Ryanovo dobrodružství

Problémy v lese

Wallaceův pohár skončil. Ryan se rozloučil se svým starým přítelem Ashem, se kterým svedl úžasný zápas, který pro něj bohužel skončil tragicky. Ten se vydal společně s Kate, která měla společnou cestu do Johta. Podivně se chovající Amanda odešla také do Johta, když už tam měla úkol. Allie se vydala na další soutěžní cestu v Sinnohu, Kris s Damionem odpluli do Hoennu dřív, přímo do města LaRousse, kde měla být další soutěž. A Ryan se vydal lodí na sever spolu s Candice a do Sněžného města, vždyť slíbil, že by se rád chtěl setkat s jejím bratrem a dát si s ním zápas. Teď byl na lodi s Candice a Bonnie.

„Tak jak to vypadá? Za jak dlouho tam budeme?“ zeptal se Ryan.

„V přístavu Sněžného města budeme asi za půl hodiny. Neboj se,“ ujistila ho Bonnie. Candice teď pozorovala okolí a zasněžené jehličnaté stromy. V takovém lese by nechtěla skončit… Zatím si vzala svetr, aby jí nebyla taková zima. Ryan měl na sobě své oblečení, jen měl černý kabát a i levou rukavici. Kolem krku měl černo-šedou šálu. Jenže najednou sebou loď škubla. „Co se děje?“ zeptali se současně Candice a Ryan.

„Zdá se, že mi dochází palivo… Budeme muset nouzově přistát u támhletoho lesa…,“ vysvětlila Bonnie.

„Ale ne! Tam se mi nechce, ani za nic! Vypadá to tam divně…,“ řekla Candice a otřásla se.

„Nebojte. Doplnění paliva může trvat půl hodiny, ale třeba i hodinu, pokud ty kanystry s rezervním palivem snadno nenajdu…“

„Víš co? Porozhlédneme se tu. Neboj se Candie, budu s tebou, nic se ti nestane,“ ujistil dívku Ryan.

„N-no dobře…,“

„Nebojte, až to bude, tak vám zavolám, ano?“ řekla Bonnie.

„Jasně. Tak zatím!“

***

Procházeli se lesem už půl hodiny. Byl hustý a jehličnatý, což bylo pro severskou oblast typické. Žili tam různí Pokémoni, jako Swinubové, Snorunti, nebo Staravie, které poletovaly nad lesem. Candice se začalo zdát něco divného.

„Ryane? Nebyli jsme tu už?“

„No… hehe… vypadá to tak… Víš co? Pojď, uděláme si pauzu, dáme si svačinu a rozděláme oheň, začíná mi být zima…

„Tak jo!“ souhlasila dívka a společně s Ryanem šla pro dříví. Ani jeden z nich netušil, že je někdo pozoruje.

„To je ona… Ta holka, ze Sněžného města… Určitě o něm něco ví…,“ řekl jeden z dvojice. Byl to vysoký muž s pletí bledou jako stěna, měl žluté oči a černé vlasy do úrovně ramen. Na sobě měl béžovou tuniku, černé kalhoty, obvázané nohy a měl tmavě modré náušnice, které silně připomínaly tvar čísla 9. „Mám pro tebe úkol,“ řekl tomu druhému, co tam byl s ním. Ten byl mladší než bledý chlápek, měl černé oči a brýle s kulatými obroučkami, šedostříbrné vlasy, na sobě měl tmavě fialovou vestu a pod ní měl něco s bílými rukávy, které mu zasahovaly těsně k loktům, pas měl obvázaný béžovou látkou, měl tmavofialové kalhoty a na rukou tmavofialové rukavice, které sahaly téměř k loktům, jen ty měl na paži odkryté.

„Ano? Co mám udělat?“ zeptal se bledého muže.

„Přidej se k nim a vyveď je z lesa. Potom se o tu holku už postarám. To je tvůj úkol.“

„Jak si přejete, můj pane,“ řekl brejláč a chystal se odejít směrem k Ryanovi a Candice, kteří teď odpočívali a jedli a jejich Pokémoni také.

„Výborně. Spoléhám na tebe,“ usmál se bledý chlápek a olízl si rty tak, jako by to vypadalo, že má jazyk jako nějaký had.

***

„Už jsi přemýšlela nad tím, co bude dál? Až bude čas opustit Sněžné město?“ ptal se Ryan své kamarádky.

„Ani ne… chtěla bych se vrátit do Hoennu s vámi, ale… nevím, jestli na mě doma něco nečeká,“ usmála se Candice.

„Vidíš, jak jsou naši Pokémoni šťastní?“ opětoval jí úsměv Ryan a oba začali sledovat své Pokémony, jak si hrají ve sněhu. Pak se Candice podívala na Sneasela, který zuřivě škrábal do malého keře, který už vypadal, že byl uschlý. Za chvíli přišel k Ryanovi a Candice.

„Jé, děkuju za to dříví, Sneasele!“

„Výborně. Teď si na řadě ty Quilavo! Použij svůj plamen a rozdělej oheň!“ Quilava poslechl a jemně použil plamenomet. Oheň byl rozdělaný a Ryan s Candice si užívali hezké chvíle klidu. Tedy až na to, že si vůbec nevšimli, že už padá tma.

***

Už seděli u ohně půl hodiny a to už tma byla. „Ale ne! Co teď? Já se bojím být v takovém lese! Ještě ve tmě!“ strachovala se dívka a schovala se za Ryana.

„Neboj, ještě jsem tu já! Se mnou se nemusíš bát,“ ujistil ji Ryan.

„T-tak dobře…,“

„Radši půjdeme, abychom tu nezůstali přes noc. To by bylo dost nepříjemné!“ řekl Ryan, pak uhasil oheň, vrátil Pokémony a oba se vydali dál.

***

Les začínal být čím dál podivnější. Skrze hustý porost stromů nepronikalo moc světla. Candice se držela Ryana za ruku a trošku se třásla. Nad hlavami jim kroužily Staravie, sem tam Hoothoot nebo Murkrow. Jenže najednou uviděli něco divného. Bylo to něco obrovského. Ten tvor měl tmavomodré zbarvení a na hrudi diamant. Okamžitě se rozmáchl a zaútočil na Ryana s Candice. Ti s křikem utekli.

„Tak a teď je moje chvíle,“ zašeptal někdo a brýle se mu zaleskly. „Tak! Noctowle, pojď! Použij svůj zrak!“ Objevil se hnědý soví Pokémon, se kterým Ryan zápasil ještě před dnem s Ashem. Jeho oči se červeně rozzářily, paprsek z nich zasáhl obřího Pokémona a ten záhadně zmizel. Pak přiběhl k Ryanovi a Candice. „Není vám nic?“ zeptal se. Oba, udýchaní, zavrtěli hlavou. „Byla to jen iluze,“ vysvětlil.

„Aha. Moc ti děkujem! Kdo vlastně jsi?“

„Já? Jmenuji se Kenneth. Procházel jsem se tady lesem, když jsem vás najednou uviděl, jak vás pronásleduje podivná stvůra,“ řekl brejláč.

„Co to vlastně proboha bylo?!“ ozvala se Candice.

„Jak jsem říkal, pouhá iluze. Spousta Pokémonů je umí vytvářet, hlavně ti noční. Většinou to bývají duší nebo temní Pokémoni.“

„Aha… A co můžeme dělat?“

„Musíte mít Pokémona, který dokáže prohlédnout hávem iluzí. Jako například Noctowla,“ vysvětlil Kenneth.

„Ajaj… to nemáme…“

„Tak to není dobrý…,“ třásla se Candice dál.

„Nemějte obavy. Vyvedu vás z tohohle lesa. Znám cestu do Sněžného města.“

„Vážně?“

„Je to tak. Pojďte za mnou, Noctowl nás ochrání před možnými iluzemi, řekl jim Kenneth.

***

Cestou lesem je potkalo všechno možné, ale probíhalo to bez problému. Někdy musel Ryan proseknout cestu křovím s pomocí Grovyla, jinde zase objevili padlý uschlý strom, který zničil svým plamenometem Quilava. Jak jim tak cesta ubíhala, tak se zeptal Ryan Kennetha: „Co vlastně děláš? Čím jsi?“

„Já?“ obrýlenec se zamyslel, „zajímal jsem se o chovatelství Pokémonů, ale teď mě zajímá hlavně jejich léčitelství, studuji různé typy Pokémoních nemocí, zranění a jejich léčbu. Je to velice zajímavé.“

„A to já si vždycky myslel, že pokémoní zdravotnictví je záležitost sester Joy.“

„To máš pravdu. Do normálního Pokécentra by mě asi nepřijali, proto je můj sen si otevřít vlastní lékařskou kliniku, kde by mohli být Pokémoni léčeni.“

„To zní zajímavě! Třeba se o tvé klinice dozvíme a půjdeme tam vyléčit své Pokémony! To je opravdu dobrý a užitečný nápad!“ podpořila ho Candice.

„Děkuji vám za podporu,“ usmál se Kenneth.

***

Mezitím je ve tmě lesa někdo pozoroval. Ale tohle nebyl žádný temný Pokémon nebo duch, dokonce ani přelud. Byly to tři postavy, dvě lidské a jedna menší.

„Hele! Tyhlety já znám! Ty nám šlohli šlohnutý bally!“ řekl mužský hlas.

„Ale prosím tě, Maurici… jak víš, že to jsou oni?“ zeptala se černovlasá žena.

„Tak se podívej sama, Beo! Jsou to fakt oni!“ řekl jí blonďatý chalápek. žena popadla dalekohled a podívala se.

„No jo! Je to ten hloupej kluk s tou svojí…ehm… přítelkyní! A to je ta holka s tím Sneaselem, kterou pořád tak proklínáš, že se jí chceš pomstít!“ žena se obrátila na třetího člena party.

„Jo! To je ta hnusná holka! Zničím ji! A hlavně toho jejího Sneasela!“ řekl naštvaně třetí člen jejich bandy, Pokémon Sneasel.

„Ale kdo je ten čtyřokej?“

„To já nevím, dej to sem!“ Bea čmajzla Mauricovi dalekohled a zaměřila ho na Kennetha, „tak tohohle hňupa jsem ještě neviděla. Asi je to nějakej intelektuál. Musíme být opatrní, tihle chytráci prohlédnou naše pasti a…“

„Tak musíme chytřejší! Ale když on už je večer… docela bych si schrupnul… aah… co vy?“ řekl blonďák a zívl.

„Do háje, Maurici, co tě to popadlo? Když už jsme našli kořist, ze který by nám něco plynulo, tak nebudeme čekat!“

„Jo! Bea má pravdu! Přece nejsme ještě tak unavený, abychom usnuli někde tady! Seber se, chlape!“ povzbuzoval Maurice Sneasel.

„No tak jo…“

***

Ryan a Candice, spolu s Kennethem stále procházeli lesem. Když vtom najednou spatřili nějakého vědátora. Byl v bílém plášti a měl prošedivělé vlasy a tlusté brýle.

„Ha! Trenéři! Pojďte a vyzkoušejte si můj vynález!“

„Co? Co to má znamenat?“ divil se Ryan. Vědátor ho popadl za ruku. „Ale nestyď se, mladíku a pojď si ho vyzkoušet! Pojmenoval jsem ho Lucerna Tři Tisíce. Pomocí téhle věcičky budete mít světlo, jako by byl den! Jen se musí nabíjet pomocí Pokémoní aury!“

„Vážně? Moc se mi to nezdá…“

„Tak já vám to předvedu! Potřebuji vaše Pokémony,“ řekl vědátor a vzal Ryanovi všechny bally. Pak je všechny vypustil a zaměřoval podivným ovladačem něco v jejich okolí. Vypadalo to, jako by zaměřoval vzduch.

„Co to děláte?“ ptala se Candice.

„Zaměřuji auru Pokémonů, copak nevidíš?“ obořil se na ni vědátor.

„Aha…,“ pak vědátor rozsvítil nějakou baterku přímo do očí našich hrdinů, takže nikdo nic neviděl. Najednou se spustila síť a chytila všechny Pokémony. Vědátor pak zmizel.

Ryan otevřel po chvíli oči. „Co se to děje?“

„Hahahaha! Naletěl jsi!“ ozvalo se shora. Ryan se podíval vzhůru a uviděl ve tmě obrys horkovzdušného balonu. Všichni Ryanovi Pokémoni, až na Onixe byli v síti pod košem.

„Co jste zač? Co chcete?“ zeptal se tří postav balónu.

„Á, tak chlapešek zapomněl? Tak se mu představíme ještě jednou!“

„Připravte se na problémy…

Se vším všady!“

„Ale ne, zase vy? Co tu chcete? Vraťte mi moje Pokémony!“

„To bys chtěl, co? Sneasele, použij naší novou zbraň!“ řekla Bea. Sneasel pak popadl velkou zbraň, která vypadala jako raketomet. Nestřílela rakety, ale vyplivla na Ryana hroudu sněhu.

„Tak a dost! Okamžitě ty Pokémony vraťte! Snovere! Použij ledový vítr na tu síť!“

„A ty, Noctowle, ty jim propíchni balón!“ ozvali se Candice a Kenneth společně. Oba Pokémoni skvěle spolupracovali. Snover osvobodil ostatní (které Ryan hned vrátil do ballů) a Noctowl způsobil, že Rakeťáci letěli do dálek.

„To jsou teda neuvěřitelní hňupové,“ konstatoval Ryan.

„Kamarádi? Známí?“ ptal se Kenneth.

„Ne, to ne… jsou to nějací zlodějíčci, ale neznám je…“

„Aha,“ kývl brejláč. Co to má znamenat? Kde k čertu je lord Kaarme? Už jsme skoro venku z lesa a pořád nic!

Najednou Candice zjistila, že už nejsou daleko od Sněžného města, viděla pár světel vycházejících z domů. „Ah. Jen pár kroků a budu zase doma! Já se tak těším, až všechno povím mámě a Brianovi…,“ radovala se dívka. Najednou se někde zalesklo něčí oko. Bylo to podivné.

„Tak. Už mě asi nepotřebujete. Zatím!“ řekl Kenneth a zmizel.

„Co to? Kam jde?“ divila se dívka.

„To já nevím. Ale pojď, ať už jsme v teple!“

***

Už byli jen pár kroků od bran města, když zjistili, že za nimi někdo jde. Byla to nějaká žena s dlouhými černými vlasy, bledou pletí a žlutýma očima.

„Prosím, mohla byste mi pomoct?“ zeptala se Candice, „potřebovala bych mluvit s trenérkou stadionu… můj syn tam jde bojovat a…“

„Jistě. Co přesně chcete vědět?“ Candice přistoupila k ní.

„Teď už nic…,“ řekla dáma a vyplázla jazyk, kterým omotala Candicin krk. Bylo až překvapivé, že mohl mít někdo tak dlouhý jazyk.

„Co to děláte? Kdo jste? Co chcete?“ ptal se Ryan.

„Haha! Já nejsem žádná žena! Jsem…,“ řekla a jakoby si sundala kůži z obličeje. „totiž muž.“ Pak se objevil bledý černovlasý chlápek se žlutýma očima. Mluvil klidným, chladným šeptavým hlasem.

„Co chcete dělat s Candie?“

„Ha. Tak ty to ještě nevíš? O mocném Regigigasovi?“

„Kdo je Regi-něco?“

„To je legendární Pokémon, který žije tady v chrámu!“ dostala ze sebe. škrcená Candice.

„A DOST! Okamžitě přestaňte! NECHTE JÍ, AŤ JSTE KDOKOLI! JE MI JEDNO, KDO JSI, ALE JÍ SE NEDOTKNEŠ!“ Ryanův hněv byl teď na vysoké úrovni. Povolal Grovyla a byl připraven k boji.

„Ale… Mám pro tebe soupeře. Cedriku… vyřiď si to s ním,“ bledý muž vytáhl ball. Objevil se Seviper, ale tenhle byl nejméně dvojnásobně velký, než normální Seviper.

„Tak… já si teď tvojí kamarádku vezmu. Jestli budeš odporovat, tak jí Cedrik něco udělá!“

„NE! Grovyle! Použij…“ Jenže oba už rychle zmizeli. Možná až překvapivě rychle.

„TO SNAD NENÍ MOŽNÝ! CANDIE! CANDIE! Vrať se! Kruci, co teď?“ zoufal Ryan.

„Grovyle? Gro,“ řekl Grovyle.

„Máš pravdu, kámo. Půjdeme do Pokécentra, vyspíme se a pak zahájíme záchrannou akci. Nemůže být daleko. Doufám,“ řekl Pokémonovi Ryan.