Ryanovo dobrodružství

Šokující zápas

Bylo krásné dopoledne a Ryan spolu se svými kamarádkami Kris a Candice svištěl na kole po Cyklostezce směrem k Mauvillu.

„To byl vážně skvělý nápad! Lepší než se prodírat to vysokou travou tam dole!“ pochvalovala si Kris.

„A nejlepší je na tom to, že se tady dají vypůjčit kola!“ pokračovala Candice.

„To máš pravdu, Candie!“ ozval se vepředu Ryan.

„Candie?“

„Tobě to vadí? Vidíš, toho jsem si ani nevšiml. Moc se ti tedy omlouvám Candice,“ řekl s povzdechem Ryan.

„Ale ne. Klidně mi tak říkej. Jenom mě udivilo, že mi takhle nikdo ještě neřekl.“ Ryan kývnul.

***

Za patnáct minut dorazili na konec Cyklostezky. Všichni stiskli brzdu na kolech a sesedli z nich. Pak je opatrně zavezli na místo, kam se dávali půjčená kola. „Mockrát děkujeme!“ ozval se Ryan směrem k recepční, když odcházeli.

„To my bychom měli děkovat, že jste využili našich služeb!“ odpověděla s úsměvem slečna za pultem.

Ryan, Kris a Candice tedy vyšli z domu, který představoval horní začátek Cyklostezky. „Mě by jenom zajímalo, jestli jsme přejeli i tu rezervaci!“ řekla Kris.

„Jakou rez…“ divil se Ryan, ale Candice byla rychlejší. „Jo ty myslíš tu rezervaci elektrických Pokémonů, kde jsme zažily společně svoje první dobrodružství?“ Kris přikývla.

„Mohly byste mi říct co se to tu děje? Nebo je to holčičí tajnost?“ ptal se Ryan a střídavě pokukoval po Kris a Candice.

„To ale žádná tajnost není!“ zasmála se Kris, „V té rezervaci jsem zachránila vzácného Pokémona Luxraye od pytláků. A taky jsem tam získala svého Shinxe,“ vysvětlovala Kris.

„Aha teď už to chápu,“ ozval se Ryan. Ale zrovna ve chvíli, kdy se Kris a Candice rozhlížely po okolí. Vstupovali do velké ohrazené oblasti, která byla rezervací elektrických Pokémonů. Jistě, mimo rezervaci žili také električtí Pokémoni. Ryanův Electrike z této rezervace nebyl, jinak by měl jeho trenér určitě pěkný průšvih. Ryan mezitím vytáhl ze svého batohu láhev s napil se z ní. Jenže když jí znovu uložil, tak si všiml, že Kris a Candice už vyrazily. „Hej, počkejte na mě!“ volal na ně Ryan.

***

Jenže když došli asi do poloviny rezervace, tak je čekalo nemilé překvapení. Bylo tam spoustu elektrických Pokémonů v klecích od Voltorbů až po Electriky. Pak v tam byli ještě tři postavy – dva lidé a jeden Pokémon. Ti lidé zajišťovali klece sítí a tu připnuli k obrovskému horkovzdušnému balónu s hlavou kočičího Pokémona Meowtha.

„Co se to tady děje? Koukejte ty Pokémony pustit, vy pytláci!“ řekl naštvaně Ryan, který už měl jednu zkušenost s pytlákem.

„Cože? My nejsme pytláci!“ ozval se mužský hlas. Lidé se otočili a Ryan poznal, nějakou mladou dívku s dlouhými červenými vlasy a kluka s modrými, až fialovými vlasy. Oba byli oblečení do podivných bílých obleků s velkým R na prsou. A tyto dva ještě doprovázel skutečný Meowth. Ale tohle nebyl ledajaký Meowth – tenhle totiž uměl mluvit. „Měli bychom tomu prckovi připomenout, kdo jsme!“ řekl Meowth.

„Správně!“ přikývla žena. Pak všichni tři spustili nějakou říkanku:

Zas budou problémy!

Wobbuffet!

Na konci se ještě objevil podivně vypadající modrý Pokémon. Jenže pak ti Rakeťáci začali zírat na Ryana. „Hele počkat! Ty nejsi ten prcek, co nám pokaždé zničí plány!“ řekla Jessie.

„Tak to nás určitě necháš, že jo?“ ozval se James.

„To se pletete! Electriku, volím si tebe!“ Z hozeného Pokéballu vyskočil zelený elektrický Pokémon.

„Ale ty nejsi ten prcek s Pikachu, tak se nám do toho nepleť, jo?“ řekl Meowth.

„To možná nejsem, ale zloději musí být potrestáni!“ ohradil se Ryan. Jenže ten si ani nevšiml nějakého staříka, který se chystal zasáhnout.

„Do toho, Magnemite!“ ozvalo se za Ryanem. Za ním stál nějaký starý muž oblečený do hnědého svetru se znaky blesků na rukávech a žlutých kalhot. Před ním se objevil malý magnetický Pokémon. „-MAGNEMITE, MAGNETICKÝ POKÉMON. TENTO POKÉMON SE OBVYKLE VZNÁŠÍ A Z MAGNETŮ PODOBNÝCH ÚTVARŮ VYSÍLÁ BLESKOVÉ VLNY-“ ozvalo se z Krisina Pokédexu. „Co je zas tohle?“ divil se James.

„Zmizni nám z cesty dědku! Tihle Pokémoni jsou naši! Vyřiď si to s ním, Sevipere!“ řekla Jessie a hodila svůj ball.

„Na něj, Cacneo!“ ozval se James. Z ballů vyskočil obrovský had a kaktusu podobný Pokémon, který se hned vrhnul na Rakeťáka a začal ho objímat. „Cacneo! Přestaň! Máš zápasit a ne se mazlit!“

„Wobbuffet!“ souhlasil Wobbuffet. Ryan zatím zkoumal Pokémony Rakeťáků svým Pokédexem. „-SEVIPER, HADÍ POKÉMON. TRÉNUJE SVŮJ MEČOVITÝ OCAS NA TVRDÝCH KAMENECH. SCHOVÁVÁ SE VE VYSOKÉ TRÁVĚ A UTOČÍ SVÝMI JEDOVÝMI TESÁKY NEČEKANĚ NA KOŘIST- -CACNEA, KAKTUSOVÝ POKÉMON. ŽIJE V DRSNÝCH PODMÍNKÁCH, VĚTŠINOU V POUŠTÍCH. TENTO POKÉMON DOKÁŽE PŘEŽÍT 30 DNÍ Z VODY ULOŽENÉ VE SVÉM TĚLE- -WOBBUFFET, TRPĚLIVÝ POKÉMON. WOBBUFFETI VĚTŠINOU ŽIJÍ V TEMNÝCH JESKYNÍCH, KDE MOHOU SCHOVAT SVŮJ TEMNĚ ČERNÝ OCAS-“ Pokédex domluvil.

„Magnemite, elektrošok!“

„Electriku, použij taky elektrošok!“

„Shinxi, udělej to samé!“ ozvalo se z úst Ryana, Kris a toho starého muže. Všichni Pokémoni vyslali elektrickou ránu na zloděje. BUM! Podivný výbuch vynesl Rakeťáky do vzduchu. Ti odletěli někam daleko. Ryan ještě zaslechl na dálku Wobbuffeta. Všichni odvolali své Pokémony.

„Moc vám děkujeme. Nebýt vás, možná by mohli uniknout!“ řekl Ryan staříkovi.

„Ale ne. Porazili jsme je společně,“ usmál se starý muž a začal osvobozovat Pokémony ze sítě. „Ještě jsem se nepředstavil. Já jsem Wattson.“

„Ryan Conolly. Rád vás poznávám,“ představil se Ryan.

„Já jsem Kris Doyleová, Koordinátorka,“ představila se Kris.

„A já jsem Candice. Dříve trenérka stadionu Sněžného města,“ ozvala se Candice.

„Pěkné. Teď mě omluvte. Už musím jít. Třeba se ještě uvidíme!“ řekl Wattson a vydal se pryč. Ryan spolu s přáteli se vydal také.

***

„Ryane, tvoji Pokémoni jsou v naprostém pořádku a připraveni na tvůj zápas o odznak!“ řekla sestra Joy a předala Ryanovi tácek s Pokébally. Bylo to asi tři hodiny od doby, co potkali Wattsona a zachránili elektrické Pokémony od Rakeťáků. Ryan byl v tuto chvíli v Pokémoním středisku v Mauvillu a připravoval se na svůj zápas na Stadionu. A ani nevěděl, že už trenéra stadionu poznal.

„Všechno hotovo?“ zeptal se svých kamarádek. „Můžete tady zůstat, samozřejmě,“ dodal.

„Ne! Půjdeme s tebou!“ řekla Kris.

„Přesně!“ kývla Candice.

***

Najít Mauvillský stadion nebylo vůbec těžké. Nebyl totiž daleko od Pokécentra. „Tak jo. Třetí odznak mám na dosah ruky,“ zamumlal Ryan. Pak polkl a otevřel dveře. Jenže on je tak docela neotevřel, ony se otevřely samy. Ale ne tak, že by se ty dveře normálně otevřely do stran, ale spadly na zem. Ryan, Kris a Candice si tedy na tu plošinu stoupli. Ale to neměli dělat, protože plošina se rozjela a jela tak klikatě, že se našim přátelům zamotala hlava.

„Ryane! Udělej něco!“ zakřičela Candice. Ryan pokrčil rameny.

***

Konečně se plošina zastavila. Jenže odněkud z rohů vyšli podivní Pokémoni. Byli tři a podobali se šavlozubým tygrům.

„Tyhle Pokémony jsem nikdy neviděl!“ podivil se Ryan. Tak vytáhl Pokédex. Ale z něj se ozvalo: „-INFORMACE NENALEZENA-“ Takže to asi ani Pokémoni nebyli. Jen úžasně udělané makety.

„Tak. To už stačí!“ ozvalo se. Odněkud vyšel brejláč s ovladačem a stiskl tlačítko. Roboti sebou trhli a zastavili se.

„Wahahaha! To byla sranda, že jo?“ ozval se odněkud smích a hlas, který Ryan poznal. Byl to Wattson.

„Wattson? Co tady děláte?“

„Jsem trenérem tohohle stadionu! Wahaha!“ zasmál se znovu Wattson.

„Nevím, co je na tom tak směšného, ale vyzývám vás na zápas!“ řekl mu Ryan.

„Wahahaha! To bude legrace! Jdeme na to!“

***

„Zápas mezi trenérem stadionu Wattsonem a vyzyvatelem Ryanem Conollym! Ve hře je Dynamový odznak. Zápas bude probíhat tak, že každý trenér použije po třech Pokémonech. Pouze vyzyvatel si může během zápasu střídat. Takže začněte!“ oznámil Watt, Wattsonův asistent.

„Magnemite, bojuj!“

„Electriku, ty taky!“ ozvali se oba soupeři.

„Takže elektřina proti elektřině? Magnemite, Sonický třesk!“

„Electriku, elektrošok!“ řekl svému Pokémonovi Ryan. Tohle asi neměl dělat, ale Magnemite asi dosáhl elektrického přepětí a omdlel.

„COŽE?“ vyjekli oba soupeři. Wattson nemohl uvěřit, že jeho Magnemite prohrál tak brzy. Stejně tak i Ryan. Nejzáludnější bylo, že Magnemita skolil elektrický útok.“

„No tak bojuj, Voltorbe! Wahaha!“ Z Wattsonova ballu vyletěl Pokémon neuvěřitelně podobný Pokéballu „-VOLTORB. TENTO ZÁHADNÝ POKÉMON POUŽÍVÁ ELEKTRICKÉ ÚTOKY A ČASTO SE VYSKYTUJE V BLÍZKOSTI ELEKTRÁREN. BUĎTE VELMI OPATRNÍ! VOLTORB OBČAS BEZ VAROVÁNÍ VYBUCHUJE-“ okomentoval Pokédex. Elektrike zůstal v boji ale… ten skončil zase předčasně. Voltorb použil svůj útok Sebedestrukce a zničil jak sám sebe, tak i Electrika.

„Co se to tady děje?“ divil se Ryan. Pak Wattson povolal svého posledního Pokémona – Magnetona. „-MAGNETON, MAGNETICKÝ POKÉMON. MAGNETON JE DALŠÍ VÝVOJOVOU FÁZÍ MAGNEMITA. DÍKY ANTIGRAVITAČNÍ SCHOPNOSTI SE VZNÁŠÍ VE VZDUCHU. VYTVÁŘÍ SILNÁ MAGNETICKÁ A ELEKTRICKÁ POLE-“ podělil se o své dojmy Pokédex.

„Tak, Grovyle! Je to na tobě!“ zvolal Ryan a povolal svého Pokémona.

„Magnetone, dostaň ho! Bleskový útok!“

„Grovyle, na něj! Zkus…“ začal Ryan, ale nedokončil svůj příkaz, protože listy na Grovylově zápěstí začaly zeleně zářit a měly najednou tvar jako nůž.

„To je Listová čepel! Jeden ze silných travních útoků Grovyla!“ ozvala se Candice. Magneton začal metat elektřinu na Grovyla, ale ten byl rychlý. Jeho Listová čepel fungovala dobře a přesně. Magneton byl ale záhy poražen.

„Magneton není schopen pokračovat! Vítězem je Grovyle a celkovým vítězem je vyzyvatel!“ oznámil Watt.

„Gratuluji, Ryane. Zasloužíš si tenhle Dynamový odznak! Wahaha!“ zasmál se Wattson a předal Ryanovi třetí odznak.

„Ne. To nemohu přijmout. Bylo to strašně snadné. A měl jsem pocit, že chcete prohrát schválně. Je mi líto,“ řekl s odmítnutím Ryan.

„Ale jen si ho vem! Já budu trošku víc trénovat a dáme si odvetu. Nech si ho. Wahahaha!“

Ryan tedy s povzdechem přijmul Dynamový odznak a dal ho do krabičky.

„Tak nashledanou, Wattsone! Určitě nezapomenu na odvetu, kterou jste mi slíbil!“ rozloučil se Ryan, když opouštěl stadion.

„Tak to bylo to nejsnadnější vítězství, jaké jsem kdy viděla,“ usoudila Candice.

„Máš pravdu, Candie. Pojďte, půjdeme do Pokémoního střediska. Stejně potřebujeme přespat!“ Obě dívky přikývly.

Dveře Mauvillského Pokécentra se otevřely. Ale než se Ryan dostal k pultu všiml si blonďatého kluka v pruhovaném tričku.

„Sestro Joy, mohl bych poprosit o pokoj?“ ptal se.

„Samozřejmě! Tady máš klíček!“ odpověděla s úsměvem Joy a předala mu klíček.

„DAMIONE?“ zavolal s trochou rozpaků Ryan.