Ryanovo dobrodružství

Zápas s francouzskou příchutí

Dny po Štědrém dnu pomalu ubíhaly. Ryan spolu se svými přáteli stále zůstával v chatě Doleyových u Fallarboru. Asi 26. prosince přišel Ryanovi nějaký dopis prostřednictvím Pokémoní pošty. „Ryane! To bude asi pro tebe!“ oznámila Kris a podala Ryanovi dopis. Pak se podívala na obálku. „Co je tohle? To nepřečtu…,“

„Dej to sem, ano?“ řekl Ryan a jemně vytrhl dopis Kris z ruky. Pak chvilku četl. Pak ho předal zvědavé Kris. Ta se do něj podívala, ale nepřečetla vůbec nic.

„Co je to za zvláštní jazyk? Vůbec to nepřečtu… nějaké kódování? Tenhle jazyk mi přijde divný! Co je to?“ ptala se rozčarovaná Kris a podala ho Damionovi. Ten mu taky nerozuměl. „Tomu nerozumím… teda tomu jazyku, kterým je napsaný!“

„To bude tím, že tenhle dopis je en française,“ pousmál se Ryan. Damion a Kris se automaticky zeptali: „Cože?“

„Ten dopis je francouzsky,“ podotkla Candice.

„Francouzsky? Ty umíš francouzsky, Ryane?“ ptala se zvědavě Kris. Ryan se lehce začervenal. „No, trochu… Můj strejda tak mluví, je ze Sinnohu!“

„Ze Sinnohu?“ Ryan přikývl. „Přesněji ze Srdečného města.“

„No jasně! Tam žije početná francouzská menšina. Dokonce i místní trenérka Stadionu Fantina má prý francouzský původ!“ vysvětlovala Candice.

„Aha! A co se tam píše?“ zeptal se Damion.

„Je to přání k Vánocům. Je od tety Jennifer a strýce Françoise. A píše se tady… že Gabrielle se vydala na Pokémoní cestu. Prý v Hoennu…,“ četl a překládal Ryan.

„Gabrielle? To je kdo?“

„Gabrielle je moje sestřenice. Moje française sestřenice,“ vysvětloval Ryan. „Francouzská sestřenice,“ doplnila ho Candice, která asi také uměla trochu francouzsky. Ryanovi to nevadilo, vždyť to byli jen přátelé. „Ale její fotku tady nemám,“ usmál se Ryan. „Třeba jí potkáme, když putuje Hoennem,“ dodal.

***

Další dny ubyly celkem rychle. Damion hned další den odešel, ale Ryan, Kris a Candice ještě zůstali pár dní.

„Víte co? Měli bychom se vydat na cestu,“ říkala Candice při snídani. Kalendář ukazoval datum 30. 12.

„Tak dobře! Směrem do Lávového města!“ řekl Ryan.

„To znamená vrátit se, projít tou jeskyní a jet nahoru lanovkou! Jiná cesta není,“ řekla Kris.

„Dobře! Tak se vydáme na cestu po snídani!“ navrhla Candice.

***

Cesta trvala docela dlouho. Museli nejprve zpět z Fallarboru směrem na východ, pak prošli Ohnivou jeskyní (to bylo oficiální jméno jeskyně, kde Ryan chytil Cyndaquila). Pak se ještě zastavil v Pokécentru, kde nechal vyléčit Pokémony. Candice s Kris si zatím daly něco k pití a Ryan přešel k telefonům. Zeptal se sestry Joy, jaké číslo má Pokécentrum v Srdcovém městě v Johtu. Pak vyťukal číslo a doufal, že telefon zvedne jeho starý kamarád z Johta. A skutečně - na obrazovce se objevil obličej Ashe Graye.

„Ahoj, Ashi! Pamatuješ si na mě?“ zeptal se Ryan.

„Jasně! Ty jsi přece Ryan Conolly! Jak to jde v Hoennu?“

„Zatím dobře. Získal jsem tři odznaky Hoennské ligy! Ale taky…“

„Ale co?“ zeptal se Ash.

„Znáš Barbaru?“

„Myslím, že ne. Kdo to byl?“

„Do týhle holky jsem se zamiloval, ale nedokázal jsem jí to říct! A ona se rozhodla pro jinýho…… ach jo,“ povzdychl si Ryan, „ale co ty? Jak to jde v Johtu?“

„No… jsem na tom s odznaky hůř než ty… Mám dva z osmi. Ale to je taky fajn!“ odpověděl Ash.

„Co Pokémoni? Jakou máš sbírku?“ zeptal se Ryan.

„No… Chikoritu, Noctowla, Chinchoua!“ počítal na prstech Ash.

„Já mám Grovyla, Taillowa, Lotada, Electrika a Cyndaquila!“ Ash vyvalil oči. „Cože? Jak si přišel v Hoennu k Cyndaquilovi?“

„No, zní to zajímavě… Ale já ho zachránil před deštěm a on se pak vydal na cestu se mnou. Zní to divně. On je startér v Johtu, že jo?“ zeptal se Ryan. Ash přikývl.

„Aha. No, já už budu muset končit! Musím se vydat na Komínovou horu, pak dolů do Lávového města! Pozdravuj své kamarády!“ rozloučil se Ryan.

„Ty taky!“ odpověděl Ash a zavěsil.

„Tak můžeme jít?“ zeptala se Candice. Ryan přikývl, vyzvedl si Pokémony a vyrazili. Lanovka byla překvapivě otevřená. Nastoupili, ale než se stačila rozjet, tak se ozval nějaký holčičí hlas.

„Attendre! S’ il vous plaît! Počkat! Prrosím vás! Počkejte na mě!“ ozvalo se nejprve nějakým složitým jazykem, ale krásným. Pak se ozvalo už normálně a pro všechny srozumitelně, i když s podivným přízvukem. Lanovka tedy zatím neodjela. K ní rychle běžela nějaká blonďatá dívka. Jenže když nastoupila, tak zakopla a rozplácla se na podlahu vozu lanovky. Brýle, které měla na nose, jí rázem upadly. Lanovka se zatím rozjela. Kris koukala dolů a pozorovala Hoenn z výšky. Ryan zatím zvedl brýle a podal je dívce ta si je nasadila na obličej.

„Gabrielle? To jsi ty?“ podivil se Ryan, když v dívce poznal svojí frankofonní sestřenici.

„Rrájen? Tebe jssem už longtemps nevitěla!“ řekla nadšeně. Byla to krásná dlouhovlasá blondýna, vlasy jí sahaly asi do půlky zad, s krásně modrýma očima, které měla za slabými brýlemi bez obrouček a byla štíhlá jako proutek. Oblečená byla do světle modré halenky a černé sukně. Bylo skoro divné, že putovala sama. Teď seděla na podlaze lanovky s nataženýma nohama. „Sacrebleu! Ty podpatky mě asi někdy ssabijou!“ podotkla. Ryan se ani nedivil, když chodila v sandálech s vysokými podpatky.

***

„Ryane, kdo je to? To je nějaká důležitá osoba?“ zeptala se Kris.

„Ne. Je to moje sestřenice Gabrielle. Přiznávám, že na trenérku má vybraný vkus v tom, co si vzít na sebe,“ odpověděl Ryan.

„Aha! Tak to já jsem Kris. Ryanova kamarádka. Prosím tě, já neumím ani slovo francouzsky, omluv mě, když ti něco neporozumím,“ představila se Kris. Ta podala ruku a Ryan se Gabrielle zatím pokoušel přetlumočit poslední větu Kris do francouzštiny. Gabrielle její ruku stiskla se slovy, že jí ráda poznává. Pak se zeptala Ryana: „Rrájene, Kris je ta amie?“ Ryan se začervenal. „Ne. Ještě ne…!“ Candice se rozesmála. Asi proto, že se Gabrielle ptala Ryana, zda je Kris jeho přítelkyně.

„Já jsem Candice. Trenérka…“

„Vím. Jsi Champion d’ arène ve Frimapic. Už jsem o tobě slyšela,“ řekla Gabrielle. Candice kývla. Ryan mezitím vysvětloval Kris, že Champion d’ arène znamená trenér Stadionu francouzsky a Frimapic je asi francouzský název pro Sněžné město.

„A co trénink? Jak to jde s Pokémony?“ zeptal se Ryan.

„D’ accord! Ssískala jsem už párr badges, odssnaků," pochlubila se Gabrielle.

„No to je skvělé! Nechceš si dát zápas? Smím prosit, mademoiselle Latendresse?“ zeptal se Ryan.

„O tanec? Myslím, že by si s těmi podpatky tady akorát zlomila nohu,“ zasmála se Kris.

„Ne. O zápas,“ ubezpečil ji Ryan. Kris zmlkla. „Oui! Rráda si dám s tebou sápas!“ souhlasila Gabrielle. Ale předtím se ještě zeptala: „Rrájene, jak se má Katrryn?“

„Kathryn? Myslíš Katy, mojí sestru?“ zeptal se Ryan. Gabrielle kývla podruhé. „Ta je teď s tátou někde v Kantu. Taky jsem od ní dostal přání, krásnou kresbu Absola!“

„Aha. Pržešetl jsi ten dopis, sso ti ma mère poslala?“

„No, dělalo mi to trochu problémy to přelouskat,“ usmál se Ryan, „ale nakonec jsem tomu nějak porozuměl! Moc za něj děkuju, vyřiď to svým rodičům!“ řekl Ryan a rozhlédl se. „A jak chceš zápasit? Kolik použije každý Pokémonů?“

„Deux,“ odpověděla Gabrielle a ukázala dva prsty.

„Dobře, jenom musíme najít nějaké dobré místo…“ řekl Ryan, který ještě nikdy nezápasil na vrcholu hory.

***

„Co třeba tady?“ zeptal se, když našel rozlehlou pláň.

„Oui! Tak můšeme zašít?“ zeptala se Gabrielle a vytáhla Pokéball.

„Takže… Electriku, do boje!“

„Volím si Goupix!“ zvolala Gabrielle a hodila Pokéball. Objevil se velice roztomilý liščí Pokémon se šesti oranžovými ocasy. „Tak co na něj říká Pokédex?“ řekl Ryan a vytáhl přístroj. „-VULPIX, LIŠČÍ POKÉMON. KDYŽ SE NARODÍ, MÍVÁ JEN JEDEN SNĚHOBÍLÝ OCAS. POZDĚJI SE DĚLÍ A ZÍSKÁVÁ ORANŽOVOU BARVU-“ ozvalo se z Pokédexu. Gabrielle vytáhla také svůj Pokédex. „-DYNAVOLT, LE POKÉMON ORAGE. IL AMELIORE SES REFLEXES EN STIMULANT SES MUSCLES GRACE A L’ ELECTRICITE DANS SA FOURRURE-“ ozvalo se z něj francouzsky. Ryan si všiml, že Pokémoni mají odlišné francouzské názvy. „Dáma začíná první!“ řekl Ryan.

„Merci, Rrájene!“ poděkovala Gabrielle, „Goupix, Lance-flamme!“

„Electriku, tohle bude nebezpečné. Neznám francouzské názvy útoků, takže pozor! POZOR!“ vykřikl Ryan, když začal Vulpix chrlit oheň na Electrika. „Tohle bylo o chlup! Oplať mu to Elektrošokem!“ řekl Pokémonovi Ryan. Ten vyslal na Vulpixe proud elektřiny. Vulpix mu to opět oplatil Plamenometem. Oba útoky se srazily a… BUCH! Oba Pokémoni odlétli, každý na druhou stranu.

„Electriku, Rychlý útok!“

„Goupix, Onde folie!“ řekla Vulpixovi Gabrielle. Electrike sice provedl tvrdý a rychlý náraz, ale to bylo všechno. Vulpixovy oči se rozzářily fialovou barvou a Electrike na něj jenom zíral. Když Vulpix s útokem skončil, tak se začal chovat podivně. Začal střílet blesky všude po okolí a málem trefil i Ryana.

„Electriku, použij Jiskru!“ přikázal Ryan. Jenže místo toho Electrike začal pobíhat kolem dokola, až se mu zatočila hlava. Následkem toho omdlel.

„Cože? Co se to stalo? Ještě jsem neviděl, že by mě Electrike neposlechl!“ divil se Ryan a vrátil svého Pokémona.

„Už to mám! Matoucí paprsek! Ten útok zmátl tvého Electrika, proto tě neposlechl! Dobrá strategie,“ vysvětlovala Ryanovi Candice.

„Tentokrát už se zmást nenechám! Grovyle, do boje!“ Ryan hodil svůj druhý ball a z něj vyskočil velký zelený gekon. Candice si zakryla oči.

„Co se děje?“ zeptala se Kris.

„Grovyle je špatná volba. Travní Pokémoni jsou proti ohnivím slabí!“ vysvětlovala Candice.

„Tohle bude rapide! Goupix, Lance-flamme!“ řekla Gabrielle.

„Grovyle, pozor na plameny! Vyhni se a pak použij Listovou čepel!“

Stalo se přesně tak, jak Ryan předvídal. Vulpix zase použil Plamenomet. Grovyle ale jen vyskočil do vzduchu a vyhnul se. Jenže vyhnul se úplně? Na chvíli to tak vypadalo, ale „chytnul“ mu jeho listový ocas. Takže Grovyle spadl a začal horečně pobíhat kolem dokola, ve snaze uhasit si svůj ocas.

„Mais non! Pomůšu mu! Milobellus!“ zvolala Gabrielle a zvolila si druhého Pokémona, Milotica. Byl to tentokrát překrásný Pokémon podobný mořskému hadovi. „Milobellus, Pistolet à O!“ přikázala Gabrielle. Milotic použil vodní dělo a uhasil Grovylův ocas.

„Grovyle, vrať se,“ řekl Ryan a poslal Grovyla zpátky do ballu, „je konec. Já končím, ano?“

„To jako že se vssdáváš?“ zeptala se Gabrielle.

„Ne, prostě mi přišlo lepší ukončit to,“ poznamenal Ryan.

„Aha,“ kývla Gabrielle a odvolala své Pokémony.

***

„Hele!“ ozvalo se po chvíli. Odněkud vyšel hnědovlasý kluk. „Není to náhodou slečna vysoký podpatky? Ne, už vím! Ty jsi slečna já mluvím frrancoussky!“ řekl ten kluk, který asi Gabrielle znal. Při svojí větě ‚já mluvím francouzsky‘ udělal šílenou grimasu a rukama naznačil stejné gesto, které se používá, když někdo říká zbytečnosti. Gabrielle se schovala za Ryana, sundala si brýle a do očí jí vhrkly slzy.

„Co se děje? Kdo je to?“

„To je Luke Dárrtlájtrr. Ten kluk je vilain, hlavně ke mně,“ zašeptala smutně dívka.

„Hele, neschovávej se za toho kluka, Francouzko! V Pokésvětě nemáme Frantíky rádi! Teda já ne! Myslíš si, jak jsi zvláštní, když se budeš oblíkat tak elegantně, jako bys byla nějak vysoko postavená, co?“ řekl ten kluk.

„Hele, neříká se tomuhle náhodou šikana, co?“ zeptal se ho Ryan.

„Co já vím? Prostě chci Francouzce říct, co si o ní myslím!“

„Holky, běžte napřed! Lávové město je prý blízko! Počkejte tam na mě!“ řekl Ryan. Candice přikývla a vydala se s Kris dál. Pak se Ryan otočil k tomu otravovi. „Hele, ty! Takhle se ke Gabrielle chovat nebudeš!“

„A proč ne? Jsi snad její bratr? Taky Frantík?“ rozesmál se kluk.

„Ne. Gabrielle je moje sestřenice! Tak jí laskavě nech na pokoji!“

„Nech si toho, Frantíku!“ odvětil drze kluk. Ryan ho chytil za límec.

„Francouz sice nejsem, ale můžu ti namlátit en français, jestli chceš!“

„Cože? Tak pojď!“

„Tohle slušní trenéři nedělají! Ale jestli budeš otravovat mojí sestřenici, tak ti můžu taky někdy francouzsky namlátit!“ řekl Ryan a pustil ho.

„No tak jo! Měj se, Francouzko!“ řekl drze kluk a odešel.

***

„Je to rroznej otrrava,“ řekla Gabrielle, otřela si slzy a vysmrkala se. Pak si zase nasadila brýle.

„To ti takhle dělal často?“ zeptal se stále ještě otřesené Gabrielly Ryan.

„No… Ssnala jsem ho… bydlel ve stejné ville jako já. Já jssem mu byla k ssmíchu, on se ssmál jak mluvím, že mám prrý legrašní pržíssvuk…“

„No tohle! Smát se někomu kvůli jazyku! To je vážně vrchol!“ podivil se Ryan. „A to si o tom nikomu neřekla? Ani mámě nebo tátovi?“ zeptal se.

„Non,“ řekla Gabrielle a zavrtěla hlavou.

„A to nemáš žádné kamarády nebo kamarádky?“

„Oui! Mám kamarrádky! Ale ty už mluví jenom en français!“ vysvětlovala Gabrielle.

„Aha. Tak to jsi ale měla někomu říct. Jsi z toho asi teď désenchantée, viď?“ Dívka přikývla. „Taky bych byl. No a co! Tak umíš francouzsky, no! To je to samý jako kdybys uměla jiným jazykem, vždyť je to jedno! A že máš divný přízvuk? To je jasný, když máš jako rodný jazyk francouzštinu! Všichni Francouzi, když mluví po našem, mají divný přízvuk! A do oblečení ti nemá co radit! Náhodou, moc ti to sluší,“ řekl Ryan.

„Oprravdu?“ začervenala se Gabrielle a pak Ryanovi dala pusu na tvář.

„Ale no tak, Gabri! Jsem tvůj bratránek, tohle mi dělat nemusíš, jo?“

„Oui, prromiň,“ omluvila se Gabrielle.

„To nic. Já bych mu dal Francouzku!“ řekl ještě trošku naštvaný Ryan.

„Tak už se nesslob,“ uklidňovala ho Gabrielle.

„Vždyť se už nezlobím. Pojď! Musíme do Lávového města! Kris a Candice tam na nás čekají!“

„Oui!“ souhlasila Gabrielle a vydala se s Ryanem do Lávového města.