FIRE STONE

První zápas a noví pokémoni

V minulém díle: Kira dostala vysvědčení, potkala se s Tommym a společně se vydali na cestu. Tommy je velmi zkušený trenér a nedávno přicestoval z Kanta, kde vyhrál Ligu se svým Blastoisem, nyní si vybral jako prvního pokémona v Hoennu Torchica. Kira dostala vysněnou Vulpix, která obdržela jméno Flare. Nyní si mají dát...

„Dvojzápas? Bezva! To berem, že jo, Kiro?“vykřikl radostně Tommy. I Torchic mával nadšeně křidélky, pištěl a pípal.

„No, já nevím, nikdy jsem dva na dva nezkoušela...“začala Kira.

„Neboj, já tě to naučím! Je to mnohem lepší než normální zápasy, uvidíš! A Torchic s Flare se aspoň trochu otrkaj!“přesvědčoval ji Tommy. Stále neztrácel nadšení, byl úplně jako malý kluk, který má narozeniny a nemůže se dočkat dárků. Flare se dlouze zadívala na Kiru. Ta nakonec kývla.

„Dobře, dáme si dvojzápas. Volím si Flare!“řekla. Flare popoběhla před svou trenérku a bojovně vystrčila čumáček.

„Já si volím Torchica!“zvolal Tommy. Torchic se okamžitě postavil Flare po boku a zapištěl.

„Trenéři ohnivých pokémonů? Dobře. Já mám ale lepší pokémony, uvidíte!“řekl chlapec v modré kšiltovce. „Volím si Raticata a Noctowl!“ S těmi slovy hodil před sebe dva červeno-bílé pokébaly. Z jednoho vylétl velký pokémon, nápadně připomínající sovu. „Noc-towl!“zahoukala samička Noctowla a vznesla se metr do vzduchu. Přitom kolem sebe roztržitě klovala zobákem, jako by chtěla chytit neviditelné mušky. Byla téměř tak velká jako její trenér. Raticate vyskočil po jejím levém boku a vycenil nejméně pěticentimetrové, ostré a bílé zuby. Kira se nemohla zbavit dojmu, že Raticate má zuby aspoň patnáct centimetrů dlouhé. Měla z takových zubů strach. Ani sama nevěděla proč, nejspíš proto, že si uměla živě představit, jak se jí ty zuby zarývají do ruky a překousávají její kosti. Raticate jí velmi připomínal krysy, kterých se štítila. Zato myši, ty měla ráda, protože byly malé, daly se vzít do kapsy a měly heboučkou srst. A pak, když byla malá, tak v ohrádce, na zahradě za domem, chovali dvě Rattaty. Kira, které byly tenkrát tři nebo čtyři, je tam každý den chodila krmit a hrát si s nimi – jenže pak jednou nedovřela dvířka od ohrádky a milé Rattaty utekly. Kira si umínila, že si jednou taky pořídí do týmu Rattatu.

„Noctowl. Noční sova pokémon. Tento pokémon létajícího a normálního typu se dá nejčastěji chytit v noci. Jeho létající útoky jsou velmi silné. Vyvíjí se z Hoothoota.“zapípal elektronickým hlasem pokédex. Kira ho hned vytáhla z kapsy a namířila ho na druhého pokémona, Raticata. "Raticate. Krysa pokémon.Tento pokémon je normální postaty. Ačkoliv vypadá zvláštně, síla v jeho zubech je ohromující. Vyvíjí se z Rattaty.“oznámil a vypnul se, protože tu už nebyli žádní pokémoni, které by mohl určit. Kira nemohla uvěřit tomu, že se z jejích miloučkých Rattat může vyvinout taková hrozná potvora, jako je Raticate.

„S tím si nějak poradíme.“řekl Tommy. Přitom se naklonil ke Kiře a tiše jí pošeptal: „Vsadím se, že bude spoléhat spíš na Noctowl. Vidíš, jak má hebké peří a je velká? To proto, že už ji má dlouho, je na dobré úrovni a je zvyklá. Já půjdu po ní, ty si vezmi na mušku Raticata.“ Odklonil se od ní a řekl: „Torchicu, tohle zvládneš. Použij Peck na Noctowla!“ Torchic se po svém trenérovi ohlédl, zapištěl a vyrazil proti Noctowlovi. Ta však na poslední chvíli vyletěla do vzduchu a nechala Torchica klovnout do prázdna.

„Dobře. Už ji mám otestovanou. Teď se soustřeď jen na Raticata. Jsi na řadě.“naklonil se ke Kiře znovu.

Kira se nadechla a řekla, jak to viděla v televizi: „Flare, teď ty! Ember na Raticata!“ Flare trochu odskočila dozadu a vyplivla dva řeřavé uhlíky. Bohužel, ještě o vůbec neuměla a její trenérka neměla dostatečnou autoritu, aby ji přiměla ke správnému útoku. Jeden uhlík zůstal ležet metr od Flare, druhý ale přece jen dopadl Raticatetovi na nohu. Raticate zaječel. Olízl si popálenou tlapku a vycenil zlostně zuby.

„Teď vy dva! Noctowl, použij Hypnose na Vulpix, ty, Raticate, Hyper fang na toho Torchica! Tímhle tempem je dorazíme nato tata.“usmál se spokojeně kluk. Raticatetovi se zaleskly bílé zuby a vrhl se po Torchicovi. Torchic však nebyl tak blbý, aby zůstal stát na místě a nechal se zakousnout. Jednoduše si chvilku počkal, a když se po něm Raticate vrhl, uskočil stranou. Raticate to napálil do stromu za ním a dal si ránu do hlavy. Ve chvilce se ale otřepal a vrátil se na původní pozici. Noctowl upřela svoje veliké oči na Flare a pomalu jimi začala točit. Za pár vteřin popolétla blíž a zakroužila hlavou. Flare se zaleskly oči a chyběly jí panenky. Dělala mechanické pohyby a vůbec si nevšimla toho, jak se k ní Noctowl přiblížila. Pak Noctowl zahoukala a prudce trhla hlavou k zemi. Těsně před tím, než si narazila zobák o kámen před sebou, ale vrátila hlavu do původní pozice. Flare ji napodobila a upadla na zem. Tvrdě usnula. Všechno se odehrálo během necelé minuty. Noctowl popolétla zpátky a spokojeně zahoukala.

„Ajaj. Tak teď se Flare dlouho nevzbudí.“lekl se Tommy.

„Kdepak, já jsem na tohle jak se patří vybavená.“vzpomněla si Kira na probuzení, které má v jedné kapse batohu. Rychle si jej stáhla ze zad a otevřela kapsu. Vytáhla z něj sprej s nápisem ,Probuzení´ a postříkala jím Flare. Chvilku se nic nedělo, ale pak Flare pootevřela oči, zívla a postavila se na nohy. Oklepala se, jako by ze sebe chtěla setřást únavu, a znovu zívla. Za dvě vteřiny už stála jako předtím, než usnula.

„Tak dobře. Ty jsi místo útoku použila nějakou věc, takže teď útočím já a ty až v příštím kole.“řekl Tommy „Torchicu, nezklam mě! Použij taky Ember, na Noctowla!“ Torchic souhlasně zapípal a vrhl se vpřed. Současně otevřel zobáček a chrstl hrst rozpáleného uhlí Noctowlovi do očí.

„Jak to...?“vyjekla Kira „Flare to nesvede, ale Torchic ano!“

„Možná proto, že jsem přeci jen zkušenější a umím to s pokémony.“řekl Tommy.

Noctowl bolestně zahoukala a upadla na zem. Křídly si snažila vytáhnout z velikých očí poslední zbytky uhlíků.

„Vrať se, Noctowl.“řekl zhnuseně kluk a hodil na zuboženou Noctowl pokébal. Noctowl se do něj ochotně vrátila.

„Raticate, použij Bite na Vulpix.“řekl kluk. Raticate se poslušně rozběhl k Flare a pořádně ji hryzl. Vulpix se ani nestačila vyhnout, protože z nějakého neznámého důvodu byla zparalyzovaná a její pohyby byly moc pomalé. Flare upadla na zem a sotva se hýbala. Kira ale nemohla uhodnout, jestli kvůli paralyzování nebo únavě. Raticate tedy rozhodně byl unavený. Mohutně oddechoval a po čele a tvářích mu stékal pot. Byl vyčerpaný.

„Torchicu, použij Scratch.“řekl Tommy. Torchic, stále plný energie, se rozběhl k Raticatovi, vyskočil do vzduchu a oběma nohama ho poškrábal na břiše. Chtěl ještě přidat, ale další ráně se Raticate vyhnul.

„Flare, už ho skoro máme, použij ještě jeden útok, Bite!“vykřikla Kira. Flare se namáhavě zvedla, zakňučela a vyrazila proti Raticatovi. Otevřela tlamičku a než stihl Raticate zareagovat, plnou silou ho kousla vedle škrábanců a vrazila mu tlapky do břicha, jako při nárazu. Raticate udělal dva kroky dozadu, vycenil zuby, zaprskal a... omdlel.

Kira tomu nemohla uvěřit. „JO!!“vykřikla, protože se nemohla udržet. Hodila na Flare pokébal a znovu radostně vykřikla.

„Dobrá práce, Kiro.“řekl Tommy a pohladil Torchica po hlavě „I ty jsi byl šikovný, Torchicu.“ Torchic po chvilce také putoval do svého pokébalu.

Kluk vrátil Raticata zpátky do jeho pokébalu a řekl: „Vidím, že jste zkušení trenéři a určitě u máte mnoho za sebou. Byl to skvělý zápas.“

Kira i Tommy vyprskli smíchy.

„Co-čemu se smějete?!“zeptal se nechápavě kluk.

„Víš, to označení vlastně patří jenom tadyhle Tommymu, protože on už vyhrál Ligu v Kantu a chce ji se mnou vyhrát i v Hoennu. Jenže já, já jsem úplný začátečník a tohle byl můj první zápas.“

„Takže ty jsi Tommy...“vydechl ten kluk.

„Jo, jsem. A co? Prostě sem měl dobrý pokémony, díky kterým jsem vyhrával. Jenže teď jsem začal úplně od znova, a s Torchicem jsem měl první zápas. Ale musím říct, že je to skvělý pokémon a společník. A Flare taky.“dodal Tommy.

„Ehm-ehm.“upozornila Kira „Musíme jít do nemocnice, protože naši pokémoni by si určitě rádi odpočinuli.“

„A jo!“vzpomněl si ten kluk i Tommy zároveň.

„Já jsem se vlastně ještě nepředstavil. Jsem Martin.“řekl Martin. „Nemám žádné peníze, protože jsem je všechny prohrál v kasinu a neměl jsem štěstí na výběr trenérů. Vlastně jsem si je chtěl vydělat po zápasu s vámi, ale jestli chcete ukázat cestu k nemocnici, zavedu vás tam. Nebo to tam znáte?“zeptal se Martin.

„Ne, já sice vím, kudy se tam jde, ale neškodilo by, kdybys nám dělal společnost. Teda, podle mě. Nevím, jak myslí Tommy.“

„A já tu bydlím sotva týden, a ještě jsem kromě dneška nevystrčil nos z Littleroot. Takže bychom ti byli vděční, kdybys nás tam zavedl.“přikývl Tommy „Ale napřed, jestli ti to nevadí, bychom si chtěli chytit nějaké pokémony a...“

Ani nedořekl. Z křoví po straně cesty vyskočil Zigzagoon.

„Ten je můj!“vykřikla Kira. Ale, než stačila něco udělat, Zigzagoon se lekl hlasitého křiku a utekl. „Sakra...“zašklebila se ne zrovna dvakrát nadšeně. Přešla ke křoví a roztáhla ho. Na zemi si všimla, jak se krčí ten Zigzagoon a poulí na ni oči. Pak najednou prudce vyrazil, prokličkoval jí mezi nohama a nebýt Martina, který tam za ní stál, utekl by. Martin ho zastavil a chytil do obou rukou.

„Ta potvora už mi neuteče.“řekla Kira a vyhrnula si rukávy. „Leť, pokébale!“vykřikla a hodila na něj červeno-bílý míček. Měla velký strach že se netrefí a bude vypadat jako magor, který ani neumí mířit, ale když hodila, míček šel úplně správně, i když si Kira byla jistá, že hodila s větší silou. Měla taky strach, že Zigzagoon uteče. Pokébal letěl přesně na omráčeného pokémona. Kira byla zvědavá, jak by se to vyřešilo při dvojzápase. Ani nevěděla, že při dvojzápase nejde chytat, pokud jeden z nich úplně neomdlí. Ale nakonec se útěku Zigzagoona nemusela bát.

Zigzagoon bojoval o svobodu jako o život. Míček se klátil ze strany na stranu, dopředu a dozadu, doprava a doleva, ale nakonec Zigzagoon podlehl.

Kiře se pusa roztáhla do širokého úsměvu. Shýbla se, sebrala ze země pokébal a nadmíru spokojeně se zasmála. Vytáhla z kapsy pokédex a vypustila z pokébalu Zigzagoona. Pokédex zapípal:

„Zigzagoon. Fretka pokémon. Tento pokémon normální podstaty je neobyčejně rychlý. Vyvíjí se v Linoona.“ A o chvilku později dodal: „Chyceni dva pokémoni“

„No, teď můžu jít. Mám dva pokémony, o které se musím postarat.“řekla Kira.

„Jenže já si chci taky nějakého pokémony chytit.“řekl Tommy. Vzápětí se otočit a mrštil před sebe pokébal. Ten do sebe vtáhl jakéhosi pokémona, o kterém žádný z nich nevěděl, co to je. „Dobrý..“hvízdla Kira překvapeně.

„Cítil jsem, že tam je.“odpověděl Tommy. Za chvilku věděli, co je to za pokémona. Pokébal ho totiž chytil. Tommy k pokébalu přišel, zvedl ho a vypustil z něj pokémona, a to takového toho líného lenochoda. Víte, koho myslím? Ten pokémon byl Slakoth.

„Slakoth, líný pokémon. Tento pokémon normálního typu neustále drží rekord v nejmenší aktivitě. Přestože se téměř nepohybuje, ve svých drápech ukrývá poměrně velkou sílu na tak malého pokémona. Vyvíjí se postupně ve Vigoroth a Slaking.“

„Dobře, můžeme jít.“řekl Tommy a vrátil Slakotha do pokébalu. Opět se ozvalo: „Chyceni dva pokémoni.“, ale tentokrát u Tommyho. Všichni tři se pomalu vydali ven z lesa.