Ryanovo dobrodružství

Překvapivé rozhodnutí Barbary

Ryan společně s Candice, Kris a její dobrou kamarádkou Stefani šel směrem na Petalburg, kde se chystal si dát s Normanem o pátý odznak Hoennské ligy. Tedy vlastně… on byl v Pokémoním středisku v Mauvillu a zrovna se chystal na další cestu.

„Kris? Ty se na mě už nezlobíš?“ zeptal se.

„Děláš si legraci?!“ podivila se dívka.

„Ne, nedělám!“ odpověděl Ryan. Stefani a Candice zatím někam odešly.

„Odpověď je ANO! Zlobím se na tebe a moc!“ řekla Kris. Ryan se ušklíbl.

„COŽE?! Dobře, teď sis to zavařila! Já při tobě vždycky stál a ty mě teď takhle odpálkuješ jako míček při baseballu?“ řekl se zamračeným výrazem. Asi úplně zapomněl, co se stalo, protože plácal úplné blbosti. Kris vyvalila oči beze slova. „Teď sis udělala velkýho nepřítele! A to myslím vážně, Kryso.“ Kris se dostaly do očí slzy. Začala plakat.

„C-c-cože? Ty si vůbec neuvědomuješ, co jsi udělal? Mě to taky hrozně bolí! J-já tě m-měla za skutečně dobrýho kamaráda a tys mi udělal tohle… To je konec!“ řekla Kris se slzami v očích a popotáhla nosem.

„Konec. Vždyť to bylo naprosto jasný! Přestaň tady fňukat. Zasloužíš si to,“ zasmál se škodolibě Ryan.

„Zasloužím si to? R-ryane… zlomil jsi mi srdce… já…,“ brečela Kris dál.

„Zlomil? Jak? Ty jsi mě ráda neměla, tak nekecej.“

„V-víš co? Dělám to strašně nerada, po tom co jsme spolu zažili, ale… vypadni z mýho života a už se nevracej!“ dívka už plakala hlasitěji a vzala si kapesník. Ryana to ale nechalo úplně chladným.

„Klidně. Můžu si najít jiné kamarády a kamarádky! Mě nějaká Krysa nezajímá! Užij si život beze mě, holka! Au revoir!“

„R-ryane… takhle mi říkají jenom lidi, kteří mě opravdu rádi nemají… bude tě to hrozně mrzet…,“ řekla Kris a vysmrkala se. Měl by sis rozmyslet, co říkáš…“

„Ne! Nic mě mrzet nebude! Už jsem o tom mluvil! Sbohem, Kryso!“ řekl Ryan, chladně se zasmál a odešel. Kris začala brečet ještě víc a slzy jí tekly proudem po obličeji. Ale Ryanovi to bylo úplně jedno.

***

„NE! Co to bylo?!?!“ vykřikl Ryan. Pak vstal a rozhlédl se. Byl na posteli v Pokémoním středisku blízko Mauvillu. Bylo naštěstí už ráno. „Co jsem to udělal! Tak dobrá kamarádka a já jí ztratil! Já idiot! Co jsem to udělal!“ řekl kluk, položil svou hlavu do polštáře a začal brečet. Všechno to byl jenom sen. Tohle asi nebyl sen, ale noční můra. Tohle by přece Kris nikdy neudělal… Začalo mu být strašně smutno a Kris mu začala moc scházet. Ale on nemohl dělat nic. Kris byla určitě už někde na cestě a on věděl, že to potřebuje čas, aby to vyprchalo.

Když asi po pěti minutách přestal a jeho polštář byl dost mokrý, tak se oblékl a odešel.

„Sestro Joy? Mohla byste mi prosím vrátit Pokémony?“ zeptal se Ryan roztřeseným hlasem. Ta otázka zněla, jako kdyby Joy Ryanovi Pokémony ukradla. Ta pokynula rukou a za chvíli přišla Chansey s podnosem.

„Co se děje? Jsi nějaký smutný,“ zeptala se opatrně Joy.

„S tímhle mi nepomůžete, léčíte Pokémony…,“ odpověděl jí trenér.

„Tak to aspoň zkus. Jsme přece lidé, ne? S Chansey by sis o něčem takhle asi nepopovídal…,“ řekla Joy. Chansey je ale neposlouchala a šla se věnovat ošetřování nemocných Pokémonů.

„No… víte… opustila mě kamarádka… a teď mi strašně chybí…,“ vysvětloval Ryan, hlas se mu pořád třásl a začaly ho zase pálit oči od slz.

„Aha. A co se stalo?“ zeptala se Joy. Ryan jí začal vyprávět, co se mezi ním a Kris stalo. „A jak je to dlouho?“

„Stalo se to včera,“ odpověděl Ryan a vzal si kapesník.

„Aha… Tak to musíš nechat nějakou dobu vyprchat… je dobře, že se spolu nějakou dobu neuvidíte. Já být tebou, tak bych to probrala s kamarády, nebo aspoň s příbuznými nebo rodiči…,“ řekla Joy.

„Já vám děkuji, sestro Joy. Snad máte pravdu. Zatím se mějte,“ poděkoval jí Ryan a odešel. Jenže nevěděl, komu by se mohl svěřit. Damion byl někde pryč a Ryan mu nechtěl kazit takovou radostnou náladu, když už chodil s Gabrielle… a Cedrick? Ten byl určitě také daleko. Pak ho ještě napadl Ash, ale s tím už se dlouho neviděl. Tak šel k telefonům a vytočil číslo domů. Za chvíli se objevil obraz dlouhovlasé blondýny – Megan Conollyové

„Co se děje, Ryane? Vypadáš nějaký smutný…“

„Taky že jsem… Přišel jsem o důležitou osobu. A za všechno si můžu v podstatě sám…“

„Kdo to byl?“ zeptala se Megan.

„Kris.“

„Aha… To byla ta hnědovlasá koordinátorka, co? Viděla jsem jí v televizi. Co se stalo?“ zeptala se Megan podruhé. Ryan jí všechno řekl o včerejšku. „Tak to je opravdu něco… snad se to časem spraví, věř mi. Ty teď putuješ sám?“ Ryan smutně přikývl. „Tak to už brzy sám nebudeš,“ řekla mu Megan.

„Jak to?!“ podivil se Ryan.

„Víš, Katy se vrátila domů. Tak jsem jí řekla, aby zůstala v Mauvillu a počkala tam na tebe. Šlo by to?“ Ryan najednou úplně zapomněl na to co se stalo s Kris a začal si dělat starosti.

„Ona jela sama? Vždyť se jí může něco stát a…“

„Buď v klidu. Ona to zvládne. Proto jsem tě požádala, ona chtěla jít s tebou,“ vysvětlila mu Megan. Ryan kývnul, vždyť nechtěl být sám. Jediná věc, která mu začala dělat starosti byla ta, že se bude muset postarat o svou devítiletou sestru.

„Tak dobře. Zatím ahoj. Snad to nějak zvládnu…,“

„Určitě. A s Kris si nedělej hlavu. Určitě se to spraví, neboj! Zatím ahoj!“ usmála se Megan a její obraz zmizel.

***

Mezitím se v Mauvillu, které bylo skoro město ve středu Hoennu (kdyby mělo být úplně ve středu, muselo by být více na sever), ve Středisku, seděla Kris a snídala koblihu s vanilkovou polevou, kterou zapíjela bílou kávou. Společně s ní seděla u stolu Candice. Stefani buď ještě spala, nebo se upravovala.

„Candie, ty máš dva Pokémony, viď?“ zeptala se Kris.

„Jo, mám! Sneasela a Snovera! Proč se ptáš?“

„No, většinou je venku Sneasel a ne Snover! Teda tím nechci říct, že bys ho omezovala, ale proč Snovera nepoužíváš třeba na našich trénincích?“ zeptala se Kris. Když měli společnou pauzu např. na oběd, tak Pokémoni si mohli společně trénovat, ale Candice většinou nevypouštěla svého Snovera.

„No, víš… Snover je Pokémon, který žije v chladných oblastech a Hoennské počasí by mu nemuselo všude vyhovovat. Ale jestli si myslíš, že ho nevypouštím proto, že bych ho nějak týrala, tak to ne… Ale určitě ho budu pouštět ven, to jo!“ odpověděla Candice.

„Aha,“ kývla Kris.

Mezitím se dveře Pokécentra otevřely a dovnitř vešla nějaká malá blonďatá holčička. Mohlo jí být tak devět let. Přišla k hlavnímu pultu a začala se bavit se sestrou Joy.

„Prosím vás, neviděla jste tu mého brášku? Je to takový bělovlasý kluk!“

„Ne, neviděla. Byl tu takový podobný už před několika měsíci. Nevím, kdo to byl, ale byl tu s tamtěmi dívkami,“ řekla Joy a ukázala na Kris a Candice.

„Aha, díky! Mohla byste se podívat na tyhle Pokémony?“ řekla holčička a vytáhla dva Pokébally. „Jeden je pro něj, tak ten musí být v pořádku!“

„Jistě. Ti Pokémoni budou v dobré péči,“ řekla Joy. Pak přišla Chansey a holčička jí předala své Pokébally. Holčička pak šla směrem ke Kris a Candice.

„Ahoj! Neviděly jste mého brášku?“ zeptala se holčička Kris.

„No, to nevím… když nevím kdo to je,“ usmála se Kris, „jak se jmenuješ? Třeba ho znám.“

„Máš pravdu. Nepředstavila jsem se! Jsem Kathryn Conollyová, těší mě! Všichni mi spíš říkají Katy,“ představila se holčička.

„Kathryn? Něco mi to říká, ale nevím co…,“ zamyslela se Kris.

„Katy, pojď se mnou, musím ti něco vysvětlit,“ řekla Candice.

„Co? Co se děje?“ ptala se zvědavá Katy. Candice pokynula rukou a Katy šla s ní. Pak si sedla někam dál od Kris. Řekla Katy, aby se posadila taky.

„Co se děje? Proč ta dívka mluvila, jako by Ryana neznala, přitom sestra Joy mi říkala, že tu byla s ním?“ divila se Katy.

„Ty jsi Ryanova mladší sestřička, viď?“ zeptala se Candice. Katy přikývla. „Tak poslouchej. Víš, Kris a Ryan se včera nepohodli a teď každý jde svou cestou. Prosím, před Kris o Ryanovi nemluv, ano?“

„A co se stalo?“

„No… víš… Jak bych ti to vysvětlila… víš co znamená, když má někdo někoho rád?“

„Copak si myslíš, že jsem tak malá?!“ ohradila se Katy.

„Tak promiň… Víš, Ryan se zamiloval do holky, která se jmenuje Barbara. Jenže ta o něj nestála a zlomila mu srdce tím, že začala chodit s jeho úhlavním nepřítelem…“

„Andreasem,“ kývla Katy.

„Jo, Andreasem. Před Vánoci ho potkal a Barry mu zlomila srdce. Potom začal být docela v pohodě… teda až do včerejška. Ryan se s Andreasem a Barbarou setkal znovu. Tentokrát to ale proběhlo úplně jinak. Barry mu řekla, že s ní předtím nikdy nemluvil a jenom po ní zamilovaně koukal.“

„Jo, to je pravda. Když byla Barry u nás doma a Ryan pryč, tak mi o tom povídala, jako co s Ryanem je,“ vysvětlovala Katy.

„Ryan jí pak začal vysvětlovat, jak jí má rád a chtěl jí od Andrease odtrhnout. Barry mu vysvětlovala, že to prostě nejde, že nemůže změnit její rozhodnutí. Řekla mu, že můžou být kamarádi, ale to by se musel Ryan vzpamatovat. Ten samozřejmě začal křičet, jak tu dívku miluje, ale ta už skončila a chystala se odejít. A pak…“

„A pak co?“ zeptala se Katy.

„Pak si chtěl Ryan ublížit. Vytáhl nožík, který dostal k Vánocům a chystal se pořezat. Barry se na to nechtěla dívat a odešla. Já, Kris a Stefani, což je kamarádka Kris, jsme se na něj vrhly a snažily jsme se mu v tom zabránit. Stefani se to nakonec podařilo, ale já a Kris máme následky,“ řekla Candice a ukázala svoje ruce. Na levé ruce měla škrábanců pět a na pravé dva. Katy vyvalila oči.

„Kris je na tom ještě hůř, té dokonce tekla krev a musela jsem jí ty ruce obvazovat,“ vysvětlovala Candice. Katy neřekla nic a poslouchala dál.

„Kris mu začala říkat o tom, že o něj Barry nestojí. Pak řekla, že pokud se nezmění, tak že s ním nechce mít nic společného… Ryan začal být hysterický, ale nic nezměnil. Kris, já a Stefani jsme odešly. Já si myslím, že teď se Ryan někde trápí sám… vím, že si to asi zaslouží, ale když je sám, tak je to těžké…“

„Aha. Já tady na něj stejně mám počkat, mám pro něj dárek od táty,“ řekla Katy.

„Jo?“

„Ano! Je to Pokémon. Táta si myslí, že by se Ryanovi mohl hodit.“

„A jaký?“ ptala se zvědavá Candice.

„Obrovský. I já byla překvapená jeho výškou,“ odvětila Katy.

„Takže takový velký kamenný? Ti žijí i v Sinnohu. Mám z nich docela strach,“ přiznala se Candice.

„Neboj, na něj si zvykneš,“ usmála se Katy. Candice se rozhlédla. Kris byla někde pryč, po Stefani nebylo taky ani památky. Jenže pak uslyšely nějaký vzlykot. Vycházel od stolu v rohu. Hlavně Candice byla překvapená, když zjistila, kdo u stolu sedí. Byla to Barbara, zírala do země a brečela.

„Co se stalo, Barry?“ zeptala se Candice. Barry se otočila k ní. Obličej měla plný slz a na brýlích měla slzy také, jako by přišla do Pokémoního střediska a venku pršelo.

„N-no… ty jsi ta holka co Ryana doprovázela, viď?“ zeptala se.

„Candice,“ přikývla Candice, „tak co se stalo? Mě můžeš věřit… Kde je Andreas?“ zeptala se Candice.

„Neříkej to jméno!“ zašeptala Barry a z očí jí ukáplo několik slz.

„Tak promiň. Mě to můžeš říct. A půjčíš mi svoje brýle? Zatím ti je vyčistím, takhle bys neviděla skoro nic,“ usmála se Candice. Barry si sundala brýle a podala je Candice. Ta vytáhla nějaký kapesník. Katy se mezitím posadila a neřekla ani slovo.

„Víš… včera jsem Andrease poslala do háje protože se mi nelíbilo, jak je na Ryana ošklivý a ponižuje ho. Když jsem Ryana poprvé potkala tady v Hoennu, tak jsem byla zaslepená láskou a neviděla, co on tomu Ryanovi dělá… jak s ním mluví a tak…,“ vysvětlovala Barry a slovo Andreas řekla s třesoucím se hlasem.

„Takže vy jste se pohádali?“ zeptala se Candice. Barry přikývla. „A rozešli, viď?“

„J-jo… možná to bylo špatně…,“ řekla Barry. Candice jí pak podala vyčištěné brýle.

„Myslím, že nemáš proč fňukat. Máš pravdu, asi si opravdu byla zaslepená láskou… On byl Ryanův úhlavní nepřítel, tak se mi zdálo, že se k němu bude chovat takhle. On si to zaslouží, pokud jsi to ukončila ty, všechno sis uvědomila a rozešla se s ním,“ řekla Candice. Věděla, že když vysloví jméno Andreas, tak se Barry znovu rozbrečí, proto říkala jenom on.

„Snad máš pravdu… ale co je s Ryanem? Kde je?“ zeptala se Barry.

„Potom, co jsi s ním odešla, tak se do něj Kris pořádně opřela a jejich přátelství skončilo. Ale vždyť si říkala, že dokud se Ryan nevzpamatuje, tak s ním nechceš mít nic společného… Vždyť, kdyby tě uviděl, tak by mohl být zase hysterický a chtěl by si ublížit, ne?“

„Možná, ale myslím, že teď má jiné starosti… chtěla bych mu pomoct,“ řekla Barry.

„Cože? No, já se bojím, že to nedopadne dobře… když tě Ryan tajně miloval a…“ Barry trošku kývla.

„Myslím, že teď má v hlavě něco jiného, ne? Teď je smutný a zklamaný z toho, jak ho opustila Kris, ne? Teď potřebuje pomoc od ostatních a…,“ usmála se Barry.

„Asi máš pravdu. Víš co? Já tu na něj počkám s Katy. A co ty, Barry?“ zeptala se Candice.

„Já tu s vámi na něj počkám taky. Uvidíme, jek se zachová… když tak půjdu dál sama.“

„Ale to snad ne! Kam bys šla sama?“

„To nevím. To se dozvím až zítra.“

„Tak jo, fajn. Akorát nevím, co mám říct Kris.“

„Hlavně jí o Ryanovi nice neříkej, ano? Řekni, že chceme třeba jít samy někam… ale o Ryanovi fakt ani slovo! A úplně jsem zapomněla na tebe, Katy! Ty půjdeš taky s námi?“ zeptala se Barry.

„No… Proto jsem se vrátila domů. Abych šla na cestu se svým starším bráškou. Nevadí vám to?“

„Ale určitě ne!“ řekly dvojhlasně Barry a Candice. Kris pořád nepřicházela.

***

Asi po půlhodině přišla do Pokécentra podivná postava. Na tom člověku bylo něco divného. Vypadalo to, jako by to byl kluk… byl oblečený do černého pláště, na rukou měl černé kožené rukavice. Prostě všechno na sobě měl černé. Své hnědé vlasy měl zvláštně upravené. Dole u krku je měl vyholené a všechny vlasy mu směřovaly nahoru a vytvářely dojem, že má na hlavě drn trávy vlasové barvy. Candice se po něm ohlédla a div nevyprskla smíchy. Ten člověk si jí nevšímal, šel směrem k pultu s vztyčenou hlavou, takže to vypadalo, že se snaží nad někoho povyšovat. Pak něco řekl sestře Joy, předal jí své Pokébally a šel opačným směrem. Katy se na něj podívala a uchechtla se. Candice si vzpomněla na první Krisinu vyhranou soutěž. Tenhle člověk byl jeden z posledních a se svým Medichamem vůbec neuspěl a k jeho vzhledu řekl pan Contesta také pár slov. Byl vypískán diváky a pak se odebral bez jediného slova pryč. Když tak šel tak si ho všimla i Barry. Pak se zastavil. Candice se na něj podívala a zjistila, že to vlastně kluk vůbec není, jeho obličej vypadal žensky a taky byl z něj cítit šeříkový parfém (značky Vileplume), který by kluk na sebe určitě nepoužil.

„A hele! Co tady děláš, hybrido? Kde máš svýho kámoše Andrease?“ zeptala se ho Barry.

„Mýho kámoše?“ řekl ten člověk a jeho hlas zněl žensky, takže to kluk skutečně nebyl, jenom byl mužsky oblečený, „promiň, ale co tím myslíš? Já s ním nechodím, brejlounko.“ Candice se podivila. Ona asi má hodně malou inteligenci, když se směje někomu, že nosí brýle. Tohle dělají malé děti ve školce a v první třídě, ale obě byly už o dost starší.

„Co se tady stalo?“ zeptala se Candice. Katy si šla zatím rezervovat pokoj.

„Jo, tahle hybrida, je jedním z jeho přátel… včera jsme jí spolu potkali… on se s ní zakecal a na mě se úplně vykašlal. Pak spolu mluvili i o Ryanovi a to už jsem nevydržela. Řekla jsem mu, co si o něm myslím a odešla. Nevím, jestli ho to mrzí, ale u mě už skončil,“ vysvětlila Barry.

„Moc si to přibarvuješ, holka,“ odsekla jí „hybrida“.

„NIC SI NEPŘIBARVUJU! Přece vím, co jsem viděla!“ vykřikla Barry.

„Co si viděla, jo? Ale přibarvuješ! Kdyby sis ty brejle sundala, možná bys tak všechno nepřibarvovala!“

„A DOST! Gwen, nebo jak se jmenuješ, já tě vyzývám na zápas!“

„Tak jo. Stejně si myslím, že jeto ztráta času,“ odvětila Gwen.

„Víš co? Přestaň kecat nesmysly a pojď se přesvědčit!“ řekla naštvaná Barry. Pak se do toho vmíchala Candice. „Zápas v Pokémonu není ale žádné řešení osobních sporů, nebo jo?“

„To máš pravdu, ale správný trenér se neplete do věcí druhých,“ odpověděla jí Barry.

„No tak dobře,“ kývla Candice a odebrala se ven společně s Barbarou a Gwen, které na sebe každou chvíli házely zlomyslné pohledy.

***

„Tak já budu dělat rozhodčí,“ ozvala se Candice. „To nebude vůbec třeba,“ zasmála se Gwen.

„Uvidíme! Jeden na jednoho, jo? Volím si Flaaffy!“

„Medichame, ukaž jí, jak vypadá správný zápas!“ Z Pokéballů vyskočili oba Pokémoni připraveni na zápas.

„Tak začneme! Flaaffy, Bleskový útok!“ nařídila růžové ovci Barry.

***

Uplynulo asi půl hodiny a pořád nebyl znám výsledek zápasu. Jak Medicham, tak i Flaaffy byli už značně vysílení. Za chvíli se objevila Kris a v náruči držela nějakou krabici.

„Ahoj, Candie! Promiň, že jsem zmizela… musela jsem něco zařídit. Podívej se!“ řekla Kris a otevřela krabici. Byl v ní narozeninový dort.

„Vypadá pěkně, ale pro koho je?“ zeptala se Candice.

„Pro Stefani. Má dneska narozeniny,“ vysvětlila Kris. Pak si všimla zápasu mezi Barry a Gwen. „Co se to děje?“ zeptala se. Jenže než jí Candice odpověděla, tak si všimla Gwen. „A jéje,“ pomyslela si.

„Tak já končím. Mějte se… A ty taky, Kryso… Užijte si ty narozeniny. A ty si pořiď čočky,“ zasmála se Gwen a ukázala na Barry. Pak odvolala Medichama a odešla.

„Nic si z toho nedělej, Barry. Ona to asi nemá v hlavě srovnané… kvůli tomu, že nosíš brýle, se ti posmívá… to dělají malé děti,“ utěšovala dívku Candice.

„To je dobrý. Mě je ta hybrida ukradená.“

„Přesně. Mezi námi, byl to odpornej hermafrodit. Měla ty vlasy jako kartáč,“ zasmála se Candice. Barry se rozesmála a kývla.

„Ahoj, Barry! Chceš se taky přidat?“ zeptala se Kris. Samozřejmě myslela oslavu narozenin Stefani. „Proč ne? Ráda se přidám,“ usmála se Barry.

***

Byl už večer a všechno bylo připraveno. Byla to taková malá provizorní oslava v Pokécentru. Dveře se otevřely a vešla Stefani. Pak se ohlédla a uviděla Kris, Candice a Barry jak sedí u stolu (Katy už šla spát, ale Candice jí slíbila, že jí jeden kousek dortu dá). Na stole ležel dort s patnácti svíčkami. „Co se to tady děje? Co taková slavnostní atmosféra?“ zeptala se.

„Všechno nejlepší, Stefani!“ ozvala se Kris. Ta totiž úplně zapomněla, že má narozeniny. „Tak sfoukni svíčky a něco si přej,“ řekla Kris. Stefani tedy sfoukla všech třiadvacet svíček.

„Všechno nejlepší, Stefani! Hodně zdraví, štěstí, lásky a dalších věcí!“ řekla Kris a objala Stefani. Pak jí popřála Candice a Barry. Stefani se trochu divila, co tam dělá Barry, ale pak řekla: „Tak pojďte, dáme si dort, ne?“

„Tak jo!“ souhlasila Kris a vzala nůž.

***

Když byl téměř celý dort snědený (jeden kousek byl schovaný pro Katy), vypité nealkoholické šampaňské na přípitek (Stefani by si alkoholické dát mohla, ale Kris a její kamarádky ne) a rozbalené dárky pro oslavenkyni (Stefani dostala nějaké oblečení, boty a nějaký parfém, nejen od Kris) tak už nezbylo nic jiného, než aby se Kris, Candice, Barry a Stefani odebraly do pokojů.

„Kris?“ oslovila kamarádku Candice. Ta se otočila. „Víš, tak mě napadlo, jestli bych na chvíli nemohla jít opačným směrem… Nevadilo by ti to? Určitě bychom se zase někde potkaly a daly se dohromady, ne?“

Kris úplně na Ryana zapomněla. „Ale klidně! Tak zatím a hodně štěstí, Candie!“ řekla a stiskla ruku Candice.

„Díky. A neboj, určitě se ještě potkáme!“ usmála se Candice a odebrala se do pokoje si lehnout.