Ryanovo dobrodružství

Pohár začíná

Ryan společně se svými kamarády Kris, Candice, Damionem a svou sestřenkou Gabrielle je teď u jezera Statečnosti, kde se koná velká koordinátorská událost pod jménem Wallaceův pohár. Včera se zde konalo slavnostní zahájení společně s velkou karaoke párty a hvězdnými hosty. A dnes odpoledne Pohár konečně začne. Tentokrát tedy mohli všichni odpočívat. Ryana probudil budík až v deset hodin po krásném snu, kdy se mu zdálo, že letěl do Johta s novou leteckou společností, Kate Ryan Airlines. Bylo to opravdu úžasné, protože byl v letadle téměř sám, vedle něj seděla zpěvačka Kate Ryan jako spolupasažér a byla také letuškou a pilotkou. Takže byla v tom snu vícekrát. Ryan se oblékl a odešel do jídelny na snídani, kde už čekala Kris (která hlídala Eeveeho), Candice a Damion. Kris se bavila s Candice a Damion na někoho čekal.

„Ahoj, tak jak ses vyspal?“ zeptala se brunetka.

„Skvěle. Žádné špatné sny. A co vy? Co Eevee?“

„Byl úplně vzorný, že jo, Candie?“

„To byl! Copak ty ho nechceš, Ryane?“ divila se Candice. Ryan pokrčil rameny. „Po poháru se uvidí,“ odpověděl trenér. Pak se otočil na Damiona. „Co se děje? Proč jsi tak zamlklý?“

„Ale nic… nic…,“ zamumlal Damion. Ryan ale asi věděl, co se děje a proto se vydal zpět do pokoje.

***

Vylezl do třetího patra hotelu. A z dveří s číslem 308 vycházel zpěv ve francouzském jazyce jemným dívčím hlasem:

„Nager dans les eaux troubles

Du presque rien…“

http://www.youtube.com/watch?v=reW9LNRMsIY&feature=related

„Zdá se, že Gabrielle to karaoke asi nestačilo,“ pomyslel si Ryan a zaklepal na dveře pokoje.

„Dále!“ ozvalo se zevnitř a Ryan otevřel dveře. Uviděl blondýnku s kratšími vlasy a světle modrýma očima, což byla jeho sestřenka. Na sobě měla světle modrou blůzičku, kterou měla včera na prvním vystoupení, bílou krátkou sukni a jasně modré sandálky na vysokém jehlovém podpatku. „Á, ahoj Rrájene! Co potržebuješ?“ usmála se na něj.

„Mám strach o Damiona… je dneska nějaký zamlklý… co se stalo včera večer?“ Dívka zpozorněla.

„Já myslela, še nis… Jenom jsem si s ním popovídala a on mi ržekl, še mě má poržád rád… nikdy bych ho neopustila, věž mi!“

„Já ti věřím,“ kývl Ryan, „mám už jít?“

„Oui, běš. Sa chvilku budu u vás, jenom si nalakuju nety a navoním se,“ usmála se dívka. Ryan pak odešel pryč.

***

„Všechno v pořádku?“ zeptala se Kris Ryana.

„To víš, že jo! Damione, neměj starosti, bude to dobrý. Za chvilku jí tady máš!“ řekl trenér a vzal si něco k jídlu. Damion kývl. Kris zatím někam odešla, koupit si nějaké věcičky na soutěž. Candice tam s nimi zůstala a čekala. A za chvíli přišla Gabrielle, s tácem v ruce, na kterém byl nějaký ovocný salát. Posadila k Damionovi, který úplně zmrznul. Pak se na něj otočila a oslovila ho.

„Dami? Jak se ti líbím?“

„Vypadáš skvěle, sluší ti to,“ usmál se Damion a skryl rozpaky.

„A nevšiml sis něšeho nového na mě?“

„Ne. To ne…,“ odvětil Damion. Gabriella vyvalila oči. Pak si opatrně sáhla na obličej. „Sacrebleu! Já je sapomněla! Omluvte mě, sa chvilišku jsem spátky!“ s těmito slovy odběhla od stolu.

„Co se jí stalo?“ divila se Candice.

„Nevím,“ pokrčil rameny Ryan.

***

Asi za pět minut se Gabrielle vrátila a Ryan hned poznal, na co zapomněla. Na nose měla slabounké brýle s tenkou modrofialovou obroučkou ze tří stran a silnějšími modrými stranicemi.

„Tak so? Líbí se ti?“

„Moc ti ty brejlky sluší,“ usmál se Damion, „a zvýrazňujou ty tvoje nádherný oči!“

„Merci,“ usmála se dívka.

„Gabri? Proč je nosíš, když nemusíš?“ otočil se na ní Ryan.

„Neslyšel jsi o módním doplňku? Máma mi taky ržíkala, še mi to s nimi moc sluší a še vypadám líp s nimi, neš bes nich. A není pravda, še je úplně nepotržebuju,“ vysvětlila Gabrielle.

„No já nevím, já to tak neberu… ale nebudu se smát, nejsem malej,“ řekl Ryan. „Ale teď jsem si vzpomněl… na někoho kdo by se ti smát mohl.“

„Kdo? To by musel být někdo fakt tupej, aby se smál někomu, kdo nosí brejlky,“ odvětila mu Gabrielle.

„Třeba ten hňup, kterýho jsme potkali, když jsem byl na cestě do Lávového města…“

„S tím si nedělej starosti, vyřídil jsem to,“ ozval se Damion.

Tak se všichni bavili a jedli, až k nim přiběhla Kris, která byla úplně udýchaná.

„Co se děje?“ divil se Ryan.

„Po-po-pohár… posunuli to…… začne to už za půl hodiny…“

„Aha… Tak to sebou musíme hodit, pojďte!“

***

Z hotelu odešel Ryan, Kris, Gabrielle a Damion. Nevěděli jestli se potkají s Kate nebo Allie, ale s Ashem a spol. se měli setkat určitě.

„Kris, jsi v pohodě?“ zeptal se jí Ryan.

„Eh… jasně… eh…,“ oddechovala Kris.

„Na, vezmi si něco k pití, takhle tam přece nemůžeš,“ řekl jí Ryan a podal jí láhev.

***

Konečně dorazili k aréně. Už nevypadala tak impozantně a úžasně jako včera, ale to bylo tím, že bylo denní světlo. Před arénou se hromadily davy lidí, větší než včera, ale to bylo proto, že tohle byla mezinárodní koordinátorská událost. Před vchodem potkali staré známé ze včerejška.

„Ahoj!“ křičel nadšeně Ash.

Vzápětí obdržel herdu do zad od své sestry aby se zklidnil, ale i ona se zbytkem skupiny se připojili k pozdravu. Ryan si vzpomněl, že jeho francouzskou sestřenku ještě nepředstavil.

„Hej, Ashi, Alex, Matte!“ oslovil všechny tři najednou, „chtěl bych vám někoho přestavit. Všichni se otočili na něj a Gabri. Damion zrudl.

„Bude mi potěšením," usmál se Matt, protože uhodl o koho jde. Ostatní si ji jen prohlížely kritickým okem a neřekly nic.

„Gabrielle Latendressová, těší mě,“ usmála se Gabrielle.

„Ahoj. Rád poznávám tak krásnou dívku s úžasným hlasem,“ pozdravil možná až příliš přehnaně Ash, protože ucítil další herdu, až ztratil hlas a nedokázal pokračovat. „Ahoj. To byl Ash a já jsem Alex,“ usmála se mírně studeně Alex.

„Je mi ctí, Jsem Matt Warren,“ představil se Matt. Blair vyletěla se zadní pozice, kde až dosud byla.

„Nyooo,“ vydala podivný zvuk a prohlížela si ji. „Tys včera vyhrála soutěž viď?“ rozzářila se a překvapenou Gabrielle prudce objala. Byla by pokračovala, kdyby ji Matt nechytil za ruku a neodtáhl zpátky. Alex nevěřícně kroutila hlavou a Ash se jen smál. Gabrielle, lehce otřesená překvapením si sundala brýle, aby zjistila, jestli nemá poškozená skla. Když zjistila, že jsou v pořádku, tak si je nasadila zpět na oči a řekla: „Tak půjdeme dál, non?“

„Hai,“ souhlasila Alex a jako první vyrazila, následována početnou skupinou.

„Hai? Co to znamená? Nějaká johtovská hatmatilka?“ pošeptal Ryanovi Damion.

„To asi znamená ano,“ odpověděl mu kamarád.

V hale se rozdělili. spíše se od skupinky oddělila Candice a Gabrielle, které šly najít dobré místo. Zbytek měl v úmyslu soutěžit. Svým příchodem způsobili v šatnách mírný rozruch jak se jich tam najednou objevilo tolik a snažili se objevit nějakou volnou skřínku. Nakonec se jim to podařilo a začal další rozruch jak se najednou převlékali, máchali rukama, ztráceli rovnováhu a hledali ztracené věci. Když se všichni zdárně převlékli, šatna už byla plná soutěžících čekajících jen na to, až se na obrazovce, která visela vedle dveří na jeviště, objeví moderátorka Marian. Za chvíli se tak skutečně stalo. Na pódiu se objevila hnědovlasá žena ve žlutých šatech, která Ryanovi a Kris nápadně připomínala Vivian, moderátorku z Hoennu. Dáma chytla mikrofon a začala. „Vítám vás všechny u dnešního Wallaceova poháru, který je mezinárodní soutěží! Dále vám představím naši čtyřčlennou porotu!“

„Jako první! Prezident Soutěžního svazu, Raoul Contesta!“ oznámila Marian.

„Tato soutěž bude určitě velmi zajímavá,“ prohlásil stařík v červeném.

„Jako druhý! Sukizo, předseda Pokémoního fanklubu!“

„Bude to pozoruhodné!“ řekl Sukizo.

„Třetí, sestra Joy!“

„Bude zajímavé sledovat, jak spolu budou zápolit koordinátoři ze všech regionů,“ oznámila.

„A jako poslední! Slavný a úžasný Wallace!“

„Děkuji. Uvidíme zde určitě velkou přehlídku vodních Pokémonů,“ řekl tyrkysovovlasý muž.

„A jako první soutěžící je tu Allison Grainová ze Solaceonu! Allison už získala dvě stužky, takže už je zkušená koordinátorka,“ rozhrnuly se závěsy a Allison vešla. Měla na sobě fialovou halenku, bílou sukni a bílé botičky na podpatku. „Tak se předveď, Starmie!“ řekla dívka a hodila ball do vody. Z ní vyplaval fialový hvězdicovitý Pokémon s červeným jádrem, které zářilo jako rubín. „-STARMIE, TAJUPLNÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FORMA STARYU. JEJÍ JÁDRO MŮŽE ZÁŘIT VŠEMI BARVAMI DUHY. PROTO SE JÍ PŘEZDÍVÁ MOŘSKÝ DRAHOKAM-“ ozvalo se z Damionova Pokédexu.

„Tak! Je čas! Starmie! Použij záblesk!“ řekla dívka a Starmienin drahokam se rozsvítil jasně růžovo-červeně. „A teď rychlý točivý útok!“

Starmie se roztočila tak, že rozháněla vodu kolem sebe a svítila do arény. Nakonec Pokémon vyskočil z vody, posvítil na celou arénu a skočil k Allie. „Vážně krásné představení. Osm bodů.“ hodnotil Contesta. „Pozoruhodné! Sedm a půl bodu,“ pokračoval Sukizo. „Starmie vskutku zářila. Osm bodů.“

Zbýval jen Wallace. „Starmie se neříká vodní drahokam pro nic. Allison nám předvedla jak skutečně nádherná může být! Osm bodů.“ Kladné hodnocení sklidilo hlasitý potlesk a slova se opět ujala Marian. „Pokud se nemýlím, celkový součet je 31,5 bodu! Dobré skóre,“ další jásot a Allison odešla z pódia.

***

Allie se vrátila do šaten k přátelům a minula se s drobnou fialovlasou dívkou, která měla zakryté levé oko. Byla trochu nervózní, ale to pokaždé, takže si už zvykla. K soutěžení to patřilo. Přátelé se k ní nahrnuli, aby ji pochválili a okomentovali její výkon, zatímco ona dívka předváděla svého Mantykeho.

Když skončila, jako by někdo zapnul zvuk, který byt doteď přehlušen diskuzí s Allie a na obrazovce se opět objevila Marian.

„Soutěžící číslo tři je Matt Warren! Matt pochází z Johta, z města Palmové Kopce!“ Matt vyrazil směrem k pódiu. Nervozita ho moc netrápila, z podobnými věcmi už měl své zkušenosti. V bílých rukavicích se mu objevil Pokéball, uzavřený v modrém obalu.

„Staryu, pojď ven!“ vodní Pokémon ve tvaru pěticípé hvězdy se zjevil v záplavě blankytně modrých hvězd.

Damion v šatně opět vytáhl Pokédex. „-STARYU, HVĚZDICOVÝ POKÉMON. DOKUD JE DRAHOKAM V JEJÍM STŘEDU CELÝ, MŮŽE SE ZREGENEROVAT, I KDYBY BYLA ROZŘÍŠTĚNA NA TISÍC KOUSKŮ.

„Staryu, rychlý točivý útok!“ hvězdicový Pokémon se potopil až na dno bazénu a začal se točit. Voda se pomalu ale jistě začala hýbat.

Za moment byl uprostřed bazénu vodní vír. „Wow, vodní vír,“ komentovala Marian. Matt pokračoval. „Bublavý útok, teď!“ ze středu víru začaly do vzduchu létat bubliny. „A hvězdicový útok!“ bubliny následovaly zlaté hvězdy, které při kontaktu s bublinami stejně jako ony praskly, a utvořily tak zlatomodrý mlžný závoj. Staryu vyjel po víru až na jeho okraj, a pak skočil před Matta.

„Tohle bylo opravdu šokující. Viděli jsme před chvílí vystoupení vývojového stádia a Staryu se mu téměř vyrovnal, možná Starmie i předčil. Osm a půl bodu,“ usoudil Contesta.

„Pozoruhodné!“ řekl jako obvykle Sukizo a na stolku se rozsvítilo číslo 6,5.

„Úžasné vystoupení. 6 bodů,“ oznámila Joy.

„Narozdíl od Starmie nám Staryu předvedl více svou vodní podstatu a to se cení. Osm bodů,“ oznámil bývalý trenér stadionu. Diváci v hale opět spustili aplaus a na velké obrazovce se objevilo číslo 29.

***

Uplynulo patnáct minut a vystoupilo další čtyři koordinátoři. A pak se dostala na řadu Damionova kamarádka Kate se šťastnou sedmičkou. Vystoupila na pódium a připravila si svůj ball v obalu a s bublinkovou pečetí. „Gorebyssi, volím tebe!“ v záři růžových bublinek se vynořil světle růžový Pokémon s tělem úhoře a protáhlými ústy. Ryan s Damionem ho zatím zkoumali svými Pokédexy. „-GOREBYSS, JIHOMOŘSKÝ POKÉMON, DALŠÍ VÝVOJOVÉ STÁDIUM CLAMPERLA. JEHO DLOUHÉ NÁDHERNÉ RŮŽOVÉ TĚLO JE NEJKRÁSNĚJŠÍ NA JAŘE-“ ozvalo se z Damionova přístroje.

„Použij sebeochranu!“ Růžové tělo Pokémona se zeleně rozzářilo. „A teď vyskoč a vodní kruh!“ Gorebyss vyskočil s vody a zeleně zářící tělo měl obklopeno třpytivými kapičkami vody.

„Velmi povedené představení, a co nám řekne porota?“ otázala se Marian.

„Krásný Pokémon, a stejně krásné vystoupení,“ prohlásil Contesta a na tabuli u jeho stolku se objevila osmička.

„Zajímavé. Sedm bodů.“ To byl Sukizo.

„Ačkoli žiji u moře, Gorebysse jsem ještě neviděla a teď jsem okouzlena. Dávám sedm bodů,“ usmála se Joy.

„Mořští Pokémoni jsou skutečně nádherní, tak jako tento,“ a na Wallaceově tabulce se rozsvítila sedmička.

„A to činí třicet bodů pro Kate!“ oznámila Marian a Kate se vrátila do šaten.

***

Teď byli rozděleni na dva hloučky. Jeden tvořili Allie, Matt a Kate, protože ti už to měli za sebou, a v druhém byl zbytek, který to teprve čekalo. Moc nemluvili, až na Blair která se snažila s každým navázat hovor, ale protože se jí to nedařilo, tak pozorovala jak si vedou další soutěžící. Už jich se jich celkem předvedlo patnáct.

„A naším dalším soutěžícím je Blair. Blair pochází z Lancre, které se nachází ve Středových horách v Johtu,“ zarazila se, protože Blair vyšla na jeviště a ukázala se tak v celé své kráse. Na hlavě měla svůj neodmyslitelný klobouk, se zvláštně zakončenou špičkou. Tmavě modré tričko, pokud by se tomu dalo tak říkat jí zakrývalo jen horní část hrudníku. Přes něj měla černou bundu, která byla u krku zakončená ochlupením, jaké bývá v zimních bundách. Narozdíl od trika, které nemělo rukávy, jí bunda ruce zakrývala a byla rozepnutá, aby ukazovala co nejvíce. Její kalhoty, také černé, nebyly o moc delší než obyčejné kalhotky. Nohy jí od půlky stehen zakrývaly černé punčochy.

Chvíli byla odmlka, než se Marian vzpamatovala. Diváci na ni nezakrytě zírali a ona se trochu vyzývavě usmála.

„Tak to je velmi neobvyklé,“ začala komentátorka, ale dál se nedostala, protože Blair si až teď všimla porotcům a teď se k nim rozeběhla. Než stačil kdokoli cokoli udělat, už byla u nich a objímala je svým osobitým stylem.

„Nyooo. Tak ráda vás poznávám!“ pištěla nadšeně. Naštěstí to netrvalo dlouho a rozhodla se, že je načase něco předvést.

„V šatnách chlapci zírali na obrazovku s otevřenou pusou a dívky nevěřícně kroutily hlavou.

„To je taková pořád?“ zeptal se Ryan, aniž by od obrazovky odtrhl oči.

„Jo, je,“ odpověděl mu Ash a stejně jako jeho kamarád stále zíral.

„Milotiku! Pojď ven!“ z Pokéballu vyletěl nádherný hadovitý Pokémon, obklopený spoustou modrých bublin a skočil rovnou do bazénu, zatímco bubliny se odrazili od hladiny vody a rozletěly se po hale.

Ash vytáhl Pokédex. „-MILOTIC. NĚŽNÝ POKÉMON. MILOTIC DOKÁŽE ZMÍRNIT LIDSKÝ HNĚV A NENÁVIST UVOLŇOVÁNÍM KONEJŠIVÝCH FREKVENCÍ ZE SVÉHO TĚLA-“

Milotic se vynořil a kousek jeho těla se vynořil nad hladinu. Blair vyhodila klobouk do vzduchu, odrazila se, udělala přemet a usadila se na těle svého Pokémona. Pak se oba dva ponořili pod hladinu. Když byli úplně na dně, Blair se pustila. Milotic se kolem ní obtočil, ale nechal jí dostatečně velkou mezeru pro pohyb. Pak začal ve spirále stoupat vzhůru, Blair se začala točit kolem své vlastní osy a stoupala společně s ním.

„Úžasné. Blair s Milotikem nám předvádí své plavecké umění!“ v tu chvíli ty dvě rozrazily vodní hladinu a vyletěli do vzduchu. Jak byla Blair promočená, tak jí bylo vidět ještě více než obvykle. „Zmatení prosím,“ požádala svého Pokémona. Oba je obklopila modrá záře a zůstaly viset ve vzduchu. „Teď vodní pumpu prosím,“ hadí Pokémon na ni vypustil mohutný proud vody a ona na něm vystoupala až ke stropu. Pak skočila dolů. Milotic se taky spustil a oba dva se začali točit. Jak spadli dovnitř, vystříklo do vzduchu velké množství vody a vytvořilo tak krásný závěr představení. Milotic odvezl Blair ke kraji a když už byla její trenérka na zemi, oba se uklonili.

„Tak to bylo nádherné! Už dlouho jsem nic takového neviděla!“ prohlásila obdivně Marian.

„Jednoduše perfektní. Devět bodů,“ usoudil Contesta.

„Super pozoruhodné!“ usmál se Sukizo a dal 8,5 bodu. Joy pak přidala další osmičku.

„Tomuhle se říká umění vody. Práce koordinátorky s vodním Pokémonem byla vskutku výjimečná. Sedm a půl bodu,“ dokončil verdikt Wallace. Na světelné tabuli teď svítilo číslo 33.

***

„A nyní přivítejte místního rodáka! Číslo 27, Damion z Dvojlistového města!“ oznámila Marian. Damion přišel na jeviště, celý roztřesený. Gabrielle ho sledovala se zaujetím. „To je můj Dami,“ zašeptala a usmívala se.

„Fl-floatzele… Tak pojď!“ řekl nervózně a hodil ball. Z něj se v záplavě modrých blesků objevil Floatzel.

„Skoč do bazénu!“ řekl mu Damion. Floatzel poslechl a pak pod vodou nafoukl svojí „vestu“.

„Vodní dělo! A zkus sonický třesk!“ Floatzel teď lehce vyskočil z vody, vypustil vodu ze sebe a tu rozehnal zvukovou ránou. Vznikl třpytivý efekt kapiček.

„To bylo velice pěkné,“ komentovala Marian.

„Souhlasím s Marian,“ kývl Contesta „sedm bodů.“

„Pozoruhodné,“ na Sukizově stolku se objevila sedmička.

„Líbilo se mi to. Prosté, jednoduché a elegantní,“ další sedmička.

„Jak řekla sestra Joy, v jednoduchosti je krása. Sedm a půl bodu,“ dokončil hodnocení Wallace. Na obrazovce svítilo číslo 28,5 a Damion s Floatzelem odešli spokojeni.

***

„Na řadě je soutěžící číslo dvacet osm! Alex Dylanová z New Barku!“ Alex vešla na pódium v blankytně modrých šatech které si dopoledne koupila a chlapci museli uznat, že vypadá velice dobře. Vytáhla svůj černo-zlatý Pokéball, uzavřený v modrém pouzdře.

„Slowkingu, je čas!“ na jevišti se objevil sloup modrých plamenů, které se stáhly k zemi a odhalili tak růžového Pokémona se škeblí na hlavě. Ash zaslechl pípání Pokédexu. „-SLOWKING, KRÁLOVSKÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FORMA SLOWPOKA. DÍKY JEDU, KTERÝ MU VSTŘIKUJE SHELLDER DO HLAVY, ZÍSKAL NEUVĚŘITELNOU INTELIGENCI. NĚKTEŘÍ JEDINCI SE DOKONCE CHOVAJÍ JAKO LIDÉ-“

„Použij psychický útok,“ Slowkingovy oči se rozzářily modrou barvou a hned nato začal celý bazén zářit stejnou barvou. „Nahoru!“ Alex názorně prudce zvedla ruku a voda v bazénu se pomalu začala zvedat.

„To je ohromná síla!“ podivovala se Marian a voda už byla venku úplně. Stále si ale zachovávala svůj kvádrovitý tvar. „Toč!“ zatočila se na podpatku Alex. Slowking se začal soustředit a voda se začala točit. Nejdříve pomalu a pak nabírala na otáčkách, až vytvořila elipsu. „Stop!“ a voda se na jeden ráz zastavila. Slowking věděl že to je konec a vrátil vodu zpět do bazénu.

„Slowking má obdivuhodnou psychickou sílu a dokáže s ní dělat velmi zajímavé věci,“ komentovala Marian.

„Skvělá spolupráce Pokémona a koordinátorky. Nemluvě o úžasné psychické síle. Sedm bodů,“ oznámil Contesta.

„Úžasné!“ kývl Sukizo a dal 7,5 bodů. Sestra Joy přidala osm.

„Psychická síla nad vodou… úžasné. Slowking byl výjimečný a to musíme ocenit. Osm bodů!“ řekl Wallace.

Na světelné tabuli teď zářilo číslo 30,5.

***

„Nyní přichází Kris z Liliového města!“ oznámila Marian a na pódium vešla Kris v bílých šatech, které vybírala společně s Damionem.

„Tak pojď ven, Luxio!“ zvolala a zvolila si jako jedna z mála účastníků nevodního Pokémona.

„Tak tohle je tedy překvapení! Co nám asi předvede elektrický Luxio?“ zeptala se Marian.

„Nabij se!“ Luxio poslech a začal shromažďovat elektrickou energii, až úplně modře jiskřil.

„A teď šokovou vlnu!“ Luxio všechnu svou energii vypálil do bazénu, který se rázem „rozsvítil“ a byl světle modrý.

„Na to, že Luxio není vodní Pokémon to bylo dobré, sedm a půl bodu,“ číslo se objevilo na Contestově tabuli.

„Zajímavé,“ řekl Sukizo a na jeho tabuli se objevilo stejné číslo jako předtím.

„Musím říct že jsem nečekala že Kris použije vodu i bez vodního Pokémona, ale zadařilo se,“ a dala stejný počet bodů jako oba předchozí porotci.

„Kombinace vody a elektřiny je velmi zajímavá a Kris dokázala skloubit dva protichůdné živly. Osm bodů!“ zakončil Wallace. Na velké tabuli se rozsvítilo číslo třicet celých pět. Tak tohle Kris opravdu nečekala a odešla s velkým úsměvem.

***

„A teď, jeden z posledních soutěžících, soutěžící číslo čtyřicet sedm! Ash Gray z města New Bark!“

Ash vystoupil na pódium. I když tohle už jednou zažil, byl dost nervózní a přísahal si, že to už víckrát neudělá. Vytáhl Buizelův Pokéball, který byl teď celý modrý a měl pečeť.

„Tak jdeme na to!“ vyhodil ball do vzduchu a na zem se v záblesku bílého světla snesl oranžový vydří pokémon, obklopený bublinami. Ash chytil Pokéball a pokračoval.

„Buizele, sonický třesk!“ z jeho ocasu vyletěla vzdušná vlna, a popraskala bubliny, které vytvořila pečeť. „Teď ostrý vítr!“ Buizelovy ploutve na rukou se rozzářily a on s nimi švihnul a vytvořil tak bílou energii ve tvaru půlměsíce, která rozpůlila vodu v bazénu. „Leť!“ Buizel vyskočil, začal točit svým ocasem a vlétl do vzniklé mezery, která se v okamžení začala zavírat. Když vyletěl ven, zavíral se už i konec trhliny. „Vzdušnou ránu!“ Buizel švihl ocasem, a zavírající vody se rozletěla a utvořila vějíř. Pak do něj poslal ještě jednu a vytvořil tak třpytivý déšť.

„Tak tohle byla skvělá ukázka vodního Buizela. Šest a půl bodu.

„Skvělé!“ kývl Sukizo a dal sedm bodů. Joy přidala také sedm bodů.

„Ano. Spojení vodního Pokémona a jeho zvukových útoků byla úchvatná. Sedm bodů,“ řekl Wallace. Na světelné tabuli teď bylo číslo 27,5.

***

„A nyní k závěru! Číslo 53, Ryan Conolly z Littlerootu!“ oznámila Marian.

„Tak pojď, Eevee!“ zvolal Ryan a v záplavě hvězd se objevil roztomilý Pokémon.

„Stínovou kouli! Několikrát!“ přikázal Ryan. Eevee vypustil několik černofialových koulí, který vytvořily kruh nad vodou.

„A teď je zasáhni hvězdicovým útokem!“ Eevee vystřelil hvězdné paprsky přímo do kruhu a ničil jednu stínovou kouli za druhou. Až nakonec se objevil žluto-černo-fialový třpyt.

„Další nevodní pokémon, přesto pěkné. Sedm bodů,“ ohlásil Contesta.

„Zajímavé,“ prohlásil Sukizo a dal taky sedmičku.

„Eevee je roztomilý a jeho představení se mi líbilo, ačkoli nemělo nic společného s vodou,“ řekla Joy a dala šest a půl bodu.

„Šikovnost koordinátora nespočívá okouzlit s tím co má, ale s tím co nemá,“ prohlásil Wallace a dal sedm bodů. Na světelné tabuli svítilo Ryanovo skóre: 27,5 bodu. Stejně jako jeho starý kamarád z Johta.

***

Všichni se teď shromáždili v šatně a čekali na výsledek. Už to začalo být docela nudné a otravné, když vtom se ozvala Marian.

„Omlouváme se vám, za delší dobu rozhodování, ale už jsou tu výsledky a postupující šestnáctka! Tito koordinátoři se utkají zítra ve vyřazovací části!“ Marian ukázala na obrazovku. A vypadalo to, že všichni splnili povinnost. Tedy až na Ashe a Ryana. Těm to o vlásek uniklo.

„Tak! To je pro dnešek vše! Loučí se s vámi Marian od Jezera statečnosti! Ahoj a těším se zítra!“ ozvala se Marian a odešla. Spolu s ní i všichni porotci.

***

Nad arénou se už pomalu stmívalo a všichni se rozdělili. Ryan se rozloučil s Kate a Allie a vydal se směrem k hotelu.

„Teda, to byla skvělá soutěž!“ pochvaloval si Damion.

„Jak pro koho,“ odvětil mu Ryan.

Když došli do hotelu, tak si dali večeři a odešli do svých pokojů. Až na Ryana, který si ještě sednul k počítači. Napsal tam facebook a přihlásil se. Najel si na profil Barry a tam ho čekalo překvapení. Stálo tam: Ve vztahu s Colinem Fitzpatrickem. Ryan zamrkal a pak se chytil protézou za hlavu. Začalo mu být opět děsně smutno. Snažil se přes to dostat a rozkliknul si konverzaci s Barry. Chtěl jí aspoň popřát k narozeninám, když už bylo desátého března… Tak pak napsal: Barry, z celého srdce ti přeju všechno nejlepší k dnešním narozeninám a hodně lásky. Když psal slovo lásky, tak mu z očí začaly kapat slzy. Věděl, že už nemá šanci a že už se s tou dívkou neuvidí. Ani si nevšiml, že Barry odepsala jéé, děkuju a usmívajícího se smajlíka, pak se odhlásil a odešel pryč do svého pokoje. Damion už tvrdě spal na své posteli. Aspoň nikdo neuvidí Ryana plakat.