Ryanovo dobrodružství

Samá překvapení

Ryan, Kris a Candice právě vycházeli ze Soutěžní haly ve Slateportu, kde se ještě asi před půl hodinou odehrával velký zápas o stužku mezi Kris a Marinou. A tato soutěž měla senzační průběh a senzačního vítěze – Kris, která pořád ještě nemohla uvěřit svému vítězství se svým nově vyvinutým Marshtompem.

„Ryane? Za jak dlouho se asi dostaneme do Fallarboru?“ ptala se Kris. Ryan vytáhl PokéNav. „Takže: Nejdřív musíme do Mauvillu. Nejrychleji bychom tam byli po Cyklostezce, ale nemáme kola. Dál půjdeme z Mauvillu na sever a……bude to trvat dlouho,“ odpověděl nejistě Ryan.

„Co? Ty nevíš kudy? To neví ani tvůj PokéNav?“

„Ale ani ne…jenom to bude trvat dlouho, tak to nechci složitě popisovat,“ odpověděl Ryan Candice.

„Přestaňte se dohadovat! Víte co? Zvu vás na oběd!“ navrhla Kris.

„Oběd? To zní dobře!“

„Já taky nemám nic proti,“ přikývnul Ryan.

***

„Tak! Tady to je. Je to jedna z nejlepších restaurací ve Slateportu!“ oznámila Kris.

„Nejlepších restaurací? Nebude to tam nějako draho?“

„Neboj se a pojď! Máš přece hlad, ne?“ uklidňovala Ryana Kris. S tím vstoupili dovnitř a našli si nějaké místo. Ryan a Candice si hned otevřeli jídelní lístky a řekli Kris, co by si dali k pití. Pak k nim přišel číšník „Dobrý den, co to bude?“

„Nejprve něco k pití, prosím. Prosila bych kolu, citrónovou minerálku a jablečný džus,“ odpověděla mu Kris. Číšník napsal ceny nápojů na lístek a odešel.

„Tak co jste chtěli probrat?“ ptala se Candice.

„No vlastně…… Ani nevím,“ podivila se Kris. Ryan zatím vytáhl svůj Průvodce Hoennem a začal si číst.

„Co je tam zajímavého?“

„Píšou tady, že vedoucí Mauvillského stadionu, Wattson, používá elektrický typ Pokémonů! Taky bych si možná měl chytit někoho dalšího!“ vysvětloval Kris Ryan. „Aha,“ přikývla Kris. Za chvíli se ozvali kroky a číšník položil na stůl tři skleničky s pitím. V jedné byla perlivá voda, tu si vzala Candice. Pak skleničku s tmavě hnědou, až černou limonádou si vzal Ryan a poslední skleničku s hustou tekutinou si vzala Kris.

***

„Prosím, můžu si přisednout?“ zeptal se někdo, když Ryan vypil svou sklenici koly. Ten se otočil a uviděl starší dívku s dlouhými tyrkysovými vlasy a tmavě hnědé oči. Oblečená byla do červeného trička s krátkými rukávy a bílými pruhy na nich a dlouhou černou sukní. Bylo trošku překvapivé, že nosila boty s vysokými podpatky (když jí bylo zhruba 16) a v rukou držela talíř plný špaget s nějakou červeno-oranžovou omáčkou. Kris se najednou nějak zasekla a málem spadla ze židle.

„Samozřejmě, nám to nevadí! Pojď si přisednout! Candice?“ řekl Ryan.

„Mě to nevadí. A co Kris?“ přikývla Candice. Ta se ale vůbec nehnula. Ta dívka si mezitím sedla a začala jíst ze svého talíře. Candice se snažila mluvit na Kris, ale ta neřekla ani slovo. Ryan se zatím pokusil navázat nějaký rozhovor. „Ty jsi trenérka?“ zeptal se opatrně. Dívka přikývla. Pak polkla svoje sousto. „Mám už čtyři odznaky. Ještě jsem se nepředstavila. Jsem Katie. Katie Doleyová z Liliového města.

„DOLEYOVÁ?!“ podivil se Ryan a nějak se zasekl taky.

„Co se jim stalo?“ zeptala se Katie Candice.

„Nevím. Asi je šokován z toho, že jsi sestrou tady Kris. A neuvěřitelné je na tom to, že si nejste vůbec podobné! Nebo je to jenom shoda příjmení?“ zeptala se Candice.

„Aha. Takže jsem zase potkala svojí sestřičku. A to mi říkala, že už se nikdy neuvidíme,“ odpověděla Katie a lehce se zasmála. Ta se začala bavit s Candice o nějakých holčičích věcech. „Hele, Katie? Mohla bys s těmi dvěma něco udělat?“ zeptala se Candice. Katie přikývla a nabrala na vidličku trochu špaget a namočila se do omáčky. Pak to dala Ryanovi do krku. Za několik vteřin se dostavil účinek. „TO PÁ-PÁ-PÁLÍÍÍ!“ křičel Ryan na všechny strany a vypil všechno pití, co bylo na stole. Katie se usmála.

„Co je tady k smíchu? Co to bylo za šílené jídlo? Jak to může nikomu chutnat?“ divil se Ryan.

„Tohle jsou jenom obyčejné špagety. Jenom tohle není kečup, ale omáčka z Tamato bobulí, které jsou známé svojí kořeněnou chutí,“ vysvětlovala dívka.

„Ach tak. Když už jsme u toho, že jsi trenérkou, mohla bys mi ukázat své odznaky?“ Katie přikývla a zalovila ve své tašce, ze které vytáhla malou krabičku. Pak ji otevřela. Byla v ní zaplněna čtyři místa z osmi.

„Získala jsem už Myšlenkový, Pírkový, Tepelný a Dynamový odznak!“ pochlubila se Katie.

„Ty jo! Tak zrovna tyhle odznaky já nemám,“ odpověděl Ryan a ukázal svou krabičku. V ní se leskly Kamenný a Kloubový odznak.

„Pěkné odznaky. Možná se třeba setkáme v lize!“

„A co takhle kdybyste si vy dva dali zápas? Mohlo by to být zajímavé, co vy na to?“ navrhla Candice.

„Já nejsem proti! Co ty?“ řekl Ryan a otočil se na Katie.

„To je bezva nápad! Dáme si zápas tři na tři?“ dodala Katie. Ryan přikývl. Ale Kris od stolu zmizela. „Kam se vypařila?“ divila se Candice.

„To nevím, ale zaplatím to já,“ ujistil svou kamarádku Ryan. Za chvíli se ozvaly kroky. „Budete chtít ještě něco?“ zeptal se číšník.

„Ne, děkujeme. Zaplatím,“ odpověděl mu Ryan a vytáhl z kapsy peněženku. Katie zatím dopila svou skleničku a chystala se zaplatit také.

***

„Kris! Kris! Kde jen může být?“ divil se Ryan, když spolu s Katie a Candice opustili restauraci. Ale Kris nebyla nikde k nalezení.

„Tak si musíme najít nějaké pěkné místo, kde bychom mohli zápasit,“ poznamenala Katie.

***

Za chvíli nalezli pěknou travnatou plochu, která vypadala pěkně pro zápasení. A nejenom to, opodál na lavičce seděla Kris a vypadala zamyšleně. „Kris! Všude jsme tě hledali! Proč si zmizela?“ ptal se Ryan. Ta mu ale neodpověděla. „To by mě vážně zajímalo, co s ní je,“ řekl Ryan, když se otočil ke Candice a Katie.

„Já už možná vím, čím to je…,“ zamyslela se Katie.

„A čím?“ zeptali se dvojhlasně Candice a Ryan.

„To bude asi tím, že moje mladší sestra má dojem, že všichni se zajímají jenom o mě. Nazvala jsem to "syndrom obdivování starší sestry". Většinou se mnou nemluvila, s ničím se mi nesvěřovala, i když určitě věděla že to obvykle sourozenci dělají!“

„Ach tak. Tak já ještě zkusím s Kris promluvit!“ navrhl Ryan.

„Ne!“ ozvala se Candice, „tohle je holčičí záležitost. Ty si dej zápas s Katie a já promluvím s Kris. Já jí budu rozumět líp než ty, věř mi!“

„Máš pravdu, Candie!“ přikývl Ryan a Candice, která ani nezaregistrovala že jí Ryan oslovil "Candie" přišla ke Kris a snažila se s ní nějak komunikovat.

„Tak začneme?“ zeptal se Ryan.

„Jasně, jdeme na to!“ odpověděla mu Katie.

„Tak bojuj, Treecko!“

„Sealeo, do toho!“ Z Ryanova Pokéballu vyskočil gekonovi podobný Pokémon s listovým ocasem a z druhého ballu vyskočil Pokémon podobný modrému tuleňovi. Ryan vytáhl Pokédex. „-SEALEO, HRAVÝ POKÉMON. OBVYKLE BALANCUJE A ODRÁŽÍ VĚCI KTERÉ MÁ NA ŠPIČCE NOSU. POKUD SI S NĚČÍM KUTÁLÍ NA NOSE, ZJIŠŤUJE VŮNI PŘEDMĚTŮ, PODLE KTERÉ ZJISTÍ ZDA SE MU PŘEDMĚT LÍBÍ, NEBO NE-“ ozvalo se z Pokédexu.

„Treecko? Tak to nebude nic těžkého. Sealeo, sněhový útok!“

„Treecko, zkus se vyhnout!“

Sealeo otevřel tlamu a z ní na Treecka vypustil proud mrazivého větru. Katie měla ohromnou výhodu, protože ledové útoky jsou velmi účinné proti travním Pokémonům. Ale Ryanův Treecko byl zase velmi rychlý. Skákal ze strany na stranu a snažil se vyhnout proudu vzduchu.

„Rychlý útok!“

„Sealeo, ledový…“ pokusila se Katie, ale Sealeo už byl zasažen.

„Treecko, pokračuj!“ nařídil Pokémonovi Ryan. Samozřejmě myslel rychlý útok.

„Sealeo, ledový paprsek! Plnou silou!“

Treecko se rozeběhl na Sealea, ale ten už vyslal modré „blesky“. Treecka naštěstí nezasáhl celého, jenom mu zamrazil nohy a ocas.

„Bezva, Sealeo! Dokončíme to! Sražení!“ řekla Pokémonovi Katie.

„Počkat! To stačí. Treecko, vrať se!“ řekl Ryan a Pokéball, který držel v ruce namířil na Treecka. Jenže ten se tělem vyhnul. „Ne, vrať se!“ lamentoval Ryan. Jenže Treecko se vyhnul na druhou stranu. Pak zase.

„Co se to děje? Mám porouchaný Pokéball?!“

„Ne, Treecko chce ještě zápasit. Mám takové tušení…,“ zamyslela se Katie.

„Jaké tušení?“

„To nic. Sealeo, bojuj! Ledový paprsek!“

„Treecko, rychle něco…,“ řekl Ryan, ale věděl že Treecko nemá šanci. Byl přimrzlý k zemi a nemohl se tak vůbec pohybovat. Jenže najednou Treecko sebral všechny své síly a led prorazil.

„Co to…,“ divil se Ryan. Treecko ale ještě neskončil – běžel, pak skočil na blízký strom, odtamtud seskočil přímo na Sealea a začal ho zuřivě mlátit po hlavě ocasem. Ten se ho snažil setřást, ale marně.

„Sealeo!“ zoufale vykřikla Katie. Její Pokémon byl totiž úplně bezmocný.

„Treecko, už dost! Prosím! Přestaň!“ snažil se Ryan svého Pokémona zastavit. Ten kupodivu poslech a odskočil. Sealeo byl úplně vyřízený.

„Ale ne! Vrať se!“ řekla Katie a odvolala Sealea do ballu. Jenže to nebylo všechno. Treecka pohltilo bílé světlo. Začal se zvětšovat, na hlavě mu vyrostl dlouhý list a na zápěstí mu také vyrostly listy. Když světlo zmizelo, tak stál před Ryanem velký ještěří Pokémon.

„Věděla jsem to…“ zamumlala Katie.

„Věděla jsi co?“

„Tak se podívej do Pokédexu!“ řekla Katie. Ryan z kapsy vytáhl přístroj a namířil ho na Pokémona. Ozvalo se: „-GROVYLE, STROMOVÝ GEKON. DALŠÍ VÝVOJOVÁ FÁZE TREECKA. DÍKY SILNÝM VYVINUTÝM SVALŮM MŮŽE DOSÁHNOUT OHROMUJÍCÍ HBITOSTI A VELKÝCH SKOKŮ.-“

„No páni… Treecko…ty ses mi vyvinul!“ řekl s radostným tónem Ryan.

„Pokračujeme ne? Zápas ještě neskončil! Bojuj, Venonate!“ řekla Katie a hodila druhý Pokéball. Z něj vyskočil fialový hmyzí Pokémon se velkýma složenýma očima. „-VENONAT, HMYZÍ POKÉMON. JEHO OČI FUNGUJÍ JAKO RADAR A POSKYTUJÍ MU SKVĚLÝ ROZHLED VE TMĚ, PROTO JE VĚTŠINOU AKTIVNÍ V NOCI-“ ozvalo se z Pokédexu.

„Grovyle, vrať se!“ řekl Ryan a namířil ball na svého nově vyvinutého Pokémona. Ale ten uhnul a vyskočil si na blízký strom, u kterého byly Candice a Kris. „Dobře Grovyle, odpočiň si tam,“ pomyslel si Ryan. Pak si do ruky dal jiný Pokéball. „Do toho, Electriku!“ Z hozeného Ryanova Pokéballu vyskočil zelený psovitý Pokémon se žlutými znaky. Candice a Kris se najednou otočily.

„COŽE? On má dalšího Pokémona? Ani jsem si nevšimla!“ divila se Kris a vytáhla svůj Pokédex. „-ELECTRIKE, BLESKOVÝ POKÉMON. V SRSTI UKLÁDÁ STATICKOU ELEKTŘINU, DÍKY KTERÉ ZÍSKÁ AŽ NEUVĚŘITELNOU RYCHLOST-“ dokončil svou řeč Pokédex.

„Tak Electrike?“ zasmála se Katie. „Venonate, Zmatení!“

„Electriku, Rychlý útok!“

Venonatovy velké oči začaly zářit a z nich vysílal bílé světlo na Electrika. Jenže ten byl příliš rychlý na to, aby se Venonat strefil. Ten se po Electrikově zásahu svalil na zem.

„Venonate! Jedovatý pyl!“

„Electriku, Jiskru!“

Electrike začal modře zářit a začal se nabíjet. Potom se rozběhl na Venonata. Ten se začal třást, jako kdyby mu byla zima. Ale zima mu nebyla, začal totiž uvolňovat oblak fialového prášku. Skončilo to tak, že Venonat byl sice zasažen elektrickou ránou, ale Electrike se nadýchal toho podivného fialového pylu. Ten se začal podivně potácet.

„Ale ne! Electriku, vrať se!“ řekl Ryan a okamžitě poslal Electrika zpátky. „Volím si Taillowa!“ Z něj vyskočil malý vlaštovčí Pokémon.

„Hm…chytrý tah…ale stejně ti nepomůže! Venonate, zmatení!“

„Taillowe, použij křídlový útok! Ale tak, jak jsem ti to ukazoval!“ rozkázal Ryan a pousmál se.

„Co je tady k smíchu?“ ptala se Katie.

„Uvidíš.“

Ryan měl pravdu. Venonat se do Taillowa vůbec nestrefil a ten použil křídlový útok. Ale ne normálně přímo, ale Taillow nejprve udělal "vývrtku" a naletěl do Venonata. Ten byl jasně v mdlobách. Ryan už vedl 2:0.

„Ale to ne! Venonate. Vrať se. Byl jsi dobrý,“ řekla trochu smutně Katie. Ryanovo vítězství bylo na dosah. „Dávej si pozor, Ryane! Ten její třetí Pokémon bude určitě nějaká tajná zbraň!“ ozvala se Candice.

„Neboj. Dokážu to, Candie!“ řekl Ryan.

„Candie?“ podivila se Candice a začala o tom diskutovat s Kris. Mezitím si Katie připravila svůj třetí Pokéball.

„Misdreavusi, volím si tebe!“ Z Pokéballu vyskočil duch s náhrdelníkem, který byl hodně tvrdý oříšek na Soutěži pro Kris.

„Taillowe, Rychlý útok!“

„Naprostá chyba. Misdreavusi, znič toho Taillowa Psychovlnou!“

Taillow byl sice rychlý, ale Misdreavus byl duch, naprosto imunní proti fyzickým útokům. Pak na Taillowa vysílal "kruhy" psychických vln. Ten omdlel. Ryan ho s pochvalou odvolal. Ale teď byl v těžké situaci – měl sice dva Pokémony, Grovyla a Electrika, ale ten byl ještě od Venonata otráven.

„Nechtěl bys to vzdát?“ ptala se Katie. Ryan se na tím skutečně zamyslel – nebylo by to tak lepší? S Pokémony, které mohl použít by Misdreavuse stejně neporazil.

„Teď není čas na pesimismus!“ řekl si Ryan v duchu. „Bojuj, Electriku!“ řekl a z jeho ballu vyletěl elektrický Pokémon. Ale bylo vidět, že je mu pořád špatně. Byl otráven.

„Poslat otráveného Pokémona do zápasu? Tohle udělá jenom amatér!“ zasmála se Katie.

„Ryane, chytej!“ řekla Kris a hodila Ryanovi nějaký lék ve spreji s oranžovou tekutinou.

„Co je to?“

„To je Všelék! Vyléčí Electrika! Zkus to!“ odpověděla mu Kris. Ryan poslechl a použil lék. Electrikovi to bylo zřejmě nepříjemné, ale vrátil se do formy.

„Ale to nás nezastaví! Misdreavusi, Psychický paprsek!“

„Electriku, Jiskru!“

Electrike se nabil a připravil se na elektrický útok, jenže byl zasažen Misdreavusovým útokem. To proto, že byl předtím vyléčen. A nejenom to. Electrike ležel na zemi, neschopen dalšího boje.

„Elektriku, vrať se,“ řekl smutně Ryan. Teď už mu zbýval jenom Grovyle.

„Grovyle, je to na tobě,“ zamumlal. Ale Katie ho přerušila.

„Víš co? Dohodneme se na remíze, ano?“

„A proč zápas ještě neskončil!“ odvětil Ryan.

„To neskončil, ale já nemám ráda, když můj soupeř nemá proti mně šanci. Tvůj Grovyle vypadá dobře, ale spotřeboval dost energie na poražení mého Sealea a následný vývoj. Tak přijmeš to?“ ptala se Katie a natáhla ruku.

„Máš pravdu. Přijímám,“ odpověděl Ryan a stiskl dívčinu ruku.

„Misdreavusi, vrať se. Vedl sis skvěle,“ řekla Katie a vrátila svého Pokémona.

„Grovyle, ty taky,“ řekl Ryan a udělal to samé.

„Tak. Myslím, že je čas se rozloučit. Musím stihnout loď do Dewfordu,“ řekla Katie.

„Měj se. A hodně štěstí! Třeba se potkáme v lize!“ řekl Ryan. Dívka kývla.

„Candice, Kris, také s vámi se rozloučím.“

„Tak ahoj!“ rozloučila se Candice.

„Měj se, Katie! Hodně štěstí, ségra!“ řekla Kris.

„Moc vám děkuju! Ahoj!“ řekla Katie a vydala se na jih směrem k přístavu.

***

„Moc dobrá trenérka, to se musí uznat,“ řekl Ryan.

„A to ještě není všechno! Až jí potkáš v lize, bude mnohem silnější, uvidíš!“ přidala se Kris.

„To máš naprostou pravdu! Ale díky tomuhle zápasu se mi vyvinul Treecko!“

„Fakt? Tak to se těším, až uvidím tvého Grovyla v boji!“ poznamenala Kris.