Ryanovo dobrodružství

První Hoennský stadion

„Pomoc! Co teď? Treecko? Jak tě vyléčím???“ ptal se Ryan kolemjdoucích. Ale nikdo mu neodpověděl. Od toho co porazil Poochyeny, zesílil na úroveň 6 a naučil se nový útok Absorbování. Vtom do Ryana vrazil nějaký chlápek a řekl: „Hej, ty! Říkal si, že potřebuješ vyléčit svého Treecka. Támhle je město Oldale, kde najdeš Pokémoní Středisko, kde ti tvého Pokémona vyléčí.“ „Díky!“ poděkoval Ryan a spěchal s Treeckem v náruči do Oldalu. Našel tam Pokémoní středisko a Pokéobchod. Ryan neváhal a pádil do střediska. Když vešel dovnitř, běžel přímo k hlavnímu pultu. „Dobrý den! Mohla byste mi vyléčit Treecka??“ ptal se Ryan ženy co byla u pultu a připravoval si peněženku. „Ale jistě! Chansey, máme tu dalšího pacienta! Použij stroj!“ řekla žena a odkudsi vyšel velký růžový Pokémon. Ryan mu Treecka svěřil a posadil se na lavičku. „A paní... mám vám asi zaplatit za vyléčení, že?“ zeptal se Ryan a užuž vyndával z peněženky peníze, když ho ale žena zastavila. „Počkej! Já jsem sestra Joy. A služby Pokémoního střediska jsou úplně zdarma!“ řekla. Najednou se ozval nějaký divný zvuk. „To je signál, že tvůj Pokémon je už v pořádku! Tak! Tady máš svého Treecka,“ řekla Joy a posadila Treecka na pult. Treecko seskočil a Ryan si ho vrátil do ballu. Jenže než stačil odejít ze střediska, všiml si velkého plakátu, který oznamoval, že se koná Hoennská liga, místní šampionát v Pokémoních zápasech. „No bezva! Musím se okamžitě přihlásit!“ řekl Ryan.

„Počkej! Ale pokud chceš zápasit v lize musíš nejprve porazit alespoň osm vedoucích stadionů a získat od nich odznaky,“ zdůraznila Joy.

„A můžu se zapsat?“ zeptal se Ryan.

„Jistě, že můžeš! Jen potřebuji tvůj trenérský průkaz. Většinou je jím Pokédex,“ řekla Joy. Ryan jí podal svůj Pokédex a Joy naťukala nějaké údaje o Ryanovi do počítače.

„Tak a je to! Už jsi zapsaný do Hoennské ligy. Hodně štěstí!“ mrkla na Ryana Joy a dala mu malou brožurku o Hoennu.

„Sestro Joy? A kde je nejbližší stadion?“ řekl Ryan svou poslední otázku.

„Nejbližší stadion je ve městě Petalburg na západ odtud,“ odpověděla Joy.

„Díky! Nashledanou!“ rozloučil se Ryan a vydal se na další cestu. Na cestu ke svému prvnímu odznaku Hoennské ligy.

***

Ryan si spokojeně vykračoval po Stezce 102 která vedla z Oldalu do Petalburgu. Už se těšil jak získá první odznak, když potkal nějakého kluka. „Hele! ty jsi určitě trenér! Připrav se na zápas!“

„Zápas? S radostí!“

„Bude to jeden na jednoho!“ řekl kluk. „Bojuj, Zigzagoone!“

„Treecko, volím si tebe!“

Proti sobě stál Treecko a Pokémon podobný mývalovi. „Podíváme se, co říká Pokédex,“ řekl si Ryan a vytáhl Pokédex. Z něj se automaticky ozvalo: „-ZIGZAGOON, MÝVALOVITÝ POKÉMON. ZIGZAGOON OBVYKLE CHODÍ KLIKATĚ. JE DOBRÝ V HLEDÁNÍ VĚCÍ NA ZEMI NEBO V TRÁVĚ-“

„Zigzagoone, nárazový útok!“

„Treecko, vyhni se!“

Zigzagoon se rozběhl, aby vrazil do Treecka. Ten ho ale přeskočil. Zigzagoon na poslední chvíli zastavil a připravil se na další útok.

„Treecko, ocasní ránu!“

„Zigzagoone, hlavový útok!“

Zigzagoon se tentokrát rozeběhl a mířil svou hlavou k Treeckovi.

„Treecko, rychle vyskoč!“

Treecko poslechl a vyskočil. A Zigzagoon skočil ve stromu, do kterého vrazil hlavou. „Ale ne! Zigzagoone, vrať se!“ řekl kluk. „Byl jsi dobrý,“ dodal.

„Jak je to daleko do Petalburgu?“ zeptal se Ryan.

„Pár minut cesty,“ odpověděl kluk. Ryan poděkoval a vydal se dál. Čekalo ho ještě několik trenérů. Když dobojoval s posledním z nich, tak si pomyslel, jestli by nebylo dobré chytit si nějakého Pokémona. Tak se chvíli procházel v trávě. Ale nic nenašel. Až v rybníčku na kraji cesty uviděl nějaký plovoucí list. On to nebyl list, ale Pokémon. Ryan to nevěděl a tak radši vytáhl Pokédex na namířil ho na ten list. „-LOTAD, VODNÍ ROSTLINNÝ POKÉMON. TITO POKÉMONI ŽIJÍ JEN V ČISTÝCH RYBNÍČCÍCH. MOHOU PŘEVÁŽET MALÉ POKÉMONY PŘES VODU-“ dokončil svůj popis Pokédex. „Lotade, jsi můj! Pokéballe, leť!“ Ryan hodil jeden z Pokéballů, které dostal od profesora Birche. Ball vtáhnul Lotada do sebe a pak spadnul na zem a začal se kroutit.

„Jedna, dva, tři...,“ počítal si Ryan. A počtvrté se Pokéball zastavil. Vypadalo to, že ten Lotad byl slabý, protože Ryanův Pokéball nekladl žádný odpor. „Hurá! Můj první chycený Pokémon!“ zaradoval se Ryan a připnul si Pokéball s Lotadem k opasku. Pak ještě vrátil Treecka a udělal s jeho Pokéballem to samé.

***

Vypadalo to, že ten kluk se Zigzagoonem neměl pravdu a že je cesta ještě dlouhá, ale Ryan našel město. A hned šel hledat zdejší stadion.

***

Ryan si pomyslel že prošel celé město. Ale Pokémoní stadion nikde. „To není možné. Přece tu nikde musí být!“ pomýšlel si Ryan. A tak přemýšlel, že málem vrazil do malého kluka v zeleném tričku s tmavomodrými vlasy a brýlemi. Ale na poslední chvíli se zastavil. „Promiň, ale nevíš kde je Petalburgský stadion? Už asi půl hodiny ho hledám a nenašel jsem nic!“ zeptal se Ryan.

„Stadion? To budeš trenér, že jo?“ řekl kluk.

„Jak si to poznal?“ zeptal se zvědavě Ryan.

„Jednoduše. Každý trenér chce zápasit na stadionu. Zavedu tě tam. Já jsem Max,“ představil se kluk.

„A já jsem Ryan. Ryan Conolly,“ řekl Ryan.

***

Za chvíli skutečně dorazili na místo. Před budovou stála cedule na které bylo napsáno:

PETALBURGSKÝ POKÉMONÍ STADION

VEDOUCÍ: NORMAN

„Tak jsme tady. Tak za chvíli uvidíme co v tobě je. Pojď dovnitř!“ řekl Max a otevřel dveře stadionu. „Tati! Přišel nový vyzyvatel!“

„Cože? Tvůj otec je vedoucí tohohle stadionu?“ řekl udiveně Ryan.

„Přesně tak,“ odpověděl Max, když přišli do místnosti se zápasištěm. Pak přišel do místnosti nějaký muž s tmavomodrými vlasy. „Kdo vy jste? zeptal se Ryan.

„Jsem Norman, zdejší vedoucí. Tak ty bys chtěl odznak?“

„Já jsem Ryan, váš vyzyvatel. Tak můžeme začít?“

„V zápase použije každý tři Pokémony bez časového omezení, souhlas?“ zeptal se Norman.

„Tři Pokémony? Ale já mám jenom dva!“ divil se Ryan.

„V tom případě mám pro tebe návrh. Dáme si neoficiální zápas jeden na jednoho!“ navrhl Norman.

„Tak dobře! Treecko!“ řekl Ryan a hodil ball.

„Takže Treecko? Hm. Vigorothe, bojuj!“ Z Normanova Pokéballu vyskočil bílý Pokémon. „-VIGOROTH, DIVOKÝ OPIČÍ POKÉMON. JE VĚTŠINOU HLADOVÝ, PROTOŽE SE MUSÍ POŘÁD POHYBOVAT. I KDYŽ JÍ, TAK SE POHYBUJE-“ ozvalo se z Pokédexu.

„Vigorothe, škrábavý útok!

„Treecko, vyhni se!“

Vigoroth byl příliš rychlý. Treecko se mu nedokázal vyhnout a schytal škrábanec.

„Treecko, rychlý útok!“

„Vigorothe, ještě jednou škrábavý útok!“

Ryan si zakryl oči. Nechtěl vidět, jak Vigoroth Treecka porazí. Když si je přece jen odkryl, tak uviděl Treecka poraženého. „Nic si s toho nedělej. Byl to jen neoficiální zápas. Musíš ještě trénovat!“ řekl Norman a odvolal svého Vigorotha.

„A je blízko jiné město, které má stadion?“ zeptal se Ryan.

„Víš co? Probereme to u oběda. Zvu tě. Caroline vaří výborně. Určitě ti bude chutnat!“ řekl Norman, když uslyšel Ryanův kručící žaludek. Max se rozesmál. Pak odešel spolu s Maxem. Ryan šel za nimi.

***

Netrvalo to dlouho a došli k nějakému rodinnému domku. „Tak vítej u nás doma!“ řekl Max.

Z okna vykoukla hnědovlasá žena, které mohlo být tak třicet. „Tak pojďte! Oběd je hotový!“ řekla. Norman a Max vstoupili dovnitř a Ryan šel s nimi. A skutečně - talíře plné špaget byly na stole. Ale byly tam tři talíře. Mezitím si žena všimla Ryana. „Normane? Kdo je tohle?“ zeptala se. „Myslím že bych vás měl představit,“ řekl Norman. Pak se otočil k Ryanovi. „Ryane, tohle je moje žena Caroline.“ Pak se otočil směrem ke Caroline. „Caroline, tohle je Ryan Conolly. Chtěl mě vyzvat, ale neměl dost Pokémonů. Pozval jsem ho k nám na oběd. Nevadí ti to, že ne?“

„Ale jistě že ne! Hned to bude!“ řekla Caroline a hned přichystala další talíř s jídlem. Pak si sedla ke stolu „Dobrou chuť!“ popřála. Všichni se dali do jídla.

***

„Mňam! Ty špagety byly výborné, Caroline! Můžu vám říkat jménem?“ pochvaloval si Ryan.

„Ale samozřejmě můžeš. A díky! Norman mi občas říká, že jsem nejlepší kuchařka na světě!“ řekla Caroline a lehounce se začervenala.

„Normane, můžete mi říct, kde je nejbližší stadion?“ zeptal se Ryan.

„Nejbližší stadion je ve městě Rustboro. Je to pár dní cesty odtud. A musíš projít Petalburgskými lesíky,“ vysvětlil Norman. Pak upoutala Ryana fotka, která visela na stěně. Byl na ní Norman, Max, Caroline a ještě nějaká hnědovlasá dívka. „Můžu se zeptat? Kdo je to?“ řekl Ryan a ukázal na fotku.

„Tohle? To je moje starší sestřička May. Zrovna včera se vydala do Littlerootu, aby si vybrala startovního Pokémona. Poradil jsem jí, aby si vzala Treecka,“ vysvětlil Max a podíval se na Treecka, který dojídal jídlo ze své misky. „Tak já už...,“ řekl Ryan, když vtom Caroline vytáhla z ledničky dezert - jahodovou zmrzlinu. „Dáš si taky, Ryane?“ zeptala se.

„No tak dobře,“ odpověděl Ryan.

***

Když už všichni dojedli zmrzlinu, tak Ryan vrátil své Pokémony do ballů.

„Tak se mějte! Já musím do Rustbora získat první odznak!“ rozloučil se Ryan.

„Nezapomeň, že se můžeš kdykoliv vrátit a vybojovat si odznak!“ řekl Norman.

„Nebojte se, vrátím se! Nashledanou!“ řekl Ryan a odešel z domu.