Přátelé navždy

První přítel

První přítel:

Byl červnový sluneční den a slunce se právě objevilo za horizontem. Nikdo nikam nepospíchal a všude vládnul klid a mír. Ptáci štěbetali svoji písenˇ a všichni si užívaly poslední minuty spaní než je zbudí protivný drnčivý zvuk budíku, a než vyrazí do práce nebo do škol. Mezi němy však už nebyl náš mladý hrdina, čtrnáctiletý Paul z Cínového města.

Většina trenérů, co vyrazila na svou dlouhou cestu trenéra se chtěly stát pokémonovými mistry, ale takový Paul však nebyl. Jeho snem bylo od dětství, od doby co ho zachránil záhadný geodud před rozzuřeným onixem, stát se místním trenérem. Měl obrovskou zálibu v kamenných pokémonech a to zcela úplně ve všech.

Tedˇ prochází Paul lesem, který vede do Paletového města. Ještě před asi dobrou hodinou byl veselý a plný energie, když se loučil s rodinou. Tedˇ je však zklamaný z toho, že od nich odešel by dalo by se říct, že dostal strach z toho jaký bude profesor Oak. Všichni o něm říkaly, že se jedná o starého příjemného muže, ale bude taky takový na Paula? Co když se na něj rozkřikne, co si to dovoluje lézt do jeho domu? Takové byly Paulovy myšlenky, když šel po cestě. Asi po půlhodině jeho normální chůze došel k domku jenž odděloval pokémoní les od části Paletového města. Paul si setřel pot z čela a vděčně pohlédl na dům, že je tu tak brzy před ostatníma trenéry, co si jdou pro pokémona. Pohlédl na hodinky a vděčně s nimy souhlasil, bylo právě půl osmé hodiny ranní. Vešel do domu, kde právě pochrupával na křesle vrátný. Nejspíš před chvíli otevřel dveře a poté neodolal pokušení a usnul na krásně vyhřáté dřevěné židli. Paul ho radši nechtěl budit a tak chtěl sklené dveře otevřít potichu. K jeho smůle však dveře nebyly už dlouho namazané a tak není divu, že nechutně zavrzali. Vrátný vyskočil obdivuhodně rychle na svůj věk ze židle a vymrštil do vzduchu pokébal, co měl v ruce se slovy.

„Volím si tebe Mr.Mime!“

Když však spatřil, že se jedná o obyčejného chlapce, tak se začervenal. Odvolal pokémona zpět a poté si oddechl a setřel ze svého vrásčitého čela pot. Když si vzpomněl ,že před ním stojí mládenec, vykoktal ze sebe.

„Já sem vrátný Tom a omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat chlapče. Řádí tady chuligáni a já si na ně už zvyknul. Jsem už starý šedesátiletý muž a tak se nediv, že tu spím. Opravdu jak říkám nechtěl jsem tě vystrašit.“

Dopověděl a už se sunul zpět do křesla. Na Paulovu rozevřenou Papuly jen přikývnul a dál si hleděl svého. Paul jen zavrtěl hlavou a dál si to šinul cestou do Paletového města. Míjel domky, a všelijaké lidi až došel k obrovskému domu, co napohled dával znát, že je jiný než ostatní. Byl obrovský a bílý a působil tvarem polokoule.

Na pohled bylo jasné, že se jedná o nějakou laboratoř, nejspíš domov doktora Oaka. K Paulovi se přihrnul dav lidí a provolávali jeho jméno, které z něj nakonec vypáčily. Paul se davu chtěl vymotat ze spáru, ale moc se mu to nedařilo. Nakonec se mu to podařilo a on zamířil po dlážděné cestičce až ke dveřím laboratoře. Paul si setřel pot a podíval se na hodinky. Bylo přesně osm hodin ranní a počasí tomu taky přálo. Slunce příjemně pálilo a na nebi nebyl ani jeden malinkatý mráček. Nebe bylo úplně modré jak by ho nějaký malíř natřel modrou barvou.

Paul si nakonec dodal odvahy a vystoupal schody až nahoru ke dveřím. Ty se automaticky otevřeli hned jak k nim přišel. Paul se ještě jednou naposled za sebe nervózně otočil a pak rázně vykročil směrem kupředu. Začal mezi těmi spousty dveří hledat dveře s nápisem „Laboratoř profesora Oaka. Nakonec je však k jeho velkému štěstí našel a proto na dveře zaklepal a čekal až se ozve odpověď. Chvíli se nic neozývalo, ale po chvíli se ozval rozespalý hlas starého muže.

„Vstupte.“

Zněla odpověď tichem z druhé strany dveří. Paul dlouho váhal zda tak má učinit, ale nakonec si dodal odvahy a dveře otevřel. Před jeho zraky stál starý profesor v bílém plášti, co napohled dával znát tip přátelského člověka. Kolem něho se na stolech válelo spoustu přístrojů, co Paula na první pohled ohromily. Některé z nich znal například injekce, pravítka a metry. Zbytek mu však zůstal neznámým. S otevřenou pusou na to civěl a jistě by civěl i dlouho kdyby ho profesor neupozornil zakašláním. Paul se k němu otočil a spěšně na něj vyhrkl.

„Pane profesore jmenuji se Paul a chtěl bych se stát trenérem Kamenného stadiónu v Cínovém městě je to možné? A jakého mohu dostat pokémona pane profesore?“

Zeptal se spěšně Paul a čekal až mu pan profesor odpoví.

„Chlapče tuto větu tu slyším každý rok zas a zas. Počkat vlastně co!!!!? Trenérem pokémoního kamenného stadiónu? Tak to tady ještě nebylo. Na to se tedy opravdu musím posadit.“

Odpověděl zaskočený profesor a opravdu si sedl do bílého točícího křesla. Pak si něco vyhledával v počítači a dlouho zvažoval zda je Paulova otázky možná. Poté přikývnul. Odešel do místnosti, co byla za jeho zády a poté přinesl velkou papírovou krabici, co dávala na pohled znát, že je tu už dlouho. Poté ji profesor položil na stůl a setřel z ní prach. Pak vzal nějaké lejstro podepsal ho a přidal k němu nějaký časopis. Až poté promluvil na Paula.

„Jak že jsi to říkal, že se jmenuješ? Aha Paule. Tvá otázka na trenéra kamenného stadionu je možná a tvůj sen je splnitelný. Dám ti zde magazín, co ti vše o tom řekne víc. V této krabici jsou uloženy tři pokemoni ze, kterých si jednoho právě vybereš ty. Bude to geodude? Nebo snad sandshrew? A nebo dokonce diglet? To vše je jen na tobě.“

Paul si dlouho rozmýšlel koho si vybrat. Geodude má velkou sílu v rukou, ale diglet je zase nejlepší v podzemních útocích, no a sandshrew se může stočit do klubíčka a pak se nedá skoro zranit. Takové byli jeho myšlenky a dlouho uvažoval koho si vybrat. Nakonec však rozhodl, že dobrý pro začátek bude sandshrew. Rozhodl se proto, že profesorovi rázně odpoví.

„Pane profesore, bude to Sandshrew.“

Odpověděl Paul trochu neobvykle tichým hlasem profesorovi do tváře.

„Dobrá volba chlapče, dobrá. Málem bych zapomněl tady máš zcela nový tip pokédexu. Je v něm něco okolo 490 pokémonů. Jak říkám je zcela nový a tak si na něj dávej pozor. Tvůj sandshrew, kterého sis zvolil, se jmenuje Mouse. Je velice hravý a věrný přítel pokud chceš můžeš si ho hned prohlédnout“

Domluvil profesor a podal Paulovi modrý pokedex. Paul jen přikývnul a rozloučil se s profesorem Oakem….

Pokračování příště….