Ryanovo dobrodružství

Začátek cesty

BUM! PRÁSK! Tak takhle nějak bouchaly a natřásaly se bedny odvážené do malého městečka na jihu Hoennu, které se jmenovalo Littleroot. A v té dodávce byl taky Ryan Conolly a stejně většina kluků a holek se chtěl vydat na cestu za Pokémony. BUCH! Najednou se dodávka zastavila a nějaké bedny spadly na zem. Dveře nákladového prostoru se otevřely a Ryan mohl vyjít ven. Tak seskočil z dodávky a uviděl Pokémona Machoka. „Macho, Machoke!“ řekl Machoke a ukázal na jeden z domů. „To je náš nový dům? Pěkný!“ odpověděl Ryan Pokémonovi.

„Ryane, zlatíčko!“ řekl kdosi. A byla to Megan Conollyová, Ryanova máma. „Nechceš se podívat dovnitř? Tvůj pokoj je už hotový!“

„Opravdu?“ zeptal se Ryan maminky.

„Ano! Můžeš se tam podívat! Běž po schodech nahoru!“ poradila mu maminka.

A tak Ryan vešel dovnitř. Uviděl dva statné Machoky jak pomáhají v domě. Pokračoval nahoru po schodech, až našel svůj pokoj. Byl to hezký a docela prostorný pokoj. Podíval se do počítače a našel tam lék pro Pokémony ve spreji - Pokélek. Pak si nastavil svoje Pokéhodiny, chtěl si pustit svoje Wii, ale uslyšel že dodávka je pryč.

Pak sešel po schodech dolů. Máma zrovna sledovala televizi s reportáží o Normanovi, který byl Vedoucím Pokémonového stadionu v Petalburgu.

„Mami? Můžu se na něco zeptat? Chtěl bych se vydat na Pokémoní cestu. Jsem už snad dost velký, ne?“ zeptal se Ryan. „Čekal jsem už dost dlouho,“ dodal.

Pokémoní cesta. Megan Conollyová si povzdychla. Svého syna už skoro neuvidí. Pak se otočila na Ryana. „Máš pravdu. Už je ti třináct let. Jsi snad dost starý. Poradím ti. Zkus zajít za profesorem Birchem. Ten dává startovní Pokémony začínajícím trenérům v Hoennu. Jeho dům určitě najdeš,“ řekla Megan a znovu si povzdychla.

„Neboj se, mami. Určitě se ti ozvu!“ řekl optimisticky Ryan. Pak odešel do svého pokoje a sbalil si do svého zeleného batohu nějaké věci (taky tam přišla Megan a pomáhala mu). Potom si oblékl oranžovo-černé tričko a černé kalhoty. Na ruce si nasadil černé rukavice bez prstů. Nakonec si vzal svou zelenou čelenku se symbolem Pokéballu a připnul si jí do svých bílých vlasů. Rozloučil se s maminkou a vydal se hledat dům profesora Birche.

Jeho dům našel celkem snadno. Pak stiskl zvonek. „Dále!“ ozvalo se zevnitř. Ryan pomalu vstoupil do domu.

„Hej, ty! Kdo jsi??“ zeptala se žena, která byla uvnitř. Byla to paní Birchová.

Jsem Ryan Conolly, paní. Chtěl bych se stát trenérem. Nevíte kde bych našel profesora Birche? Bydlí tady, že?“ zeptal se Ryan.

„Ano, to bydlí. Ale odešel na výzkum. A být tebou, tak bych nejdřív začala jeho laboratoří!“ poradila Ryanovi paní Birchová.

„Na výzkum? Kam?“

„Asi někam za Littleroot. Nemůže to být daleko.“

„Mockrát dík!“ poděkoval Ryan a odešel.

„Takže profesor je někde na výzkumu... Kde ho asi najdu?“ pomýšlel Ryan.

***

Ryan se procházel okolím Litlerootu. Ale profesora nenašel. Když už to chtěl vzdát a vrátit se domů, tak uslyšel nějaký křik.

Ryan se vydal za ním. A skutečně - dostal se přímo k profesoru Birchovi. Jenže ten zrovna visel na stromě. Pod ním byli tři malí šedí Pokémoni.

„Hej, ty! Pomoz mi a odežeň ty Poochyeny pryč! Prosím!“ řekl profesor.

„A jak je mám odehnat?“ zeptal se Ryan.

„Podívej se do mého batohu. Jsou tam Pokébally!“ poradil profesor.

Ryan neváhal a otevřel batoh. Bylo tam spoustu zajímavých věcí. Různé papíry s poznámkami o výzkumu, čutoru s vodou, ale hlavně bally! Byly tři, a byly v nich byly tři Pokémoni: Treecko, stromový gekon, Torchic, kuřecí Pokémon a Mudkip, bahenní Pokémon. Ryan se nerozmýšlel, popadl ball a hodil ho do trávy. Z ballu vyskočil Treecko. „Tak Treecko,“ pomyslel si Birch. „Dobře! Řekni Treeckovi, ať použije nějaký útok!“

„A jaké útoky ten Treecko vlastně umí?“ zeptal se Ryan.

„Ocasní ránu a Zlostný pohled. Ale rychle!“ řekl nervózně Birch.

„Treecko, zkus Ocasní ránu!“

Treecko se rozeběhl a plácnul Poochyenu ocasem. Ta odletěla a vrazila do blízkého stromu.

„Ještě dvě! Treecko, ještě jednou Ocasní ránu!“ Druhá Poochyena obletěla a vrazila do stromu a třetí vzápětí následovala.

„Hurá!“ radoval se Ryan. Profesor mezitím slezl ze stromu. „Děkuji, žes mě zachránil. Já jsem profesor....,“

„Birch, já vím,“ kývl Ryan.

„Tady není čas na rozhovor, půjdeme do mojí laboratoře, OK?“ řekl Birch a vrátil Treecka do Pokéballu.

„Tak, Ryane. Podle toho, co si mi řekl, tak se chceš vydat na Pokémoní cestu. Dám ti na výběr ze tří Pokémonů. Můžeš si vzít Mudkipa, bahenního Pokémona,“ řekl Birch a z Pokéballu vyskočil malý modrý Pokémon. „Je to vodní Pokémon,“ upřesnil Birch. „Pak je tu Torchic.“ Z Birchova Pokéballu vyskočil malý roztomilý kuřecí Pokémon. „Tohle je ohnivý Pokémon, že ano?“ zeptal se Ryan. Birch přikývl.

„A nakonec je tu Treecko, stromový gekon. Ten je travní.“ Z Pokéballu vyskočil Pokémon, se kterým Ryan bojoval proti Poochyenám.

„Všichni jsou pěkní. A určitě dobří. Ale... Já si vezmu Treecka, pane profesore!“ řekl Ryan.

„No dobrá,“ řekl Birch a vrátil Treecka zpět.

„Hmmm…… Tak se mějte, profesore!“ rozloučil se Ryan.

„Počkej ještě! Zapomněl si na Pokédex a Pokébally na chytání jiných Pokémonů!“ řekl Birch a dal Ryanovi červenou elektronickou věc a červeno-bílé Pokébally. Ryan poděkoval a rozloučil se z profesorem.

A tak se spolu s novým Pokémonem vydal na začátek své velké Pokémonové cesty.