FIRE STONE

Rival s mocnými pokémony

V minulém díle: Tommy a Kira šli po pěšině, když narazili na trenéra. Vyžadoval po nich dvojzápas, který s přehledem vyhráli díky Tommyho zkušenostem a probuzení Kiry. Chlapec jim nabídl, že by je mohl dovést do města, protože neměl žádné peníze. Oba souhlasili, ale napřed se rozhodli chytit si pokémony. Kira nyní vlastní i Zigzagoona a Tommy měl štěstí na Slakotha, který se běžně nevyskytuje v oblasti, kterou právě procházeli. Kiře ale chybí...

„... a rival, to je skvělá věc. Máte pocit, že musíte být lepší než on a nutí vás to k lepším a lepším výsledkům a...“básnila Kira „...často má pokémony, které jste ještě neviděli a může vám dát doporučení, kde je hledat. A pak..“

„Jestli hledáš protivníka,“ozval se Martin „tak támhle je jeden kluk, co dneska taky startoval, vím to, protože jsem ho ráno viděl u laboratoře, když jsem tu brouzdal. Je docela dobrej trenér, taky mě porazil. Já nejsem žádný trénovací eso, ale on má pěkně dobrý pokémony. Porazil mě v zápasu na jednoho, jen jsem mrkl.“

„To je něco pro mě!“ Kiře zasvítily oči. Toho kluka znala, jmenoval se Buck a bydlel naproti nim přes ulici. Moc se spolu nebavili, protože Buck vždycky přišel Kiře hrozně nafoukaný. Rázným krokem se vydala směrem k bělovlasému klukovi s červenou plyšovou čelenkou na hlavě, který právě trénoval jakéhosi pokémona, kterého Kira nikdy neviděla. Byl malý, bílý a měl zelenou „čepičku“ s dvěma červenými rohy, jedním vepředu a druhým vzadu.

„Ahoj!“pozdravila ho.

„Nazdar.“řekl Buck a ani nezvedl oči. „Co tu chceš?“

„Přišla jsem se zeptat, jestli si nedáš zápas, Bucku.“odpověděla bezelstně Kira.

„Odpověď zní: ne. Mám moc práce. Přijď jindy, nehodí se mi to.“odsekl ten kluk.

„Myslela jsem, že je účel trenéra pokémonů, aby zápasil. A že není slušné odmítnout zápas.“vedla si svou Kira.

„Pokud právě netrénuje své pokémony, Kiro, už by jsi to mohla vědět i ty.“

Kira celá zrudla vztekem. „Víš co? Trhni si.“

„Ó, urazil jsem paničku Kiričku, to je hrůza!“zasmál se Buck. „Víš co, přijď s vyléčenými pokémony za půl hodiny sem, to už budu hotový. A teď mazej ke svým kamarádům, nebo co to tam je za plevel.“řekl.

Kira už se s ním nechtěla dál bavit, zato Tommy i Martin se pěkně urazili.

„Hele! Mluvíš o dvou hodně zkušených trenérech! Já jsem Tommy a vyhrál jsem Ligu v Kantu, Martin zná Hoenn jako svý boty.“vykřikl Tommy a dusal k němu. Batoh na zádech se mu pohupoval do rytmu.

„Už se třesu.“odvětil stroze Buck.

„Nebavte se s ním, kluci. Je to můj rival.“prohlásila Kira.

„Rival? Pchá, to se ještě uvidí, jestli mi vůbec stojíš za trochu pozornosti! Za čtvrt hodiny přesně tady na tom místě, velkého křoví.“odfrkl si Buck.

„Ty si myslíš, že nás budeš dirigovat, jo? Tak já ti něco ukážu!“zařval Martin a strčil do něj.

Kira hluboce vzdechla a zavrtěla hlavou. Kdy už kluci pochopí, že se prostě všechno nevyřeší jenom rvačkou? Vydala se ke křoví na druhé pěšině. Měla pocit, že tam slyšela tenké volání o pomoc, jen v pokémoním jazyce.

Rozhrnula křoví a naskytl se jí děsivý pohled.

Za křovím ležela na zemi sklapovací past, jako na myši. V ní měl uvězněnou tlapku drobný, hubený a zvláštně bílý Eevee. Z tlapky, chycené naštěstí přesně mezi ostré hroty, vyteklo pár už zaschlých kapiček krve. Vedle něj ležel na zemi druhý pokémon, Zigzagoon. Nedýchal. Byl mrtvý. Měl lehce přivřené oči a zkroucené tělíčko. U tlamičky na zemi ležela nazelenalá hmota. Ten Zigzagoon před smrtí zvracel, takže se otrávil. Kiře bylo do breku. Rychle se pokusila rozevřít past, ale ta byla pevně zavřená. Proto vyzvala vyčerpanou Flare.

„Dokážeš to přetavit?“zeptala se jí s lehkými obavami. Flare souhlasně kývla a otevřela tlamičku. Z ní sice nic nevyšlo, ale vzduch se poměrně rychle oteplil a past maličko povolila. Ale byla horká a skoro nic se nestalo. Měla moc velké oči, ta Flare. Takže Kira pozvala Zigzagoona. Ten si pozorně past prohlédl ze všech stran a nakonec zatáhl za provázek na stromě. Past se automaticky otevřela. A Kira málem upadla, že si toho nevšimla dřív. Tiše poděkovala a povolala ho zpět do pokébalu. Rychle vzala Eeveeho do náruče a utíkala tím směrem k městu.

Brzy nato se ocitla u Oldale town. Rychle běžela do nemocnice, nedaleko odtud.

„Hele, kam ten spěch?“zastavila ji žena v modrém oblečku „J-je to shiny Eevee?“vykřikla.

„Nevím, běžím s ním do nemocnice, za křoví u cesty byla past – on se chytil, vedle něj ležel mrtvý, otrávený Zigzagoon!“křičela Kira a pak jí po tvářích začaly stékat slzy. Nevěděla proč, ale začala brečet.

„Tak běž uzdravit Eeveeho a pak mi pojď rychle ukázat, kde jsi tu past našla – už dvě děti mě upozorňovaly, že jsou na téhle cestě nakladené pasti. Rychle!“řekla policistka a běžela k modré motorce, která stála opřená o zeď nemocnice.

„Dobrý den, mohu vám pomoci?“zeptala se sestra Joy za pultem. Kira jí vyložila, co se stalo a k tomu jí přidala i své dva pokémony. Sestra Joy spráskla ruce a rychle vzala Eeveeho i pokébaly a položila je na takový běžící pás, procházející zdí do druhé místnosti za pultem.

Kira rychle vyběhla ze dveří a navigovala policistku ke křoví. Na druhé straně cesty pořád stáli kluci a hádali se a strkali – evidentně si nevšimli, že Kira zmizela. Teprve když zapnula policistka houkačku, zvedli hlavy a klidili se z cesty poměrně velké motorce.

Policistka rozhrnula křoví a uchopila Zigzagoona do gumových rukavic.

„To je Zigzagoon Thomase, jednoho kluka z Oldale town, poznám to podle těch uší – nebude moc rád, až se to dozví.“řekla policistka a položila měkce Zigzagoona do tašky. Zigzagoon odhalil protočené panenky. Policistka zavřela pevně oči a pak je zase rychle otevřela.

„Odstupte! Všichni! Běžte svou cestou!“volala na kluky a Kiru. „Díky, ale teď už je to věc policistů. Pokusíme se vypátrat, kdo si dovolil líčit pasti a otrávit pokémony.“řekla Kiře a opatrně zvedla past.

Buck odešel velmi rychle. Naproti tomu Martin a Tommy zůstali a nechali si vyložit všechny podrobnosti. Došli spolu až do Oldale town, kde už na Kiru čekali vyléčení pokémoni. Kira si připnula pokébaly k opasku a počkala, až se vyléčí i pokémoni jejích přátel.

„Je to velké štěstí.“řekla sestra Joy, „že si nepřerazil packu. To se obyčejně při chycení do pastí stává.“

Položila opatrně na zem Eeveeho a jemně ho postrčila, aby šel.

Eevee chtěl odejít, ale pak se zarazil a vrátil se ke Kiře.

„Ty- ty bys chtěl se mnou zůstat?“zeptala se Kira tiše. Eevee jemně přikývl. „To je super!“vykřikla Kira a zvedla svého nového pokémona. „Mám shiny Eeveeho!“ Oba dva kamarádi jí pogratulovali, jako by právě vyhrála Ligu. Kira hodila na Eeveeho pokébal a pak si ho připnula k opasku. Nakonec se Martin zvedl a řekl: „Bylo to s vámi fajn, ale už musím. Pátý odznak za mně nikdo nevybojuje. Tak zatím ahoj, třeba se ještě někdy potkáme.“ S těmi slovy vyšel ven, nasedl na Noctowla a odletěl.

„A co my?“zeptal se Tommy, když Martin zmizel v mracích.

„My? Já si dám zápas s mým novým rivalem, ty se tu můžeš porozhlédnout.“odvětila Kira.

„Tak fajn, pak se tady zase sejdeme.“přikývl Tommy a oba se rozešli. Kira k cestě, Tommy směrem do města.

„Kam jdeš?“zastavil ji něčí hlas. Byl to Buck.

„Já myslela, že jsi na cestě, jak jsme se domluvili.“

„No, jsem tady, stačí? Cesta je úplně zablokovaná kvůli tomu případu, kdo se chce dostat do Littlerootu, musí počkat do zítřka. Jo, a myslím, že s tebou budou chtít policajti udělat krátký rozhovor. Takže by sis měla začít připravovat nějakou svojí verzi.“řekl kluk a vsunul si pramen plavých vlasů pod červenou čelenku.

„Dáme si teda ten zápas?“zeptala se Kira.

„O to tu přece jde, ne?“odvětil. Poodešli kousek dál, k malému travnatému kousku půdy. Vytáhl si z opasku pokébal, jednou se zatočil kolem své osy, aby měl pokébal patřičný rozlet, a pak ho vyhodil do vzduchu. Jak pokébal padal, odrazilo se od něj světlo a zasvítilo Kiře do očí, až se jí udělaly mžitky. Ven vyskočil ten pokémon, kterého viděla Kira ráno, a zatočil se, stejně jako předtím Buck.

„Ralts, psychický pokémon, Tento pokémon vládne nadpřirozenou schopností telepatií a vyvíjí se postupně na Kirliu a Gardevoir či Gallade. S oblibou vytváří své vlastní kopie a mate tak protivníka.“Oznámil stručně pokédex.

„Však my si poradíme, do boje, Zigzagoone!“zařvala Kira hlasem nejmíň sto decibelů a mrštila před sebe pokébal s malou hnědou a černou fretkou.

„Zig-zig-goon-za-goon!“prohlásil pokémon a zvedl čenich. Začmuchal ve vzduchu a pak se otočil na Bucka.

„Ralts, použij Confusion!“zvolal Buck a namířil prst na Zigzagoona.

Ralts kývla hlavou napravo, pak nalevo, dopředu, dozadu, pak pozvedla ruce a vyslala proti Zigzagoonovi fialovo-zelenou vlnu. Zigzagoon dostal přímý zásah. Zatřepal hlavičkou, jako by chtěl vytřást z ucha vodu, pak se zaklonil a začal divoce běhat v kruzích. Běžel tak rychle, že byl vidět jen hnědý kruh a zvířený prach. Pak se posadil před stromem a tloukl hlavou do kmene. Ale těch pár ran Zigzagoona probralo, aby přestal být zmatený. Otočil se na Ralts a pohlédl na ni. Zúžily se mu oči a hodně nahlas zakvičel.

„Teď my, Zigzagoone, předveď jim Headbutt!“řekla Kira. Zigzagoon se prudce rozběhl k Ralts, aby do ní narazil, ale posadil se na zadek a zůstal koukat. Nebyla tam totiž jedna Ralts, ale rovnou pět.

„Zigzagoone, je to ta, co má dva rohy, jeden v předu, druhý v zadu!“zvolala Kira. Všechny byly sice navlas stejné, ale Kira doufala, že si jednu vybere a zaútočí. Zigzagoon skutečně zaútočil na jednu, na tu kterou měl před sebou. Jakmile do ní narazil, všechny ostatní Ralts zmizely a ta před ním žuchla na zem jako pytel brambor.

„Thunderbolt, Ralts, nemazli se s ním!“prohlásil Buck. Ralts se postavila. Byla celá žlutá od blesku, který se v ní skrýval. Pak najednou vyšlehl blesk. Rozpukal zemi, která tam byla. Nechal za sebou černou čáru, přesně tudy, kudy sjel do Zigzagoona.

Ten ležel na zemi, chlupy mě spálené a těžce oddechoval. Stále ještě mohl.

Kira vykřikla: „Zigzagoone, znovu Headbutt!“ Zigzagoon se pokusil vstát, ale nohy se mu rozjely a znovu sklouzl na zem. Vyčerpaně se položil na bok. Pak se mu protočily panenky a on omdlel.

„To bylo lehké.“zamnul si ruce Buck.

„Vrať se, Zigzagoone.“řekla rozmrzele Kira a stáhla svého pokémona zpět. Za vteřinku však přistál na zemi další pokébal, s Vulpix.

„Flare, použij...“začala Kira.

„Měním si pokémona.“prohlásil Buck. Povolal zpět Ralts a za chvíli stál na jejím místě modrý pokémon Mudkip.

„Mudkip, bahenní rybka pokémon. Tento pokémon je pouze vodní podstaty, ale jeho další evoluce, Marshtomp a Swampert, jsou také zemní typ. Jinými slovy, nemá na ně účinek žádný elektrický útok. Ačkoliv vypadá Mudkip mile, jeho vodní útoky zpravidla odrovnají slabší pokémony.“pípl pokédex.

„No, tak to jsem v pytli.“řekla Kira potichu. Ale aby nedeprimovala Flare, řekla nahlas: „Flare, ty ho porazíš, vím to! Použij třeba Ember!“ Flare se zapřela do země, natáhla krk a z tlamičky jí vyletělo několik žhavých uhlíků typu vytažené z ohně. I Kira byla sama překvapená, jak to zvládla. Uhlíky zasáhly Mudkipa do obličeje. Ten, i přes svou typovou výhodu, zachrčel a pár kroků couvl. Zatřepal hlavou a vodou, kterou vypustil z tlamičky, si vymyl zbytky z očí, nosu a obličeje. Na druhou várku uhlíků už se připravil a odstřelil je silným vodním dělem. Uhlíky, nasáklé vodou, spadly znejistělé Flare k tlapkám. Ta zoufale hledala Torchica, který by jí pomohl. Ale byla tu sama a Mudkip její nejsilnější útok zneškodnil, jako když sfoukne svíčku. Nechtěla omdlít. Chtěla Mudkipa porazit, aby jí Kira pochválila a ona se mohla cítit spokojená. Ale jak přemýšlela, zasáhl ji nečekaný bahenní útok. Celou ji pokryl mazlavým hnědým blátem.

A co bylo horší, bahno jí sklouzlo do očí. Vůbec neviděla, kam jde. Potácela se, každou chvilku si tlapkou snažila bahno vtáhnout, bohužel si ho spíš rozmazala po celém obličeji a pachuť bahna se jí dostala dokonce i do pusy.

Kira nevěděla, co má dělat. Pak dostala nápad. Vytáhla z batohu vodní postřik a postříkala Flare obličej. Flare se zašklebila a pevně zavřela zamazané oči. Kira pak vzala kapesník a otřela jí celou bahenní masku u očí. Pak pokračovala po celém těle, dokud nenabyla Flare alespoň nějaké čistoty. Flare se pomalu rozkoukala a vidí, jak se z bojového pole vzdaluje Kira s postřikem v ruce. Hned se dovtípila, co se stalo a byla znovu připravena bojovat. A protože Kira použila věc, byl na řadě znovu Mudkip. Flare se oklepala, až z ní spadly zbytky bahna a připravila se na nějaký útok.

„Mudkipe, doraz ji na další Mud-Slap!“prohlásil Buck. Mudkip se zhluboka nadechl a pak vyplivl náruč bahna, promísenou vodou. Flare ale tentokrát nečekala, až bláto dopadne. Jednoduše se rozběhla přímo k Mudkipovi a zatímco se kaluž bláta rozprostírala na měkké zemi, Vulpix do něj plně narazila. Mudkip se ale zapřel tlapkami do země a náraz ho posunul o kousek dál. V zemi se skvěla další rýha, tentokrát po Mudkipových tlapkách. Zůstaly dvě úzké čáry, vedle kterých se vystavovala na slunce další vyhloubená země. Mudkip zatřepal hlavou a opláchl si studenou vodou odřené tlapky. Flare jej dotlačila až k prvnímu stromu. Mudkip byl poměrně vyčerpaný, ale Flare se taktak držela na nohou. Čelní náraz jí zjevně neudělal moc dobře a teď se jí dělaly mžitky před očima. Několikrát musela zamrkat, aby se ztratily.

„Mudkipe, tohle vyřiď jednoduše, Water Gun!“zvolal další útok Buck a se zájmem sledoval vyvíjející se zápas. Mudkip se nadechl, vtáhl do sebe tolik vzduchu jako na tři nadechnutí. A právě, když Flare zmizely mžitky z očí, ji odrazilo silné vodní dělo. Narazila do stromu a upadla na zem. Těžce dýchala, stejně jako Zigzagoon. Byla promočená na kost a sotva se postavila na vratké nohy. Taktak, že se nezhroutila. Dvě vteřinky balancovala, než nabyla zpět rovnováhu a odvážně se postavila Mudkipovi, připravená na další, byť poslední útok. Kira si ale místo toho znovu stáhla ze zad batoh a vytáhla z něj posílení, které si právě na teď schovávala. Několikrát jím postříkala vyčerpanou Vulpix a znovu se vzdálila. Vulpix se náhle čile postavila, kníkla a směle pohlédla Mudkipovi do očí.

„Znovu jsme na řadě, Mudkipe, další Water Gun!“prohlásil Buck. Mudkip se znovu mohutně nadechl a vystřelil ohromný proud vody, dvakrát silnější než předtím.

„Vyhni se, Flare!“křikla Kira. Flare se bleskurychle ocitla na druhé straně vymezeného prostoru a běžela těsně před Mudkipovým vodním proudem, rychle se k ní přibližujícím. Když už byl těsně za ní a stříkal na její ocásek, Vulpix vodu přeskočila a běžela na druhou stranu. Mudkip na chvilku přestal, aby se nadechl, a znovu vypustil další peřeje. Najednou Flare rychle změnila směr a vrazila bokem do Mudkipa. Několikrát ho statečně plácla ocasem přes obličej a kousla, přesně, jak Kira velela. Mudkip se pokusil zvednout, ale nepodařilo se mu to. Zůstal vyčerpaně ležet na zemi, zplihlý ocásek a přivřené oči.

Buckovi spadla čelist.

„Mudkipe!“vykřikl a vtáhl ho do pokébalu. Za okamžik se na bojové pole vrátila Ralts, zcela odpočinutá a s novými silami. Ještě než se Kira nadechla, Buck zavelel a Flare dostala elektrickou šupu a zakničela tak, že to znělo, jako by podřezávali prase. Zůstala nehybně ležet.

„No co, byla jsi celkem slušná.“řekl, když Kira zklamaně vracela Flare do pokébalu.

„Slušná? Já?“zeptala se Kira „ Ty už mluvíš, jako by bylo po zápase. Ale já mám ještě eso v rukávu. Leť, Eevee!“ a s těmi slovy hodila na zem pokébal svého posledního pokémona, shiny Eeveeho. Ten roztomile zamrkal a posadil se. Buckovi se čelist chystala spadnout podruhé, ale pak si uvědomil, co dělá a znovu se ušklíbl.

„Jen proto, že máš shiny Eeveeho, nemusíš vyhrát.“ Eevee zavrčel. „Moje Ralts je perfektně vycvičená. Použij znovu Confusion, Ralts.“řekl. Ralts poslušně znovu zakývala hlavičkou a vyslala fialovo-zelenou vlnu. Ale Eevee se jí vyhnul tak rychle, že vlna padla do prázdna. Podruhé to samé a potřetí už Kira ztratila trpělivost: „Umíš Substitute, Eevee?“ Eevee kupodivu kývnul, ačkoliv Kira ten útok jen plácla. Napočtvrté místo něj dostávala zabrat neuměle vyrobená gumová hračka, s několika bílými chlupy na hlavě.

„Dám ti volnou ruku, Eevee.“prohlásila Kira. Byla totiž moc zvědavá, co ještě umí.

Eevee se ležérně postavil a několikrát za sebou vrazil do Ralts tak rychlým Quick Attackem, že ho téměř nebylo vidět. Na každý útok Ralts se schoval do gumového panáka, dokud nepraskl. Odmítl dál vyrábět za kus své energie, tak se spoléhal jen na svou výjimečnou rychlost. Ralts zmateně vysílala vlny na všechny strany a pokoušela se ho zasáhnout, ale než vlna dopadla, Eevee stál téměř na druhém konci bojiště. Ralts zůstala na chvíli stát a Eevee ji porazil v plné rychlosti na zem, až udělala přemet. Ale pak šlápl vedle. Začal kolem Ralts obíhat ve velkých kruzích. Ralts vysílala jednu vlnu za druhou. Stále na stejné místo. A jak Eevee před jednou přebíhal, nevšiml si jí a zjistil, že má v tlapce trn. Takže se posadil a začal si ho opatrně vytrhávat. A právě, když si ho vytrhl, do něj vlna narazila. Eevee stačil taktak vyplivnout trn. Vlna se kolem něj rozprostřela a odhodila ho dozadu. Zastavil se, celkem bolestivě, o strom. A jak tak sjížděl, viděl před sebou slabou záři. Eevee pomalu zamrkal. Cítil se tak unavený. Ale ne fyzicky, spíš psychicky. Bylo mu divně. Necítil se ale zmateně. Spíš jen zpomaleně. Vykročil, ale v tu chvíli do něj vrazila další vlna. Už ji téměř necítil. Ale pak mu do očí vniklo bílé světlo a rozmazané obrysy. Slyšel křiky ostatních. Pořád stál na všech čtyřech a cítil se stejně divně. Zato skvěle posloužil Ralts. Právě se vyvíjela na Kirliu. Za necelou půlminutku před ním stál pokémon, připomínající malou baletku. Eevee věděl, že své trenérce udělá ohromnou radost, pokud ji porazí. On sám se chtěl vyvinout, ale nevyvine se, pokud nedorazí toho pokémona před ním.

A pak zase začal slyšet normálně, oči se mu zlepšily a on se cítil líp. Přestalo účinkovat zmatení bývalé Ralts. Eevee se rozběhl a plnou silou vrazil do Kirlii.

„Kirlia.“hlásil pokédex „Baletní pokémon. Tento pokémon se vyvinul z Ralts, jeho další vývoje jsou Gardevoir či Gallade. Když je šťastná, tančí.“

„Eevee, teď už tě nemůžu nechat bojovat samotného. Ty nárazy nestačí. Zkus Double Team.“velela Kira. Eevee začal rychle přebíhat na malém kousku půdy ze strany na stranu, dopředu, dozadu, doleva i doprava a nakonec několikrát poskočil. Kirlii teď dělalo větší problémy uhlídat jeho polohu, stejně jako když běžel v kruhu. Marně proti němu vysílala útoky, stejně se jí pořád zdálo, že se pohybuje.

„Eevee, teď máš šanci, dej Quick Attack!“ Eevee poslušně vyrazil z místa a čelem narazil do Kirlii. Přestože se vyvinula a měla být silnější, činilo jí velké potíže se zvednout. Nakonec oba, Kirlia i Eevee, do sebe pořádně narazili, přesně, jak chtěla Kira i Buck.

Zvedla se vlna prachu a písku. Clona prachu a písku úplně zakryla oba pokémony, že nebylo vůbec nic vidět. Kromě toho nebylo ani nic slyšet, jak Kira a Buck kašlali. Lidé, kteří zápasu přihlíželi, se raději rozešli.

„Eevee, my to zvládnem, ještě víc písku a Tackle!“zvolala Kira, ale nic se nedělo.

„Skvěle, Kirlio, porazila jsi ho!“křikl Buck nadšeně, ale opět se nic nepohnulo ani neozvalo.

V neblahé předtuše oba čekali, až stěna prachu a kouře opadne. Tušení se potvrdilo. Oba pokémoni leželi půl metru od sebe, omráčení nárazem. Nepřítomně hleděli nahoru na nebe a byli celí špinaví.

„Ani jeden z pokémonů není schopen pokračovat, remíza!“zvolal jeden z postávajících kluků nahlas a všichni, co vydrželi i prach, kouř a písek, nebo se po opadnutí vrátili, se nadobro rozešli pryč.

„Hej, Kiro, byla jsi super!“uslyšela za sebou Kira známý hlas. Běžel k ní její kamarád Tommy.

„Díky.“usmála se potěšeně Kira. To, že ji pochválil šampión Kanta, bylo opravdu skvělé.

„Opravdu jsi nebyla špatná.“řekl Buck „Ale příště tě porazím, uvidíš!“zaprskal a zmizel v jedné postranní uličce města.

„Pojď, Kiro, půjdeme. Začíná se stmívat.“řekl Tommy.

„Opravdu si myslíš, že jsem byla dobrá? Vždyť jsem nevyhrála!“řekla Kira.

„Jasně, že jsi super trenérka. Máš talent, to se pozná. A to, že jsi nevyhrála, neznamená, že jsi špatná. Nevyhrál nikdo, takže to znamená, že nemůžeš být horší než Buck. Ty jsi lepší než on, protože jsi byla schopná porazit se svými pokémony tak asi na patnácté úrovni jeho na dvacítce. Jsi mnohem lepší, to mi věř. Uvidíš, že ho příště smeteš z povrchu. A teď už opravdu pojď, jsem – zíív – hrozně unavený. Zítra ti řeknu, co jsem objevil za zajímavé věcičky.“

A oba se vydali potemnělým městem směrem k nemocnici, k místu, kde za pár minut budou spát jako dudci.