Ryanovo dobrodružství

Proměna hrdinů

„Aly, myslíš že to byl dobrý nápad jet do toho Sinnohu?“ zeptala se pohledná mladá, osmnáctiletá blondýnka s rovnými vlasy své starší sestry.

„Proč by nebyl? Vystoupí tam také spoustu jiných hudebních hvězd při tom ceremoniálu, takže nesmíme chybět!“ odpověděla jí sestra, také blonďatá, ale dvacetiletá a s vlnitými vlasy.

„Myslíš? My ale nejsme hvězdy a…“

„Ale no tak, Amando… vždyť jsme ještě mladé… a ještě… na té soutěži bude spousta mladých lidí a ti nás můžou znát! Vždyť naše písničky poslouchají mladí, ne?“ řekla Aly.

„Asi máš pravdu. Ale nemáš trochu strach?“

„Z čeho, prosím tě?!“

„No z kluků… modrooký bloncky se líbí klukům vždycky a…“

„Klídek, Amando. Nejme přece nějaký hloupý blondýny z vtipů o blondýnách…,“ utěšovala sestru Aly, „zazpíváme jim, rozdáme autogramy, ale nic víc, ano?“

„Dobře,“ kývla Amanda. Najednou loď, na které dívky byly plula směrem k nějakému ostrovu. „Co se děje?“ divila se Aly. Pak tam přišel nějaký svalnatý chlápek, který tu loď řídil.

„Holky, budeme muset přistát u toho ostrova,“ řekl jim.

„Proč?“ zeptala se Amanda.

„Došlo palivo a musím zkontrolovat loď. Vy se zatím můžete porozhlédnout. Nebojte se, ten ostrov je obydlený,“ řekl chlápek.

„Bezva! Konečně si budu moct něco koupit, mám docela žízeň,“ řekla Aly s nadějí.

„Yup! Ale nejdřív se převlékneme, abychom tam zapadly, co ty na to?“ navrhla Amanda.

„Fajn nápad!“ souhlasila blondýnka a odešla.

Asi za patnáct minut vylezly a vyšly směrem k ostrovu. Aly měla na sobě světle modré tílko bez ramen a krátkou bílou sukni, Amanda měla bílé tílko bez ramen a modrou sukni. Obě měly na nose sluneční brýle.

***

Mezitím, v Hoennu v Palmovém městě se probudila Kris a jako vždy se oblékla, dala si nějakou lehčí snídani a pak si sedla k počítači s internetem. To byla novinka, kterou Pokécentra rozšířily své služby – internetem zdarma pro trenéry. V každém Pokécentru byly tři počítače. Kris naťukala adresu a chvilinku počkala. Za chvíli se objevila hlavní stránka, která byla jednou z Krisiných oblíbených stránek, protože si tam mohla psát s kamarády a kamarádkami. Byl to Facebook a zrovna teď jí napadlo, že by mohla napsat mámě. Naťukala do počítače svůj mail a heslo a pak se podívala. A opravdu – její matka byla zrovinka připojená. „Bezva,“ pomyslela si Kris a napsala: Ahoj.

Ahoj Kris, copak potřebuješ? objevila se odpověď.

Mohla bych s tebou mluvit? napsala Kris.

Ale jistě, jenom mi řekni, kde jsi, ano? napsala Mary Doyleová.

Jsem v Palmovém městě, v Pokécentru.

Dobře. Počkej chvilku a já tam zavolám.

A za chvíli zazvonil videotelefon a na obrazovce se objevila tvář Mary Doyleové. „Ahoj, tak co potřebuješ?“ zeptala se.

„No… chtěla jsem ti říct, že odjíždím do Sinnohu na Wallaceův pohár!“

„Vážně? A sama nebo s někým?“

„Ale no tak, mami… nejsem už malá holčička… jedu tam s pár kamarády,“ utěšovala Kris matku.

„Tak dobře. Budu se na tebe dívat v televizi. Bude to určitě velká událost, když pomyslím, jak je Wallace známý koordinátor… Já s tátou ti držíme palce a moc!“

„Díky mami,“ řekla Kris s úsměvem a zavěsila. Pak se ještě podívala na internet, na nejlepší spojení do Sinnohu. Zjistila, že dnes odplouvá loď směrem k Sinnohu, ale musela by jednou přestoupit. Pak zavřela okno a šla se posadit a počkat na ostatní. Pak k ní přišel Ryan.

„Dobré ráno. Tak co, jak se těšíš do Sinnohu?“ zeptal se jí.

„Docela jo, už jsem se koukala na spojení. Dneska odplouvá loď. Mám to s přestupem na Bonita Islandu…“ oznámila Kris a rozzářila se.

„Ponyta Islandu?“

„Ale ne, Bonita znamená španělsky krásný, nádherný. Nemá to s Ponytami nic společného… Aspoň se zase potkám s bratránkem.“

„Ty máš španělského bratránka?“

„Ano, mám. Jsem na tom podobně jako ty,“ usmála se Kris.

„Tak to znamená, že se budeme muset zase rozdělit… víš, já musím do Petalburgu, získat pátý odznak…,“ řekl Ryan smutně.

„Ach jo… takže se uvidíme až v Sinnohu?“

„Asi to vypadá. Tak pa,“ rozloučil se Ryan s kamarádkou, která se chystala odejít. Vyzvedla si od sestry Joy svoje Pokébally a zamířila k východu. Když vtom na ní někdo zavolal.

„Kris! Kam to jdeš?“ byla to Candice.

„Chystám se do Sinnohu a Ryan se mnou nemůže… ale sejdeme se tam,“ řekla Kris.

„Aha. A můžu ti dělat společnost?“ navrhla Candice.

„Proč ne? Je to bezva nápad a aspoň nebudu sama,“ mrkla na ní Kris.

***

„Zatracenej Golduck… Kdyby tam ta divná holka nebyla, tak bychom ty bally šlohli!“ řekl naštvaně Maurice.

„To jo, no… příště až se potkám, tak už se nenechám zmanipulovat… tím jejím Sneaselem!“ kývl Sneasel.

„Kdyby jste radši mlčeli a šlapali, tak by to bylo lepší!“ obořila se na ně Beatrix. Byli pod mořem v ponorce, která vypadala jako Huntail. Bea ale nešlapala, jenom se dívala do periskopu. „Na co se tam tak koukáš?“ ptal se zvědavě Sneasel.

„Ale… sleduju tamty holky… jsou mi nějak povědomý… jsou to asi nějaký zpěvačky, nebo co… Dostala jsem bezva nápad, co takhle je unést?“

„Unýst? Vždyť krademe Pokémony, na co by nám to bylo…,“ řekl na to Maurice.

„To krademe. Ale když ty holky unesem, můžeme přijít k velkejm prachům! Jako výkupný!“

„No jo, to je fakt!“ souhlasil Maurice.

***

„Tak a jsme tady! Dva lístky na Bonita Island, prosím!“ řekla Kris u přepážky v přístavu.

„Dvě? Ale za mě nemusíš platit…,“ řekla Candice, „zaplatím to sama a…“

„Ale no tak… zaplatím to sama, ano? Jsi snad moje kamarádka, nebo ne?“

„Jak chceš,“ kývla Candice.

„Fajn,“ řekla Kris a dala peníze prodavači. Ten jí dal dva lístky na loď. „Dok číslo pět, odplouvá se za pět minut,“ informoval dívky.

„Děkujeme!“ poděkovala Kris a vrazila Candice do ruky lístek. „Jednou mi to vynahradíš,“ usmála se.

„To víš, že jo,“ řekla jí Candice a spiklenecky mrkla na Kris. Potom se vydaly do doku 5, kde kotvila jejich loď.

***

Od doby, co vypluli už uplynula hodina a půl. Kris seděla u počítače a Candice byla u ní. Ještě před tím dala Candice Kris další lekci a té už to začalo jít. Candice jí pochválila a mrkla na ní.

„Kris, jak dlouho to bude ještě trvat?“ zeptala se, „A co tam hledáš?“

„Za chvilku tam budeme. A co hledám? Nic… jenom si píšu s bratránkem. Půjdeme k němu na návštěvu, jestli ti to nebude vadit,“ odpověděla jí kamarádka.

„Ale jistě, že ne… počkat… ty si s ním píšeš španělsky?“

„Jo! Víš, můj strejda z otcovy strany si vzal Španělku, ale ta si nechala svoje původní příjmení, víš?“

„Aha. A jak se jmenuje a kolik mu je, jestli se můžu zeptat?“

„Jmenuje se Enrique Rodriguez a je mu šestnáct,“ oznámila Kris.

„Aha. No to je zvláštní… Ty máš španělského bratránka, Ryan zase francouzskou sestřenku… zajímavé. Nevíš, kde asi teď je?“

„Asi někde v Petalburgských lesících, nebo někde poblíž. Vzpomínám si, jak jsme se tam poprvé potkali. To jsem ho zachránila před prohrou v zápase,“ usmála se Kris.

„Aha. Možná bych se mohla stavit i u mě doma, jestli máme dost času. A Kris, nenapadlo tě někdy, že by ses mohla změnit? Třeba vzhledem?“

„Na to jsem nepomýšlela. Je to možný, no…,“ řekla Kris. Za chvíli sebou loď škubla a z lodního rozhlasu se ozvalo: „KONEČNÁ STANICE, PROSÍME VŠECHNY CESTUJÍCÍ, ABY OPUSTILI LOĎ. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ!“

„Á! Už jsme tady!“ zaradovala se Kris. Holky vystoupily a stejně jako ostatní se rozhlédly kolem. Pak Kris řekla Candice, kudy půjdou a vyrazily směrem k domu, kde bydlel její bratránek Enrique.

***

Ryan a Damion se procházeli Petalburgskými lesíky. Pro Ryana to vyvolalo spoustu vzpomínek na jeho začátky, zde se poznal s Kris a vlastně i s Damionem. Vzpomněl si také na svého kamaráda Jacksona, který dělal hlídače v této oblasti. Kris ho vlastně zachránila před prohrou s ním a Jacksonovým Breloomem. Pak si vzpomněl, že Jacksonovi kdysi slíbil odvetu a proto ho napadlo, že by se mohl stavit u něj a dát si odvetu. Pak oslovil Damiona: „Damione, vzpomínáš si, jak jsme se poprvé setkali?“

„No jasně, že si to pamatuju! Poprvé jsem tě ale viděl, jak spíš v trávě a v ruce jsi měl zapíchnutou nějakou injekci, nebo co,“ řekl Damion.

„No jo, máš pravdu. Ten hňup si teď odpykává trest za to pytlačení. Mě napadlo, že bychom mohli najít Jacksona, co ty na to?“

„Jo, to zní dobře!“ souhlasil Damion.

***

Kris a Candice byli už na ostrově a zrovna vyšly z obchodu, kde si koupily pití. Když vtom Kris zahlédla nějaké dívky.

„Aly, kam půjdeme teď?“ zeptala se jedna.

„To nevím. Třeba půjdeme zjistit, jak je na tom je naše loď. Řekla druhá. Kris se rozzářila. Sice by normálně nepoznala nějaké cizí holky, kdyby se jedna jmenovala Aly, ale poznala je podle vlasů a vzhledu. Pak se za nimi rozeběhla. „Ahoj, nepotřebujete pomoct?“ zeptala se jich Kris.

„Ani ne…,“ zamumlala Aly. „Ale kdo jsi a…“

„Jsem vaše fanynka, víte? A ty jsi Aly Michalka, že jo?“

„To jsem. Už to chápu. My máme cestu do Sinnohu. Co vy?“

„Taky. Jedu na Wallaceův pohár zúčastnit se,“ vysvětlila Kris. Aly kývla a pak se představila Candice, která o nich neslyšela a také jí představila svou sestru, Amandu Michalku, známou také jako AJ. Kris jim navrhla, jestli nechtějí jít s ní a Candice ke jejím příbuzným. Aly s Amandou váhaly, ale nakonec souhlasily. Jenže ještě než odešly, tak se k nim přihnal jakýsi chlápek se slunečními brýlemi, blonďatými vlasy a oblečený do společenského. „Vy jste Aly a AJ?“ zeptal se nejistě.

„Ano, to jsme. Co potřebujete?“ odvětila mu Aly.

„No… víte… plánujeme tady vystoupení někoho slavného a chtěli bychom, aby jste tu vystupovaly vy!“

„Opravdu?“

„Ano. Pojďte za mnou, ukážu vám kde to bude!“ řekl chlápek a dívky šly za ním.

***

Ryan a Damion došli na mýtinu s odpočívadlem a známou chatkou. Oběma klukům se začaly vybavovat různé vzpomínky ze začátku jejich cesty. Ryan přišel k chatě a zaklepal. Nic. Zaklepal podruhé… a zase nic. „Vypadá to, že nikdo není doma,“ zašeptal.

„To nevadí, aspoň si můžeme sednout a odpočinout si, co ty na to?“ navrhl Damion. Ryan souhlasil a poté oba vypustili své Pokémony a vyndali si ze svých batohů něco k jídlu. Když vtom Ryanovi něco došlo.

„Hej, Damione… můžu se zeptat…,“

„Klidně se ptej, rád ti odpovím!“ souhlasil Damion.

„Dobře. Mám jenom jednu otázku. Kde je Gabrielle?“ Damion při té otázce úplně zrudl.

„Prosím… neříkej to jméno… já o tom nechci mluvit…,“ řekl Damion šeptem.

„Ale mě to docela zajímá… jestli jsi jí něco provedl, tak…“

„To ne… šli jsme každý jinou cestou, řekli jsme si, že to tak bude lepší,“ řekl Damion a pak se rozplakal.

„Ale no tak, příteli… já jsem to tak nemyslel… Třeba se k tobě ještě vrátí, uvidíš…,“ utěšoval chlapce Ryan.

„Ale… ale… já… já… jí… pořád… FŇUK!“ plakal Damion.

„To bude dobrý, věř mi,“ mrknul na něj Ryan.

„Ne! To nebude… ona mi řekla, že si potřebuje zlepšit angličtinu, ale já vím, že už se mnou nechce mít nic společného… všechno je to ztracený…“

„Neboj se… tak já jí zavolám, ano?“ navrhl Ryan.

„To nedělej… ještě to zhoršíš…,“ řekl mu Damion a otřel si slzy.

„Dobře,“ souhlasil Ryan. Pak zašustilo křoví a z něj vyskočil Breloom. Ryanovi se rozzářily oči. To byl určitě Jackson! Chtěl si s ním nejenom zabojovat, ale také popovídat si o všem, co se stalo, když se neviděli. A skutečně, za Breloomem vyšel z křoví Ryanův kamarád Jackson. „Co se to tu děje?“ zeptal se automaticky.

„Ahoj, Jacksone! Moc rád tě zase vidím. Vysvětlím ti to později, ano? Vzpomínáš, na můj slib?“

„Slib?“ Jackson se zamyslel. „A jo, ten zápas!“

„Tak kdy to půjde? Rád bych se to totiž dozvěděl…,“

„Teď asi ne. Víte mám špatné zprávy. Rico, ten pytlák uprchl z vězení,“ řekl Jackson a povzdychl si.

„COŽE? JAK?“ zeptali se oba trenéři najednou.

„To nevím. Ale vím, že je tady a že nepřišel jen tak pytlačit. Přišel si pro pomstu.

„Pomstu? To znamená, že nás chce zabít?“ vyvalil oči Damion.

„To nevím, ale musíme být ve střehu!“ řekl Jackson.

„To jo, máš pravdu!“ souhlasil Damion.

***

„Tak a tady to je!“ řekl blonďatý chlápek a ukázal pódium. Aly a Amanda se podívaly. „To máme jako tady vystupovat?“ podivila se.

„Jistě!“kývl muž. Zvláštní bylo, že na pódium nevstoupil. Amanda si na něj stoupla a… někam se propadla. „POMOC! Co se to děje?“ vyjekla.

Pak celou jámu vyplnila klec a tu pozvolna zvedal jakýsi balon. V něm byl Maurice, Beatrix a Sneasel.

„Co to má znamenat?“ zeptala se jich Aly.

„Hej! My máme jenom jednu!“ podivil se Sneasel.

„Aha! Tak to musíme unýst i tu druhou a to rychle!“ řekl Maurice.

„Koho unést? Co jste zač a co to děláte s mojí sestrou?“

„Měli bychom se jí představit!“ řekl Sneasel. Rakeťáci opět začali předříkávat svoje motto:

„Zas budou problémy a sestřička je naše!

Se vším všady!“

„To jsou ale vejtahové,“ zamumlala Kris. Rakeťáci jí ale ignorovali.

„Leť, Weezingu a použij Kouřový útok!“ řekl Maurice a hodil svůj ball.

„Scythere, bojuj!“ povolala svého Pokémona Kris. Oba Pokémoni byli připraveni na příkazy, které jim dali trenéři. Ten Mauricův Pokémon vypadal jako dvě podivné fialové kole spojené dohromady a se dvěma obličeji. Okamžitě se chystal otevřít ústa a vypustit kouř.

„Scythere, připrav se na šavlový tanec!“ řekla svému Pokémonovi Kris. Weezing vypustil odporný, zapáchající tmavozelený kouř, ale Scyther se roztočil a odvál ho. Konečně si mohla Kris toho Pokémona prohlédnout a vytáhla Pokédex. „-WEEZING, JEDOVATÝ PLYNNÝ POKÉMON. PŘI SPECIÁLNÍM PROCESU, KDY SE JEHO PLYNY NAŘEDÍ A DESTILUJÍ, SE VYRÁBÍ PŘÍSADY DO LUXUSNÍCH PARFÉMŮ. PRO WEEZINGA PŘEDSTAVUJÍ ODPORNĚ PÁCHNOUCÍ PLYNY Z ODPADKŮ ÚPLNÉ HODY-“ ozvalo se z něj.

„No fuj! Jak takový parfémy můžou vůbec existovat!“ řekla Candice. „Sneasele, bojuj!“ za chvíli se objevil Candicin Sneasel.

„Tentokrát se ho už bát nebudu!“ řekl ten rakeťácký. „Na ně!“

„Weezingu, bahenní útok!“

„Scythere, řezačku!“ řekla Kris. Weezing vyplivl na Scythera bahno, ale netrefil ho, protože byl rychlejší. Ten na Weezinga skočil a pak ho zuřivě sekal. Weezing se pak skácel na zem. Mezitím Sneasel (ten Candicin) použil ledové střepy, aby uvolnil klec s Amandou. Nakonec ještě propíchl jejich balon a Rakeťáci byli pryč.

„To byli ale cvoci,“ řekla Kris a pak běžela za Scytherem, aby ho pochválila. Pak ještě Sneasel použil na mříže ledový vítr a Amanda byla opět volná.

***

„Hej, Kris, právě mě něco napadlo,“ řekla Aly poté, co Amandu vyprostila ven.

„A co, prosím tě?!“

„Že by ses mohla trošku upravit, aby ti to na tom Poháru slušelo. Neboj se, pomůžeme ti. Chceme se ti odvděčit za to, že jste Amandu zachránily před těmi divnými únosci!“

„Ale to nic nebylo…,“ mávla rukou Kris začala se trošku červenat.

„Neboj se! Bude to taková proměna. Souhlasíš?“

„No tak dobrá, ale nepřežeňte to!“ řekla Kris Aly.

„A já to zaplatím, ty jsi mi zaplatila za loď, tak já zařídím tohle,“ ozvala se Candice.

„Jak myslíte,“ kývla Kris.

***

A tak začala proměna Kris. Nejdřív zašly koupit nějaké nové oblečení, potom koupili ještě nějaké doplňky a nakonec šli do kadeřnictví, aby změnili Krisin účes. Když byly hotové, tak Aly a Amanda šly ještě pro něco a Kris s Candice šly ke Krisině tetě a strýci domů. Kris byla unavená, tak se jenom převlékla do nového oblečení a pak se natáhla na sedačku. Candice si šla požádat o něco k pití a Kris usnula.

***

Bylo asi pět hodin odpoledne a Kris otevřela oči. Candice seděla u stolku ve stejné místnosti.

„Tak co, už je ti líp?“ zeptala se Kris.

„Jo. To mě zmohlo to nakupování!“ usmála se Kris. „Jak ta proměna vlastně dopadla?“ zeptala se ještě.

„Naprosto skvěle. Počkej, půjdu pro zrcátko,“ řekla Candice a vytratila se. Za chvíli byla zpátky se zrcátkem. „Tak se podívej sama!“ Kris kývla a podívala se na sebe do zrcadla a vyvalila oči. Z něj se na ní dívala krásná dlouhovlasá hnědovláska s modrýma očima a delší tupou ofinkou, na sobě měla bílou halenku s polodlouhými rukávy, v úrovni bříška přepásanou a bílé kalhoty. Kris to zrcátko málem upustila.

„Co to má znamenat? Kdo je to? Tohle přece nejsem já!“ řekla s úsměvem a nemohla tomu uvěřit.

„Ta krásná brunetka, kterou tam vidíš, jsi opravdu ty,“ usmála se na ní Candice.

„Opravdu? Tak to mě Ryan nepozná!“

„Asi ne, tak to bude aspoň překvapení,“ řekla Candice. Kris kývla a vstala. A pak vyvalila oči znovu – byla o trošku vyšší než Candice!

„Co to? To jste mi dali nějaké růstové hormony, nebo co?“ zasmála se.

„To ne, měla by sis sednout, nebo se podívat dolů. Mám totiž pocit, že to nezvládneš,“ dělala si starosti Candice. Kris poslechla a podívala se dolů. Měla stříbrné lodičky bez špičky s asi deseticentimetrovým podpatkem.

„COŽE? Co tohle má znamenat?! Koho to napadlo?“ řekla Kris šokovaným tónem.

„To můj nápad nebyl, to Aly a Amanda… říkaly, že tě to ještě víc zkrásní, chtěla jsem jim to rozmluvit, ale…“

„V pohodě, já to nějak zvládnu, neboj se,“ utěšovala jí Kris.

„No jo, ale ty podpatky jsou ještě vyšší, než jsi měla na ten Pohár, víš? Tak se bojím, že si třeba zlomíš nohu, nebo něco…,“ dělala si starosti Candice.

„Neměj strach, zvládnu to,“ mrkla na ní Kris. Pak udělala pár kroků a překvapivě neupadla. „Vidíš, Candie? Nic se mi nestalo!“

„Štěstí začátečníka?“ zamumlala Candice.

***

Po vydatné svačině, kterou si kluci dali, chtěl Jackson splnit Ryanovo přání a dát si s ním zápas v Pokémonu.

„Vyhovuje ti to dva na dva?“ zeptal se.

„Klidně. Jsem silnější, než při našem posledním setkání! Takže se můžeš těšit!“ usmál se Ryan. Jackson mu úsměv opětoval.

Za pár minut už bylo všechno připravené. Jenže… blízko zašustilo křoví.

„Co se to děje?“ podivil se Damion. Jackson i Ryan pokrčili rameny. A za chvíli se to dozvěděli – byl to přesně ten, o kterém mluvili předtím, pytlák Rico. Měl zašpiněný obličej plný škrábanců a jeho oblečení bylo také poškrábané. Na zádech měl svou zbraň, ale tentokrát nešlo o uspávací pušku, ale o brokovnici. Skutečnou brokovnici. Okamžitě si jí sundal ze zad.

„Konečně! Teď vám to nandám! Ani hnout! Nebo…“

„Nebo co? Zabijete nás?“ ptal se Ryan.

„Zavři zobák, spratku!“

„Tak co nám teda uděláte, když se hneme?“ vyptával se Damion.

„UŽ ZAVŘI TU HUBU! A DOST!“ ten chlápek už to nevydržel, popadl brokovnici a stiskl spoušť. Ale nic. „Co to… jak to?“ divil se. Došly mu totiž náboje. Pak se dal na útěk. Ryan popadl Pokéball s Grovylem do pravé ruky a běžel za ním. Pytlák běžel přímo k Jacksonově domku, který měl otevřené dveře, takže kráčel v podstatě do pasti. Když pytlák dorazil do domku tak se ohlédl. Uviděl tam Ryana, jak je už blízko. Ten natáhl ruku s Pokéballem v úmyslu hodit ho do domu. Ryanova ruka už byla uvnitř. Jenže najednou dostal pytlák nápad. Sice odporný, ale třeba ho mohl zachránit. Rychle a prudce zabouchnul dveře. Trenér vydal strašlivý bolestivý skřek a svalil se před domem a svíjel se strašlivou bolestí. Jackson a Damion se okamžitě rozeběhli za ním.

„Co se stalo?“ zeptal se Damion rychle. Ryan neodpověděl a skučel bolestí dál. „Ježkovy oči!“ podivil se strašně Jackson, „Damione, koukni!“

„Co… No proboha to je strašné!“ souhlasil Damion. Když se na Ryana podívali, tak zjistili, že má pravou ruku amputovanou od lokte dolů.

„Potřebuje lékařskou pomoc a to rychle!“ řekl Jackson.

„A co ten pytlák?“ řekl mu Damion.

„Kašli na něj, já pak zavolám Jenny! Rychle! Mohl by ztratit spoustu krve a tak…!“

„Máš pravdu,“ souhlasil Damion. Pak vytáhl mobil a zavolal do nejbližší nemocnice, která byla zrovinka v Petalburgu. Za chvíli přijeli a Ryana naložili na lůžko. Ještě než ho přesunuli do vozu, tak Ryan něco řekl. Mezi tím skučením bolestí to bylo nesrozumitelné, ale znělo to nějak takhle: „Dami…… one…… pozdravuj Kris… a Candie……… Řekni jim……… že jsem je měl rád……… a že…………moje cesta končí…………“ Pak omdlel. Damion vyvalil oči a ty mu zaplnily slzy.

„Ne! Ryane, příteli! Neopouštěj mě! Prosím ne! Nechci o tebe přijít!“ Pak tam přišli zaměstnanci té nemocnice, co tu sanitku řídili, aby všechno zkontrolovali. Damion se jich na něco šeptem zeptal. „Je mrtvý?“

„Ne, není. Utrpěl šok a omdlel, ale dýchá, takže je v pořádku z tohoto hlediska.“

„Opravdu? A co bude dál? Bude moct vůbec normálně žít?“ rozzářil se Damion.

„To nevím, ale jistá šance tu určitě je. Můžete jet s námi,“ řekl chlápek. Jackson jel také, poté, co si Jenny přijela pro Rica podruhé a tentokrát už mu hrozil trest mnohem vyšší, a to za útěk z vězení, za to, že ukradl služební zbraň jedné z vězeňských stráží, že touto zbraní několik stráží zabil a v poslední řadě, že ublížil někomu na zdraví.

***

Mezitím daleko od Petalburgu, na španělském ostrově Bonita Island, zrovna Candice, Kris a její příbuzní večeřeli jednu ze španělských specialit, totiž paellu. Nikdo nepromluvil ani slovo.

„Bylo to opravdu dobré, teto Ramono!“ pochválila jídlo Kris anglicky. Teta jí ale rozuměla a začervenala se. „Gracias,“ zašeptala španělsky.

***

Když šly dívky nahoru do podkroví, kde měli přespat, tak se stalo něco divného. Byly už skoro nahoře, když najednou Kris zakopla a málem se skutálela ze schodů. Měla štěstí, že jí Candice chytila.

„Já ti říkala, že v těch podpatcích neumíš chodit…,“ řekla.

„Ne. Tohle bylo něco jiného. Cítím, že se stalo něco strašlivého… Možná se Ryanovi něco stalo…,“ zašeptala Kris.

„Stalo?“ podivila se Candice.

„Byl to ale jen pocit. Prostě jsem najednou pocítila, že někdo cítí strašlivou bolest… ale byl to jen pocit, ne?“

„To, ano, ale pokud to tak je…,“ zamumlala Candice.

***

Konečně dorazili do nemocnice. Ryana někam odvezli, kam Damion s Jacksonem nemohli.

„Myslíš, že bude v pořádku?“ zeptal se Damion s náznakem obav.

„Doufám, že ano,“ zamumlal Jackson.