FIRE STONE

Petalburg city

V minulém díle: Druhý den ráno oba po vyléčení pokémonů šli ven, kde začal Tommy Kiře vyprávět o svém dobrodružství, které ho potkalo, zatímco zápasila, mluvil o RedLeaf a ukázal jí pokébaly, které tam nechali. Vzápětí se objevila policistka a odvezla je na stanici, aby jim Kira předložila svou verzi toho případu. Když jim chtěla ukázat svého Eeveeho, zjistila, že její pokémoni zmizeli. Zanedlouho chytili policisté falešnou sestřičku, které vyměnila pokémony za prázdné pokébaly. Ukázalo se, že je to členka RedLeaf. Měla u sebe všechny ukradené pokémony s výjimkou Kiřina Eeveeho. Policisté jej hledali do večera, ale nenašli ho. Kira se s Tommym vydala znovu hledat, potkala jednoho člena RedLeaf s jejím Eeveem, který si s ní o něj dal zápas. Kiře se sice během zápasu vyvinul Zigzagoon v Linoona, ale její výhru to nepřiblížilo. Kira, které pak už nezbyli pokémoni, použila svého Eeveeho, který mohl bojovat. Vyhrála a její Eevee byl tak šťastný, že se vyvinul do…

„Shiny Umbreona,“řekl Tommy, když si balil věci do batohu „Můžeš používat například proti psychickým a duchovým po… promiň…“

„Ale ne, to je dobrý, zmínit se o nich přede mnou můžeš, ty jo.“

„Jak jsem řekl, proti psychickým a duchovým pokémonům, ale proti bojovým má typovou nevýhodu, takže proti nim ne. Ale psychických je, myslím, víc než bojových. Ale nevím to jistě. Duchových je ale podle mě málo.“

„Jo, jasně. Ale teď už pojď, už se těším na svůj první odznak.“zněla Kiřina odpověď.

„Nerad ti kazím radost, Kiro, ale na první odznak si ještě chvíli počkáš. V Petalburg city sice Gym je, ale můžeš v něm zápasit, teprve až budeš mít tři nebo čtyři odznaky. Jako Gym Leader je tam otec jednoho hodně známého trenéra, jmenuje se Brendan, ten trenér. Je hodně známý v Hoennu.“řekl Tommy.

„Jak to víš?“zeptala se Kira a zvedla hlavu.

„Čtu si v průvodci.“zněla odpověď.

Zanedlouho se oba dva ocitli na pěšině, kterou předtím obhlédl Tommy. Byla pěkně vyšlapaná mezi vzrostlou trávou. Ta byla ale jen na některých místech. Na jiných, blíž k cestě, byla pečlivě zastřižená a dokonce si Kira všimla i malého jezírka, ve kterém se občas líně převalil Magikarp či vyskočila Goldeen.

„Vodní pokémony můžeš chytat jenom udicí.“řekl Tommy, když si všiml Kiřina zálibného pohledu. „Ale jestli chceš třeba pokémona, který se může vyvinout do dvou různých pokémonů, chyť si jednoho z tamtěch Wurmplů. Já si chytím druhého. Podle mého na ně nemusíme vytahovat pokémony, jsou dost slabí na to, aby se hned chytili.“

„Super!“řekla Kira. Vzala do ruky jeden z prázdných pokébalů a mrštila jím do skupinky dvou Wurmplů. Jeden hned začal utíkat, ale vběhl do cesty pokébalu Tommyho. Kira se trefila do druhého. Oba pokébaly se chvilku kývaly ze strany na stranu, ale pak zhaslo červené světlo na takovém čudlíku vepředu a pokébal jim dal znamení, že se Wurmplové chytili.

„Wurmple – housenka pokémon- tento pokémon hmyzí podstaty se vyvíjí do dvou odlišných pokémonů a navíc velice rychle.“prohlásil Tommyho pokédex a Kiřin souhlasně zapípal.

„Prima!“řekli oba dva najednou a došli si pro své pokébaly s novými přírůstky. Jakmile si je připnuli, objevila se na cestě střapatá hlava, dívka o něco málo starší než Kira, s dlouhými, kudrnatými vlasy a hlava s pečlivě učesanými vlasy. Vedle sebe šli dva malí kluci a o celkem hodně starší holka, jeden, ten střapatý, se rozběhl směrem ke Kiře a křičel: „Já to říkal, že tu Kira bude, já to říkal!“ Kira chvilku zůstala úplně paf, ale pak rozpřáhla náruč a vykřikla: „Peresi, jak se ti povedlo přesvědčit rodiče?“ Peres vběhl do napřažených rukou a pevně svou sestru objal.

„Já ne,“řekl „ale profesor Birch. Když viděl, že tu dobu, co jsi odešla, prý chodím jako tělo bez duše, promluvil si o cestě s mými rodiči, napsal mi povolení o předčasné cestě a dal mi prvního pokémona. Chceš Beauty vidět? Je to podle mě nejkrásnější pokémon na světě. Jo, abych nezapomněl – tohle je Danny, toho znáš. A tohle je Viktorie, jeho sestřenice. Taky se vydala na pokémonovou cestu. Dal nás do skupinky, protože je nám dvěma devět a Viktorie je s námi, protože je o čtyři roky starší a slíbila, že na nás dá pozor.“

Kira přikývla. Sama představila Tommyho a oba dva se chystali vypustit své pokémony, když se Peres zeptal:

„Kiro, to je tvůj kluk?“ Kira zrudla až za ušima a měla takový nepříjemný pocit, že je to hodně vidět. Jistě, kamarádí se s klukem, to jako mladší odsuzovala s tím, že jsou do sebe zamilovaní, a teď se s klukem sama kamarádí. Ale že by to s nimi zašlo až tak daleko? Ne, to v žádném případě, jsou jen kamarádi.

Tommy odpověděl místo ní: „Ne, zatím… co to plácám, nejsme.“ Kira se na Tommyho podívala. Tommy vypadal jako ředkvička. Přivřel oči, nasadil takový tupý úsměv a jednou rukou se poškrábal na týlu.

„Ehm, to já jen tak z legrace, to je blbost, toho si nevšímejte, já dělám pěkně blbý vtipy…“ Potom vypustili (konečně) své pokémony. Peres se zeširoka usmál, když uviděl Flare, Torchica, Umbreona, Linoona, Slakotha a Wurmply. Pak hodil na zem pokébal svého pokémona – samičku Swablu. Několikrát zatrylkovala a usadila se svému trenérovi na rameni.

„To jsou moji pokémoni!“prohlásil pyšně Danny a ukázal na Spheala a Castforma. Castform kroužil ve vzduchu osmičky, odrážel se od lehounkého vánku a poulil velké oči, Spheal, malá tulení kulička, se koulel dokola, plácal ploutvemi a na všechny se tlemil.

„A moji pokémoni jsou támhle.“řekla Viktorie. „Trénuju je už dva roky.“ V tu chvíli něco velkého a dlouhého zakrylo slunce. Nad nimi se vznášel ohromný Milotic. Byl opravdu krásný, hladká kůže se místy leskla a oči mu svítily. Na trávě naopak seděli Ursaring, velký medvěd se žlutým kruhem na břiše, Metagross, modrý pokémon připomínající pavouka na čtyřech nohách, Sceptile, zelený ještěr, a Raichu, elektrická oranžová myš. Pokédex sotva stačil oznámit všechny informace, konce vět ani nedořekl pro jiné pokémony, které mezitím zaznamenal.

„Ty jo.“hvízdla Kira. Tolik pokémonů najednou v životě neviděla. Tommy podle všeho taky ne, protože nepřestával okouzleně zírat na Milotica, jenž ho podle všeho úplně uchvátil.

„Líbí se ti?“zeptala se potěšeně Viktorie. Tommy kývl. „Trénuju ho už od té doby, co jsem ho ulovila v moři. Byl napřed hrozně ošklivý Feebas. To musíš uznat, byl jsi hodně ošklivej.“ Viktorie se zahleděla nahoru. „Pak jsem s ním začala chodit na Contesty, dávala mu samý Poffiny a Poké-Blocky, který zlepšovaly Krásu, protože jsem doufala, že mu zmizí ty hrozný skvrny, přestanou mu modrat rty a tak. A pak jsem mu dala jeden takovej, že měl úplně plný ukazatel Krásy, jak mi to řekl pokédex. A začal se vyvíjet. A vyvinul se už před sakra dlouhou dobou, už je to asi rok.

„Ale je fakticky hezkej.“řekl Tommy uznale.

„No,“řekla Viktorie „já vím, že byste chtěli zůstat ještě chvíli spolu, jenomže koukejte, už tu kecáme půl hodiny a já bych si docela ráda zarezervovala pokoj. Zatím ahoj!“ Popadla ze země tašku, odvolala pokémony a vyrazila.

„Jé, počkej na mě!“vykřikl Danny, běžíc s batůžkem na zádech za ní. Spheal, sedící mu na rameni, se taktak držel. Castform letěl nad nimi a rytmicky pohupoval tělem.

„A na mě!“dodal Peres, objal sestru, zamával oběma a běžel za nimi. Beauty za ním poletovala a trylkovala.

„No, my asi taky půjdeme, co?“zeptal se Tommy. Kira přikývla. „Ale ten Milotic, ten byl krásnej. Toho si taky jednou pořídím.“prohlásil. Kira opět přikývla, ale zdálo se, že nevnímá. „Co je?“zeptal se Tommy.

„Nic, vůbec nic. Jen mám takový pocit, že je s Peresem něco špatně… jakoby to ani nebyl on, takového ho neznám. “řekla Kira.

„Měli bychom si pospíšit,“řekl Tommy „jestli chceme do Petalburg city dorazit včas.“Kira znovu kývla a dala se do kroku. Tommy vyrazil z místa a za chvilku se dostal před Kiru.

„Ty, Tommy…“začala Kira.

„Hm?“

„Jak jsi to myslel s tím ,zatím?´“

„Nijak, prostě mi to přinesla slina na jazyk, to jsem plácnul, tím se nezabývej, bylo to jen slovo…“ Tommy znovu zrudl až ke kořínkům vlasů a otočil se.

Jistě. řekla si Kira. Jen slovo. Slovo, které jen vyklouzlo. Tommy, fakt si myslíš, že ti to věřím?

„Já vím, že mi to nevěříš,“řekl Tommy, jako by Kiře četl myšlenky „ale mě fakticky nenapadá nic, co bych ti řekl, možná nech to plavat, ale to bych… víš co, nevšímej si toho slova, to… už ti zase lžu, prostě si ho nevšímej, OK?“

„OK.“zněla Kiřina odpověď.

Šli asi ještě deset minut, pořád po cestě, občas mezi stromy a jen chvilkami vybočili z cesty. Kira se ztrácela v myšlenkách o tom, co chtěl Tommy říct, a jestli ji považuje jenom za kamarádku, jako ona jeho, nebo za něco víc nebo míň, Tommy se ztrácel v hanbě. Za celý den už několikrát zrudl a je sotva půl dvanácté a… Tommymu i Kiře naráz zakručelo v břiše a oni si uvědomili, že mají pěkný hlad. Vždyť ani nesnídali, tak co se diví.

„Do města je to určitě ještě tak dalších dvacet minut chůzí, nemáš něco k jídlu?“zeptala se Kira a chytila se za místo, kde odhadovala polohu žaludku.

„Podívám se…“prohlásil Tommy a stáhl si ze zad batoh. Rozepnul zip a začal se prohrabávat kapsami.

„Já se taky podívám.“řekla Kira. Když zachytila Tommyho nechápavý pohled, rozesmála se a dodala: „Do svého.“ Shodila batoh na zem a napodobila Tommyho s rozepínáním. Po chvilce vyhrabala ze dna batohu, v poslední kapse, chleba s rajčetem. Tommy vítězoslavně vytáhl nad hlavu dvě jablka. Kira rozlomila chleba na půlku, roztáhla na zemi deku ze spacího pytle a posadila se. Tommy jí podal jedno červeňoučké jablíčko a sám se do svého zakousl. Kira hladově zhltla jablko a kousek chleba a pak se zakousla do sladkého jablka.

„Mňam!“prohlásila. Pak se zastavila v půlce pohybu. „Naši pokémoni!“ Okamžitě vypustila Vulpix, Wurmpla, Umbreona a Linoona a každému ulomila kousek jablka. Tommy ji napodobil, vzal z chleba kus pro Torchica, kus pro Slakotha a kus pro Wurmpla. Po jídle se na sebe Torchic a Flare vrhli v přátelském zápolení a stalo se z nich červené, chlupaté a opeřené klubko nohou, tlapek, pištících zobáčků, pírek, chlupů, chlupů, pírek a jemně kňučících tlamiček. To Kiře připomnělo jednu podstatnou věc. Ale než otevřela pusu, Tommy se ozval:

„Kiro, víš co mě napadá? Cestujeme spolu už pár dní, ale ještě jsme si ani nedali pořádný zápas, co ty na to? Vsadím se, že by to prospělo našim pokémonům.“

„Máš pravdu, Tommy, já mám hroznou chuť si zazápasit.“

„Budeš brečet.“

„Volím si Slakotha!“prohlásil Tommy a hodil na vymezený prostor pokébal s jeho pokémonem, lenochodem Slakothem.

„Já Umbreona!“ Do vzduchu vyletěl pokébal s černou kočkou se safírově modrými pruhy a zářivě zlatýma očima. Umbreon se protáhl.

„Slakothe, Yawn!“ Slakoth mohutně roztáhl pusu a zívl na celé kolo. Umbreon zívl ještě víc a začaly se mu klížit oči.

„Něco zvládneš, Umbreone, Confuse Ray!“ Umbreon otevřel doširoka oči a kolem něj projely vzduchem dva bílé paprsky. Plně zasáhly Slakotha, který byl teď zmatený. Slakoth měl ale vlastnost Ulejvání, mohl útočit jen jednou za dvě kola, proto byl prozatím před svými útoky ušetřen. Umbreon ještě jednou zívl a tentokrát vypadal, že se sotva drží na nohou.

„A Quick Attack!“ Umbreon otevřel oči, potom se rozběhl a bleskově se ocitl u Slakotha a vrazil mu ránu z boku. BUM! ozvalo se a Slakoth vytřeštil oči.

„Slakothe, Encore!“ Slakoth se posadil, poškrábal se na hlavě a začal burácivě tleskat, divně hulákal a kde se vzaly tu se vzaly konfety, které pršely Umbreonovi na hlavu. Umbreonovi se zatočily oči a sklonil hlavu v malém úklonu. Než Kira stihla něco říct, Umbreon znovu vyrazil Quick Attackem a narazil do Slakotha. Pak znovu zívnul, natáhnul se na zem a usnul. Slakoth nemohl útočit a tak Kira znovu zavolala na Umbreona, zatřásla s ním, ale ten pořád spal. A teď útočil Slakoth. Ale místo, aby zranil Umbreona, zazmatkoval a vrazil ránu sám sobě. Kira pochopila, že Umbreon není schopen pokračovat, proto jej odvolala a vypustila Linoona.

„Headbutt a Sand Attack!“ Linoone odněkud vypustil písek Slakothovi rovnou do očí a pak použil čelní náraz. Slakoth nemohl útočit a Kira útočila za dvě kola, a tak Slakoth opět útočil. Doufám, že v tom nemáte guláš.

Opět ale dal ránu sám sobě a Kira nic nepoznala, ale Tommy jej odvolal, protože už prý byl vyřazený. Místo něj vběhl do boje Torchic, který zrovna něco dojedl. Stačila dvě Ember a Linoone byl poražený. A pak se stalo něco zvláštního. Torchica zalilo bílé světlo, stejně jako předtím Linoona a Umbreona. Torchic se zvětšil, z pařátků se staly dvě silné nohy, zakončené silnými drápy, celý zažloutl, zobáček se schoval mezi tvářemi a červená pírka na hlavě se prodloužila.

„Combusken – bojující slepice. Tento pokémon ohnivé a bojové podstaty je velmi vznětlivý a naproti svému předchozímu stádiu mnohem více útočný. Jeho bojové útoky se sice učí pomalu, ale potom stojí rozhod…“začal odříkávat pokédex, ale nedořekl. Než Combuskena opustilo bílé světlo, Tommy se ozval:

„Nechci, aby ses prozatím vyvinul.“ Combusken se na něj překvapeně podíval, ale pak kývl a znovu jej zalilo bílé světlo. Vrátil se do své původní podoby, Torchica.

„Proč jsi to udělal?“zeptala se Kira, která úplně zapomněla na to, že prohrála – téměř.

„Víš, včera jsem o tom hodně přemýšlel, jestli by se Torchic měl vyvinout, nebo ne. Dospěl jsem k názoru, že bude lepší mu dopřát víc zkušeností a pak – Torchica mám rád takového, jaký je, nechci, aby se z něj stala během několika dní naší cesty kopající slepice.“odpověděl Tommy a objal Torchica.

„To já a Flare to máme jednoduší – Flare se nevyvine, dokud jí nekoupím Ohnivý kámen a dokud ho ona sama nebude chtít použít.“řekla Kira a ohlédla se na Flare, jenž škubala trávu a řádně žvýkala.

„Pokračujeme?“zeptal se Tommy.

„No, můžeš to brát, jako že jsi vyhrál. Už je skoro tma a já bych chtěla ještě stihnout nějaký volný pokoj.“protáhla Kira, zalovila v kapse a vsypala Tommymu do ruky nějaké peníze.

Tommy vykulil oči a řekl: „Kiro, já tě dneska nepoznávám.“

O něco později oba dva s pokémony konečně dorazili do Petalburg city. Zrovna se rosvědčovaly pouliční lampy a celé město zářilo světlou žlutí. První, co oba dva udělali, bylo, že si zarezervovali na noc pokoj v nemocnici, potom, když vyšli ven, se vydali do obchodu. Do normálního obchodu. Kira koupila nějaké housky a několik balíčků másla na jedno použití po dvou poké. Tommy potom koupil několik lahví se šťávou, vzal několik pytlíků, do kterých jídlo a pití zabalili a každý si dal do tašky něco. Nakonec se vydali do obchodu s potřebami pokémonů, kde koupili několik láhví vody, menších balíčků s jídlem pro ohnivé (Torchic a Flare), normální (Linoone a Slakoth), hmyzí (Wurmplové) a temné (Umbreon) pokémony. Pak koupili levné umělohmotné misky, které se daly dobře schovat do přeních kapes. Nakonec se složili (se zbytky peněz) na tři pokébaly pro každého. Kira pak zašla do dalších regálů a objevila Dusk bally a Quick bally.

„Zapomeň na ně, nemáme žádný peníze.“řekl Tommy a táhl ji dál. Tentokrát se zastavili u pokébalů s pokémony na prodej. Na prodej byli Beautyfly, Pikachu, Totodile, Milotic a Ninjask. Tommy se toužebně zahleděl na pokébal s Miloticem, ale tentokrát ho Kira čapla za rukáv a táhla ho dál.

„Zapomeň na něj, nemáme žádný peníze a navíc – koukni se na ceny. Za toho Milotica bychom museli vysolit čtyřicet tisíc a ještě bychom museli každý den splácet stovku, než by skončil měsíc, kdybychom si ho dneska koupili. Museli bychom být fakt boháči. A hele, Feebase si můžeš chytit kdekoliv v moři a dát mu Poké-blocky není zas takový problém.“řekla Kira, když vyšli před obchod a shledali, že je tma jako v pytli a lampy jsou k ničemu. A tak šli oba spát.