Ryanovo dobrodružství

Ryanova a Damionova zkouška ohněm

Od slavnostní půlnoci už uplynulo dobrých devět hodin. Ryan zrovna seděl v Pokécentru a dopřával si snídani – sladké pečivo s kakaem. Taky si četl noviny, Hoennský zpravodaj, což byl přední tisk v Hoennu. Cedrick se svou francouzskou přítelkyní Monique už odešel na další cestu.

„Tak ty se chystáš na Stadion? Měl by být už otevřený, ne?“ ptala se Kris.

„Máš pravdu! Jenom by mě zajímalo, co mě tu na Stadionu čeká. Hned po snídani vyrazíme,“ ubezpečil svou kamarádku Ryan. „A kde je Damion?“ zeptala se ještě Kris.

„Vidíš, to vůbec nevím! Asi se naše cesty zase rozejdou, vždyť je taky trenér.“ Kris kývla. Za chvíli přišla Gabrielle, stejně krásná jako předtím – dlouhé blond vlasy měla krásně upravené, na sobě černou halenku, bílé tříčtvrteční kalhoty a stříbrné sandály s vysokými podpatky. „Salut,“ ozvala se. „Nevitěli jsste někde Damiona?“ Ryan pokrčil rameny. „Taky bych to rád věděl.“

„Mluvil tu někdo o mně?“ zeptal se někdo. Byl to Damion. Vypadalo to, že má buď už vyčištěné tričko, nebo úplně stejné, ale čisté.

„Á, tady jssi!“ zaradovala se Gabrielle a dala Damionovi pusu. „Ta cafétéria platí?“ zeptal se.

„To víš, že platí!“ ubezpečil jí Damion. „Dáme si něco dobrého k pití a popovídáme si, ano?“

„Gabrielle ti dává soukromé lekce frániny?“ zeptal se Damiona Ryan.

„No… hehehe… možná…,“ zasmál se Damion a začervenal se. Ryan sice hned tušil, že jde o něco víc, než jen lekce cizího jazyka.

„Tak si to užij.“

„Určitě,“ usmál se Damion, vzal Gabrielle za ruku a odešel.

Když Damion odešel, zeptala se zvědavě Kris v očekávání, že se něco dozví: „Oni spolu chodí?“ Ryan ale pokrčil rameny. „Možná, nebo se k tomu chystají. Ať všichni užívají lásku!“ povzdechl si Ryan.

„Ale no tak. To, co říkala včera Monique, je určitě pravda! Víš, co? Zlepši si náladu zápasem o odznak!“ navrhla Candice.

„A jo! Máš pravdu! Zápas!“ vykřikl Ryan. Pak dojedl poslední kousek svého šátečku s tvarohem a vyrazil.

***

Stadion byl na jižní straně města a vypadal jako obyčejný dům, jenom velký. Ryan zaklepal na vrata. „Ano? Hned jsem tam!“ ozvalo se dívčím hlasem. Za chvíli vrata otevřela nějaká dívka. Měla dlouhé červené vlasy, v týlu stažené, takže její účes připomínal tvar motýlích křídel a měla červenohnědé oči. Měla na sobě krátké černé tričko se znakem plamene a džíny, které měla sepnuté červeným opaskem. „Ahoj! Ty jsi nový vyzyvatel?“ zeptala se. Ryan přikývl.

„Akorát tu nikde nevidím trenéra Stadionu,“ podotkl.

„Trenér Stadionu? To jsem já,“ řekla dívka. Ryan vytřeštil oči. Té dívce mohlo být tak kolem sedmnácti a už je trenérem Stadionu? Zatím tolik trenérů neviděl, ale pak usoudil, že věk není pro vedení Stadionu rozhodující. „Tak pojďte dovnitř!“

Na dvoře domu bylo zápasiště – plocha s obyčejným povrchem a vyznačenými bílými čarami. Nic zvláštního. „Jak se bude zápasit?“ zeptal se Ryan.

„Tři na tři bez časového omezení. A ještě nám chybí rozhodčí!“ vysvětlovala Flannery, „nechcete si zatím dát čaj? Než se děda vrátí?“

„Tvůj děda je rozhodčí?“ podivila se Kris.

„Ano, je! Jenom teď šel něco nakoupit, tak musíte počkat. Pojďte, zvu vás dovnitř!“ řekla Flannery.

***

Damion a Gabrielle prohledali skoro celé Lávové město, ale nakonec našli malou kavárnu. Damion šel strašně pomalu a třásl se, jako by byl nemocný. „Damione? Nejsi malade?“ zeptala se s obavami dívka, „že se tak tržeseš,“ dodala.

„N-ne… já jsem v pohodě,“ kývnul Damion. Ve skutečnosti mu nic nebylo, jenom byl zamilovaný až po uši. To dával najevo svou barvou, byl pořád rudý a myslel na půlnoc, kdy dostal od Gabrielle tu nejlepší věc z lásky která může být. Gabrielle to zase tolik neprožívala, byla úplně v pohodě na rozdíl od Damiona.

„Besva! Mají tu sahrátku! Můšeme si sednout venku!“ zaradovala se Gabrielle. Pak si sedla na jednu z židlí. „Saržídíš to?“

„Snad jo… počkej tady,“ usmál se Damion a šel dovnitř do kavárny něco koupit.

***

„Zápas mezi trenérkou Stadionu Flannery a vyzyvatelem Ryanem Conollym z Littlerootu! Každá strana použije tři Pokémony, bez časového omezení. Pouze vyzyvateli je dovoleno Pokémony měnit. Tak začněte!“ řekl stařík, který se jmenoval Moore a byl Flanneryin dědeček.

„Jdeme na to! Meg, do boje!“

„Lotade, bojuj!“

Oba soupeři už byli připraveni na zápas. Proti Lotadovi stál Pokémon, který se podobal ohnivému slimákovi. „-SLUGMA, LÁVOVÝ POKÉMON. TENTO POKÉMON NIKDY NESPÍ A MUSÍ SE POŘÁD POHYBOVAT. KDYŽ BY SE NEPOHYBOVAL, TAK BY MAGMA, KTERÉ TVOŘÍ JEHO TĚLO, ZTVRDLO-“ řekl svůj názor Pokédex.

„Tak tohle bude těžké. Ryanův Lotad je z poloviny travní…,“ zamumlala Candice, která spolu s Kris seděla na lavičce u středové čáry.

„Meg, plamenomet!“

„Lotade, rychle vodní dělo!“

Zápas probíhal úplně přesně podle pravidla – voda hasí oheň. Slugmu vodní dělo zasáhlo kompletně a začalo se z něj kouřit.

„Ne! Meg, zkusíme něco jiného. Kouřový útok!“

„Lotade! Dávej si pozor, může se stát cokoli…,“ zamumlal Ryan. Slugma ze sebe dostal ohromné množství tmavozeleného kouře a nebylo vidět vůbec nic.

„Lotade, ještě jednou vodní dělo!“ ozval se Ryan i přesto, že přes kouř neviděl. Lotadovy zrakové schopnosti byly také omezené, ale přece jen se strefil přímo do Slugmy. Když kouř ustal, tak se ze Slugmy kouřilo ještě víc. „Ale ne! Vrať se!“ řekla Flannery a odvolala ohnivého slimáka do ballu.

„Co to děláš?! To je proti pravidlům, ne?“ rozkřikl se Ryan.

„To není,“ ohradila se Flannery, „kdyby tvůj Lotad pokračoval… tak by mohla Meg úplně ztvrdnout! První kolo jsi vyhrál,“ usmála se.

„Trenérka Stadionu odvolala svého Pokémona z vážných důvodů! V prvním kole vítězí Lotad!“ oznámil Moore.

***

„Víš, Damione… mě pržíjdeš rrozně fajn,“ řekla Gabrielle.

„V-vážně?“ podivil se Damion a usrkl ze své skleničky. Pak se zamyslel. „Ty jsi trenérka? Ryan, říkal že jo!“

„Oui, to jssem. Ale teď bych se vssdala svých odssnaků jenom kvůli tobě!“ řekla Gabrielle, sundala si brýle a vzala si kontaktní čočky. Pouzdro s brýlemi nechala položené na stole. Damion zrudl.

„Ale, ale, ale! Kdo je to?“ ozval se klučičí hlas. A v něm Gabrielle poznala Luka Darklightera. „Nemůžu si udělat pár fotek?“ zeptal se.

„A jako proč?“ zeptal se Damion.

„Tak se podívej! Není to náhodou nějaká známá zpěvačka? Můžu snímeček? Nebo aspoň autogram?“ ušklíbl se Luke.

„Coše?“ zeptala se Gabrielle.

„Ty… ty… jsi… Francouzka? Já myslel, že jsi… nějaká zpěvačka… Znovu se setkáváme! Tentokrát ti už nepomůže ten bělovlasej frajer!“ zasmál se.

„Nech ji být!“ ozval se Damion.

„COŽE?“ rozesmál se Luke. „Francouzko, tenhle blonďák je tvůj kluk? Proč jsi mu to ještě neřekla?“

„A co?“ zeptal se Damion.

„Přece Je t’ adore nebo Je t’ aime, “ odpověděl Luke.

„A to znamená co?“ zeptal se zvědavě Damion, který neměl žádné znalosti francouzštiny.

„Přece Miluju tě,“ odvětil mu Luke. Damion zrudl.

„Tak co? Jak dlouho už spolu chodíte? Už ti dala francouzskou specialitu?“ V Damionovi se začala vařit krev.

„TAK A DOST!“ vykřikl a popadl toho kluka. „Necháš ji být, jasný?“

„A co když ne? Víš co? Sklapni. A věnuj se svý francouzský holce!“

Damion to už nevydržel a vrhnul se na něj. Luke se bránil a co víc, sebral Gabriellino pouzdro ze stolu a hodil ho po Damionovi. Ten se mu vyhnul a ozval se praskavý zvuk. Gabrielle pouzdro otevřela a bylo v něm jenom spousta střepů. „Neboj se Gabri! Já to zařídím! Koupím ti nové, pokud budeš chtít,“ usmál se na dívku. Pak se obrátil zpátky na Luka. „Nech tu holku na pokoji, jasný? Je pod mou ochranou! Zmiz!“

„J-jasně. Au revoir,“ ušklíbl se Luke a odešel.

Gabrielle pořád seděla na jedné z plastových židlí, co byly na zahrádce a zírala na Damiona. „Dami… Dami… Damione…,“ zašeptala.

„Ano? Říkal jsem ti, že s brýlemi si nemusíš dělat starosti. Koupím ti nové,“ usmál se Damion.

„Non. To ne… já budu nosit čočky, mě to nevadí… Ale…“

„Ale co?“

„Je t’ aime,“ zašeptala dívka.

„Opravdu? Já tebe taky… Můžeme se vydat na cestu společně!“ řekl Damion a políbil jí.

***

„Magcargo není schopen pokračovat! Vítězem je Cyndaquil!“ oznámil Moore a mávl červeným praporkem. Ryan už vedl 2:0. Stačilo mu porazit jediného Pokémona… a čtvrtý odznak Hoennské ligy měl v kapse.

„Magu, vrať se. Dělal jsi, co jsi mohl,“ řekla Flannery a vrátila poraženého ohnivého hlemýždě Magcarga. „Dobře. Dokázal si porazit dva Pokémony ze tří,“ usmála se, „ale na třetího nemáš! Torkoale, do boje!“ Z hozeného Pokéballu vyskočil Pokémon podobný želvě. Byl oranžový, oči měl stále zavřené a jeho krunýř připomínal malou sopku. Ryan dostal pocit, že ho už někde viděl.

„Cyndaquile, vrať se! Volím si Taillowa!“ provedl Ryan změnu Pokémonů v boji. Ptačí Pokémon byl evidentně plný energie a připraven zasáhnout. Ale to přinášelo pro Ryana nevýhodu, nemohl použít své ostatní Pokémony, Grovyla a Electrika. Kdyby to udělal byl by okamžitě diskvalifikován.

„Co myslíš, má Taillow proti Torkoalovi šanci?“ zeptala se Kris.

„Možná ano, možná ne. Taillowové mají až neuvěřitelnou odvahu na svou velikost… proto je těžké je porazit. Bude to určitě zajímavé,“ odvětila Candice.

„Tak jdeme na to! Torkoale, Kouřový útok!“ nařídila Flannery. Torkoal ze svých nozder a „sopky“ vypustil hustý černý kouř.

„Taillowe, odvaň...“

„Rozpálení!“

Ještě než stačil Taillow mávnout křídly a odvanout kouř, tak Torkoal vypustil silný plamen. A hned jak kouř zmizel, tak byl Taillow na odpis. Ryan stál na svém místě, měl ruce zatnuté v pěst a doufal v zázrak. Taillowové měli totiž velkou kuráž. Ale nic se nestalo.

„Taillow není schopen pokračovat! Vítězem je Torkoal!“ oznámil Moore a mávnul zeleným praporkem. Ryan zklamaně odvolal Taillowa.

„Lotade! Volím tebe!“ Na zápasišti stál proti Torkoalovi Lotad.

„Vodní dělo!“

„Rozpálení!“

Torkoal udělal to samé jako předtím, vychrlil spoustu ohně, ale Lotad se výborně ubránil. Sice Torkoala nezasáhl, ale aspoň zpomalil.

„Ne! Rozpal se znovu!“

„Lotade, pozor! Vyskoč a vodní dělo!“

Lotad vyskočil a začal chrlit vodu. Jenže byl ve vzduchu zasažen. Ryan si už myslel, že je stav zápasu vyrovnaný, ale Lotad byl stále v schopen pokračovat.

„Jak to? Dokonči to! Rozp…“

„Lotade, Vodní dělo!“

Toto se opakovalo znovu. Oba Pokémoni zasáhli toho druhého.

„Tohle nemá cenu. Kouřový útok!“ Celé zápasiště bylo opět pokryté hustým černým kouřem.

„Sražení!“ Torkoal skočil přímo do kouře a doslova „vyhodil“ Lotada ze zakouřené oblasti.

„Lotad není schopen pokračovat! Vítězem je Torkoal!“ oznámil Moore. Ryanovi už zbýval jen Cyndaquil. Nevěděl že mu Flannery nahrává k vítězství…

„Cyndaquile!“ zvolal a hodil poslední Pokéball.

„Tohle vítězství bude moje,“ zasmála se Flannery. „Torkoale, zahaj to Kouřovým útokem a zakonči to Rozpálením!“

„Cyndy, musíš se rychle…“ řekl Pokémonovi Ryan ale jako odpověď Cyndaquilova záda začala hořet. „Perfektní,“ zamumlal Ryan,“ „nárazový útok!“ Kouř opět pokryl zápasiště a Cyndaquil do něj skočil. Když kouř zmizel, byl Torkoal dost oslaben a Cyndaquil úplně v pořádku.

„Rozpálení!“

„Cyndaquile, skoč a nárazový útok!“

Torkoalův plamenomet byl ale velice slabý a želví Pokémon to opět schytal.

„To je ono! Jen tak dál!“ tleskala Candice Ryanovi.

„Proč?“ zeptala se Kris.

„Pokud je útok Rozpálení použit několikrát za sebou, tak ztrácí na síle. Nejsilnější je napoprvé, ale pak je slabší a slabší. Flannery dělá velkou chybu.“

„Rozp…“

„Cyndaquile, vyhýbej se!“

Torkoalův plamen byl ale velice slabý a ani se nedostal k Cyndaquilovi dost blízko. Proč jsem mu nepřikázal zaútočit, pomyslel si Ryan.

„Takže Rozpálení už nefunguje? Torkoale, Plamenomet!“

„Cyndy, pozor! Rychlý útok!“

Torkoal zase vychrlil proud plamenů, ale narozdíl od Rozpálení byl už stálý. Cyndaquil pobíhal po zápasišti jako pomatený, ale soupeř ho nezasáhl. A pak……… BUM. Z rozběhu do Torkoala vrazil Cyndaquil.

„Ještě nárazový útok!“ řekl Cyndaquilovi Ryan. Ten do Torkoala vrazil, aby vyletěl do vzduchu. Když spadl, bylo jasno o vítězi.

„Torkoal není schopen pokrčovat! Konečným vítězem je vyzyvatel ze zeleného pole Ryan Conolly!“ odmávl Moore. Ryan se stal vítězem.

„Torkoale, vrať se. No, zdá se, že tu máme vítěze… asi bych ti měla předat tohle,“ zamumlala Flannery a vrátila Torkoala. Pak zalovila v kapse. „Tady ti předávám Tepelný odznak!“ řekla a stiskla Ryanovu ruku.

„Díky, Flannery! Měj se!“ rozloučil se Ryan a společně s Kris a Candice se vydal ven ze Stadionu.

***

„Ryane!“ volal na trenéra někdo. Byl to Damion. „Tak co Stadion?“ zeptal se.

„Ale dobrý. Získal jsem Tepelný odznak! A co ty? Naučil ses něco francouzsky?“ pousmál se Ryan. Damion zrudl.

„Ještě nic……“

„To nevadí. Já vím, že jí máš rád. Že jo, Gabri?“ Gabrielle se začervenala.

„No… trrošku,“ usmála se.

„Vždyť já vás nechci vyslýchat. Jenom jsem se chtěl rozloučit,“ řekl Ryan.

„Tak se mějte!“ ozvala se Kris.

„Au revoir,“ řekla Candice.

„Vy se taky mějte. Ahoj!“ rozloučil se Damion a společně s Gabrielle odešel. Ale stále zůstal Ryanův kamarád, i přesto, že byl zamilován do jeho sestřenice.