Ryanovo dobrodružství

Šokující události

„Pokéballe, leť!“ zvolal Ryan a hodil věc určenou k chytání Pokémonů. Pak byla vidět už jen červená silueta oslabeného Pokémona a vzápětí byl onen Pokémon vtažen dovnitř. Kris zatím byla pryč, protože šla trénovat se svými Pokémony na další soutěže. Candice sledovala spolu s Ryanem kroutící se Pokéball. Po několika minutách úporného čekání se ball konečně zastavil.

„Jo! Už mám šestého Pokémona!“ zaradoval se Ryan.

„To je bezva,“ řekla Candice, „tak ho teď vypusť ven, ať ho můžu ošetřit! Pokémoní středisko je docela daleko.“

„Dobře. Tak pojď!“ Ryan hodil svůj nový Pokéball a za chvíli se objevil malý šedomodrý, svalnatý Pokémon. Byl samý škrábanec a šrám. To proto, že předtím zápasil s Ryanovým Electrikem.

„Tak pojď. Bude tě to možná trochu štípat, ale budeš zase v pořádku,“ ujistila Pokémona Candice a vytáhla lék. Pokémon s trochou nejistoty kývnul. „To bude dobré,“ zamumlala Candice.

***

Kris se zatím procházela po okolí společně s Marshtompem a Shinxem. Užívala si čerstvého vzduchu a netížily jí žádné starosti. Snad jenom to, kde se bude konat další soutěž. Měla dvě stužky a aby se mohla zúčastnit Velkého festivalu, potřebovala stužek pět. Po chvíli řekla svým Pokémonům: „Co byste řekli na zápas?“

„Marsh?“ zeptal se Marshtomp.

„A jo! Máš pravdu. Shinx by proti tobě neměl šanci, když jsi taky zemní typ. Ty jsi tak hodný,“ řekla mu Kris. „Tak jak budeme trénovat?“ Marshtomp pokrčil rameny.

„Neboj, někoho najdeme,“ usmála se na něj Kris.

A za chvíli se skutečně tak stalo – Kris zahlédla nějakou dívku s dlouhými světle blonďatými vlasy. Tedy byl tu jeden problém, Kris musela jít z kopce, aby tu dívku dostihla. Nejprve odvolala Marshtompa a Shinxe a pak zavolala: „Hej ty! Prosím můžeš počkat? Já…“ Zbytek už říct nedokázala, protože uklouzla a sjela z kopce. Dívka se ohlédla a okamžitě běžela k ní. Kris měla štěstí – dívka jí chytila a Kris se skoro nic nestalo.

„Moc ti děkuju,“ poděkovala. Pak se na ní podívala. Ta dívka měla dlouhé světle blonďaté vlasy, bílou halenku, krátkou černou sukni a kozačky s vysokými podpatky. Na nose měla sluneční brýle. Byla značně starší, asi možná již plnoletá.

„Je tohle možný? Kris!“ podivila se dívka.

„Co? Ty mě znáš? Ze soutěže?“ zeptala se Kris.

„Ne, ne! Ty mě nepoznáváš?“ řekla dívka a sundala si sluneční brýle za kterými měla zelené oči.

„Stefani!“ zvolala Kris. Byla to její kamarádka už od z Liliového města, Stefani Andersonová. „Co tady děláš?“ zeptala se Kris.

„Na to samý bych se chtěla zeptat já tebe!“ řekla Stefani.

„Nedáme si zápas?“ navrhla Kris.

„Ale proč ne? Jeden na jednoho!“

„Bojuj, Marshtompe!“

„Golducku, je to na tobě!“

Proti sobě stáli Marshtomp a velký modrý, kachně podobný Pokémon. „-GOLDUCK, KACHNÍ POKÉMON. TENTO JEZERNÍ POKÉMON DOKÁŽE PLAVAT RYCHLEJI NEŽ JAKÝKOLI VÍTĚZ SOUTĚŽE V PLAVÁNÍ-“ ozvalo se z Pokédexu.

„Golducku, Vodní puls!“

„Marshtompe, Ledový paprsek!“

***

„Tak a je to. Tvůj nový Machop je úplně v pořádku,“ usmála se Candice.

„Díky. Jsi moc hodná,“ řekl jí Ryan. „Tak pojďte všichni ven!“ řekl a hodil své bally. Candice hodila také svoje, aby se Pokémoni mohli seznámit s Machopem.

„Udělám zatím něco k jídlu, než se Kris vrátí. Ty můžeš dojít pro nějaké dříví!“

„Jasně, Candie. Neuvažovala jsi o tom, že bys byla chovatelkou? Že se tak starostivě staráš o Pokémony a tak…,“ řekl Ryan. Candice se začervenala.

„Ne, nad tím jsem opravdu neuvažovala…,“ odpověděla s nejistotou Candice. Ryan tedy odešel hledat nějaké dříví a jeho Pokémoni zatím odpočívali. Ryan si vůbec nevšiml, že jsou u toho rybníčku, kde mu Barry zlomila srdce.

***

„Marshtompe, vrať se. Bojoval jsi dobře,“ řekla trochu smutně Kris a vrátila Marshtompa do ballu. Zápas to byl docela rychlý a Stefaniin Golduck byl jasně lepší. Kris věděla, že musí ještě trénovat.

„Golducku, vrať se. Bojoval si výborně. Odpočiň si,“ řekla Stefani a odvolala Golducka.

„To byl ten Psyduck, kterého jsi měla, když jsi chodila do školy?“ zeptala se Kris. Stefani přikývla. Byl to její první Pokémon a udržovala ho v tajnosti. Jenže jednou nějací kluci od ní ze třídy (kteří jí neměli rádi) zjistili, že má tohoto kachního Pokémona. Pak se jí začali posmívat a dávali jí různé přezdívky, jako „Kachnička“, „Kachní lady“, „Káč, Káč“ nebo „Gaga“. Jenže nyní to už byl Golduck a byl evidentně dobře trénovaný. Ti kluci by se asi divili, jakého silného Pokémona Stefani má.

„A jinak co? Cestuješ sama?“ zeptala se Kris.

„Jo, cestuju sama. Nikdo mi vůbec nechybí. A jestli se ptáš na kluky… tak zatím nic,“ pousmála se Stefani.

„A co tě to prosím tě napadlo?!“ podivila se Kris, když se na svou kamarádku podívala.

„Co myslíš? Aha… ty myslíš, že jsem se obarvila? No já ani nevím,“ začervenala se dívka. Byla to původně brunetka, ale teď měla vlasy zářivě světle blonďaté.

„Víš co? Představím ti své kamarády! Určitě je chceš taky poznat, ne?“ navrhla Kris.

„Tak dobře!“ kývla Stefani a nasadila si sluneční brýle. Na to, že to byla dospělá dívka, měla Kris jako kamarádku opravdu ráda.

***

Candice už byla hotová s jídlem a Pokémoni relaxovali v okolí.

„Kde je Kris tak dlouho?“ divil se Ryan.

„Tak to vážně nevím. Doufám, že se brzy vrátí,“ usoudila Candice. Ryan se podíval do krajiny. A zrovna si vzpomněl na nedávnou událost která se u tohoto rybníčku stala. Jak potkal Barbaru a Andrease. Jenže vlastně všechno to odstartoval Damion, když se Andrease zeptal, co tam vůbec dělá. A pak se zeptal, jestli spolu chodí. Na Andrého odpověď Ryan asi nikdy nezapomene. ,Do toho ti nic není, prcku. Ale Conolly, řeknu ti to… Barry je moje holka!‘ Ono se mu o ní i zdálo a nakonec tohle… Ryan se to pokoušel neřešit a doufal, že dneska Andrease nepotká.

„Tak jsem tady!“ ozvalo se odněkud a přišla Kris.

„Á! Přišla si právě včas, Kris!“ usmál se Ryan. Jídlo bylo už připravené jak pro něj a ostatní, tak i pro Pokémony. Pak se ohlédl na kamarádku a zjistil, že není sama. „Budeme mít hosta, jo?“ zeptal se.

„Ryane, Candice, tohle je moje kamarádka Stefani. Znám jí už od školy,“ řekla Kris. Stefani si sundala brýle. „Stefani Andersonová,“ představila se a potřásla si rukou s Ryanem a Candice. Zatímco se Ryan a Candice bavili se Stefani, Kris si prohlížela Ryanova nového Pokémona. „-MACHOP, SUPERSILNÝ POKÉMON. VĚTŠINU JEHO TĚLA ZABÍRAJÍ SVALY. I PŘESTO ŽE MÁ VELIKOST DÍTĚTE, DOKÁŽE ZVEDNOUT A ODHODIT DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA-“ ozvalo se z jejího Pokédexu.

„Čí je ten Machop?“ zeptala se.

„Můj!“ pochlubil se Ryan.

„Opravdu? Mohla bych ho prověřit v zápase?“ zeptala se Kris.

„A co já? Mohl by si dát zápas s mým Golduckem?“ navrhla Stefani.

„No to já nevím… Vždyť jsem ho před chvílí chytil… Myslím, že si potřebuje ještě odpočinout,“ odpověděl Ryan. Ale Machop byl očividně jiného názoru. „Co? Ty chceš zápasit?“ podivil se. Pokémon souhlasil.

„Já se mu nedivím! Je to bojový Pokémon a ti mají v sobě spoustu kuráže a chutě zvítězit! Jen mu dopřej zápas, Ryane!“ řekla na to Candice.

„Tak dobře!“ kývnul trenér. „A s kým budeme zápasit?“

„Co takhle s Gol…,“ navrhla Stefani, když jí Kris skočila do řeči. „Co takhle zápas se mnou? Ještě jsme spolu nebojovali!“

„Máš pravdu! Tak si dáme zápas jeden na jednoho! Machope, jsi připraven?“ řekl Ryan. Machop souhlasil.

„Shinxi, bojuj!“ řekla Kris a Shinx vyskočil a byl připraven zápasit.

„Machope, použij Karate úder!“

„Shinxi, nabij se!“ řekla Kris. Pokémon poslechl a začal si ukládat elektrickou energii. Machop ho ale pořádně praštil a Shinx měl štěstí a udržel se.

„Machope, teď Nízký kop!“

„Shinxi, vyskoč a nabíjej se dál!“

Machop se tentokrát snažil Shinxe podrazit. Ale vůbec se mu to nepodařilo a Shinxovo tělo teď úplně jiskřilo.

„A teď přejdeme do útočné fáze! Jiskrový útok!“

„Machope, Karate úder!“

Shinx byl úžasně nabitý a také velice rychlý. Machop neměl šanci a dostal velkou dávku Shinxova elektrického výboje. Machop upadl a nevypadal dobře.

„Machope? Chceš pokračovat?“ zeptal se Ryan. „Machop!“ souhlasil Machop. Jenže to nebylo všechno. S Shinxem se začalo dít něco divného. Pohltilo ho bílé světlo. Začal se vyvíjet. Candice a Stefani neřekly ani slovo jen se dívaly se pozorně na zápas. Shinxovi narostla černá hříva a na předních tlapkách měl o jeden zlatý kroužek navíc. Když světlo pohaslo, byl vidět nový Pokémon. „Wow! Shinxi! Ty ses vyvinul! No to je paráda!“ zaradovala se Kris. Ryan vytáhl Pokédex. „-LUXIO, ZÁBLESKOVÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FÁZE SHINXE. POUŽÍVÁ SVÉ PŘEDNÍ TLAPKY KE KOMUNIKACI S OSTATNÍMI SVÉHO DRUHU POMOCÍ RYTMICKÝCH ELEKTRICKÝCH IMPULZŮ ZE SVÝCH DRÁPŮ-“ ozvalo se z něj.

„Luxio! No páni!“ žasla Kris a prohlížela si svého nového Pokémona.

„Luxio, jo? Toho se ale nebojíme! Machope, na něj! Použij Karate úder!“

„Luxio, Elektrošok!“

Luxio vyslal elektrickou vlnu na Machopa. Ale stalo se něco opravdu nečekaného. Machopa zasáhl elektrošok naplno, ale to ho jenom zpomalilo. Pak se jeho paže rozzářila a Machop praštil Luxia paží ze strany do zad. Machop byl na tom hůř, ale jeho odhodlanost to neměnilo. Ryan jenom zíral na to, jak tento bojový Pokémon má odhodlání k vítězství. Cosi v hlavě mu říkalo, aby ho nechal vydechnout, ale věděl že by to Machop odmítnul.

„Machope, Nízký kop!“

„Luxio, Nabíjení!“

Kris teda opět přepnula na taktiku ukládání energie a následné uvolnění. Jenže asi zapomněla, že Luxio je těžší než Shinx, proto by byl jeho Nízký kop účinnější. Luxio zase začal ukládat elektrickou energii. Machop ho ale pořádně nakopnul, až Luxio upadl.

„Luxio! Jsi v pořádku? Zkus se nabít ještě víc!“

„Machope, použij Seismický vrh!“

Luxio byl na tom dost špatně. Byl poškrábaný, potlučený, ale stále pokračoval. Machop na tom byl trochu líp, ale podobně. Popadl Luxia (který byl větší než Machop) a vyskočil pak to vypadalo, jako by s ním obkroužil kruh ve vzduchu a shodil ho k zemi. A už bylo jasno o vítězi – Luxio byl v mdlobách a podobně potlučený Machop vítězem.

„Luxio, vrať se. Byl to skvělý zápas. Vrať se,“ řekla zklamaně Kris a pozvedla Pokéball.

„Počkej! Nech Luxia venku,“ zastavil Kris Ryan. „Vezmi si nějaké léky!“ řekl a hodil Kris ze svého batohu dva léky pro Pokémony ve spreji.

„Díky. Jsi moc hodný!“ řekla Kris a začervenala se. „Tak pojď, Luxio! Budeš zase v pořádku,“ zašeptala k Pokémonovi a začala použila jeden z léků.

„Tak jo! Dáme si oběd?“ navrhl Ryan. „Stefani, chceš si dát s námi?“

„Tak dobře,“ usmála se dívka.

***

Vypadalo to, že všechno proběhne úplně v pořádku a že si naši hrdinové užijí pěkný den.

„Hmm! To bylo opravdu dobré! Máš skvělé kamarády, Kris!“ usmála se Stefani.

„Jé, díky!“ ozvaly se současně Kris a Candice.

„A kam vůbec putuješ?“ zeptal se Ryan.

„No, chystala jsem se do Petalburgu, abych vyzvala na zápas Normana!“ vysvětlila Stefani. Ryan na tento zapomněl na tento stadion. Hned si vzpomněl, že by si měl s Normanem dát odvetu. Jenže stalo se zase něco špatného... Úplně náhodou okolo prošel Andreas s Barbarou. Nikdo by si toho nevšiml, kdyby se Grovyle ze stromu nepodíval.

„Grovyle! Grovyle!“ spustil.

„Co se děje, Grovyle?“ zeptal se ho Ryan. Ještěří Pokémon seskočil ze stromu a zaútočil na Andrease Ránovým útokem. Ten se divil a uhýbal.

„Co? Divoký Grovyle? Co útočíš na lidi? Musím tě tedy zklidnit! Charmeleone, do boje!“ řekl Andreas a hodil Pokéball. Ryan si všeho všiml. „NE! Co tady děláš?“ zeptal se současně Ryan a Andreas.

„Hele, já jsem na cestě! Víš zdálo se mi o tobě a Barry. A já jí pořád...,“

„COŽE? Říkám, že mojí holku necháš na pokoji! Chceš jednu, nebo co?!“ odpověděl mu drze Andreas.

„No tak, nech to být. Když je tak tvrdohlavý... já bych ho brala jako kamaráda, ale on se se mnou nikdy nebavil. Promiň Ryane, ale jinak bych to nikdy nebrala,“ vysvětlovala Barry.

„CO? NE! Prosím, Barry, dej mi šanci! Já tě mám moc rád a ty to víš...,“ řekl Ryan.

„Promiň Ryane, ale já bych tě mohla mít ráda jako kamaráda. Ale víc jsem nechtěla... Když jsme spolu bydleli v New Barku, tak ty jsi mi nikdy neřekl ani slovo! Vždycky si na mě začal divně zírat a pak si odešel pryč!“ pokračovala Barry.

„To znamená, že mě posíláš do háje?!“

„Ne, tohle jsem nemyslela. Ale tvoje už prostě být nemůžu. Mám ráda Andrease... promiň.“

„Promiň? Víš jaký je to hňup?! Takže jsi mi utekla, jo?“

„Utekla? Kdyby jsi ses se mnou začal normálně bavit a pak bychom se skamarádili a vyšlo z toho něco víc, tak to by bylo možný. Jenže jak už jsem říkala, ty ses se mnou nebavil, pořád jsi na mě zamilovaně koukal a neřekl si nic... takže promiň. Můžeme být kamarádi, ale když ty máš pořád takovouhle představu, tak je to pak těžký. Až se vzpamatuješ, dej mi vědět.“

„COŽE??? NE, PROSÍM!!“ vykřikl Ryan.

„Jaký prosím? Já už svoje řekla,“ řekla mu na to Barbara. Andreas, Kris, Candice ani Stefani neřekli ani slovo (Andreas mezitím vrátil Charmeleona zpět).

„Dobrá, řekla sis o to... Je mi to líto,“ řekl smutně Ryan a z oka mu ukápla slza.

„Co je ti líto? Tobě líto nemusí být nic!“ odpověděla Barry. Jenže Ryan vytáhl z kapsy kapesní nožík, který dostal od Damiona k Vánocům.

„Co to děláš?!“ podivila se Kris.

„Hele, musí mě to bolet!“ řekl Ryan a namířil nůž na svojí ruku.

„Tohle nedělej! Přece se nebudeš sebepoškozovat kvůli jedný holce! Třeba můžeš mít jinou v budoucnosti, uvidíš!“ řekla Kris. Barry se na to přestala dívat a odešla.

„Mě nepřemluvíš!“ vykřikl Ryan.

„Dobře, nedáváš mi na vybranou,“ pokrčila rameny Kris. Pak se vrhla na Ryana a snažila se mu nůž z ruky vytrhnout. „Candice! Stefani! Pomozte mi!“ zavolala na své kamarádky. Ty souhlasily a začala bitka. Dívky se snažily Ryanovi nůž vytrhnout z ruky. Andreas se na to všechno díval a začal se lehce smát a Barbara stála nedaleko, ale nedívala se.

***

Asi po třech minutách se to Stefani podařilo – vytrhla Ryanovi nůž z ruky a schovala si ho do kapsy. Výsledky byly ale katastrofální. Candice a Kris měly lehce pořezané ruce.

„Víš co? Já jdu, Conolly. Jsi normální psychopat, víš to?“ řekl Andreas a odešel.

„Já nemůžu uvěřit vlastním očím! Co to proboha děláš? Copak si myslíš, že se Barbara slituje nad tím, když se pořežeš? Ne!“ vychrlila Kris.

„Já si fakt nemohl pomoct! Já ní miluju a chci aby mě ona milovala taky.“

„Hele, víš co? Už mě ty tvoje stupidní řečičky přestávají bavit! Pořád mi vykládáš jak tu holku miluješ! Ale ona tebe ne! Kdy to ten tvůj mozeček konečně pochopí?!“

„Chceš mi říct, že jsem blázen?“

„Pokud chceš slyšet pravdu… tak z tohohle ohledu ano! A s takovými lidmi nechci mít nic společnýho…“

„Chceš říct, že…“

„JO, to chci! Až si to všechno v hlavě srovnáš a budeš zase ten Ryan Conolly, kterého jsem poznala v Petalburgských lesících, tak mi dej vědět!“ řekla naštvaně, ale i trochu smutně Kris.

„Kris! Přece mě neopustíš!“ prosil Ryan.

„Tohle prostě nejde! Pořád jenom Barry, Barry a zase jenom Barry! Myslíš si, že na světě je jenom Barry a ty? Jsi sobecký, víš to? Fňukáš kvůli jedný holce a říkáš, že takovouhle smůlu budeš mít pořád! Takovýhle blbý řečičky mám vážně ráda!“

„Kris! Prosím neodcházej! Nechci být sám a…“

„To mě nezajímá. Naše přátelství si pěkně podělal tím, že si mě a Candie otravoval s Barry, přitom já od začátku věděla, že ta holka o tebe prostě nestojí! A nejvíc si to podělal tímhle!“ řekla Kris a ukázala svoje ruce. Byly samý škrábanec od toho, jak se snažila Ryanovi zabránit v sebepoškozování.

„Takže je mi líto, ale naše cesty se dělí. Nevím jestli napořád, ale spolu jít nemůžeme…“

„Kris! Prosím! Dej…“

„NE! Já se o sebe umím postarat! Když jsme se rozdělili u Rusturfského tunelu, taky jsem putovala chvíli sama! Takže já odcházím! Stefani, půjdeš se mnou?“

„Klidně. Jsem z toho trochu vedle, ale počítej se mnou!“ odpověděla Stefani.

„A co ty, Candie? Půjdeš s námi?“ zeptala se Kris.

„No, tak jo… aspoň na chvíli!“ souhlasila Candice.

„A zapomněly jste na mě!“ ozval se Ryan.

„Na nikoho jsem nezapomněla. Ty už můj kamarád nejsi, nebo aspoň na nějakou dobu nebudeš. Měj se. Zatím,“ řekla Kris a společně se Stefani a Candice odešla.

„Kris, ne! Prosím nedělej to! NE!“ snažil se jí Ryan zastavit. Ta ale jen mávla rukou.

„Grovyle?“ zeptal se Grovyle, když uviděl, jak Kris a Candice odcházejí.

„Promiň, Grovyle. Tvůj trenér si musí nejprve udělat pořádek v hlavě! Pak nás zase uvidíš. Měj se, Grovyle!“ rozloučila se Kris s Grovylem.

„Gro?“ řekl Grovyle a podíval se na Ryana. Mělo to znamenat asi: „To jí necháš klidně jít?“

„Asi budu muset, Grovyle…,“ odpověděl mu trenér a oči mu zaplnily slzy.