Ryanovo dobrodružství

Pohár končí

Další den u jezera Statečnosti. Ale tento měl být zvláštní. Byl totiž poslední. Wallaceův pohár se chýlil ke konci a dnes měla být rozluštěna hádanka, kdo získá univerzální Vodní stužku. Také se měl konat ples, kterým se mělo vše zakončit. Proto dnes byl začátek turnaje už v deset hodin dopoledne, aby se stihlo všechno připravit.

Ryan se sešel s přáteli už v devět hodin ráno.

„Tak co bude dál?“ ptal se Damion, „měli bychom jít. Už tu není, co bychom tu měli dělat. Ani já, ani ty, ani Kris jsme nepostoupili. Je čas.“

„No tak. To tady vážně nechceš zůstat? Bude ples… a taky můj zápas! Ten bude už zítra!“ mrkl na něj Ryan.

„No tak, Dami… Pršese nepůjdeme… moc ráda bych si s někým satansovala…,“ usmála se na něj Gabriella.

„Já souhlasím, zůstaňme!“ přidala se Candice.

„No tak dobře. Přesvědčili jste mě. Ještě dneska zůstanu,“ řekl jim Damion.

***

Mezitím v přístavu u jezera připlula velká osobní loď. Byla asi pravděpodobně z Johta. Když všichni vystoupili, objevil se na tabuli se spoji odjezd do Johta ještě dnes večer. Na tuto loď chtěla jít Kate, protože už neměla nic jiného na práci.

Z této lodi vystoupil taky nějaký kluk a vydal se směrem k aréně. Měl černé vlasy a černé oči, na sobě černé triko, černé tříčtvrteční kalhoty a obvázané nohy. Podíval se na hodiny a zjistil, že za chvíli má začít další část poháru. Počkal tedy chvíli a pak spatřil několik lidí, jak jde k aréně v čele s povědomým bělovlasým klukem. S ním tam byly ještě tři dívky a jeden blonďák.

„Ryane! Tady! Ahoj!“ ozval se černovlasý kluk.

„Jé, Shane, co ty tady?“

„Slyšel jsem, že je tu nějaká soutěž, tak jsem se přišel podívat… budeš mi toho muset hodně vyprávět o Hoennu. A kdo jsou tví přátelé?“ zeptal se Shane. Ryan mu postupně představil Damiona, Kris, Candice a Gabriellu. Teď už čekali jen na otevření. Ostatní se dozvěděli, že Shane je jedním z Ryanových kamarádů ze školy z Johta. Pak počkali před arénou na ostatní.

***

Všichni se dostali dovnitř arény a počkali tam. Za chvíli potkali staré známé přátele. Byl tam Ash, Alex, Blair, Matt, Whitney, trenérka jednoho z johtovských stadionů a ještě dvě jiné starší dívky. Obě už Ryan poznal, brunetka byla starší sestrou Alex a brýlatá blondýnka její kamarádka.

„Ahoj! Tak Jste připraveni na konečnou část?“ zeptal se kamaráda Ryan.

„To si piš!“ dostalo se mu souhlasné několikahlasé odpovědi. „Ryane? Kdo je to?“ zeptal se ho Shane.

„A kdo jsi ty?“ opáčil Ash.

„Shane Wilson. Trenér a cestovatel. Těší mě.“

„Ash Gray. Trenér. Nápodobně.“

„Ty jsi z Johta, co? Ryan mi říkal… ale nikdy jsem tě neviděl.“

„Ty jsi odtamtud taky?“ zeptal se Ash studeně. Ten kluk se mu totiž absolutně nezamlouval. „Klid, Ashi,“ položila mu ruku na rameno Claire. Jen kývl na znamení, že rozumí.

„Hm. No, já půjdu najít nějaká místa. Uvidíme se později,“ řekl Shane a odešel.

„Co to bylo za divnýho týpka?“ podivila se Alex.

„Jeden z mých kamarádů z Johta,“ vysvětlil Ryan, „ale prosím vás, nikdy se nezmiňujte před ním o jeho bratrovi, nebo ho přivedete do nepříčetnosti… stala se mu taková tragédie v rodině a on a jeho bratr přežili… nenávidí se…“

„Ok,“ řekla Claire, než stačil Ash něco namítnout.

„Tak pojďte najít nějaký ty místa, ne?“ navrhla Kris.

„Souhlas,“ řekla Whitney, která doteď mlčela, narozdíl od Blair s Melody, které si něco šeptaly.

„My asi půjdeme do šaten,“ kývla daným směrem Alex.

„Tak hodně štěstí!“ ozvaly se Kris a Candice.

„Díky!“ poděkovaly obě dívky a oddělily se od skupiny.

***

„Vítám vás u posledního dne Wallaceova poháru! Dnes se už dozvíme vítěze. Nyní ale přistupme k semifinálovým duelům! Přivítejte Allison Grainovou a Alex Dylanovou!“ oznámila Marian.

Všichni diváci začali jásat a tleskat, a protože obě dívky vešly na pódium zároveň, nebylo od sebe možné fanoušky rozeznat.

„Jako obvykle tu máme naše tři porotce a Wallace, kteří budou dnešní zápasy soudcovat!“ opět propukl hlasitý jásot, i když především kvůli Wallaceovi.

„A teď nás čeká zápas samotný! Obě soupeřky mají pět minut aby odebraly protivnici co nejvíce bodů, a přitom předvedly krásu svých Pokémonů! Začněte!“

Alex vytáhla Pokéball se svým Pokémonem „Do toho, Smoochum!“ malá růžová Pokémon se objevila v záplavě růžových srdcí, a pak použila sladký polibek, který poslala divákům, kteří nadšeně jásali.

„Je na čase využít vodní prostředí! Piplupe, tak pojď!“ z Allienina ballu vyskočil v záplavě bublinek tučňáček s roztomilýma očičkama.

„Začneme, Smoochum!“ zavelela Alex. „Sladký polibek!“ Smoochum přitiskla pacičky na své rty a pak se rozmáchla a vypustila na tučňáčího Pokémona spoustu srdíček, které chvíli poletovaly kolem ní, a pak zamířila k protivníkovi. Allison hned ztratila pět bodů.

„Tak tohle nevypadá pro jednu ze soutěžících nic dobrého! Piplup je zmaten!“ oznámila Marian. Allie se ale pousmála.

„Použij bublinkový proud!“ Piplup vystřelil bublinky do všech směrů, jak byl zmatený. Bylo to nebezpečné, ale nebylo úniku.

Alex taky přišla o pět bodů, ale jak Piplup neodhadl směr, přišla Allison o tři.

„Sněhový útok!“ Smoochum vypustila proud studeného vzduchu plného sněhu, který bubliny proměnil v led, ty tím pádem praskly o zem ještě dříve, než se dostaly k cíli.

„Tak něco jiného. Vodní vír!“ Piplup vytvořil v bazénu vír, která poslal na malého soupeře. Zdálo se, že se otřepal.

„Použij blizard!“ Smoochum se zhluboka nadechla a pak začala foukat mocnou sněhovou bouři. Ta vodu zmrazila a led se rozpadl. Přesně tak to Allie očekávala. Protože útok Alex nečekaně nevyšel, ztratila deset bodů.

„Zkus znovu sladký polibek a až začne účinkovat, použij sněhový útok!“

Allie se ale usmívala. „Piplupe, vyhýbej se srdíčkům a pak bude čas na štít!“

Piplup poskakoval a různě se vyhýbal polibkům malého Pokémona. Pak došlo na sněhový útok, který Piplupa zasáhl. Že by to byla zvláštní taktika? Pak se rozzářil a odpálil paprsek s dvojnásobnou silou na Smoochum.

„Smoochum, ne!“ zděsila se Alex.

„Aha! Tak to byla zvláštní taktika! Dost dobrý!“ oceňoval Allie Damion.

Když světlo pohaslo, odhalilo omráčenou Smoochum, která se chvíli potácela, a pak padla na zem. V tu chvíli se ozval zamítavý zvuk a na stolech porotců se objevil červený kříž. „A je to tu! Allison nečekaně porazila Alex a dostává se do finále!“ Její příznivci začali jásat a tleskat, zatímco ti Alexini zaraženě seděli.

Alex odvolala Smoochum a uvolnila místo pro další kolo.

„Tahle holka má něco do sebe,“ ohodnotil Allie Shane.

„To máš pravdu. Tak já teď odejdu. Na finále mi můžete zavolat! Ahoj!“ řekl Ryan a spolu s Kris se chystal odejít.

„Tak ahoj, a neboj, zavoláme,“ slíbil Ash. Amanda se otřásla a ťukla se do čela.

***

Ryan a Kris už opustili arénu Valor. Kris se ještě ohlédla a pomýšlela na to, co se tam odehrává. Potom svůj pohled oprostila od arény.

„Tak kampak půjdeme?“ zeptal se Ryan.

„Jejda… já vůbec nevím! Není tu nějaká kavárnička? Restaurace?“

„Restaurace ano, ale ta je daleko… nekoupíme si něco u stánku a neposadíme se na lavičky k jezeru? Bude to hezký…“

„Tak jo!“ souhlasila Kris.

Pak šli ke stánkům, tam Ryan koupil dívce a sobě kelímky ledové tříště a hamburgery. Všechno si odnesli k jezeru a posadili se na lavičku. Kris se zájmem pozorovala hladinu a jako by na něco čekala.

„Jak ti je po včerejšku?“ zeptal se trenér.

„Už bylo i líp. Víš, jsem moc ráda, že jsi tu se mnou…,“ řekla dívka a nějak zrudla.

„Copak se děje?“

„Nic… vůbec nic…,“ odpověděla brunetka.

„Víš, přemýšlel jsem, co bude dál. Až skončí zápas s Ashem, tak bych chtěl na sever do Sněžného města ke Candie. Co ty?“

„Já asi pojedu do Hoennu do města LaRousse, tam je další soutěž. Odsud do Hoennu také odplouvají lodě.

„Dobře. Znamená to, že se zase rozdělíme…“

„Asi ano. Ale neboj, budu na tebe čekat v přístavu a dám ti velkou pusu, slibuju,“ usmála se červenající dívka.

„To přece nemusíš… proč bys mi jí dávala?“ divil se Ryan.

„Protože tě m…“ Kris se ale ke zbytku slova nedostala, protože Ryanovi se ozval PokéNav. Vytáhl ho z kapsy a zvedl hovor.

„Ahoj, co se děje?“

„Ahoj,“ odpověděl Ash, „Blair právě dozápasila a vyhrála, takže během chvilky určitě začne finále a pokud ho chcete vidět, měli by jste přijít.“

„Dobře. Za chvíli jsme tam.“

„Tak fajn, zatím ahoj.“ Ryan se pak otočil ke Kris. „Tak pojď, jdeme zpátky. Finále bude za chvilku. Co jsi mi to chtěla?“

„Nic… nic…,“ řekla Kris. To víš, že tě mám ráda, ty můj ignorante, řekla si v duchu.

***

„Dámy a pánové, teď nás čeká třicetiminutová přestávka, po které následuje finálové kolo Wallaceova poháru! Zápas Allison proti Blair! Těšte se!“ ohlásila Marian, zhasla světla osvětlující pódium, a diváci opustili svá místa, aby si došli na záchod nebo koupili malou svačinku. Zatímco aréna byla v temnotách a uvnitř svítily různé barevné reflektory, tak přišel Ryan s Kris. Stěží našli místa, protože nebylo moc světla.

„Tak už jsme tady. Copak se tu děje, že je tady taková tma? To má navodit atmosféru?“ zeptal se Ryan.

„Ne, momentálně je přestávka,“ osvětlila mu Claire.

„Tak co jste tam venku dělali?“ zeptal se Ash. Pak zkroutil obličej do bolestivé grimasy, protože mu Alex dupla vší silou na nohu a zašeptala mu do ucha: „Nebuď zvědavej, nebo budeš brzo starej.“ Samozřejmě to neušlo pozornosti Candice, Claire a Melody, které seděly poblíž a které se rázem rozhihňaly.

„No tak, násilí stranou, jo?“ zasmál se Ryan.

„Mě to neříkej,“ ušklíbl se kysele Ash a mnul si pošlapanou nohu. Na to následovala další salva hihňání, kterému se přidali ještě Matt s Alex, která se ušklíbla.

„A co druhé semifinále? Doufám, že Michelle nevyhrála! Slizounka jedna…,“ zeptala se Kris.

„Myslím, že tě potěším,“ řekla spokojeně hnědovlasá koordinátorka. „Vyhrála Blair a Michelle ztropila scénu, čímž se pěkně ztrapnila.“

„Dobře jí tak, potvoře.“

„Jo, koledovala si o to,“ souhlasila Melody.

Najednou se barevná světla z reflektorů opět změnila na bílá a zamířila na Marian, která se vrátila.

„Zdravím vás všechny! Jste připraveni na dnešní finále? Já doufám, že ano! Teď přišel čas pro obě finalistky, aby přišly na pódium, abychom vyřešili letošní tajenku, kdo získá Vodní stužku! Já se jmenuji Marian a přeji vám příjemnou zábavu,“ řekla Marian a odkašlala si. Pak se otočila směrem napravo. „Jako první, Allison Grainová!“ představila finalistku, na kterou svítila fialová světla.

„A jako druhá, Blair!“ pokračovala Marian a na druhou soutěžící svítila světle zelená světla. Pak barevná světla pohasla, v aréně se rozsvítilo a mohlo se začít.

Blair vytáhla Pokéball a vyhodila ho do vzduchu. Halu nakrátko osvítil bílý paprsek, a pak se v žlutém oblaku objevil velký vosí pokémon. Jak se oblak rozplýval, rozlila se arénou příjemná vůně medu a včelího vosku.

„To je Vespiqueen!“ poznala Pokémona Claire.

„Tak se na ní podíváme,“ Ryan vytáhl svůj přístrojek. „-VESPIQUEEN, ROJOVÝ POKÉMON. DALŠÍ VÝVOJOVÉ STÁDIUM SAMIČKY COMBEE. PĚSTUJE HOUSENKY V DĚRÁCH NA SVÉM TĚLE. DOKÁŽE VYLUČOVAT FEROMONY, KTERÝMI OVLÁDÁ COMBEE. V KAŽDÉM ROJI COMBEE JE POUZE JEDNA VESPIQUEEN-“

„Espeone, je čas, aby ses znovu předvedl!“ řekla Allie a objevil se fialovo-růžový Pokémon s rozdvojeným ocasem.

„Tak a máme vítěze. Ta bruneta nemá šanci,“ zamumlal Shane.

„Co to plácáš?! Zápas ještě ani nezačal!“

„Možná. Ale vybrala si absolutně špatného Pokémona. Hmyzí mají nad psychickými výhodu. A jestli umí příkazové útoky…“

„Jaké útoky?“

„Příkazové útoky,“ ozval se Damion, „jsou speciální útoky Vespiqueen, kterými využívá své kolonie Combee. Jde o útočný, obranný a léčivý příkaz. Všechny jsou hmyzí podstaty.“

„Aha,“ kývl Ryan, „ale stejně může vyhrát. Do toho, Allie!“

„Vespiqueen, stříbrný vítr!“ křídla hmyzí Pokémon se prudce rozkmitala a tím vytvořila vítr, ve kterém poletovaly stříbrné částečky.

„Vespiqueen začala s krásným stříbrným větrem!“ započala komentování Marian. Allie si začala pomalu uvědomovat svou chybu. Musela vymyslet taktiku, přece nebyla předem odsouzena k porážce.

„Budoucnost!“ Oči Espeona a jeho červený bod na čele se rozzářily. I přes tento útok stříbrný vítr Espeona zasáhl a ubral mu body.

„Soustřeď se. A pak přijde čas na psychický útok!“

„Signální paprsek!“ u čela Vespiquuen se utvořila malá zářící bílá koule, ze které potom vytryskl paprsek ve všech barvách duhy.

„To je další hmyzí útok. Tohle finále je otrava,“ řekl Shane a chystal se odejít.

„Uskoč!“ řekla Allie. Espeonovi uskočil po dopadu a vyhnul se nebezpečnému paprsku. Pak zasáhl včelí královnu svou mentální silou. Pak si s ní pohazoval ve vzduchu a pak jí hodil až k Blair do náruče.

„Fajn,“ usmála se, „matoucí paprsek a pak nálet!“ červená část Vespiqueenina čela zfialověla a začala střílet fialové paprsky. Samotná Pokémon se začala točit, takže vytvořila takový matoucí vír. K tomu se ještě rozletěla, a obklopily ji bílé paprsky. Espeon už začal vypadat divně. Byl zmaten.

„Espeone, ne!“ K tomu všemu do něj Vespiqueen narazila plnou silou. Náraz ho odhodil k nohám Allison a připravil o dvacet bodů.

„Zmatený Espeon je na tom špatně a Vespiqueen vede!“

Zdálo se, že je po všem. Do konce zbývaly dvě a půl minuty. Espeon se nedokázal zvednout, když tu najednou zasáhl duhově zbarvený paprsek nic netušící královnu, která sletěla na zem. Potom se Espeon vyškrábal pomalinku na nohy.

„Vespiqueen!“ zděsila se Blair. Pokémon padla na jednu z plovoucích desek. Tabule ukázala ztrátu třiceti bodů.

„Toto je úžasné. Vespiqueen, která ještě před chvílí vypadala na favoritku, se teď nemůže zvednout!“ komentovala nadšeně Marian. Měla pravdu. Vespiqueen se nepodařilo postavit a vzlétnout. Zato se jí po půl minutě podařilo se částečně posadit.

„Skvěle,“ oddychla si fialovovláska, „zlověstný vítr!“ od včelí Pokémon vylétl fialový, zlověstně vypadající vzdušný útok.

„Ničivý úder!“ Espeon vypustil elektrickou vlnu. Všechno to bouchlo a voda z bazénu, která vytryskla, spláchla oba soupeře. Zbývala minuta a půl.

Oba soupeři jsou pod vodou!“ hlásila Marian. „A oba ztratily značný počet bodů.“ To byla pravda. Blair přišla o dvacet bodů a Allison taktéž. Najednou z vody vyletěla Vespiqueen. Kolem ní létaly kapičky vody a vypadala impozantně. Allison ztratila pět bodů. Na druhé straně bazénu se na hladině utvořily bublinky a vyplaval Espeon. V tu samou chvíli Vespiqueen padla na zem. Od stolků zazněly dva odmítavé tóny.

„Oba pokémoni nejsou schopni pokračovat! V tom případě nám vítěze ohlásí naše tabule!“ všichni se otočili na velkou tabuli. Čas, který stál, ukazoval půl minuty do konce. Ovšem zajímavější byla čísla pod kruhem, který zobrazoval ztrátu bodů. Chvíli bylo ticho. Pak se Marian vzpamatovala.

„Neuvěřitelné. Je to remíza!“

Arénou se ozvalo zamručení a diváci dávali hvizdy najevo svůj nesouhlas. Chtěli vítěze.

„To je opravdu neuvěřitelné, jakou situaci tu máme! Tohle jsem nezažil už dobrých patnáct let!“ řekl Contesta.

„Pozoruhodná situace!“ ozval se Sukizo. Pak byla opět kratinká přestávka, při které se porotci radili, jak dál.

***

„Porota se dohodla na následujícím,“ ozval se Contesta po deseti minutách, „o vítězi poháru rozhodne obyčejný zápas bez časového omezení a v plném bojovém nasazení. Body se samozřejmě odečítat nebudou, jako by nebyly.“

„Souhlasím. Je to vážně neobvyklá situace, ale vítěz může být jen jeden. Přeji vám oběma hodně štěstí,“ pronesl Wallace.

„Děkuji,“ řekly obě dívky naráz.

„Tak je tedy rozhodnuto! Můžete začít!“ oznámila Marian.

Blair vytáhla jeden ze svých Pokéballů. Nebyl v pouzdru, protože nastalou situaci nečekala.

„Ještě jsme se nepředvedli, takže jim to ukaž, Flaaffy!“ objevil se růžový ovčí pokémon. Ryan ho už někde viděl. Ve svém snu…

„Já si volím Cherrima!“ Allie povolala třešňový květ, který byl teď opět zavřený.

„Druhý zápas o stužku začíná! Flaaffy proti Cherrimovi!“ křičela vzrušeně Marian.

„Flaaffy, začni ohnivou ránou!“ ovčímu Pokémonovi se kolem tlapy objevil oheň. Pokémon se rozeběhl a začal přeskakovat z plošiny na plošinu.

„Semínkový útok!“ nařídila Allie a Cherrim začal pálit po soupeři semínka, čímž mu znemožnil rychlejší postup.

„Světelnou clonu!“ kolem ovčího Pokémona se objevila zlatá krychle složená z hvězdiček, bránící semínkům ho zasáhnout.

„Takže ty si se mnou budeš takhle hrát, jo? No tak fajn! Skoncuju to rychle. Travní píšťalku, Cherrime!“ arénou se ozval hlasitý vysokofrekvenční zvuk a Flaaffy padl.

„Flaaffy ne! Co je ti? Vstávej!“ vyděsila se čarodějka. Její hlas ale nepomohl, Pokémon spal jak dřevo.

„Giga odčerpání!“ spící Pokémon byl teď svázán zelenými paprsky a část jeho energie byla v Cherrimově moci.

Nikdo nevěděl, jestli to způsobil právě Cherrimův útok, ale Flaafy se probral. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec vyskočil na nohy.

„Tak tohle ti jen tak neprojde. Bavlněné semeno!“ od Flaaffyho vylétly bílé chomáčky bavlny, které Cherrima celého zabalily, takže z něj byla jen bílá kulička.

„Skrytou sílu!“ kolem Flaaffyho začaly poletovat bílé kuličky, které se pak rozletěli na travního Pokémona a zasáhly ho.

„Tak a dost! Pijavičí semínko!“ Cherrim vyplivl jediné semínko a zasáhl soupeře. Ten byl svázán a jeho energie byla odčerpávána.

„Jsi docela zábavná,“ pokývala hlavou Blair, „Flaafy, odpočinek.“ Pokémon usnul a začal obnovovat energii která mu byla odčerpávána. Všechna Cherrimova práce byla tatam.

„Tak fajn! Slunečný den!“ Cherrim se rázem otevřel. A teď sluneční paprsek! Pošli ho tam, kde nebude mít šanci!“ Cherrim odpálil paprsek na spícího Flaaffyho a… „ŽBLUŇK!“ spadl do vody.

„Flaaffy!“ všichni napjatě sledovali vodní hladinu. Po chvíli se Pokémon objevil. „Jsi v pořádku?“ Flaaffy se jentaktak vyškrábal na desku. „Fajn! Toxický útok!“ otevřel tlamičku, a vypustil spoustu fialových kuliček. Cherrim se sice uhýbal, ale nakonec ho několik kuliček zasáhlo.

„Sluneční paprsek!“ řekla Allie a Cherrim vystřelil další paprsek na soupeře. Cherrimova přesnost byla omezena, přímo soupeře nezasáhl, trefil jen desku a Flaaffy zase upadl do vody.

„Začínám toho mít dost. Flaaffy, využij toho, že jsi ve vodě, a shoď do ní i Cherrima! Nárazový útok na jeho desku!“ ovčí Pokémon sice nebyl nijak zvlášť dobrý plavec, ale podařilo se mu ze spodu vrazit do desky na které travní Pokémon stál a shodit ho do vody. Na Blaiřině tváři se usadil pomstychtivý výraz.

„Teď použij to, co jsme trénovali,“ řekla nebezpečným tónem, „signální paprsek a hromový útok!“ voda okamžitě začala jiskřit. Kolem Flaaffyho tančila elektřina a mezi rohy se utvořila duhová tečka. Vzápětí byly oba útoky uvolněny a květinový Pokémon dostal přímý zásah. Cherrim ještě nebyl poražen, ale vypadalo to, že je mu strašně špatně z otravy. Byl konec. Allie, vědoma si jeho stavu ho odvolala zpět a zdvihla ruku. Vzdala se, ale ne proto, že by nemohla dál.

„A tady to máme! Allison se vzdává, aby ušetřila svého Pokémona! Velmi ušlechtilé. Vítězem tohoto neuvěřitelného zápasu a tudíž i Vodní stužky se stává Blair! Wow!“ křičela Marian. Diváci i porotci se zvedli a začali tleskat. Tleskali vítězce, i poražené, protože tohle byl skutečně velmi dobrý zápas. K potleskům se přidaly pochvalné hvízdoty a skandování jmen obou finalistek. Přes ten kravál nebylo slyšet jak Blair Flaaffyho chválila a nakonec ho povolala zpět do Pokéball. Nakonec vítězka obešla zápasiště a objala poraženou. Potlesk, který pomalu začal utichat, znovu vypukl, a ještě zesílil, když Allison objetí opětovala. Obě finalistky se od sebe odtrhly, ale zůstaly se držet za bok, jako kamarádky a společně mávaly nadšenému publiku, které stále tleskalo a jásalo.

Wallace opustil své místo, aby předal Blair stužku. Ostatní porotci ho následovali. Ta ji s radostí přijala, a vítězně s ní zamávala. Jásot a potlesk, pokud to bylo ještě možné, zesílily. Pak Blair dostala nápad, a něco pošeptala Allie do ucha. Ta se nečekaně rozzářila. Pak se obě chvíli domlouvali s Wallacem a porotci. Přes jásot nebylo slyšet, co říkají, ale pak se najednou stužka ocitla v ruce Allie. Zmatená Marian šla zjistit co se děje. Když to zjistila, usmála se a chopila se mikrofonu.

„Dámy a pánové, tomu nebudete věřit. Zdálo se, že po tomto zápase je držitel Vodní stužky jasný, ale asi jsme se všichni mýlili. Blair se totiž rozhodla postoupit stužku Allison!“ na chvíli nastalo překvapené ticho.

„Tak tohle jsem ještě nezažil,“ usoudil Contesta.

„Úžasně pozoruhodné!“ řekl Sukizo.

Blair požádala o mikrofon. Marian jí vyhověla a podala jí ho. Blair možná vteřinku přemýšlela, než spustila.

„Ráda bych řekla, proč předávám stužku Allie. Tohle byl vážně tvrdý zápas, a i když mohla ještě pokračovat, vzdala se, aby ušetřila Cherrima. Musím říct, že chvílemi jsem na ni měla vztek, ale tohle na mě udělalo dojem. Myslím, že kdyby se rozhodla pokračovat, vyhrála by. Snad jsem tím nezklamala své fanoušky, ale myslím, že s klidným svědomím můžu Vodní stužku předat Allie a že jí bude dělat čest. A kdoví, možná se ještě setkáme. Ale to už ji šetřit nebudu,“ usmála se a vrátila mikrofon. Ještě chvíli bylo ticho, ale prolomil ho Ash s přáteli, kteří znovu začali tleskat. Zbytek diváků se postupně připojil. Allie neměla slov.

„Tak a tím končí letošní Wallaceův pohár! Děkuji vám za pozornost a zase někdy příště ahoj,“ řekla Marian a odešla. Poté zmizeli porotci a publikum začalo odcházet.

***

Když byl turnaj u konce, všichni vyšli z arény a naši hrdinové se šli porůznu připravovat na večerní ples. Amanda sem tam koukla na Ryana, ale když si toho všiml, zčervenala a přestala. Ryan s ostatními se pak chystali do hotelu, vyzvednout si z pokojů nějaké věci, zatímco Gabrielle si všimla Amandy a zastavila jí.

„Hej ty! Můšu s tebou mluvit o samotě?“

„A-a proč?“ divila se Amanda.

„Uvidíš,“ usmála se Gabrielle a mávla rukou směrem k Damionovi a ostatním. Pak se opět otočila k Amandě. „Sdá se mi, še se ti líbí můj brratránek. Je to prravda?“ Amanda zrudla.

„Ty jsi jeho sestřenice? R-ráda tě poznávám… jmenuju se Amanda. Amanda Halliwellová. Ryana znám už dlouho, už od školy… a máš pravdu, líbí se mi…“

„Gabrielle Latendresseová,“ představila se Gabri. „Máš heské jméno. Dostala jsem nápad. Co takhle jít něco směnit?“

„Změnit?“ Amanda vyvalila oči za brýlemi.

„Chseš se Rrájenovi líbit, še jo? A tak potržebuješ sebevědomí.“

„No to víš že jo! Ale j-jak?“

***

Amanda s Gabriellou nejdřív šly do kadeřnictví. Tam na Amandu čekal první šok – ostříhali jí vlasy tak, že je měla je po ramena a ještě k tomu je obarvili. Z Amandy teď byla blondýnka, ale jí samotné se to zatím líbilo.

Dále pořídily kontaktní čočky, aby dívka měla vidět své krásné modré oči. Zpočátku jí moc nešly nasadit, ale Gabrielle jí řekla, že jí s tím pomůže.

Nakonec šly do obchodů s oblečením a obuví, kde si Amanda vybrala nový outfit, k tomu si půjčila nějaké šaty na ples.

„Tak sopak? Jsi spokojená?“ zeptala se jí s úsměvem Francouzka.

„Jé, já ti moc děkuju! To je super! Jsem moc spokojená a cítím se skvěle! Ty se v tom opravdu vyznáš, děkuju moc!“

„To nis nebylo. Aspoň bratránka pržekvapíš,“ usmála se Gabriella.

***

Ostatní využívali odpoledne různě. Ryan šel trénovat společně s Damionem, Candice se šla někam projít a Kris odešla do koktejlového baru, kde se měla sejít s Alex. Vešla dovnitř, rozhlédla se a pak se posadila k volnému stolu.

„Tak copak si dáme?“ zeptala se Kris.

„Co třeba Tropické tajemství? Píšou, že jsou tam broskve, banány, kiwi, ananas a dotek plodu kakaovníku,“ navrhla Alex koktejl, jehož popisek ji zaujal.

„To vypadá skvěle, dám si to taky!“ kývla Kris. Alex skočila k baru, a objednala zmíněné drinky. Uviděla, že tem mají mini zákusky, a napadlo ji, že by nemuselo být špatné si nějaký dát. Otočila se ke kamarádce.

„Kris? Nechtěla bys nějaký mini zákusek?“ křikla.

„Ne, děkuju,“

„Hmm. Ještě bych si dala dva mini větrníčky, trubičku a štafetku prosím,“ objednala si.

„Jistě. Hned to bude,“ odvětil barman a Alex se vrátila ke Kris.

„Tak jak jde cesta?“ začala Kris.

„Jo, jde to docela dobře. Mám dvě stužky, kluci jsou fajn a mí pokémoni stále sílí. Co u tebe?“

„No… jsem na tom se stužkami stejně, ale mám takový problém s Ryanem…“

„Vážně? Povídej. Třeba ti dokážu pomoct.“

„Ehehe… já… já… ho…,“ Kris zrudla.

„Myslím že vím co máš na mysli,“ usnadnila jí práci Alex.

„V-vážně?“

„Stačí mi vidět, jak jsi rudá, koktáš a ten tón hlasu. Musím říct, že jsem jeden čas o Ashovi uvažovala jako o možným klukovi. Ale pak jsem to zavrhla. Hlavně proto, že budem nevlastní sourozenci.“

„A co bych mohla udělat? My jsme se totiž jednou pohádali, já od něj odešla, ale pořád to cítím…“

„Řekla bych že nejjednodušší by bylo mu to nějak naznačit, a zjistit co cítí on k tobě.“

„A jak třeba? Promiň, že se takhle vyptávám, ale…“

„Jasný no. Tak jako extrém by byl zeptat se ho, co by dělal, kdybys mu řekla, že ho miluješ. I když… potkala jsem jednoho, na kterýho jsem to zkusila a on to nepobral.“

„A co takhle mu něco dát?“

„Jak to myslíš?“

„Třeba nějakou sladkost, nebo něco jiného… prostě dáreček.“

„Jako že bys to podle reakce poznala?“

„Možná… nebo nemám mu něco chytit?“ Kris se zahihňala.

„Jo. Chyť mu pořádnou rýmu,“ zasmála se Alex, „tohle by spíš mohl brát jako že podceňuješ jeho trenérské schopnosti a že si myslíš, že potřebuje pomoct.“

„Já to myslela dobře… ach jo…“

„Já vím. Možná by bylo snazší omotat si ho kolem prstu.“

„Ahááá… no, když to říkáš…“

„Určitě by ti to ušetřilo spoustu starostí. Já s těma svejma klukama manipuluju pořád. A ani jeden si toho ještě nikdy nevšiml.“

„Oh.“

„Neříkej, že ty jsi to ještě nikdy neudělala?“

„Samozřejmě, že ne! Jsme na Ryana dvě holky a Damion s námi necestuje pořád.“

„Hmm. Měly by jste se domluvit a kdyžtak to zkusit.“

„Hehe… třeba,“ začervenala se Kris, když vtom jí zazvonil telefon. Kris to vyřídila rychle. „To byl Ryan… už jsou hotoví a půjdou na ples… tak já už asi taky… děkuju za příjemný posezení. Ahoj!“

„Taky děkuju. Ahoj,“ neseděla tam ještě moc dlouho. Spořádala mini zákusky a také vyrazila.

Kris se pak vydala převléknout a pak se sešla se s Ryanem, který měl na obou rukou rukavice a černý oblek a s Damionem, který měl bílý oblek a oranžovou kravatu.

***

Ples byl úžasný a většina lidí si ho užila. Ryana nejvíc překvapila Amanda, kterou vůbec nepoznal. To trochu naštvalo Kris, že má soupeřku. Ale ještě nikdo nevyhrál, pomyslela si, když si šla lehnout těsně po půlnoci v hotelu.