Ryanovo dobrodružství

Stateční ptáčci

„Zdá se, že jsme konečně tady! Stromové město!“ řekla nadšeně Katrina, když uviděla cedulku s uvítacím nápisem.

„To je skvělé. Měl by tu být další stadion. Což je další krůček do ligy!“ ozval se Ryan.

Stromové město bylo velmi neobyčejné město v severním Hoennu. Ke svému jménu přišlo celkem snadno – lidé zde bydleli na vysokých stromech. Ovšem stadion na stromě nebyl.

„Jůů, to jsou ale hezké domečky! Koukni!“ kochala se Katrina pohledem. Ryan se jen usmál a pak se podíval také. Stromy zde byly tak vysoké a silné, že unesly malé domečky. Oba vylezli po lanech na malý můstek, odkud se dostali až k Pokécentru. Tam byla první zastávka, vždyť Ryanovi Pokémoni byli oslabeni v souboji s Gregem.

Vstoupili dovnitř a Ryan předal Pokébally. Pak se posadil ke stolku.

„Půjdeš se mnou na stadion, Rin? Nebo máš jinou cestu?“ zeptal se dívky Ryan a použil kratší oslovení.

„Já ani nevím. Asi zůstanu… nevadí ti to, nebo jo?“

„Určitě ne! Budu rád, když půjdeš se mnou.“

„Tak dohodnuto!“ kývla Rin.

***

„Zase jste zklamali! Jste k ničemu! Nejdřív Zack a teď ty! Co mi řekneš na svou obranu?“

„M-můj pane… snažil jsem se… vlákal jsem ho do pasti, skoro jsem ho zabil a pak… jsem byl jakoby v transu a ke smyslům jsem přišel až tady… Věřte mi!“ prosil Keegan.

„Věřím ti,“ zasyčel Kaarme, „že jsi nesplnil úkol. Měl si získat informace! Jak je asi získáme, když toho kluka zabiješ?“

„Ale pane… já… já… se omlouvám…“

„Přijímám tvou omluvu. Ale příště už nesmíš zklamat! Kennethe, předveď mu, co se stane, když zase zklame!“

„Jak si přejete, lorde,“ řekl brejláč a šel pro injekci.

***

Ryan seděl v Pokécentru a četl si Hoennský zpravodaj. Dočetl se, ve zprávách ze zahraničí, že Johto zasáhly povodně, Mossdeepští Sphealové prohráli se Slateportem 2:0 a nějaké informace o týmu Aqua a Magma. Ale o Kaarmem tam nebylo ani slovo. Ryan znechuceně odložil noviny a šel si zavolat. Vytočil číslo domů a čekal. Megan Conollyová to ale nebrala. Až za chvíli se objevil na obrazovce její obličej.

„Ahoj! Jak jde cesta?“

„Skvěle. Mám už pět odznaků,“ pochlubil se Ryan.

„To je úžasné! Jsem na tebe pyšná. A co slečny?“

„Mami, to je moje věc a teď na to nemyslím. Opravdu,“ uklidňoval matku Ryan.

„A co támhleta blondýnka ve fialovém?“ zeptala se Megan a ukázala směrem ke Katrině.

„Mami, prosím tě…“

„Dobře. Už nic neřeknu. Tak pa.“

„Taky ahoj. A pozdravuj Katy!“ rozloučil se Ryan.

Pak ještě zavolal profesorovi Birchovi a nakonec se vrátil ke stolku.

„Tak co, půjdeme?“ zeptala se Rin.

„Yup. Pojďme!“ souhlasil Ryan.

***

Venku na malé planině za městem uviděli, že se ve městě koná pouť. Ryan se už chystal odejít směrem ke stadionu, když vtom začala Rin žadonit. „Jé, pojďme tam! Bude legrace! Prosííííím…“

„Nejdřív práce a potom zábava! Pojďme na stadion!“

„Ale no tak… Pouť tu nebude věčně! Stadion jo! No tak…“

„Ty holky mě přivedou k šílenství,“ pomyslel si Ryan, „no tak jo, jdeme tam.“

„Jupíí!“ zaradovala se dívka.

Na pouti bylo spousta zajímavých atrakcí. Střelnice, houpačky, různé „zvedače žaludků“, autodrom a další. Všude také byly různé stánky s dobrotami, cukrovou vatou a čokoládovými Magikarpy. Rin se nadšeně dívala, kam jít dřív, zatímco Ryan přemýšlel o boji o odznak.

***

Mezitím se nešťastnou náhodou po pouti ochomýtali Rakeťáci. Koukali po stáncích, co by mohli ukrást, ale nikde nebylo nic cenného.

„Ach jo, zase zpátky v Hoennu… to je otrava, co tu vlastně děláme? Ještě jsme nic nešlohli… šéf nás určitě vyhodí…,“ skuhral Maurice.

„Přece neklesneme na úroveň Jessie, Jamese a Meowtha!“ řekla Bea.

„Jo! Přesně tak!“ souhlasil Sneasel.

„Hej, ty!“ ozval se nějaký hlas směrem k Mauricovi. Byl to nějaký muž od stánků. Rakeťák se na něj otočil. „To mluvíte na mě?“

„Nechceš bezva Pokémona, který ti vydělá spoustu peněz?“ zeptal se chlápek.

„Peněz?“ Mauricovi se rozzářily oči.

„Neviděl si snad zdravějšího Pokémona?“ chlápek dal Rakeťákovi do náruče mrskajícího se, červeného rybího tvora.

„No rozhodně je plný energie? Co to má být?“

„Magikarp je hotová tiskárna na peníze! Každý naklade tisíc vajíček a každý z té tisícovky naklade zase tisíc vajíček! A tisíc krát tisíc, je rovný milión! A když každého prodáš za stovku, budeš pracháč!“

„Pracháč??“

„Přesně tak! Bereš ho?“ zeptal se prodavač.

„Jo! Jo!“ souhlasil Maurice.

„Obvykle za něj chci pět set, ale tobě dám potravu na měsíc, Magikarpí přívěšek na klíče a příručku pro chovatele, to všechno za tři stovky!“

„To beru!“ řekl Rakeťák.

„Už teď vidím, že z tebe bude velmi bohatý mladý muž,“ řekl Magikarpí prodavač.

***

Ryan a Katrina se už po pouti procházeli dvacet minut, dívka žvýkala čokoládového Magikarpa a Ryan si vyzkoušel soutěž v lovení Goldeen. Najednou se k nim za nebe začal snášet nějaký Pokémon. Byl stříbřitý, měl dlouhý krk, žluté oči a červená křídla.

„Pozor! Něco jsem letí!“ ozvala se Rin. Ryan na poslední chvíli uskočil.

„Tak a je to, Skarmory! Dnes máme hotovo! A teď na stadion!“ ozval se ženský hlas. Z ptáčka seskočila dívka. Měla dlouhé stříbřité vlasy, na hlavě leteckou přilbu a modrou bundu s dlouhými rukávy.

„Na stadion? Já tam jdu taky! Byl jsem tu dřív, jo? Tak půjdeš až po mě, jo?“ ozval se Ryan.

„Další vyzyvatel? To jsem ráda,“ řekla dívka.

„Proč? Co jsi zač?“

„Jsem Winona, trenérka zdejšího stadionu. A ty tam jdeš, viď?“

„Ano. A jsem připravený získat další odznak!“

„Ne tak rychle, chlapečku! Zadarmo ti ho nedám! Tak na stadionu!“ řekla Winona a odletěla pryč.

„Pane jo, ten Skarmory vypadal dobře… Mám takový pocit, že používá létající typy,“ usoudila Rin.

„Jak to víš?“

„Protože Skarmory je ptačí Pokémon a byla taky tak oblečená…,“ vysvětlila dívka.

„Aha,“ kývl Ryan.

„Tak pojď, chtěl jsi tam, ne?“ usmála se dívka.

„Jasně.“

***

„Hej, Maurici, co to máš?“ divila se Bea a koukala se parťákovi do ruky, ve které měl nějaký ball.

„Tohle? To je moje Pokémonová tiskárna peněz!“ chlubil se Rakeťák.

„A co v tom ballu vůbec je?“ ptal se Sneasel.

„Magikarp! Je to úžasný Pokémon, který…“

„Ty jsi ale idiot! Koupit blbýho Magikarpa! Ten ti bude na velký prd, kámo!“ řekl naštvaný Sneasel a rýpnul Maurice do obličeje.

***

„Tak jsem tady! Vyzývám tě na zápas, Winono!“

„Ale ne tak rychle, chlapečku! Nemůžeš sem takhle vtrhnout!“

„Proč ne?“ divil se Ryan, „viděli jsme se na tom festivalu. Jsem Ryan Conolly, trenér Pokémonů a jdu si pro odznak!“

„No tak tedy dobrá. Pojď za mnou,“ pokynula Ryanovi Winona. Pak nastoupili do nějakého výtahu, kterým jeli až do nejvyššího patra. Dveře se otevřely a Ryan s Winonou uviděli velké zápasiště. Na obou jeho stranách byly vysoké stožáry. Ryan si domyslel, že tam budou plošiny pro zápasící trenéry. Ryan s Winonou si stoupli na plošinu a ta je vyvezla do výšky. Rin si zatím sedla na lavičku dole.

„Zápas mezi trenérkou stadionu Winonou a vyzyvatelem Ryanem z Littlerootu! Každý z trenérů použije čtyři Pokémony! Pouze vyzyvateli je dovoleno střídání! Tak začněte!“ řekl rozhodčí.

„Tak je čas! Altarie!“ Z ballu Winony vyletěl modrý okřídlený Pokémon s křídly porostlými bílými chomáčky. „-ALTARIA, PIŠTÍCÍ POKÉMON. PŮVABNĚ SE VZNÁŠÍ PO OBLOZE. KDYŽ JI USLYŠÍTE ZPÍVAT, BUDETE SI PŘIPADAT, JAKO VE SNU-“

„Manectriku, pojď! Tohle bude hračka! Jiskrový útok!“

„Dračí tanec!“

Altaria se rozzářila a začala se podivně vlnit. Manectric ji sice zasáhl, ale Altaria vypadala, jako by se nic nestalo.

„A teď to skončíme! Dračí meteor!“

„Dračí… cože?! Manectriku, dávej pozor!“ snažil se Ryan. Jenže Altaria byla rychlejší. Roztáhla křídla, odněkud se objevila oranžová aura, která se zformovala do koule. Tu pak vystřelila do vzduchu a z nebe začaly padat malé oranžové úlomky. Manectric se nemohl vůbec vyhnout. A když sprcha přestala, byl překvapivě na kolenou.

„Manectric není schopen pokračovat! Vítězem je Altaria!“ oznámil rozhodčí.

„Pane jo, to bylo rychlé!“ divila se Rin.

„Možná bylo. Ale teď je čas na Glaceonův debut! Pojď!“

„Hmm… možná má dvojnásobnou výhodu, ale to nás nezastaví! Dračí dech!“

„Ledové střepy!“

Altaria vypustila oblak zeleného odporného plynu, zatímco Glaceon zkoušel sněhové střely. A pak… BOOM! Útoky se srazily a Altaria byla poraněna, nicméně pokračovala.

„Skoncuj to! Dračí meteor!“

„Glaceone, musíš se vyhnout! A až ti řeknu, použiješ lavinový útok.“

Obrovská žhnoucí koule se řítila na Glaceona, jenže ten si s ní poradil a vyhnul se. Altarii zasáhla ohromná hrouda sněhu. Začala se třást.

„Glaceone, skonči to rychlým útokem!“

„Nebeský útok!“

Oba Pokémoni se srazili a mělo to fatální účinky. Altaria padla a Glaceon skoro také.

„Altaria není schopna pokračovat! Vítězem je Glaceon! Skóre je 1:1!“ řekl rozhodčí.

„Vrať se, Altarie. Bojovala jsi, jak jsi mohla. Vrať se.“

„Ty taky Glaceone. Odvedl jsi dobrou práci. Zatím si odpočiň.“ Oba trenéři stáhli Pokémony. Tak tohle je zajímavé. Teď ani jeden neví, co ten druhý udělá! Pomyslela si Katrina.

„Ryane, mou Altariu neporazí jen tak někdo. Skutečně oceňuji tvou práci s typovými výhodami. Ale teď už je konec. Skarmory!“ řekla Winona a ocelový pták nastoupil do boje. Ryan se usmíval.

„Co je tu k smíchu?!“

„Tvůj Skarmory brzo skončí. Quilavo!“

„To jsem mohla čekat, že nasadíš ohnivý typ. Chytrý tah. Ale ne dost chytrý. Vzdušný řezavý útok!“

„Ať si myslí co chce. Nažhavit a plamenomet!“

Quilava se v mžiku nažhavil a mocný oheň mířil na Skarmoryho. Jenže místo toho, aby jeho útok zasáhl Quilavu, tak postupně rozháněl oheň pryč, takže byl útok k ničemu.

„No to snad ne!“ zlobil se Ryan.

„Ahahaha! Skarmory si dokáže poradit i s ohnivými protivníky! A teď… Kovový zvuk!“ řekla Winona a zakryla si uši.

„Quilavo, Plamenný kruh!“

Skarmoryho hlava se rozzářila a potom z něj začaly vycházet neskutečné skřípavé zvuky. Byly tak nepříjemné, že Quilava přestal útočit. Ryan se dostal do křeče.

„A teď to dokonči jednou provždy! Zábleskový kanón!“

„Vykryj to plamenometem!“

Skarmory otevřel svůj velký zobák a z něj se postupně dostával ven bílý paprsek. Quilava vychrlil plamen, aby zabránil zásahu sebe sama paprskem. Ozval se výbuch a oba soupeři byli zasaženi. Nicméně bojovali dál.

„Ryane! Říkal jsi, že máš pět odznaků! To jsi nějaký slabý…,“ ozvala se Rin.

„Nech si toho, jo? Teď se snažím soustředit. Quilavo, vrať se. Potřebuješ odpočinek. Do toho, Glaceone!“

„Zase ten Glaceon. Je mi to líto, hochu… ale Skarmory ho zlikviduje! Zábleskový kanón!“

„Uskoč a ledové střepy!“

Tentokrát to vyšlo a Glaceon uskočil. A pak Skarmorymu přimrzlo křídlo.

„Ale to ne!“ vykřikla Winona. Skarmory byl nucen přistát.

„Nevadí. Ze země můžeme taky útočit! Zábleskový…“

„Vyhni se a ledovým paprskem zamraz jeho nohy!“

A skutečně, vyšlo to znovu. Skarmory se teď nemohl ani pohnout. Pak použil Glaceon rychlý útok… a Skarmory padl.

„Skarmory není schopný pokračovat! Skóre je 2:1“ oznámil rozhodčí.

„Vrať se, Skarmory. Bojoval jsi dobře. Odpočiň si. A teď… Ryane… budeš první, kdo uvidí mého nového Pokémona v akci! Toho, kterého jsem získala při návštěvě Unovy!“

„Unovy? Co je to?“ divil se Ryan.

„Unova je region daleko odtud. Žije tam spousta nových druhů Pokémonů. Já tam nedávno byla a získala jsem nového Pokémona! Swanno, do boje!“ vykřikla Winona, hodila ball a z něj vyskočilo cosi neznámého, tajemného, co Ryan dosud neviděl. Byl to nádherný tvor. Vzezřením připomínal labuť, měl dlouhý žlutý zobák a bílé peří. Ryan vytáhl Pokédex. Jenže… „-TENTO TVOR NENÍ V DATABÁZI POKÉDEXU. DATA CHYBÍ-“

„Přesně tohle jsem čekala! Nikdo skoro o Unově neví! Proto ani netušíš, co Swanna umí. Nevíš absolutně nic! Jsi naprosto vyřízenej! Ahahahaha!“ chechtala se Winona.

„Myslíš? Odepisuješ mě předčasně. Možná o tom tvorovi nevím nic. Možná že to ani není Pokémon. Ale to je jedno! Porazím tu věc, ať je to cokoli! Glaceone, pokračuj v boji! Ledové střepy!“

„Ha. Ledové střepy. Použij nálet!“

Glaceon vyplivl ledové kousíčky, jenže ty jakoby soupeři neudělaly nic. Zatímco on provedl elegantní manévr a zasáhl Glaceona. A ten už měl za sebou zápas s Altarií a Skarmorym. Padl.

„Glaceon není schopen pokračovat! Skóre je 2:2!“

„To nevadí. Ještě jsem neskončil. Quilavo! Do boje!“

„Haha! Ty hlupáčku! Právě jsi udělal velikou chybu! Bublinkový proud!“

„COŽE?!“ Ryan ani nezareagoval a už i Quilava polykal prach.

„Quilava není schopen pokračovat! Vítězem je Winona! Skóre je 3:2!“

„Vrať se, Quilavo. Teď už vím, co je ten tvor zač. Pomohl jsi mi, vrať se.“

„A co použiješ teď? Já bych ti doporučovala rezignaci!“ zasmála se Winona.

„To ani náhodou! Nikdy mě neodepisuj,“ Ryan vytáhl ball a zašeptal: „Jsi má poslední naděje. Dokážeš to. Swellowe!“

„Co? Tak to mě má porazit Swellow? Nemá to smysl chlapečku. Swanno, připravena? Vodní puls!“

„Swellowe, pozor! Vyhni se zdvojením!“

Labuť vypustila kouli vody a zasáhla Swellowa naplno. Jenže ten zmizel!

„Co to?!“ divila se Winona. Ryan se usmíval. Swellow byl těsně za soupeřem.

„Nálet!“ Labuť se otočila, ale Swellow za ní nebyl. Byl totiž pod ní a trefil jí přímo za letu. Swanna začala padat dolů.

„To je neuvěřitelný! Super!“ chválila Ryana Rin.

„Ještě jsme neprohráli! Použij bublinkový proud na zem!“

Labuť vypustila bublinky a spadla do měkkého. Ryan byl v úzkých. Swanna se nezdála být poražena.

„Nevzdávej to! Soustřeď energii!“

„Hm. Dokonči to vrtákovým klovacím útokem!“

Zobák soupeře se proměnil v smrtící vrták.

„Honem! Ocelové křídlo!“

Swellow vyměnil odpočinkovou pozici za útočnou a svým křídlem, které dostalo kovový lesk, odpálil soupeře až na konec zápasiště.

„Ne! To snad ne!“ zlobila se Winona. Marně. Zápas byl opět vyrovnaný a už s tím nikdo nic nenadělal.

„Dobře. Vrať se. Snažila ses… Ryane, mého posledního Pokémona ale neporazíš!“ zasmála se Winona. „Do boje, Swellowe!“

„Cože? Taky Swellow? To bude zajímavé,“ řekl si Ryan. Jenže to nebylo vše. Swellow, kterého měla Winona, byl jiný. Byl světle zelený a měl oranžové hrdlo.

„To je zvláštní Swellow… kde ho získala?“ přemýšlela Rin.

„Předveď mu, že nejsi jen odlišně zbarvený ale také silnější! Hyper paprsek!“

„Panejo, ta na to jde zostra. Zdvojení!“

Oranžový paprsek trefil všechny Swellowy naráz.

„Musíme využít toho, že máme čas! Nálet!“

Ryanův Swellow zasáhl soupeře náletem dvakrát.

„Klovavý útok!“

„Braň se ocelovým křídlem!“

Zelený Swellow se snažil dloubat do toho modrého zobákem, ale ten se efektivně kryl svým křídlem. A pak zaútočil.

„Nálet!“

„Taky nálet!“

Oba ptáčci do sebe vrazili v letu, ale ukázalo se, že Winonin Swellow je přece jen o trochu silnější. Nálet Ryanova Swellowa mu neuškodil.

„Výborně. Jen tak dál! Hyper paprsek!“

„Ne! Už zase! Zdvojení, znovu!“

Tentokrát ale paprsek strefil všechny Swellowy a ten pravý nikde. Zelený Swellow se podíval za sebe, ale tam nic nebylo. Modrý Swellow padal dolů.

„Zkus nálet! Prosím!“ snažil se Ryan. Jenže marně. Swellow s hlasitým žuchnutím dopadl na zem. Zdálo se, že je po všem.

„Swellow není schopen pokračovat! Vítězem je… moment?!“ divil se rozhodčí. Swellow se totiž zvedl, což nikdo nečekal. A nejen to… vyzařovala z něj modrá aura.

„To… není možné… jak to? To Swellowové neumí!“ divila se Winona.

„Co je to?“ divil se Ryan.

„Je to… statečný ptáček… ale jak to? To se učí jen Starly a jeho vývoje! Ale Swellow?!“

„No tak mi předveď statečného ptáčka, Swellowe!“

„Ne! Nálet!“

Swellow napnul křídla a vzlétnul jako řízená střela. Zelený Swellow se rozletěl proti němu. A pak… BOOM! Oba se srazili. Zelený Swellow spadl na zem. Ryanův to dokázal. Alespoň zatím…

„Swellow není schopen pokračovat! Vítězem je vyzyvatel! Ale… moment?!“ divil se rozhodčí znovu. Ryanův Swellow také padl.

„Oba Pokémoni nejsou schopni dalšího boje! Znamená to tedy, že je to remíza!“ oznámil rozhodčí.

„Swellowe, vrať se. Byl si skvělej. Zasloužíš si odpočinek,“ řekl Ryan a přišel k Winoně. „Byl to dobrý zápas. Asi nejsem ve formě. Vrátím se možná později…“ Pak stiskl Winoně ruku a ta Winona se usmívala. Když její ruku pustil, uviděl, že v dlani se mu něco lesklo.

„Co je to?!“ divil se.

„Pírkový odznak, hlupáčku,“ smála se Winona.

„Odznak? Ale jak to? Byla to remíza a…“

„Vyhrál bys. Nebýt vedlejšího efektu statečného ptáčka. Pokémon, který ho provede, je sám také zraněn. A ještě víc mě ohromilo, že ten útok zvládl tvůj Swellow. Zasloužíš si odznak,“ řekla Winona.

„Děkuju, Winono. Jsi fakt milá. Taky jsem v to nevěřil.“

„Nemáš zač! Měj se hezky!“ rozloučila se.

„Ty taky, Winono. Ty taky,“ odpověděl jí Ryan.

***

„Věříš tomu, Rin? Konečně mám další odznak! Už jen dva a můžu jít do ligy! To je vážně super!“ radoval se Ryan.“

„To máš pravdu. A kam půjdeme dál?“

„Řeknu ti to zítra… teď jsem unavený…“ zívl Ryan a odešel zpět do Pokécentra.