Ryanovo dobrodružství

Scytherův velký den

Nad velkým přístavním městem LaRousse vyšlo slunce a oznamovalo nový den. Bylo to moderní velkoměsto v obrovským přístavem, který byl největší v Hoennu. Sem měla cestu jedna loď, která odplula přede dnem ze Sinnohu. Na této lodi byl Ryan a chystal se směrem do Stromového města, získat svůj šestý odznak. Netušil, že mu někdo dělá společnost už od Sněžného města.

„Právě teď jsem na lodi, můj pane. Sleduji toho kluka, co vám zničil plán. Dostaneme ho!“

„Ano… mohl by něco vědět o Regi triu… Kde se ty legendární bytosti skrývají… Dále ho sleduj, Zacku,“ ozvalo se z telefonu na lodi chladným hadím hlasem lorda Kaarmeho.

„Dobře. Jak jde plán?“ ptal se Zack.

„Všichni mí podřízení pátrají po Regi triu, jak jen to jde… Kenneth a Keegan pátrají mezi Stromovým městem a Liliovým, Christopher je někde u Dewfordu a Jack v poušti u Lávového města. Tvůj úkol je teď sledovat toho kluka a co nejtajněji! On vůbec netuší, že jsi můj špeh… Nemohl jsem nasadit Jacka nebo Kennetha… Ty už zná…,“ řekl Kaarme.

„Rozumím. Zatím končím,“ řekl Zack a Kaarmeho obličej na obrazovce zmizel.

***

Na molu v LaRousském přístavu stála dlouhovlasá brunetka s modrýma očima a něco v dálce vyhlížela, asi loď ze Sinnohu. Byla to Kris a už tu čekala půl hodiny, ale to jí nevadilo. Spolu s ní tam byl ještě Damion, který s ní přijel. Gabrielle odjela domů do Srdečného města se slibem, že přijede do Hoennu na zahájení ligy.

„Na, vezmi si tohle,“ Damion podal Kris dalekohled, „aspoň tu loď dřív uvidíš.“

„Děkuju!“ usmála se dívka a podívala se do dalekohledu. A na obzoru spatřila velkou dopravní loď. „Konečně!“ pomyslela si. Pak se otočila k Damionovi. „Za chvilku tu budou, už jsem tu loď viděla!“

„Vážně? A jak víš tak jistě, že je to ona?“

„Tak se podívej,“ Kris ukázala na tabuli PŘÍJEZDY. Stálo tam, že loď ze Sněžného města má připlout v 9:30. Damion se podíval na Pokétch a skutečně.

***

Loď konečně přistála v LaRoussu. Když všichni včetně Ryana vystoupili, tak odněkud přiletělo hejno podivných věcí krychlového tvaru.

„Co to proboha je?“ divil se trenér.

„VÍTEJTE VE MĚSTĚ LAROUSSE. ÚČEL VAŠÍ NÁVŠTĚVY?“ zeptal se přístroj.

„Doprovázím na kamarádku na zdejší soutěž,“ odpověděl věci Ryan.

„SOUTĚŽ……SOUHLASÍ. MŮŽETE JÍT DÁL,“ řekla věc a vyjela z ní malá kartička. „PŘEJI VÁM PŘÍJEMNÝ POBYT. NASHLEDANOU,“ řekl přístroj a odletěl. Kris se rozeběhla za Ryanem a pořádně ho objala, div ho nepovalila.

„Ahoj! Tak jsi mi chyběl!“

„No tak… už jsem tady. Co to bylo za podivné věci, co tady létají?“

„To byli takoví roboti, kteří tu létají a starají se o město. Byla jsem taky překvapená, když ke mně a Damionovi přiletěli. Něco jsem o tom už četla, tohle město je vážně supermoderní… díky vynálezům profesora Lunda. Ale to je jedno… jsem tak ráda, že jsi tady!“

„To já taky…,“ řekl jí Ryan.

Mezitím z lodě vystoupil nějaký kluk s šedými vlasy, které mu zakrývaly pravé oko, ústa měl obtažené tyrkysovou rtěnkou a na krku měl velký červený náhrdelník, což bylo velice podivné na kluka. Na sobě měl šedou tuniku a pas měl převázaný fialovým provazem. Okamžitě k němu přiletěl krychlový robot. „VÍTEJTE VE MĚSTĚ LAROUSSE. ÚČEL VAŠÍ NÁVŠTĚVY?“

„Cože? Hele, dej pokoj,“ řekl mu Zack.

„PROSÍM, SDĚLTE ÚČEL VAŠÍ NÁVŠTĚVY.“

„Řekl jsem ti to snad jasně, ne? Páchám tu zločiny?“

„ODPOVĚZTE.“

„Už tě mám dost, ty lítající kostičko! Weezingu, bahenní útok!“ řekl Zack a hodil ball, ze kterého vyskočil Weezing, vyplivnul na robota bahno a ten spadl na zem a vybouchnul.

„Já říkal, že mi máš dát pokoj. To máš za to,“ zasmál se Zack a vydal se do města.

***

„Tak a jsme tady! Soutěžní hala je támhle. Začne to ve dvě odpoledne. Zatím si můžeme prohlédnout město, nebo se najíst,“ navrhla Kris.

„Já bych byl pro první možnost, co ty?“ řekl Damion a otočil se k Ryanovi.

„Asi druhou možnost, vždyť jsem byl přes noc na lodi… Mám příšernej hlad.“

„Tak dobře,“ souhlasil Damion.

***

„Sakra! Co to má jako bejt? Další lítající věci? Rychle, Weezingu, znič je!“ řekl naštvaný Zack. Na něj se vyrojilo deset malých robotů. Všichni byli obvykle milí, ale nyní se tvářili rozzlobeně.

„BEZDŮVODNĚ ZNIČENA FUNKČNÍ JEDNOTKA. NIČENÍ VEŘEJNÉHO MAJETKU. OKAMŽITÁ ELIMINACE.“

„Cože? To mě chcete zabít, nebo co?!“

„POTRESTAT. ZAHÁJIT ELIMINACI.“

„No dobře! Tak jo! Bahno na všechny, Weezingu!“ řekl Zack. Weezing postupně vyřadil všech deset. Potom se objevili další a tentokrát jich byl dvojnásobek. Weezing zničil asi pět a už byl vyčerpán.

„Vrať se, kámo,“ řekl Zack a odvolal Pokémona. Pak se dal na útěk.

***

„… a tak jsem si dal s Brianem zápas. Objevil se tam Shane a já jsem prohrál. Pak mi Candie v slzách řekla, že zůstane doma. Řekl jsem jí, ať přijede na ligu…,“ řekl Ryan.

„Aha. To je smutné, že musela zůstat doma… hele co je tohle? Ti roboti se zbláznili!“ řekl Damion a podíval se z okna restaurace, kde zrovna obědvali. Uviděli spoustu malých krychlových robotů, jak někoho pronásledují.

„Asi ten člověk udělal něco špatného, ne?“ ozvala se Kris.

„Asi jo,“ kývl Damion. Pak se podíval na hodinky. „Už za hodinu to začne, neměli bychom jít?“

„Máš pravdu.“

***

„Můj pane, hlásím katastrofu,“ řekl Zack do telefonu.

„Jakou?“ divil se Kaarme.

„Dostal jsem se do města LaRousse a chtěli po mě identifikaci nějaký lítající věci… pár jsem jich zničil, ale pak mě pronásledovaly… a ztratil jsem toho kluka z dohledu!“

„Zacku… ty jsi vážně hlupák… Zkus použít nějakého z tvých Pokémonů. Jaké máš?“

„Weezinga a Dodua.“

„Ach ne… Zkus se tedy nějak proplížit, jiný plán nemám…,“ zašeptal Kaarme.

„Rozumím,“ řekl Zack a zavěsil.

***

„Zdravím všechny u další soutěže v Hoennu! Nyní ve městě LaRousse! Pokud to nevíte, já se jmenuji Vivian Meridianová a budu vás provázet dnešní soutěží. Nyní už k porotě. Jako první, Contesta, předseda Soutěžního svazu!“

„Jsem rád, že se mohu účastnit této soutěže,“ prohlásil postarší muž v červeném saku.

„Dále Sukizo, předseda Pokémoního fanklubu!“

„Bude to pozoruhodné!“

„A jako třetí sestra Joy!“

„Krása je určitě to nejlepší na soutěžích a já jsem ráda, že ji budu moci sledovat.“

„Tak! Můžeme začít! Přivítejte prvního soutěžícího! Craiga z Lávového města!“ oznámila Vivian a z uličky k šatně vystoupil černovlasý kluk. Připravil si Pokéball.

„Pojď, Vulpixi!“ z jeho ballu vyskočil liščí Pokémon. „Dušičkový útok!“

Vulpix vyskočil a vypustil několik malých ohnivých modrých koulí, které začaly poletovat ve vzduchu v kruhu.

„A matoucí paprsek směrem k plamínkům!“

Oči Vulpixe se rozzářily a on vypálil několik fialových paprsků směrem k plamínkům. Ty se pak rozpustily a vytvořily barevný efekt.

„Oh! To bylo moc hezké. Co na Vulpixe řekne porota?“

„Úžasné vystoupení,“ řekl Contesta a na jeho stolku se rozsvítilo číslo 8,5

„Pozoruhodné!“ Sukizo dal 8 bodů.

„Úžasné. Vulpixova ohnivá a spirituální síla byla působivá. Osm bodů,“ řekla Joy.

To byl Craig a Vulpix, kteří si odnášejí 24,5 bodů!“ oznámila Vivian.

***

Už vystoupilo asi deset soutěžících s různými zajímavými Pokémony a útoky. Nyní přišla na řadu Kris.

„Absole, volím si tebe!“ Na scénu se dostal bílý pokémon s černou tváří a červenýma očima.

„Tak a teď se soustřeď a snaž se použít psychořez!“ Kris začala házet barevné disky, Absol zavřel oči, jako by si na něco snažil vzpomenout a disky se najednou rozpadaly. Kris pak hodila Absolovi klubka konfet, které také rozříznul a ocitl se ve spršce konfet.

„Tak to byla Kris a Absol!“ oznámila Vivian a dala slovo Contestovi.

„Zajímavé využití psychických sil. 6 bodů.“

„Pozoruhodné!“ Na Sukizově stolku se objevilo číslo 7. Joy pak ještě přidala 7 bodů a celkový součet činil 20 bodů. Tohle pro Kris nemuselo dopadnout dobře… Tak odešla do šatny, tam se posadila a začala se třást. Měla jen dvě stužky, na Wallaceově poháru selhala, v Rubellu nebyla, takže pak jí zbývaly jen tři místa, kde by musela získat stužku. Musela tedy doufat v zázrak, protože 20 bodů moc nebylo. I když, naděje je vždy.

***

„Přivítejte místního rodáka! Drewa!“ oznámila Vivian a na scénu vstoupil zelenovlasý kluk.

„Roselie, je čas!“ z ballu vyskočil Pokémon s růžemi na rukou, kterého Ryan poznal už od Damiona.

„Předveď slunečný den!“ Roselia vystřelila květinami do nebe paprsky a okamžitě vylezlo sluníčko.

„Květinový tanec!“ Roselia vyskočila do vzduchu, roztočila se a začala uvolňovat růžové lístky.

„To bylo úžasné vystoupení! Co na to porota?“ řekla Vivian, když Roselia skončila.

„Výborné vystoupení. Drewův koordinátorský styl je vskutku působivý. Myslím, že tenhle kluka má v sobě velký potenciál stát se jedním z nejlepších koordinátorů,“ prohlásil Contesta, „devět bodů.“

„Velmi pozuruhodné!“ souhlasil Sukizo a dal 8,5 bodu.

„Souhlasím s panem Contestou. Roselia předvedla výborný výkon. Můj verdikt zní 8 bodů,“ řekla Joy a na obrazovce se objevilo skóre 25,5. Drew a Roselia se pak uklonili a odešli do zákulisí.

***

„Přivítejte jednoho z posledních soutěžících dnešního dne! May z Petalburgu!“ oznámila Vivian a na scénu přišla dívka s hnědými vlasy a červeným šátkem. Ryana napadlo, že jí někde viděl, ale už si nemohl vzpomenout kde.

„Skitty, tak pojď!“ řekla May a z jejího Pokéballu vylezlo malé, růžové, roztomilé koťátko.

„Asistenci!“

Skittyho přední pacička se rozzářila bíle a záře vytvořila kouli a potom z koule vystřelily hořící úlomky.

„To byl žhnoucí útok, ale jak…?“ divil se Damion.

„Třeba poradí Pokédex, podívám se,“ řekl mu kamarád a z jeho Pokédexu se ozvalo: „-ASISTENCE, ÚTOK NORMÁLNÍHO TYPU, JEHOŽ EFEKT SPOČÍVÁ V TOM, ŽE POKÉMON POUŽIJE NÁHODNÝ ÚTOK JEDNOHO Z JINÝCH POKÉMONŮ TRENÉRA-“

„Aha! To znamená, že ta holka má někoho ohnivého!“

„Asi máš pravdu,“ řekl Ryan, zatímco Skitty použil Blizard a ukončil představení.

„Skitty byl působivý. Sedm a půl bodu.“

„Pozoruhodné!“ dalších osm bodů.

„Souhlasím, představení se mi líbilo,“ Joy dala 8 bodů, což dávalo dohromady součet 23,5 bodů. Dívka pak odvolala Skittyho a odešla, pak následovalo vystoupení další desítka koordinátorů. Kris se třásla v šatně, ale nakonec zjistila, že se jí podařilo o chlup postoupit.

***

V prvním kole Kris použila opět Scythera, tentokrát uspěla a porazila nějakého kluka s Venonatem. Dále postoupili Drew, May a ten kluk s Vulpixem, který byl soupeřem Kris v příštím kole.

„Nyní přivítejte Kris a Craiga!“ oznámila Vivian.

„Vulpixi, jdeme na to!“

„Marshtompe, pojď!“ povolala Kris svého startéra. Na tabuli naskočily údaje o účastnících a jejich Pokémonech s časomírou pěti minut a mohlo se začít.

„Vulpixi, použij dušičkový útok!“

„Odraž to vodním dělem!“

Kris zvládla první úder naprosto výborně. Na Marshtompa mířily modré vznášející se plamínky, ale on je všechny zasáhl a uhasil.

„Matoucí paprsek!“

„Marshtompe, pozor! Zavři oči!“

Vulpixův útok se minul účinkem a Craig přišel o body.

„A teď to dokončíme! Bahnitou vodu!“ Marshtomp vychrlil spoustu tmavé tekutiny na soupeře a ten byl spláchnut do pole poražených.

„Tak a máme tu konec zápasu! Do finále postupují Kris a Marshtomp! Blahopřejeme!“ oznámila Vivian.

***

„Je rozhodnuto, dámy a pánové! Drew poráží May a jde do finále s Kris!“ ozvala se Vivian. Kris se otřásla. Věděla, že Drew je jeden z největších koordinátorských talentů v Hoennu a že je velkým favoritem na vítězství. Začala se třást a Pokéball, který měla připravený sevřela pevněji.

Mezitím na jeviště už vstoupil Drew. V ruce měl růži a usmíval se na publikum. Ale Kris nikde.

„Co je s ní?“ divil se Damion. „zápas by měl každou chvíli začít!“

„Neboj, ona se ukáže, uvidíš,“ uklidňoval ho Ryan.

„No tak jo…,“ řekl Damion a opět se začal dívat na pódium. A skutečně. Za chvíli přišla Kris v bílých šatech a v ruce držela ball.

„Máme tu finále! Utká se v něm zdejší šampion Drew a Kris! Takže tedy pět minut! Můžete začít!“

„Tak Roselie, na scénu!“ hodil svůj ball Drew.

„Scythere, pojď…,“ zamumlala Kris.

Proto květinovému Pokémonovi stál zelený ještěro-hmyzí Pokémon s ostrými noži.

„Tak to si Kris vybrala správně! Má teď výhodu!“ řekl Ryan.

„No to já nevím, tenhle Drew vypadá jako těžký protivník… Co když vyhraje i s nevýhodou?“

„Víš co? Nespekuluj a koukej se!“ oznámil mu Ryan.

„Roselie, použij omračující pyl!“

„Scythere, braň se šavlovým tancem!“

Roselia vypustila oranžový oblak pylu, jenže Scyther se roztočil a veškerý pyl odvál. Drewovi zmizelo trochu bodů. Byl v jasné nevýhodě, ale to on nevěděl.

„Skončíme to rychle. Připrav si sluneční paprsek!“

„Scythere, X-nůžkový útok!“

Teď měl opět Scyther navrch, protože Roselia připravovala útok. Jenže pak zasáhla Scythera bílým paprskem a i přesto, že to byl útok s typovou nevýhodou, zasáhl Scythera a vyhodil ho do vzduchu. Když pak přistál, tak se stěží vyškrábal na nohy. Kris to stálo čtvrtku všech bodů.

„Scythere, nevzdávej se! Řezačku!“

„Roselie, paralyzuj ho omračujícím pylem!“

„Ne! Vyskoč a vzlétni!“

Na Scythera se valil oblak oranžového pylu, ale hmyzák vyskočil a vyhnul se. Potom zuřivě máchal svými „šavlemi“ po Roselii. Drew přišel o značnou dávku bodů.

„To je neuvěřitelné! Zdá se, že Drew není favoritem dnešního utkání!“ divila se Vivian.

„Skonči to! Sluneční paprsek, rychle!“

„Zdvojení! A řezačku!“

Kris zvolila stejnou taktiku jako ve Wallaceově poháru. Jenže tenkrát jí Scyther zklamal. Zklame ji i teď? Kris svírala křečovitě ruce v pěst. Drew byl oproti ní v klidu a to Roselia měla méně bodů než Scyther. Do konce zbývalo 1:26.

Scyther vytvořil repliky a ty vzlétly v hejnu na Roselii. Ta vypálila bílý oslepující paprsek. Kris si zakryla oči. Za chvíli uslyšela zvuk, který oznamoval, že je Pokémon vyřazen. Opatrně si odkryla oko. A uviděla to, co by za žádnou cenu nečekala – Drew, talentovaný Hoennský koordinátor, zdejší rodák byl poražen!

„Máme tady konec, dámy a pánové! Vítězem je Kris a její Scyther! Blahopřejeme!“ řekla Vivian.

***

Kris se usmívala a prohlížela si svou novou stužku. „Já tomu pořád nemůžu uvěřit!“ řekla.

„Dokázala jsi to, protože jsi svému Scytherovi věřila. Gratuluji vám oběma!“ Ryan jí stiskl ruku a objal.

„Taky blahopřeju,“ ozval se Damion, „a kam půjdete teď?“

„Já mám namířeno do Stromového města. Tam je další stadion Hoennské ligy,“ oznámil Ryan.

„No… já půjdu trénovat, abych byl připraven na zápas o další odznak! A taky na zápas s Ryanem! Chci ti oplatit tu porážku z Petalburgských lesíků!“ řekl Damion.

„A já… půjdu do Liliového města. Je to kousek, bude tam další soutěž asi za týden, možná víc než týden, a jsem tam doma,“ řekla Kris.

„Takže to znamená, že každý půjdeme svou cestou. Uvidíme se ještě někdy?“

„Určitě, Ryane. Až půjdeš ze Stromového města, tak se zastav u nás doma, určitě se ti tam bude líbit!“ začervenala se Kris.

„Tak se mějte! Hodně štěstí, Damione!“

„Zatím ahoj!“ rozloučil se Damion.

„Pa,“ zamumlala Kris.

***

Ryan se procházel po stezce vedoucí s LaRoussu na západ. Netušil ale, že Zack mu je pořád v patách.

„Hehehe… Možná jsem selhal, ale lord sem pošle někoho jiného! A až tě znova potkám, tak z tebe vytřesu duši! Měl si štěstí, že to tady chránili ti roboti! Gahahaha!“