Lucasova pokemoní cesta

Podivné setkání část druhá

Lucas se probudil doma v posteli.Otevřel oči a viděl,že si jeho máma povídá s Tomem a tím podivným staříkem. „Určitě bude v pořádku,“říkal právě stařík Lucasově mámě, „ale kdybych nezasáhl se svým pokémonem tak by to asi nepřežili.“

„Hele,už se probudil,“řekl Tom.Nevypadal o nic líp než Lucas ale zdál se v pořádku. „Ještě že jsem zakročil se svým Chimcharem.“Stařík ze sebe dělal hrdinu. „Nejhůř vypadala jeho rána na hlavě ale ještě že umím první pomoc!“

To už Lucase vytočilo. „Hele nedělejte ze sebe hrdinu,“řekl naštvaně, „vždyť tu ránu jste mi způsobil svým pokéballem!“

„Hodil jste mi ho přímo do obličeje!“

Stařík vypadal,jako by ho někdo právě odpálil na měsíc tou nejrychlejší raketou.

„Promiň,“omlouval se stařík, „to jsem nechtěl,ale můžu ti to vynahradit.“

„To jsem zvědav jak,“řekl Lucas a sedl si.

„No tak já už půjdu abych stihl dojít domů před západem slunce,“řekl stařík a odešel.

……………………..

Lucas sešel dolů ze svého pokoje na večeři.Máma seděla u stolu a dívala se na zprávy.Lucas si přisedl a začal jist. „Mami,“zeptal se Lucas.

„Copak se děje,“zeptala se ho.

„Co byl ten stařík zač?“

Lucasova máma mlčela.Lucas už se radši neptal a sledoval televizi.

„Červený Gyarados zmizel tak rychle jak se objevil,“hlásila hlasatelka v televizi.

Lucas dojedl a šel si lehnout. „To byl divoký den,“říkal si Lucas, „úáá,jsem moc unavený.Půjdu si lehnout.“

Ale Lucas vůbec nevěděl,co ho čeká.

……………………….

Ráno se Lucas probudil brzo.Sedl si a promnul si oči.Lucasova máma už byla vzhůru a hned Lucase zaměstnala. „Musíš jit vynést odpadky a potom jít nakoupit,tady máš seznam věcí co potřebuji nakoupit a potom můžeš…..“

Lucas šel po ulici s nákupem a už chtěl otevřít dveře domu když se ozvalo: „Lucasi!“To byl Tom a už běžel k Lucasovi. „Lucasi,hledal jsem tě.“

„A proč,“zeptal se Lucas Toma,je to důležité?“

„Ani nevíš jak,“řekl Tom a už vedl Lucase k sobě domů.

V Tomově pokoji ležel batůžek s Tomovými věcmi.

„Co se to děje,“zeptal se Lucas.

„To ten stařík,“odpověděl Tom, „udělal ze mě trenéra pokemonové ligy.“

„Co?“zděsil se Lucas.

„A už dnes odcházím na svojí cestu,“řekl Tom.

„Ale dost povídání,pojďme k vám,“řekl Tom.

Lucas souhlasil.