Ryanovo dobrodružství

Candie v nebezpečí

Ryan vůbec nemohl spát. Tedy snažil se, ale pořád ho pronásledovaly noční můry ze strachu o Candie, o tom podivném chlápkovi s bílou pletí a hadím jazykem… Kdo ví, kde teď chudinka je, pomyslel si. Pak se mu zdálo, že chlápek svázal jazykem jeho a nutil ho získat nějaké informace. Cítil jeho chladný dotek, slyšel jeho hadí hlas a jeho žluté oči ho probodávaly.

,Tak ty to ještě nevíš? O mocném Regigigasovi?‘

,Tak… já si teď tvojí kamarádku vezmu. Jestli budeš odporovat…‘ ozýval se jeho hlas v Ryanově hlavě. Ten už to nevydržel a vstal. Bylo už brzo ráno. Ryan se oblékl, vzal si teplé oblečení a sešel dolů, vyzvednout si Pokémony a dát si něco k snědku.

***

Candice pomalinku otvírala oči. Ležela na nějaké ne moc pohodlné posteli, pokud by se to dalo nazvat postelí. Zamrkala. Zjistila, že je v pořádku a žádné zranění nemá. Byla oblečená a zjistila, že je v nějaké cele. Tohle nebyl hloupý sen. To, co se stalo včera večer, bylo skutečné. Skutečně jí unesl bledý chlápek s úžasně dlouhým jazykem a hadím vzezřením. Protřela si oči a začala přemýšlet, jak se odsud dostat. To ale asi nebylo jednoduché. Okno tam nebylo a dveře vypadaly těžce. Mohla by zničit mřížku na nich, ale to by moc nepomohlo. Sáhla si pro Pokéball se Snoverem, ale… nenašla nic. Sneasel byl také pryč.

„No bezva… co teď?“ zamumlala dívka. Najednou se ozvaly těžké kroky. „Hej ty! Můžeš ven!“ ozvalo se hlubokým hlasem. Dveře cely se pak otevřely a Candice spatřila jakéhosi tlusťocha. Měl na sobě bílou tuniku a černé kalhoty. Hlavu měl téměř holou, jen na třech místech mu rostly oranžové vlasy. Oči měl podobné barvy.

„Kdo jste? Co chcete?“

„Na to teď není čas! Půjdeš se mnou, holčičko!“ řekl a popadl chudinku Candice sádelnatýma rukama.

„Pusťte mě! Co to děláte?! Pomoooc!“

„Ale no tak. Přestaň. Lord Kaarme potřebuje jen nějaké informace o Regigigasovi. Nic víc. A protože tě monitoroval už dřív, tak ví, že ty znáš Regigigase a jeho chrám.“

„A kdo je vlastně ten Kaarme?“ ptala se zvědavá Candice.

„Lord je velmi mocný. Zajímá se o legendy a chce…… hele! Proč bych ti to měl vyprávět? Jsem jeho podřízený a tohle bych neměl!“ řekl tlusťoch.

„Jasně… jasně…… a proč si říká lord?“

„Co já vím…“

***

Ryan si vyzvedl bally, snědl něco malého k jídlu a pak začal přemýšlet. Kde by Candice mohla být? Co asi dělá?

„Co když už je mimo Sinnoh? Co když jí…,“ Ryan uronil slzičku, „to ne. To není možné! Musím jí okamžitě najít!“ Pak přišel za sestrou Joy.

„Prosím, neviděla jste tady ve městě, nebo v okolí nějakého podivného černovlasého chlápka s bledou pletí?“

„Nic takového jsem tu neviděla. Je mi to líto. Co se stalo?“

„Ten hadí hňup……jí unesl……to mu nedaruju……,“ Ryan zatnul zuby a sevřel levou ruku v pěst.

„Koho unesl?“ ptala se zdravotnice.

„Candice!“

„Vážně? Candice se vrátila? No to je skvělé!“

„Bude, až jí zachráním!“ řekl naštvaně Ryan. Vtom přišel do Pokécentra nějaký černovlasý kluk s bílou čelenkou. Měl hnědé oči a na sobě černé triko s dlouhými žlutými rukávy a tmavě červené kalhoty. Byl mladší než Ryan. Ryan se otočil a rozběhl se k němu. „Ty! Ty hnusnej, odpornej… co jsi jí udělal? Kde jí držíš? Odpověz!“ řekl a začal toho kluka škrtit mechanickou rukou.

„Co to… děláš… Pusť mě… Co bych komu dělal?“ Ryan ho pustil. „Omlouvám se… nechal jsem se unést. Ale včera unesl nějaký chlápek mojí kamarádku Candice a byl černovlasý…“

„Candice?“

„No jo… co se děje?“

„Je to má sestra! Co se jí stalo?“ vyptával se kluk.

„Unesl jí nějaký bledý chlápek s hadím vzezřením… že chce získat nějaké informace o nějakým Regigaglasovi, Regigregusovi, nebo já nevím…“

„Regigigasovi,“ opravil ho kluk.

„Jo, to souhlasí. Neviděl si takového podivného hňupa v okolí?“ Kluk zavrtěl hlavou. „Ale pomůžu ti! Je to má sestra a… záleží mi na ní!“ řekl kluk. Ryan se zamyslel. Věděl, že mu Candice kdysi říkala, že má bratra. Ale na detaily si nemohl vzpomenout.

„Brian Iceberg, těší mě,“ představil se kluk.

„Já jsem Ryan. Ryan Conolly,“ řekl Ryan a stiskl klukovu ruku. A pak si vzpomněl na Candicina slova. ,Brian je můj mladší bráška.‘

„Tak půjdeme, ne?“

„Jasně!“ kývl Brian.

***

Mezitím v jedné tajné skrýši, schované, blízko Sněžného města, v temné místnosti osvětlené jen svíčkami seděl černovlasý, bledý chlápek a přemýšlel.

„O čem přemýšlíte, můj pane?“ zeptal se ho jeho pomocník Kenneth.

„Za chvíli se konečně dozvíme víc informací… a pak bude Regigigas můj! Gahaha!“

„Věřím, že se vám to podaří, ale… co když ta dívka odmítne vám něco říct, co pak?“

„Pokud by mlčela, použil bych násilí, aby se přizpůsobila mým požadavkům. Uvidíš, že na to bude muset přistoupit.“

Za chvíli se přišel do místnosti tlusťoch s Candice, kterou pořád držel, aby mu neutekla.

„Vítej, holčičko. Posaď se,“ řekl Kaarme podivně nasládlým tónem. „Děkuji, Jacku. Už můžeš jít.“ Tlusťoch se uklonil a odešel. Pak se Kaarme otočil ke Kennethovi. „Tebe taky nebudu potřebovat. Zatím. Ozvu se ti, jestli to bude nutné.“ Kenneth tedy také odešel.

„A teď k věci. Co víš o Reg…“

„Počkejte. Popořadě! Vy jste ten lord Kaarme, co? Co chcete?“ vyptávala se Candice.

„Ha. Zvědavá holčičko. Stkáš svůj bezvýznamný nos, kam nemáš… Ale můžu ti to říct.“

„Poslouchám,“ zašeptala Candice.

„Kdysi před lety jsem patřil k organizaci, která se chtěla zmocnit nějakých podivných kouzelných přívěsků, které patřili nějakým lidem, nějakým strážcům, či co… Prý ti strážci dokázali ovládat sílu Raikoua, Enteie a Suicuna, legendárního tria z Johta. Mě to přišlo směšné a vyjádřil jsem se, že je zbytečné se honit za hloupými cetkami. Chtěl jsem získat skutečné mocné Pokémony. Z té organizace mě pak vyhodili. Proto jsem shromáždil své lidi, lidi, kteří by plnili mé rozkazy. A proto potřebuji od tebe informace o Regigigasovi!“

„Cože?! Vy ho chcete pro své účely? Tak to vám nic neřeknu! Stejně toho moc nevím!“ obořila se na něj Candice.

„Ah. Tak tedy dobrá… nemám jinou volbu. Kennethe! Potřebuji tě!“ zasmál se Kaarme.

***

Ryan a Brian mířili nejprve na policejní stanici. Třeba jim Jenny něco řekne. Stiskli zvonek a počkali. „Dále!“ ozvalo se a oba kluci vstoupili dovnitř. Spatřili tam tyrkysovovlasou policistku Jenny.

„Copak potřebujete?“ zeptala se.

„Prosím, neviděla jste tady nějakého divného bledého chlápka?“ zeptal se jí Ryan.

„Obávám se, že o něčem takovém neslyšela…“

„Ach jo… tak nashledanou!“ řekl smutně Brian a chystal se odejít.

„Ale počkejte!“ zastavila je Jenny.

„CO?“ ozvali se oba kluci.

„Slyšela jsem, že tady někde je podezřelé stavení. Blízko Sněžného města. Nikdo se tam ještě neodvážil jít. Jeho přesná poloha je dosud neznámá…“

„Tak moc vám děkujeme! I za takovouhle malou informaci!“ usmál se Ryan. Pak společně odešli.

„Takže je tady někde tady jejich doupě… to by nám trvalo dlouho, než bychom něco takového našli…,“ konstatoval Brian.

„V klidu! Mám tu něco, co nám pomůže,“ ujistil ho Ryan a vytáhl ball, „Swellowe! Pomoz nám!“ Z hozeného Pokéballu vyletěl velký vlaštovčí Pokémon.

„Mohl by ses rozhlédnout po okolí? A pokud uvidíš nějakou podezřelou budovu, asi mimo město, tak nám dej vědět!“

„Swellow!“ kývl Swellow a rozletěl se do dáli.

***

„Takže, holčičko… ty mi nechceš říct nic? Mám pravdu? No tak v tom případě… mám ještě pár skrytých triků!“ zasmál se Kaarme ledově.

„Triků?“

„Ah, ano… Kennethe, dej jí něco!“ zavolal Kaarme a za chvíli přišel známý brejláč, který byl Kaarmeovou pravou rukou. V ruce měl nějakou injekci.

„Cože?! Ty? Já myslela, že se studuješ Pokémoní medicínu! Že si chceš otevřít vlastní kliniku! A ty místo toho, abys dělal něco užitečného, tak sloužíš tady tomu? Ty zrádče!“ řekla naštvaná Candice a zvedla se ze židle.

„Ale, ale! Ty už odcházíš! Ne tak rychle, holčičko! Christophere! Svaž ji!“ nařídil Kaarme. Odněkud vyšel starší kluk než Candice, s bílými vlasy jako Ryan, akorát delšími a se dvěma malými copy. Oči měl jasně zelené a nad nimi měl dvě rudé body, ale nebyly to krvavé rány. Na sobě měl namodralou dlouhou volnou tuniku s výrazným střihem do V, černé kalhoty s bílým lemem a obvázané nohy. Podíval se na Candice, usmál se na ní, ale potom vzal provaz a přivázal jí k židli. Dívka si už myslela, že to ten kluk s ní myslí dobře.

„Dobře. Děkuji, Christophere. Můžeš jít.“

„Jistě, můj pane,“ řekl bělovlasý kluk a odešel. Kaarme se otočil ke Candice. „Tak výborně. Teď už nám neunikneš. Kennethe!“

„Ano, pane?“

„Dej jí to sérum!“ Kaarme se zasmál. Kenneth si připravil injekci. Pak dívce očistil pravou ruku tampónem a chytal se injekci aplikovat.

***

Po dlouhém čekání se k Ryanovi konečně vrátil Swellow.

„Tak co? Našel jsi něco?“ zeptal se ho bělovlasý trenér.

„Swellow! Swellow!“ kýval hlavou Swellow a pak se někam rozletěl.

„Skvělý. Swellow něco objevil. Jdeme!“ řekl vůdcovsky Ryan a Brian šel za ním.

Ptáček je dovedl na místo, které bylo schované v rokli, nějaký dům na jejím konci. Na jeho štítu byly vyryté dvě křivky, které tvarem připomínaly kroutící se hady.

„Takže tady drží někdo mou sestru?“ zeptal se Brian a s odporem pohlédl na tu podivnou budovu.

„Obávám se, že jo. Ale neboj, dostaneme jí odsud! To ti slibuju!“ mrkl na něj Ryan. Protože byli nahoře, museli opatrně seběhnout do rokle (nebo spíš sjet, což bylo dost nebezpečné). „Musíme se připravit k boji, nevíme přece, jestli tam nemají nějaké stráže, nebo tak něco,“ zašeptal Ryan a vzal si do ruky Pokéball.

„Tak jo,“ kývl Brian a vzal si Pokéball taky.

Opatrně se blížili k hlavnímu vchodu. A když se dostali k němu celkem bez problémů, tak je čekalo nemilé překvapení. Z úkrytu zrovna vyšel tlusťoch Jack. Ryan s Brianem byli v nebezpečí a neměli se kam schovat. Tak se připlížili ke zdi a nikdo nevydal ani hlásku. Jack si ničeho nevšiml, protože se nedíval do stran a tím udělal chybu. Kdyby to věděl Kaarme, tak by byl Jack určitě tvrdě potrestán.

„Ty jo, my jsme měli štěstí!“ zašeptal Brian.

„Psst!“ utišil ho Ryan.

***

„Tak tedy, povíš nám konečně něco?“ zeptal se jí Kaarme nasládle. „To sérum pravdy muselo přece zabrat, ne?“ zašeptal směrem ke Kennethovi.

„Mělo by, pane,“ kývl brejláč. Kaarme se znovu otočil ke Candice. „Tak co tedy?“ Nevěděl ale, co se doopravdy stane.

„Ne. Nic neřeknu,“ zašeptala Candice.

„COŽE?!“ Kaarme vyvalil své žluté oči.

„Dělejte si se mnou co chcete, dávejte mi různý látky, vydírejte mě, ubližujte mi, nic vám neřeknu!“ dívka sebou začala na židli házet. Kaarme se ale zase usmál.

„Hm. Zdá se, že mi tady holčička odporuje? V tom případě musím použít tvrdší metody,“ Kaarme vytáhl nějaké bally. Použil je a objevili se Sneasel a Snover.

„Tak vy jste v pořádku? To jsem ráda!“ rozzářila se Candice.

„Ne nadlouho. Kennethe, dej jim tu látku!“

„Jakou látku?“ dívka se otřásla.

„Gahaha! Tuhle!“ zasmál se brejláč, „tuhle látku dám tvým Pokémonům a oni vydechnou naposled!“

„Co? NE! PROSÍM NE! Sneasele, Snovere, utečte!“ ječela dívka.

„Ale proč ne? Tak řekneš nám něco?“ zasmál se Kaarme.

„NEEEE! NECHTE JE BÝT! PROSÍM!“ Candice začala ječet už hystericky a tekly jí potoky slz.

„Necháme, pokud nám něco řekneš, holčičko! Kennethe, zatím je zabezpeč!“ řekl Kaarme. Kenneth poslechl a oba Pokémony také svázal.

„NEEE! Nechte je!“

„Tak mluv! A nic se jim nestane!“ vyštěkl na ní Kaarme.

„Regi… rock… Regi… ce a Regi……, mumlala Candice v zoufalství záchrany. Když tu najednou se bílý rostlinný Pokémon rozzářil. Vyvíjel se. Kaarme a Kenneth se otočili a brejláč upustil injekci. „Co to má…,“ divil se Kaarme.

Za chvíli bylo po všem. Snover se zvětšil a podařilo se mu osvobodit. Byl to teď velký bílý Pokémon s zelenýma rukama, připomínajícím listy, očima s fialovým bělmem, bílým „knírkem“, rostlinnýma nohama a ocasem.

„Abomasnow…,“ plakala Candice štěstím. Pak ten Pokémon použil ledový vítr na provazy Sneasela a jeho trenérku. Kaarme ztuhl a ani se nepohnul, jen zíral.

„Můj pane?“ řekl Kenneth a zatřásl s ním. Ale nic, Kaarme zůstal strnulý.

BUM!

Od dveří doupěte se ozývaly rány, jako by někdo chtěl vyrazit dveře.

„Můj pane?“ zase nic.

BUM!

Rány se opakovaly. Kenneth to zkusil potřetí.

„Můj pane?!?!“ Kaarme se probudil. „Co se děje?“ zeptal se.

„Vypadá to, že se sem někdo dobývá! Co budeme dělat?!“

„Vypadneme. O tu holku se už nestarej. Víme, co jsme vědět potřebovali. Takže musíme získat Regirocka, Regice a Registeela. To bude zřejmě klíč k Regigigasovi.“

„A kde ty tři najdeme?“ ptal se Kenneth.

„Pravděpodobně někde v Hoennu. Ty běž a informuj Jacka, Christophera a Keegana o našem přesunu!“

„Rozumím,“ kývl brejláč a odešel. Kaarme se otočil ke Candice.

„Děkujeme za informace, holčičko. Už tě nepotřebuju. Ale neslyšela si o lordu Kaarmem naposledy! Gahahaha!“ zasmál se bledý chlápek a zmizel.

BUM!

Dveře doupěte konečně povolily. Dívka mohla vidět, co se děje venku. A spatřila dva kluky a hlavu Onixe.

„Jé, Ryane, to jsi ty?!“ podivila se. Ryan se za ní rozběhl a rozvázal jí.

„Bráško! Ty jsi tu taky? Moc vám děkuju!“ Candice objela nejdřív Ryana a pak Briana.

„Co se tu stalo?“ vyptával se Brian. „Kdo byl ten hňup, co tě včera unesl?“ přidal se Ryan.

„Říká si lord Kaarme a zajímá ho Regigigas. Chtěl o něm něco vědět. Nic jsem mu nechtěl říct, ale vydíral mě…“

„A co jsi mu řekla?“

„Jen jména tří Pokémonů, kteří k Regigigasovi vedou. Jinak nic,“ Candice popotáhla nosem a otřela si obličej.

„To je dobře. Mohlo být hůř. Bál jsem se o tebe. Cítil jsem, že si v nebezpečí,“ řekl jí Ryan a usmíval se.

Najednou si Brian všiml velkého bílého Pokémona, který tam byl s nimi. „To je tvůj Abomasnow? No páni!“ zeptal se sestry. Ta přikývla. „Vyvinul se, aby mě zachránil!“

„Abomasnow,“ zamumlal Ryan, „tak se na něj podíváme.“ Vytáhl Pokédex a ozvalo se: -ABOMASNOW, MRAZOVÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FÁZE SNOVERA. ABOMASNOWOVÉ SE OBJEVUJÍ KDYŽ KVETOU SNĚŽENKY A ODCHÁZEJÍ DO NEZNÁMÝCH MÍST, KDYŽ JEJICH OKVĚTNÍ LÍSTKY OPADAJÍ-“ Ryan se pak otočil k Brianovi. „Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“

„Ano?“ černovlasý kluk se otočil k Ryanovi.

„Slyšel jsem, že taky trénuješ. Chtěl jsem si s tebou dát zápas.“

„Dobře, přijímám tvou výzvu. Ale až zítra, i tvoji Pokémoni jsou unavení. Teda aspoň dva. Zatím můžeš k nám na návštěvu!“

„Tak fajn!“ souhlasil Ryan.