Ryanovo dobrodružství

Zápas se surfařem

Tentokrát Ryana neprobudil budík na jeho PokéNavu, ani Damionův Pokétch, ale nějaké divné zvuky. Pomalu otevřel oči. Damion už byl oblečený. Právě si leštil svůj nově získaný Kloubový odznak a spokojeně si pobrukoval. „Co se děje? Kolik je hodin?“ zeptal se rozespale Ryan. Damion se podíval na Pokétch. „Je osm hodin a deset minut,“ řekl Damion. Ryan se už na nic neptal, oblékl se a vytáhl si z batohu nějakou tyčinku. „To ti stačí? Pojď, půjdeme si dát něco lepšího!“ navrhl Damion.

„Tak dobře,“ odpověděl mu Ryan a vyhodil obal od tyčinky.

***

„Tak už víš, jaké Pokémony použiješ?“ zeptal se Damion a vzal si další hranolky.

„Ještě ne. Jediné co vím je, že Brawly má Makuhitu,“ řekl Ryan a napil se džusu ze své skleničky.

„A jako prvního má Ma...“ řekl Damion, ale zarazil se. Nemohl přece všechno prozradit svému soupeři. Jistě, byli kamarádi, ale odznak si musí vybojovat každý sám.

„Jako prvního má koho?“

„Promiň, Ryane. Tohle ti nemůžu říct. Musíš odznak vybojovat sám. To je snad fér, ne?“

„Máš pravdu. A kdy odtud chceš odplout? Včera večer, když už si spal, jsem potkal Bonnie. Říkala, že loď je připravena a že pokud chceme do Slateportu, můžeme vyplout už zítra ráno.“

„Pokud tady už nebude co dělat, tak jo. Doručil jsi ten dopis?“ zeptal se zvědavě Damion a zakousl se do hamburgeru.

„Samozřejmě. Včera jsem byl v Granitové jeskyni,“ řekl mu Ryan a snědl kousek pizzy.

„Tak ty běž na stadion a já prozkoumám ostrov. Jestli tu nežijí nějací zajímaví Pokémoni!“ řekl Damion.

„Dobře. Můžeš se přijít podívat, jestli přijdeš včas.“

„Tak zlom vaz,“ popřál Ryanovi Damion. Ryan pak snědl poslední kousek pizzy, vypil svůj džus a vydal se směrem ke stadionu.

***

Došel k budově jasně označené: DEWFORDSKÝ POKÉMONÍ STADION. Pomalu vešel dovnitř. „Je tady někdo? Jsem Ryan Conolly z Littlerootu a přišel jsem si vybojovat Kloubový odznak!“ Jenže uvnitř nikdo nebyl. „Kam všichni zmizeli?“ pomyslel si Ryan.

Najednou se dveře stadionu otevřely a dovnitř vstoupila dívka s dlouhými modrými vlasy. Na sobě měla jen červené kraťasy a krátké červené tílko. Na rukou měla modré rukavice.

„Promiň, ale pokud chceš bojovat o odznak, budeš si muset počkat. Protože tady není trenér stadionu,“ řekl Ryan, když si ho dívka všimla.

„Trenér stadionu tady není. A rozhodně s ním nechci bojovat.“

„Tak co tady vlastně děláš? Jsi snad trenérkou stadionu ty?“

„Ne.....to rozhodně ne. Trenérem stadionu je Brawly, abys věděl,“ řekla dívka a lehce se začervenala.

„Brawly. A kde ho najdu, když ne tady?“ zeptal se Ryan.

„Právě teď si šel zasurfovat spolu s Makuhitou. Takže si budeš jeho vyzyvatel, co? Ještě bych se měla představit. Já jsem Shauna,“ řekla dívka.

„Já jsem Ryan, začínající trenér Pokémonů. Přišel jsem, abych získal druhý odznak Hoennské ligy!“

„Nechceš si dát takový zahřívací zápas proti mě?“ zeptala se Shauna.

„Raději ne. Co když je to trik? Oslabíš moje Pokémony a pak je Brawly snadno dorazí!“

„Tak ti dám nabídku. Když vyhraješ, řeknu Brawlymu až se vrátí, aby ti Pokémony vyléčil. Pokud prohraješ, máš smůlu. Platí?“ řekla Shauna a připravila si svůj Pokéball. „Mám ještě jednu otázku: Co máš společného s Brawlym?“ zeptal se Ryan. Shauna se začervenala ještě víc. „No...jsem jeho učednice,“ řekla Shauna. Ryan si všiml, že vždy když vyslovil jméno Brawly, tak se Shauna červenala víc a víc. „Nebudeme to protahovat. Dáme si boj jeden na jednoho!“ navrhl Ryan.

„Meditite, bojuj!“

„Taillowe, je to na tobě!“

Taillow teď stál proti modrému Pokémonovi s bílými „vlasy“. Byl opravdu zvláštní, protože hned jak se dostal do zápasu, tak si sednul a zřejmě začal meditovat. „-MEDITITE, MEDITAČNÍ POKÉMON. ZVYŠUJE SI SVOU VNITŘNÍ SÍLU POMOCÍ MEDITACE. VÝSLEDKEM JE, ŽE SE PŘI MEDITACI MŮŽE VZNÁŠET-“ řekl na to Pokédex.

„Taillowe, křídlový útok!“

„Meditite, skrytou sílu!“

Taillowova křídla se rozzářila bíle a Taillow už letěl k Medititovi. Jenže odněkud se objevily bílé kruhy a trefily Taillowa.

„Meditite, tentokrát zmatení!“

„Taillowe, zavři oči!“

Medititovy oči zářily modře a vysílal na Taillowa podivné vlny. Jenže ten zavřel oči, takže nemohl ho Meditite zhypnotizovat.

„Ale ne! Znovu skrytou sílu!“ řekla Shauna a Meditite se připravil na útok. Jenže tentokrát to Taillowovi vyšlo a plácnul Meditita křídly. Ten překvapivě omdlel. „Meditite, vrať se. Zklamala jsem,“ řekla smutně Shauna. „Taillowe, odpočiň si. Vůbec jsi nezklamala. Jen bys měla víc trénovat!“ řekl Shauně Ryan. „Brawly by neměl radost, kdyby viděl, že jeho učednice tak snadno prohrála!“ Shauna byla červená jako rajče. „Co se děje?“ zeptal se Ryan. Shauna ale neřekla nic. „Aha....už to mám! Ty jsi do Brawlyho zamilovaná, co?“

„No trochu....Ale prosím, neříkej mu to!“ řekla Shauna a odešla pryč.

***

Uplynula čtvrthodina a nikdo na stadion nepřišel. Ryan se tedy rozhodl podívat se po něm jinde. Uviděl tam spoustu lidí. Ale jak by mohl poznat Brawlyho? Tak se zeptal jednoho chlápka pod slunečníkem.

„Hele, je tohle výslech nebo co? Koukej vypadnout!“ odpověděl chlápek.

„Protiva,“ pomyslel si Ryan. Tak se pořádně rozhlédl a mezi surfaři byl i nějaký Pokémon. Byl to Makuhita, který surfoval blízko modrovlasého mladíka. To musel být určitě Brawly. „Tak si ještě chvilku počkám,“ řekl si Ryan.

***

Najednou si Brawly Ryana všimnul a spolu s Makuhitou to otočili ke břehu. Pak si vzal Makuhitovo prkno. „To jsme si dneska užili co, Makuhito?“ zeptal se Pokémona. „Makuhita! Maku!“ odpověděl Makuhita. „Musíš být unavený. Vrať se!“ řekl Brawly, odněkud vytáhl Pokéball a vrátil Makuhitu. Pak si všimnul Ryana. „Hele ty jsi určitě trenér, že jo?“

„Přesně tak! A jak to víte?“

„Tak se podívej na svojí čelenku. Ten Pokéball je trenérský symbol. Víš co? Počkej ještě chvilku a dáme si zápas na stadionu, souhlas?“

„Tak dobře!“ přikývl Ryan a vydal se pomalu ke stadionu.

***

„Takže ty se mnou chceš zápasit? Budeme bojovat každý se dvěma Pokémony. Platí?“ zeptal se Brawly.

„Platí,“ odpověděl Ryan, „Ale co můj Taillow? Shauna, tvoje učednice mi řekla, že když jí porazím vyléčíš mi ho!“

„Dobře. Tak ti ho vyléčím. Ale co si to říkal o Shauně? Že je moje učednice?“

„A není snad?“

„Občas sem přijde a trénuje se mnou. Ale to je všechno,“ řekl Brawly a vytáhl z kapsy oranžový sprej. Ryan povolal svého Taillowa, Brawly ho tím sprejem trochu postříkal a Taillow se cítil tak, jako by s Medititem nikdy nebojoval. „Takže už můžeme zápasit?“ zeptal se Brawly. Ryan přikývl.

„Zápas mezi trenérem stadionu Brawlym z Dewfordu a vyzyvatelem Ryanem Conollym z Littlerootu! Trenéři se dohodli, že každý použije dva Pokémony a zápas bude bez časového omezení! Tak začněte!“ řekl rozhodčí a mávl praporky.

„Makuhito, bojuj!“

„Treecko, volím si tebe!“

Oba Pokémoni už byli připraveni na zápas. „To je nějak divný. Makuhita byl přece unaven ze surfování, nebo ho snad Brawly vyléčil?“ probíral si v hlavě Ryan.

„Ty sis myslel, že povolám svého druhé ho Pokémona co? Makuhito, bojuj! Udeř ho vší silou!“ řekl Brawly Makuhitovi.

„Treecko, Rychlý útok!“

Makuhita se rozeběhl a chtěl vrazit tělem do Treecka. Jenže ten byl nějak rychlý. Běhal tak rychle, že na chvíli zmizel, pak se zase objevil.

„Makuhito, udeř ho rukama!“

„Treecko, braň se!“

Makuhita mlátil do Treecka co se dalo, ale ten jeho údery kryl ocasem.

„Teď ocasní ránu!“ nařídil Treeckovi Ryan. Ten další ránu od Makuhity odrazil a ocasem plácnul Makuhitu, který odletěl na druhý konec stadionu. Bylo jasné, že je poražen. „Makuhita není schopen pokračovat! Vítězem je Treecko!“ řekl rozhodčí a odmávl červeným praporkem.

„Makuhito, vrať se,“ řekl Brawly a zklamaně pozvedl ball. „Teď je řada na tobě, Machope!“ Z hozeného Pokéballu vyskočil malý šedý Pokémon s lidskými rysy. Ryan vytáhl Pokédex a namířil ho na Machopa. „-MACHOP, SUPERSILNÝ POKÉMON. VĚTŠINU JEHO TĚLA ZABÍRAJÍ SVALY. I PŘESTO ŽE MÁ VELIKOST DÍTĚTE, DOKÁŽE ZVEDNOUT A ODHODIT DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA-“

„Treecko, vrať se! Taillowe, do toho!“ řekl Ryan a provedl výměnu Pokémonů.

„Výměna ti stejně nepomůže. Machope, Nízký kop!“ řekl Brawly a usmál se.

„Taillowe, křídlový útok!“

Machopovi to vůbec nevyšlo. Taillowova křídla se opět rozzářila bíle a plácnul Machopa plnou rychlostí.

„Machope, soustřeď energii!“

„Taillowe, opět křídlový útok!“

Tentokrát Machop neudělal nic. Jen si sednul a zavřel oči. Brawly jen pozoroval, jak se k němu Taillow blíží.

„Teď Karate úder!“ přikázal Brawly když byl Taillow v přijatelné vzdálenosti. Machop do Taillowa plácnul svou rukou do Taillowa velkou silou. Ten odletěl někam na konec zápasiště, jako předtím Makuhita. Bylo rozhodnuto, že zápas je vyrovnaný. „Taillow není schopen pokračovat! Vítězem je Machop!“ oznámil rozhodčí a mávnul zeleným praporkem. Ryan teď měl na výběr – buď povolá Treecka, nebo to vzdá. Druhá možnost naprosto nepřišla v úvahu.

„Treecko, bojuj!“ Z hozeného ballu se na zápasiště opět vrátil Treecko. Byl trochu unavený, ale pořád byl schopný bojovat. Odněkud vytáhl malou větvičku s lístkem a strčil si jí do úst.

„Machope, Karate úder!“

„Treecko, Rychlý útok!“

Machop sice byl velice silný, ale ne tak rychlý, jako Treecko při Rychlém útoku.

„Machope, znovu Karate úder!“ nařídil Brawly. Machop tentokrát se snažil Treecka zmlátit. Ten jenom točil svým velkým listovým ocasem a kryl se.

„Treecko, ocasní ránu!“ Treecko se přestal krýt a odrazil Machopovu ránu tak, že soupeřův Pokémon vyletěl do vzduchu.

„Machope, zkus dopadnout na nohy!“ přál si Brawly. A skutečně. Když Machop přistál, nebyl v mdlobách. Jen byl trochu otřesený.

„Tak a teď Karate úder!“ řekl Brawly. Machop byl plný síly a chuti zvítězit. Jenže Treecko použil opět Rychlý útok a Machop ztratil rovnováhu. Zapotácel se a omdlel. Ryan byl vítězem. „Machop není schopen pokračovat! Vítězem je vyzyvatel Ryan Connoly!“ oznámil rozhodčí a mávnul červeným praporkem. „Machope, vrať se. Potřebuješ si odpočinout,“ řekl Brawly a vyslal červený paprsek z Pokéballu, který poraženého Pokémona vtáhl. „Byl jsi skutečně dobrý. Zasloužíš si Kloubový odznak!“ Brawly odněkud vytáhl malý odznak, úplně stejný jako ten, co vyhrál včera Damion. „Díky! Mějte se!“ rozloučil se Ryan a opustil stadion.

Jako první se vydal do Střediska, aby si vyléčil Pokémony. Ty nechal u sestry Joy a šel se podívat po Damionovi. Jenže v Pokémoním středisku nebyl. „Sestro Joy? Neviděla jste tady asi dvanáctiletého blonďatého kluka v pruhovaném oranžovo-bílém tričku?“

„Ano, viděla!“ přikývla Joy. „Říkal, že odplouvá do Slateportu. Asi je už pryč.

„Takže tedy odjel. Odplouvá odsud loď do Slateportu?“ zeptal se Ryan.

„Jednou za den. Takže až zítra,“ vysvětlovala Joy.

„Díky. Tak já si vezmu klíček od pokoje!“

„Dobře. Tady je!“ řekla Joy a podala Ryanovi malý klíček