Ryanovo dobrodružství

Gregův příběh

„Takže ty jsi jdeš do Stromového města pro odznak, jo?“ zeptala se Katrina.

„Ano, přesně tak. Už jsem získal pět odznaků! Mám odznak z Rustbora, Dewfordu, Mauvillu, Lávového města a Petalburgu,“ počítal na prstech Ryan.

„No to je skvělý! To musíš být vážně dobrej, ne?“

„Já nevím… možná, že jsem…,“ usmál se Ryan. Katrina mu teď nevěnovala pozornost a rozhlédla se. A uviděla spoustu mohutných a vysokých stromů. „Jé, koukej! Stromové město! Už jsme tady!“ zaradovala se dívka.

„Fajn! Tak už jenom pár okamžiků a… POMOOC!“ Ryana najednou zachytil nějaký proud písku jako chapadlo. Katrina se snažila Ryanovi pomoct, ale nedokázala ho vyprostit. Nakonec Ryan zjistil, že ten písek patřil Hippowdonovi, velkému žlutohnědému hrošímu Pokémonovi. Ten Hippowdon byl Ryanovi nějak povědomý. Písek se uvolnil a Ryan zjistil pravdu.

„Ah… tady jsi. Chci s tebou zápas,“ ozvalo se klidným hlasem. A odněkud vystoupil tmavě červenovlasý kluk s tetováním lásky na obličeji. Byl to Greg Hall.

„Co si o sobě vůbec myslíš?! Na lidi se neútočí s Pokémony! Jsi cvok!“ spustila na něj Katrina.

„Nech to být. Tvou výzvu přijímám! Už jsem tě viděl, aspoň uvidím, co v tobě je!“

„Dobrá. Každá strana použije dva Pokémony.“

„Dva? A proč ne tři?“ zeptal se Ryan. Jako odpověď se mu začal proud písku ovíjet kolem krku. „D-dobře. Tak dva!“

***

„Rhyhorne. Volím tebe!“ řekl Greg a hodil Pokéball. Objevil se Pokémon, kterého Ryan zastavoval s Shellosem. To bude tvrdý oříšek, vždyť ani Shellosův vodní puls ho nedokázal zastavit! Pomyslel si Ryan.

„Tak to já si volím Grovyla!“ řekl Ryan a vsadil na svého ještěřího parťáka. Ten na Ryana mrknul a pak se otočil k Rhyhornovi.

„To je pro tebe, matko… jsem hodný kluk, co? Díváš se na mě? Hledám jen smysl života… a to je i pro tebe, otče, tys mě naučil vše, co jsi uměl s Pokémony…,“ mumlal kluk.

„Co mu je?“ divila se Katrina.

„Nech ho být. Grovyle, jsi připraven? Začni semínkovou střelou!“

„Rohový útok.“

Tohle Rhyhorn vůbec neměl zkoušet. Všechny střely ho zasáhly a on byl oproti Grovylovi výrazně pomalejší, proto se jeho útok nevydařil.

„Energetickou kouli!“

„Použij zuřivý útok.“

Rhyhorn se rozběhl a připomínal svou obranou malý, rozjíždějící se tank. Jenže energetická koule ho zasáhla a zastavila ho. Rhyhorn vypadal v koncích.

„Super!“ usmívala se Katrina. Rhyhorn byl proti Grovylovi ve velké typové nevýhodě, proto kamenný Pokémon prohrál.

„Co je to… matko? Co je to? AAAAAAAAAHHHHHHH!“ Greg vrátil Rhyhorna zpět, ale pak se chytil za hlavu a začal hystericky řvát. Ryan neměl slov.

***

Gregovi se zamlžily oči. Hlavou mu probleskovaly osudové vzpomínky.

„Šokující zpráva. Taylor Hall byl nalezen mrtvý po strašlivé nehodě, když byl na cestě do Sinnohu.“ ozvala se první vzpomínka. V té viděl televizní reportáž o tragédii svého otce. Pak se objevilo něco jiného. Byl to obraz nějaké dívky. Měla dlouhé hnědě vlasy a kouzelné zelené oči.

„Ne, Gregu. Nemám zájem. Nelíbíš se mi… je mi to líto.“

Vzpomínky se vytratily. Grega stále bolela hlava. „Aaaah… Kdo vlastně jsem? Co tu vůbec dělám? Chci být jako ostatní! Prosím! Prosím! Aaaah!“ pak omdlel.

„Co budeme dělat? Stromové město je nedaleko a…,“ řekla Katrina.

„Možná je. Ale já ho tady nenechám! Odvedeme ho zpátky domů, do Javorové vesnice. Pojď mi pomoct ho přenést!“ odpověděl jí Ryan.

„Ale… to budeme ještě dál, než teď a… copak nevíš, jak brutálně tě vyzval na zápas?“

„Jo, to máš pravdu. Tohle ale nemůžeme udělat a nechat ho tu jen tak ležet! Pojď!“

„No dobrá,“ kývla Katrina.

***

Vzali tedy Grega v mdlobách a odvedli ho zpět domů, do vesnice. Tam ho uložili do postele a čekali, co bude dál.

„Nedáte si čaj?“ zeptala se Terry.

„Já si ráda vezmu!“ ozvala se Katrina.

„Já ne, nemám chuť… nevím proč, ale mám o něj strach… co se vlastně stalo? Povyprávíš nám to podrobněji? Prosím!“

„No, tak tedy dobrá. Moc si toho nepamatuju, ale mám tu něco, co by mohlo být zajímavé. Je to deníček, který si psal můj bráška když mu bylo asi devět let,“ řekla Terry. Pak odešla a za chvíli se vrátila se dvěma šálky čaje a nějakými starými sešity s tvrdými deskami. Pak položila šálky na stůl.

„Děkuju,“ poděkovala Katrina za čaj.

„Ale já nechtěl čaj…,“ řekl jí Ryan.

„Jen se napij. Prospěje ti to. Věř mi,“ usmála se Terry a přisunula šálek blíž Ryanovi.

„Tak já vám nejdřív povím, co vím sama a pak vám přečtu něco z toho deníčku. Ale doufejme, že to Greg neuslyší…“ řekla Terry a podívala se na svého bratra, který byl v posteli a stále byl v mdlobách.

„Tak dobře.“

„Greg byl vždycky takový jiný. Nevyhledával ostatní a šel z něj strach. Když byl malý, tak se ho ostatní děti bály, myslely si, že jim ublíží… Měly z něj takový strach, že si od něho držely velký odstup, dokonce od něj prchaly. Matka mu zemřela už při porodu. Myslí si, že je to jeho vina, že to byl on, kdo jí vzal život. Když byl malý, dostal od otce malého Hippopotase. Jenže jeho schopnosti zneužíval a používal na lidi. Ne schválně, samozřejmě. Hippopotas byl jeho asi jediný kamarád. Možná o něj měl zájem strýček Curtis, než zemřel…To je asi všechno, co si pamatuju. A teď vám něco přečtu,“ Terry otevřela sešit, „tak poslouchejte.“

***

Byl teplý letní večer. Javorovou vesnicí se procházel nějaký malý kluk. Mohlo mu být tak osm, devět let. Měl světle tyrkysovo-zelené oči, tmavě červené vlasy. Na sobě měl béžově zbarvenou tuniku, pod kterou měl černé tričko, dále měl černé kalhoty a černé sandály. Zrovna běžel k nějakému domu. Zaklepal na dveře.

„To jsem já, Greg!“ řekl kluk. Dveře se otevřely a on vstoupil dovnitř. Přivítal ho blonďatý muž s tmavomodrýma očima. Byl to Gregův strýček, Curtis.

***

„Jak vypadá bolest? Doposud mi nikdo neublížil, ani jsem nebyl zraněný, tak jsem chtěl vědět, jaké to je,“ zeptal se kluk.

„Bolest? To je strašně složité popsat… Je to těžký… nebo spíš nepříjemný pocit. Jako kdyby tě někdo udeřil nebo bodnul nožem. Je to pocit, který se těžko snáší, kterému se chceš za každou cenu vyhnout,“ vysvětlil blonďák.

„Curtisi?“

„Ano?“

„Ty mě nemáš rád……? Jako ti ostatní?“ zeptal se smutně chlapec a měl smutný výraz v očích.

„Všichni žijí své životy a zraňují ostatní a jsou zraňováni. Ale není pro nás snadné vzájemně se nenávidět,“ odpověděl blonďák. Chlapci se vytvořil na tváři úsměv.

„Děkuji mockrát, Curtisi. To pomohlo! Myslím, že teď už rozumím tomu, co je to bolest.“

„Opravdu? Hm?“

„Myslím, že jsem také zranitelný, jako všichni ostatní. Pořád mám bolest. Vím, že nekrvácím, ale v poslední době mě hodně bolelo tady,“ kluk nahmatal něco na levé části hrudníku, „tady.“ Blonďák se na něj podíval a pak udělal pár kroků blíž k chlapci.

„Zraněné srdce je trošku něco jiného, než zraněné tělo. Na rozdíl od zraněného těla, na zraněné srdce není lék a nikdy se vůbec nevyléčí.“

Kluk se smutně podíval a sáhl si na svůj hrudník.

„Ale neboj se. Je něco, co dokáže uzdravit zlomené srdce. Ale je to velmi komplikovaný lék. Může ti ho dát jen jiná osoba.“

„Tak co mám udělat?“

„Existuje jedna věc, která dokáže uzdravit srdce. Jenom jedna,“ řekl blonďák a upřel pohled na obrázek krásné dlouhovlasé blondýny. Byla to Isabella Hallová, Gregova matka. Pak se otočil k chlapci. „Je to láska, Gregu.“

„Láska?“

„Ano, láska.“

„Ale co mám udělat, abych se té bolesti zbavil?“

„Ty nevíš, Gregu? Už jsi to přece dostal! Láska je touha srdce sloužit někomu, kdo je ti drahý... pečovat o něj... chránit ho... jako to udělala má sestra tobě. Není pochyb, že tě vždy milovala. Věřím, že její vůle je pořád silná a chce tě i po smrti za každou cenu ochránit.“

„Curtisi?“ ozval se chlapec.

„Co se děje, Gregu?“ zeptal se blonďák.

„Díky za všechnu tvou pomoc!“

„Můžeš pochopit tu bolest kterou cítím?“ řekl si chlápek v hlavě.

***

Gregovy oči se na chvíli otevřely. „Co se to děje… Kde to jsem?“ ptal se. Pak ho ale zase začala bolet hlava a usnul.

„Musí být v klidu. Nechci, aby se mu něco stalo…,“ vysvětlovala Terry a vyprávěla dál.

***

Ještě ten samý večer běžel malý Greg s nějakým pytlíčkem. Bylo v něm nějaké ovoce, čokoláda a jiné dobroty. Kluk se pak zastavil před jiným domem a zaklepal. Otevřel mu nějaká holka s hnědými vlasy.

„Promiň mi, co jsem ti udělal. Vím, že tě to bolelo. Přinesl jsem ti lék, jestli chceš,“ řekl a pozvedl pytlíček.

„Hele, vodprejskni,“ ozvalo se a dveře se zavřely. Chlapci začalo být příšerně. Do očí mu vtrhly slzy, upustil pytlíček a utekl.

***

Jak tak běžel a nedíval se na cestu, tak vrazil do nějakého ožraly, nebo spíš ožrala vrazil do něj.

„Co to? Bacha kam šlapeš, ty mrňousi!“ Greg se na něj podíval. Chlápek okamžitě vyvalil oči. „Oooh! Ty jsi ten divnej kluk!“

„Zase,“ pomyslel si Greg. Pak mu hlavou probleskly nedávné věci.

,Hele, vodprejskni!‘

„Ty oči…“

,Ty jsi ten divnej kluk!‘

„Proč? Proč? Hippopotasi!“ kluk teď povolal svého Pokémona, „písečnou bouři.“

„Počke… Pozor! Aaaaahah!“ Ožrala upustil flašku s alkoholem a utekl před proudem písku.

***

Greg seděl na zábradlí na střeše nějaké budovy a smutnil. „Měl jsem pravdu. Nikdo mě nechce. Ale proč? Proč musím být divný? Co jsem zač? Kdo jsem?“ pomýšlel si a plakal.

,Pouze jedna věc dokáže vyléčit zlomené srdce. A to je láska, Gregu.‘

Chlapec plakal dál, sáhl si na hrudník. „Curtisi…“ šeptl a plakal dál. Vůbec si nevšiml, že je za ním tajemný zamaskovaný chlápek s nožem v ruce. Rozběhl se chlapci a chtěl ho překvapit. Jenže… on si toho všiml a vysmekl se mu. „Ty jeden malej…,“ zaklel muž a snažil se zasáhnout chlapce. Ten se mu snažil bránit a přetlačoval se s ním. A podařilo se také to, že nůž skončil v břiše vraha. To se opakovalo dvakrát. Chlápek pak padl k zemi. „Proč já? Co jsi zač?“ opatrně odkryl kápi vraha a čekalo ho nepříjemné překvapení. Byl to jeho vlastní strýc Curtis. „Curtisi! Strýčku! Aaaaah!“

***

Chlapec pořád plakal a slzy kapaly na zem proudem. „Proč? Proč jsi to udělal? Nechápu to! Vždyť jsi mi říkal, že jsem ti drahý! Jak jsi mohl?“

„Nebuď vtipný. V hloubi svého srdce jsem tě nenáviděl! Chtěl jsem pomstít svou sestru, když jsi jí vzal život! Tohle jsem ti nemohl odpustit. Zemřela v bolestech a dala ti jméno, které ani nechtěla, které nenáviděla a nechtěla ho slyšet. Gregory. Měl ses jmenovat nějak hezky, třeba Ethan, co jsem slyšel. Ale to je stejně jedno. Budeš sám a milovat jen sebe sama. Je to tvůj osud!“ řekl naposledy Curtis a pak zavřel oči navždy.

„Neee! Strýčku Curtisi! Neeeee!“ plakal kluk dál nad tělem svého strýce.

***

„To byl opravdu zajímavý příběh. Trochu krutý, ale… už tomu začínám rozumět,“ řekl Ryan a usrkl si čaje. Katrina seděla u Grega, který pořád spal, a dávala na něj pozor.

„A to není všechno. Ještě tu mám jeho deníček z doby před rokem. Poslouchejte.“

Pátek 2. května 2008

Tak jsem to Clarisse řekl. A co řekla ona? Ne, Gregu… nejsi můj typ? Nelíbíš se mi? Nemám zájem? Kruci, strejda Curtis měl pravdu! Už je mi to jedno! Nemůžu nikoho milovat! Je to všechno v pytli! Tak teď si nechám vytetovat znak lásky v kanji, abych věděl, co jsem kdysi chtěl. A pak se pomstím všem za to, že jsem to dostat nemohl!

Tak a to je všechno. Už víc tu není,“ dokončila vyprávění Terry a zavřela deníček.

„Ah… tak to bylo zajímavé… Teď toho kluka chápu ještě víc. Dosud se k němu všichni obraceli zády a to jak v lásce, tak i v přátelství… Ale nikdo neví, co se může stát, ne? Když se bude snažit, tak to může vyjít! Musí se snažit!“ řekl jí Ryan.

„Tobě se to lehko řekne, ale…“

„Musí nejprve poznat, jaké je přátelství. To není možný, že tu není nikdo, kdo by ho neměl rád!“

„To máš pravdu… Zkusím s ním promluvit…,“ přemýšlela Terry. „pak se vám ozvu!“

„Tak jo. My ti děkujeme za pohoštění a zajímavý příběh. A teď u musíme jít. Doufám, že dojdeme do Stromového města do setmění! Měj se, Terry! A pozdravuj Grega, až se probere. Řekni mu, že tu budu pro něj, když bude potřebovat.“

„Vyřídím to! A hodně štěstí na další cestě! Budu sledovat tvoje vystoupeni v lize, až na to dojde.“

„Tak ahoj!“ rozloučila se taky Katrina.