Ryanovo dobrodružství

Damionův boj o odznak

Loď patřící panu Brineyovi plula klidně po moři směrem k Dewfordskému ostrovu. Na palubě byli tři lidé: Ryan, Damion a Bonnie, vnučka pana Brineye. Ta se zrovna věnovala volantu (byla to motorová loď). „Damione? Co tě přimělo stát se trenérem?“ zeptal se Ryan.

„Mě? Znáš Palmera McQuara?“

„Ne. Kdo je to?“

„Je to můj táta. Byl skvělý trenér a nyní je vedoucím Sinnohské Bojové věže. A co ty?“ zeptal se Damion.

„Prostě mě to nějak napadlo. Asi když jsem se díval na televizi,“ vysvětlil Ryan. Za chvíli přiletěl Ryanův Taillow. „Taillow! Taillow!“ snažil se něco říct.

„Co? Že jsme blízko? Zaveď nás tam!“ řekl Ryan. „Bonnie? Můžeme plout za ním? Možná nás zavede tam, kam chceme!“

„No tak dobře,“ řekla Bonnie a naváděla loď tam, kam letěl Taillow.

Vypadalo to, že Ryanův Taillow je skvělý navigátor, protože za chvíli se na obzoru začala rýsovat pevnina. „To je Dewfordský ostrov?“ zeptal se Damion. „Vypadá to, že máš pravdu,“ kývla Bonnie a loď plula dál. A skutečně – ostrov byl velký a obydlený. Na plážích byli lidé, někteří jen tak polehávali na dekách a opalovali se, jiní plavali poblíž břehu a pak tu byla ještě malá skupina surfařů, kteří se snažili sjíždět vlny. Ryan zrovna něco dělal se svým PokéNavem. „Co to tam hledáš?“ zeptal se Damion. Ryan mu ale neodpověděl. Ani Bonnie mu neodpověděla, když se zeptal.

***

Loď sebou škubla a zastavila. „A jsme tu! Konečně!“ zaradoval se Ryan a Damion s ním. „Kam půjdete?“ zeptala se zvědavě Bonnie.

„To je přece jednoduché! Na stadion!“ odpověděl Damion.

„Ale kdo tam půjde?“ zeptal se Ryan.

„To se rozhodneme až pak, co najdeme stadion, jo?“

„A já zatím seženu nějaký benzín, zrovna došel. Pokud budete chtít někam svézt. A pokud ne, tak pojedu zpátky k dědečkovi,“ řekla Bonnie.

„Dobře. Tak zatím ahoj!“ rozloučil se Ryan. „Kam teda půjdeme?“ zeptal se Damion.

„Do Pokémoního střediska!“

„Tak dobře,“ kývl Damion.

***

„Dobrý den! Co potřebujete?“ zeptala se sestra Joy. Vypadala úplně stejně jako Oldalská, Petalburgská a Rustborská. Někteří lidé se domnívali, že sestra Joy je jenom jedna a že ostatní sestry Joy jsou pouhé klony. „Potřebovali bychom vyléčit Pokémony,“ řekl automaticky Ryan.

„Samozřejmě. Chansey! Mohla bys přinést dva tácy na Pokébally, prosím?“ zavolala Joy. Za chvíli přišla Chansey s dvěma tácy na Pokébally. Ryan a Damion je tam položili. Pak Chansey zase někam odešla. „Ještě něco?“ zeptala se Joy. „Ne, díky!“ odpověděl Ryan.

„Tak kdo půjde bojovat na stadion?“ zeptal se Damion. Ryan neodpověděl. Asi přemýšlel o něčem hodně důležitém.

„A nemáš cestu do Dewfordu a Slateportu?“ ozval se hlas v Ryanově hlavě. Byl to Devonský šéf, pan Stone. „Dobrá. Tak v tom případě doruč to zboží do Slateportských doků kapitánu Sternovi. A ještě něco. Doruč tento dopis mému synu Stevenovi. Měl by být v Dewfordu“.

„No jo! Ten dopis!“ řekl Ryan nahlas. „Co? Jaký dopis?“ zeptal se Damion.

„Ale dopis od pana Stona, Devonského šéfa. Měl bych ho doručit.“ Ryan pak přiběhl k pultu. „Sestro Joy? Nevíte, kdy bych mohl najít Stevena Stona. Měl by být v tady někde!“

„Ale ano! Asi před hodinou odešel do Granitové jeskyně, nedaleko odtud,“ odpověděla Joy.

„Takže v tom případě je rozhodnuto, co?“ zeptal se Damion.

„To máš pravdu. Já půjdu do Granitové jeskyně a ty běž na stadion. Setkáme se tady večer, jo?“ Ryan poté nahmatal a vytáhl z kapse malou obálku. Byla skoro neporušená. Pak obálku strčil zpátky do kapsy. „Tak hodně štěstí, Damione!“ řekl Ryan a rozloučil se. Pak vytáhl svůj PokéNav a stiskl tlačítko. PokéNav se otevřel a objevil se malý displej s mapou. „Takže Granitová jeskyně je tam tudy,“ pomyslel si, když si prohlédl mapu v PokéNavu a vydal se směrem popsaným na mapě.

***

Mezitím Damion došel k Dewfordskému stadionu. Na ceduli před stadionem stálo:

DEWFORDSKÝ POKÉMONÍ STADION

VEDOUCÍ: BRAWLY

„Vítej na Dewfordském stadionu. Co tady chceš?“ zeptal se modrovlasý mladík v oranžovém triku, když Damion vešel dovnitř. „Jsem Damion McQuare a přišel jsem vás vyzvat na zápas!“ odpověděl Damion.

„Na zápas? V čem? V Pokémonu? Nebo snad v surfingu??“ řekl ten mladík, Brawly.

„To je hloupá otázka, nemyslíte?“ řekl Damion a ukázal Kamenný odznak.

„Takže ty jsi trenér, co? To budeš chtít bojovat o Kloubový odznak! Dobrá. Tak pojďme!“ řekl Brawly.

***

Ryan hledal v Granitové jeskyni Stevena. Nevěděl jak vypadá, takže ho nemohl poznat. Věděl jen to, že je někde tady. Ani nějaký z jeho Pokémonů mu zrovna teď nemohl pomoci. Ani Lotad, ani Taillow, ani Treecko. Najednou potkal Ryan zvláštního fialového spícího Pokémona. „-LOUDRED, HLASITÝ POKÉMON. DALŠÍ VÝVOJOVÁ FÁZE WHISMURA. LOUDREDOVA SÍLA SPOČÍVÁ V JEHO SILNÉM HLASU. ABY ZVÝŠIL SÍLU SVÉHO HLASU, TAK DUPE DO ZEMĚ-“ ozvalo se z Pokédexu. „Ale ne. To ho nesmím probudit, nebo bude zle,“ pomyslel si Ryan. Jenže bylo už pozdě. Mechanický hlas Pokédexu ale způsobil, že se Loudred nejprve jen pohnul, potom však vstal a začal vydávat tak hlasité kvílení, že by na to nestačily ani všechny ucpávky do uší na světě. A bylo to horší, že Loudred měl místo uší zvláštní orgány, které připomínaly reproduktory a zvyšovaly sílu jeho hlasu. K tomu začal ještě dupat do země. Byl to pro Ryana strašně nepříjemný pocit. Ten se okamžitě rozeběhl a snažil se utéct. Když zmizel z Loudredova dohledu, tak Pokémon zívl a šel si znovu lehnout.

***

Zápas mezi trenérem Stadionu Brawlym a vyzyvatelem Damionem McQuarem. Zápas proběhne tak, že každý trenér povolá dva Pokémony, bez časového omezení. Jste připraveni?“ zeptal se rozhodčí. Brawly i Damion přikývli. „Tak začněte!“

„Na něj, Machope!“

„Starly, volím si tebe!“ Z Damionova Pokéballu vyskočil malý šedivý ptačí Pokémon. Podle skvrnky na hlavě se dalo poznat že je to sameček, ale to teď nebylo důležité.

„Starly, křídlový útok!“

„Machope, soustřeď energii!“

Machop zůstal na místě a neudělal nic. Zato Starly se rozletěl k Machopovi a začal ho plácat po obličeji. Ten si to nechal líbit se zavřenýma očima. „V tom musí být nějaký trik,“ pomyslel si Damion.

„Tak Machope, teď Karate úder!“

Machop se rozmáchl rukou po ptáčkovi. „Starly, Zdvojení!“ přikázal Damion a na stadionu se začalo objevovat víc a víc Starlyů. Úplně Machopa obklopili.

„Myslíš, že mi naženeš strach z optických klamů? Machope! Zneškodni je všechny!“ přikázal Brawly. Damion měl teď chvilku času.

„Starly, Nálet!“

Machop mezitím bušil do Starlyů a ti mizeli. Ten pravý letěl k Machopovi, aniž si toho všiml. Pak zamířila nahoru směrem ke střeše. Machop zlikvidoval posledního Starlyho, ale ani ten nebyl pravý. „Jak to? Kde je? Machope, prohlédni zápasiště! Není možné že se....,“ řekl Brawly. Jenže než stačil říct poslední dvě slova své věty, někam vypařil, tak se ozvala strašná rána. Byl to Starly, který se odrazil od střechy stadionu a naletěl rovnou do Machopa. Ten už byl v mdlobách. „Machop není schopen pokračovat! Vítězem je Starly!“ řekl rozhodčí a odmávl červeným praporkem. „Ale jak to? Vždyť Machop všechny Starly zlikvidoval nebo ne?“ ptal se Brawly.

„Samozřejmě. Ale vyzyvatelův Starly použil Nálet a váš Machop si toho vůbec nevšiml,“ vysvětlil rozhodčí.

„Dobrá. Machope, odpočiň si,“ řekl Brawly a odvolal svého Machopa do Pokéballu.

***

Ryan pořád utíkal před Loudredem v Granitové jeskyni. Jenže se neohlížel, takže nemohl vědět, že mu dávno utekl. Jenže najednou vrazil do nějakého velkého šedého stvoření se stříbrno-bílou hlavou. Když se otočilo, tak si Ryan pomyslel že to bude určitě další Pokémon (jak by ne) a vytáhl Pokédex. „-AGGRON, OBRNĚNÝ POKÉMON. VYNUCUJE SI VELKÉ HORY, JAKO SVÉ JEDINÉ TERITORIUM. NEMILOSRDNĚ MLÁTÍ KAŽDÉHO, KDO VSTOUPÍ NA JEHO ÚZEMÍ-“

Pokédex měl úplnou pravdu. Ten Aggron byl skutečně velmi rozzuřený. „Promiň! Nechtěl jsem do tebe vrazit, vážně!“ omlouval se Ryan. Jenže na Aggrona to vůbec neúčinkovalo. Dokonce se už rozmáchl svojí dlouhou paží, aby mohl Ryana praštit. „Aggrone! Přestaň! To stačí!“ ozvalo se. Aggron se okamžitě přestal zajímat o Ryana a otočil se. Odněkud vyšel šedovlasý mladík. „Zpátky do práce!“ Ryan chvilku stál namístě a pak se zeptal: „Promiňte, ale ten Aggron je váš?“

„Ano, je můj. Já jsem Steven Stone. Hledám tu různé vzácné kameny a můj Aggron mi pomáhá. Promiň, ale on nesnáší, když ho někdo dráždí,“ vysvětloval mladík.

„Vy jste Steven? Mám vám doručit tenhle dopis!“ řekl Ryan a vytáhl obálku z kapsy a předal ji Stevenovi. „Dík. Tak Aggrone, zpátky do práce!“ řekl Steven a pak spolu s Aggronem někam odešel. „Tak to bychom měli,“ pomyslel si Ryan. Pak si vzpomněl na Damiona a běžel z jeskyně. Třeba ještě stihne jeho zápas.

***

„Tohle kolo jsi možná vyhrál,“ řekl Brawly. „Ale tohle už nevyhraješ! Makuhito, volím si tebe!“ Bílé světlo z Brawlyho Pokéballu se zformovalo v malého žlutého Pokémona s rukama, které vypadaly jako boxerské rukavice. Damion rychle vytáhl Pokédex. „-MAKUHITA, ODVÁŽNÝ POKÉMON. ROSTE A ZLEPŠUJE SE TVRDÝM TRÉNINKEM. JE TO ODVÁŽNÝ POKÉMON KTERÝ MŮŽE ODOLAT JAKÉMUKOLIV ÚTOKU-“

„Starly, Nálet!“

„Makuhito, Seismický vrh!“

Starly vzlétl směrem nahoru, ale Makuhita byl rychlejší. Skočil na Starlyho a když byli úplně nahoře, tak se do Starlyho opřel vší silou a ten se řítil k zemi. Když spadl, tak bylo jasně po všem – Starly byl v mdlobách a Makuhita dopadl na vlastní nohy. „Starly není schopen pokračovat! Vítězem je Makuhita!“ oznámil rozhodčí a mávl zeleným praporkem. Damiona od porážky dělil jeden Pokémon. Pokud by chtěl zvítězit, tak by musel porazit Makuhitu. Zhluboka se nadechl a připravil si ball. „Do toho, Turtwigu!“ Z ballu vyskočil zelený želví Pokémon s větvičkou na hlavě. Právě v tu chvíli vstoupil na stadion Ryan. Nic neřekl, aby nerušil Damiona. Jen se podíval na světelnou tabuli. Skóre bylo zrovna vyrovnané 1:1. Pokud jeden z Pokémonů bude poražen, zápas skončí.

„Makuhito, udeř ho!“

„Turtwigu, Vtažení!“

Turtwig se stáhnul do svého krunýře. Makuhita se rozběhl přímo k němu a celým tělem ho doslova odpálil. Damion měl štěstí, že byl Turtwig schopen boje.

„Teď použij údery rukama!“ přikázal Makuhitovi Brawly. Damion ale neřekl nic. Stál jakoby zkamenělý na svém místě a jen zíral na to, jak si z Tutwigova krunýře dělá Makuhita boxovací pytel. Damion neřekl vůbec nic.

„Damione! To necháš toho Makuhitu, aby Turtwiga udolal? Ty to jen tak vzdáš?“ zavolal Ryan. Damion se otočil. „Ale....ale ten Makuhita je dost silný. Asi vzdám zápas.“

„Ty ses zbláznil? Musíš do toho dát všechno a nevzdávat se! Pokud chceš být dobrý trenér!“

„No, tak dobře,“ řekl Damion. „Turtwigu, nárazový útok!“ Turtwig okamžitě vylezl z krunýře a vrazil do Makuhity. „Makuhito, skoncuj to Seismickým vrhem!“ nařídil Brawly Makuhitovi. Jenže vtom se stalo něco podivného. Turtwiga pohltilo bílé světlo. „Co se to děje? Turtwigu!“ zavolal Damion na svého Pokémona. Ale nic se nestalo.

„To není možné!“ řekl Brawly. Jeho Makuhita neudělal nic. Když světlo zmizelo, tak Turtwig byl pryč. Na jeho místě byl zelený Pokémon se žlutým krunýřem po celém těle. Z krunýře mu vyrůstaly keříky. Ryan vytáhl Pokédex, aby zjistil co se vlastně stalo. „-GROTLE, HÁJOVÝ POKÉMON. GROTLE JE DALŠÍ VÝVOJOVOU FÁZÍ TURTWIGA. ŽIJE V LESÍCH BLÍZKO VODY. UPROSTŘED DNE SE CHODÍ VĚTŠINOU SLUNIT-“ „Damione! Tvůj Turtwig se vyvinul!“ řekl Ryan. „Opravdu? Já mám Grotla?“ řekl užasle Damion.

„Tak jo! Grotle, listovou břitvu!“

„Makuhito, nevzdávej se! Udeř ho!“

Nejednou se objevily listy a letěly přímo na Makuhitu a pořezaly ho.

„Makuhito, údery rukama!“

„Grotle, Vtažení!“

Grotle poslechl a stáhnul se do krunýře. Makuhita do něj mlátil dál a dál, ale nic se nestalo. „Nárazový útok!“ řekl Grotlovi Damion. Ten vylezl z krunýře a vrazil svým docela těžkým tělem do Makuhity. Ten se zapotácel a omdlel. „Makuhita není schopen pokračovat. Vítězem je Grotle! Vítězem zápasu je vyzyvatel Damion McQuare!“ řekl rozhodčí a mávl červeným praporkem. „Dobrá. Makuhito, odpočiň si,“ řekl Brawly a odvolal svého Makuhitu. Pak přišel k Damionovi. „Gratuluji. Vybojoval sis Kloubový odznak!“ řekl a dal Damionovi malý modrý odznak, připomínající boxerskou rukavici. „Byl jste dobrý soupeř. Chtěl jsem to i jeden čas vzdát!“ řekl Brawlymu Damion a stiskl jeho ruku. „Tak se mějte! Nashledanou!“ rozloučil se. Pak spolu s Ryanem opustil stadion a vydal se do Střediska. „Damione, byl jsi fakt dobrý! A taky tvůj Grotle,“ řekl Ryan.

„Díky! Moc díky!“ řekl Damion a uložil si svůj Kloubový odznak do krabičky.