechal svoje Pokémony!“

***

Ryan si vesele vykračoval Rustborem. Když přišel k budově s označením Rustborský stadion, řekl si: „Tak Roxanne, připrav se na porážku!“

Jenže na ceduli s informacemi o stadionu byl nalepený nějaký papír.

Stálo tam: Pro dnešní den Stadion uzavřen. Děkuji Roxanne. A byl tam Roxannin podpis. „Ale ne,“ pomyslel si Ryan.

***

Když se vrátil do Střediska, tak uviděl Kris a Tiffany, jak se o něčem baví.

„Tak co Stadion?“ zeptala se Kris. Tifanny se rozesmála.

„Je zavřený. Co je jí?“ odpověděl Ryan.

„Nechal jsi tu svoje Pokémony! To by bylo překvapení kdybys bojoval s Vedoucím a zjistil, že nemáš žádné Pokémony!“ vysvětlila Ryanovi Kris.

„Roxanne není na Stadionu?“ zeptal se někdo. Byla to sestra Joy.

„Ne, není. Vy o tom něco víte?“ zeptal se Ryan.

„Pokud Roxanne není na Stadionu, tak většinou bývá na Pokémoní trenérské škole!“ odpověděla Joy.

„Trenérské škole?“ zeptali se všichni tři současně.

„Ano. Je to škola tady ve městě. Roxanne tam občas učí,“ vysvětlovala Joy.

„Děkujeme,“ poděkoval Ryan. Pak se otočil ke Kris a Tiffany. „Co takhle se tam podívat?“ navrhl.

„No, já nevím. Jen tak vtrhnout do školy?“ zeptala se Kris.

„Proč ne? Aspoň se něčemu přiučíme,“ dodala Tiffany. Ryan souhlasil a Kris nejistě přikývla. Tak vyšli z Pokécentra a začali hledat Trenérskou školu. Když už se zdálo, že školní budovu nenajdou, tak potkali nějakého malého kluka s tmavomodrými vlasy. Mohlo mu být tak šest let. „Hej, ty! Nevíš jak se dostaneme...,“ zeptal se Ryan, když v tom kluk vyjekl a utekl. „Co je mu?“ zeptal se Kris. „Asi se stydí. Půjdeme za ním. Třeba nás dovede tam, kam chceme!“ odpověděla Kris. Tak se snažili být potichu a sledovali toho malého kluka. Ten přišel k nějaké budově, zastavil se, otočil se a rozhlížel se kolem sebe (Ryan, Kris a Tiffany se museli rychle schovat). Kluk si oddychl a vstoupil do budovy. „Kam nás to dostal?“ zeptala se Tiffany. Ryan přišel k budově a podíval se na štítek na ní. Stálo tam: POKÉMONÍ TRENÉRSKÁ ŠKOLA. A pod štítkem byl znak školy. Byl to jakýsi červený Pokéball. Tenhle podobný symbol už někde viděl. Sundal si ze svých bílých vlasů čelenku a podíval se na ní. Byl na ní podobný symbol, jenom bílý.

„Tak půjdeme dovnitř?“ zeptala se Kris.

„Jo, jo! Půjdeme dovnitř!“ souhlasil Ryan a nasadil si čelenku.

Kris otevřela dveře a spolu s Tiffany a Ryanem vstoupila dovnitř.

„Hej! Kdo jste? Jste ohlášená návštěva?“ zeptal se někdo, zřejmě nějaký vrátný. Kris se roztřásla. „N-ne nejsme...,“ vykoktala ze sebe.

„Tak v tom případě VYPADNĚTE!!!! A hned!“ zavrčel vrátný a otevřel dveře. „VEN! Pohyb, pohyb! A ať už vás tu nevidím! Do této budovy můžou jenom učitelé, ředitel, žáci a jejich rodiče! Proč by měli nějací cizí trenéři jen tak jít do naší školy? Nebudu to protahovat-PADEJTE!“

„Co se to tady děje?“ ozvalo se. Odněkud vyšla nějaká dívka. Měla dlouhé tmavohnědé vlasy upravené do zvláštního účesu a byla oblečená do fialové halenky s bílým límcem. „R-Roxanne! Nemáš se věnovat malým studentům?“ zeptal se dívky vrátný.

„To mám, ale když jsem slyšela ten křik tady, tak jsem se sem šla podívat. Co se to tady vůbec děje?“

„Právě teď vyhazuju tyhle trenéry. Nemaj tady co pohledávat!“

Roxanne se podívala na Ryana a ostatní a pak řekla: „Vy jste trenéři? Tak to bych potřebovala! Pojďte za mnou!“

Ryan, Kris a Tiffany tedy šli za Roxanne. „Vy jste skutečně Roxanne, zdejší Vedoucí?“ zeptal se Ryan.

„Ano, jsem. Klidně mi můžeš tykat! Tak! Už jsme tu!“ řekla Roxanne a otevřela dveře. Ryan vstoupil do velké místnosti, která vypadala jako obyčejná třída. V lavicích sedělo spousto malých dětí. „Tak! Pozdravte tyto trenéry! Ryana, Kris a Tiffany!“ řekla Roxanne. Všechny děti vstaly a sborem řekly: „Dobrý den!“ Ryan si všiml, že v lavici vzadu sedí ten kluk, který před Ryanem utekl. Jeden kluk s černými vlasy vstal a zeptal se: „Paní učitelko, jaké mají ti trenéři Pokémony?“

Ryan se podíval na Roxanne. „Oni ti říkají paní učitelko?“ zeptal se.

Roxanne se začervenala. „No... ano! Patřila jsme k nejlepším studentům! A proto jsem byla dosazena na pozici Vedoucího Rustborského Stadionu!“ odpověděla, „A jaké máte Pokémony?“ zeptala se.

„No já mám Treecka, Taillowa a Lotada! Počkat.....hned vám je......NE!“ vykřikl Ryan, když zjistil, že zase nechal svoje Pokébally v Pokémoním středisku. Roxanne a všechny děti se rozesmály.

„A já mám Mudkipa!“ ozvala se Kris, když vtom (stejně jako Ryan) zjistila, že ball s Mudkipem je u sestry Joy. Děti se zase rozesmály, Roxanne už méně. „Počkejte! Tohle není žádné legrační představení! Skutečně jsem ty bally zapomněl!“ omlouval se Ryan.

„Tak to je škoda,“ povzdychla si Roxanne.

„Počkat! Ještě jsem tu já! Bayleef, pojď ven!“ řekla Tiffany a hodila svůj Pokéball. Tentokrát ale nebyl prázdný a z něj vyskočila Bayleef. „Bej, bej!“ řekla. Pak vytáhla svoje šlahouny a začala lechtat Roxanne.

„Bayleef, to nemůžeš, jen tak vytáhnut šlahouny a někoho lechtat! Okamžitě přestaň!“ řekla rázně Tiffany. Bayleef se podívala na Roxanne a spustila své šlahouny zpět.

„A nechtěli byste si své Pokémony sem přinést?“ zeptala se Roxanne.

„No, dobře, ale bude to nějakou dobu trvat!“ namítl Ryan.

„Trvat? Ne! Stačí zavolat do Pokécentra! Počkejte chvíli!“ řekla Roxanne a na chvíli zmizela. Pak se vrátila zpátky s nějakými Pokébally.

„Sestra Joy říkala, že už jsou v pořádku. Jsou najedení a odpočatí!“

Ryan si vzal tři Pokébally a hodil je. Objevili se Lotad, Treecko a Mudkip! Kris hodila také ball a objevil se Taillow. Ten ale okamžitě vzlétl a sednul si Ryanovi na rameno. Mudkip zatím přeběhl ke Kris.

„A co takhle si dát zápas? Určitě by se to těm dětem líbilo!“ navrhl Ryan.

„To je skvělý nápad! Ale jen neoficiální! Nezápasíme na Stadionu!“ upozornila Ryana Roxanne a odvedla ho (spolu s jeho přáteli a dětmi) do místnosti pro zápasy. „Tak a jsme tu! Každý použije jednoho Pokémona!“ vysvětlila Roxanne Ryanovi. Mezitím se všechny děti usadily na lavičkách v místnosti. Kris a Tiffany se usadily také.

„Dobře!“ souhlasil Ryan a připravil si ball.

„Myslíš, že může vyhrát?“ zeptala se Tiffany.

„Možná,“ odpověděla Kris.

„Já si volím Nosepasse!“ řekla Roxanne. Z jejího Pokéballu vyskočil podivný Pokémon. Vypadal jako kámen s oranžovým nosem. „-Nosepass. Pokémon-kompas. Nos tohoto Pokémona funguje jako elektromagnet, pomocí kterého může najít sever-“ ozvalo se z Pokédexu.

„Treecko, do boje!“ povolal Ryan svého Pokémona.

Děti se otočily, začaly se dívat na zápas a povzbuzovaly svou učitelku, Roxanne. Jenom Kris a Tiffany fandily Ryanovi.

„Treecko, Absorbování!“

„Nosepassi, Kamennou hrobku!“

Treecko vyslal na soupeře zelený paprsek a vyléčil se. Jenže vtom se nad Treeckem objevila hromada balvanů a spadla přímo na něj. Treecko byl úplně umačkaný.

„A teď Hyper paprsek!“

Treecko už nemohl nic dělat. Sotva se dostal z kamenné „spršky“, tak Nosepassův nos začal oranžově svítit a oranžový paprsek ho trefil přímo. Treecko byl poražen. „Vrať se,“ řekl trochu zklamaně Ryan a ze svého Pokéballu vyslal červený laserový paprsek, který poraženého Treecka vtáhl zpátky.

„To nevadí! Byl to jen neoficiální zápas!“ utěšovala Ryana Roxanne. „Zítra si dáme odvetu a tentokrát o odznak! A na Stadionu!“

„Ano! Potom už budu na toho Nosepasse připravený!“ zvolal Ryan.

***

Když vyšli ze školy, rozloučili se s dětmi a Roxanne a Ryan už přemýšlel, jak Nosepasse porazit.

„Zítra to určitě dokážu,“ pomyslel si a vydal se s přáteli do Střediska.