FIRE STONE

Spinda

V minulém díle: Tommy a Kira si uvědomili, že jsou švorc. Rozhodli se jít na slavnost pokémona Trapinche, aby si ho Tommy chytil. Předtím trénovali, Slakoth se vyvinul a oba Wurmplové taktéž, Kiřin na Silcoona, Tommyho na Cascoona. Na slavnosti Tommy získal nejen Trapinche, ale i....

„Prachy! Prachy prachy prachy!“opakoval Tommy cestou z Petalburg do Rustboro city.

„Jasně, je bezva, že máme peníze, ale mlč, prosím tě. Za chvíli se začne stmívat a víš, kolik tu může být pobudů... Táta tudy jednou jel do práce a přepad ho opilec. Měl štěstí, že ho nezabil. Ale od tý doby mám strach ze tmy.“

„Ty se bojíš tmy? Ale stejně nemůžu uvěřit, že jsem toho Trapinche chytil. A bylo legrační, jak nám Buck strčil tu tisícovku, že...“ Tommy nedořekl. Zůstal stát s otevřenou pusou. Před nimi se povalovalo několik rozbitých, rozlitých či vypitých lahví vína, vodky, piva a jiného alkoholu. Na zemi poloseděl-pololežel úplně nalitý chlap jako hora, s narudlým nosem, zamaštěnými vlasy a mohutným břichem. Vulpix vylekaně zavřela oči a schovala se za Kiru. Torchic naopak zapištěl, jak nejhlasitěji uměl, a z nepochopitelného důvodu seskočil na zem a zadíval se divně na opilce.

„Já jsem ti říkala, že máme jít po cestě a nechodit tou tvojí blbou zkratkou, kterou... kterou jsi ani nikdy nešel!“šeptla rozzlobeně Kira Tommymu.

„Jak jsem mohl tušit, že se tu bude válet násoska? A nebyla´s to ty, kdo říkal, že se bude stmívat, a chtěla být brzo ve městě?“odsekl Tommy.

Opilec se namáhavě postavil, zapotácel se, vyrovnal a pronesl naprosto zlitým hlasem: „Zá-(škyt!)pas.(škyt!) Na dva.“

„Výborně, Tommy, to se ti povedlo! Teď tu ještě budem zápasit s nějakým pobudou!“ Kira sáhla k opasku pro pokébal a trochu roztřeseně jej hodila na zem. Původní úmysl byl opilce jen trochu zastrašit, opilce ale neváhal a začal.

Umbreon, který v tom pokébalu přebýval, se postavil a zadíval se nedůvěřivě na opilce.

Opilec se potěšeně usmál a řekl: „(škyt!) Spindo (škyt!) do boje (škyt!)!“ Na zem vyskočil pokémon vzdáleně připomínajícího malého medvěda, s červenými fleky po celém nažloutlém těle a se spirálami v očích. Motal se jako opilý a nebyl schopný stát normálně.

„Spinda, opilý pokémon. Je normální typ. Tento pokémon má velkou výhodu. Neúmyslně se neustále klátí a často se tak vyhýbá i velmi přesně mířeným útokům. Nemá žádné vývoje.“

„Spindo (škyt) Teeter Dance! (škyt! škyt!)“ Spinda se začal motat do kruhů, poskakovat drobnými skočky a mávat rukama, hlavou, ocasem, pokud možno i nohama, kývat trupem, ale ať to bylo jak mohlo, ani jednou nespadl, přestože se nakláněl dozadu, jako by padal. Umbreon fascinovaně zíral na Spindu a pak ho začal napodobovat. Motal se jak opilý a nakonec to s ním seklo. Okamžitě se ale postavil a začal se zmateně motat. Ale, než stihl něco udělat, sebou švihl na zem znovu a tentokrát zůstal ležet.

„Tak, Kiro, tohle bude těžší. Přece jen to není takový úchyl. Aspoň že umí bojovat. No, bál jsem se, že za něj nedostanem žádný zkušenosti. Tak, Torchicu, jdeme na to!“

Torchic se prudce rozběhl a začal pištět.

„Torchicu, Ember!“ Torchic otevřel zobáček a už zkušeně vystřelil na Spindu aspoň deset téměř hořících uhlíků. Spinda se ale rozklátil tak, že ho ani jeden netrefil.

„A (škyt!) teď my. Spindo, (škyt!) Psybeam!“ Spinda se bleskově roztočil, roztočil se tak rychle, že z něj začala vycházet záře. A pak najedou oslepující proud světla vyšlehl přímo na Torchica.

Torchic ležel na zemi a nehýbal se. Z otevřeného zobáčku mu vytékal pramínek jasně červené krve, která stkala po tvářičce až na zem a tam skapával do malé loužičky.

„Torchicu!“vykřikl Tommy a rozběhl se k Torchicovi.

„Vyhrál (škyt!) sem, vyhrál!“zasmál se škytavě, samolibě opilec a zase se svalil na zem. Okamžitě se od něj ozývalo chrápání.

„Kiro! S Torchicem to nevypadá dobře! On... on možná umře! Musíme se rychle dostat do nemocnice, nebo je... nebo se s ním můžeme rozloučit!“vypravil ze sebe Tommy roztřeseně a vzal nehybné, drobné tělíčko červeného kuřete do náruče. „Musíme běžet!“křikl.

Kira ani chvilku nezůstala stát. Odvolala ještě stále ležícího Umbreona do pokébalu, popadla Vulpix pod břichem a rozutíkala se za Tommym.

Sotva pár minut poté, co opustili opilce, se ocitli hluboko v lese. Tam Kiře zaútočila na hlavu Nincada a sotva ji setřásla, vyhrabala se ze země jiná a pověsila se jí na kotník. Užuž se chystala zakousnout se jí do lýtka, ale Kira zatřepala nohou, a když zjistila, že to nezabírá, tak Nincadu sebrala z kotníku a zuřivě ji hodila někam do kupky listí. Listí vyčítavě zašumělo a ze stromu spadla přímo před Kiru další, zatímco se těsně za její nohou vyhrabala ze země další.

„Tady je to jak v odpadkovým koši! Všude samý potvory a papíry a listí. To je nech-“řekla Kira a rozběhla se za Tommym, který rychle běžel vpřed. „Hej, počkej na mě! Torchic není v nebezpečí života, koukni, dýchá pravidelně! Tak počkej na mě přece, já tě nestíhám!“

Tommy ale nezastavil. Kira netušila, jestli ji neslyšel, nebo nevnímal, či snad dokonce nechtěl vnímat. Teprve za chvilku ho dohonila. Ale pak ho zase ztratila, když zakopla o klacek, zapletla si ho mezi nohy, vyletěla obloukem do vzduchu a přistála v hromadě listí a hlíny, přímo na jedné Nincadě. Ta se vylekala a zavrtala se dovnitř, ale předtím stihla Kiře zasypat hlavu hlínou a štípnout ji do ruky.

„A teď už jich mám vážně dost! To je Nincada na Nincadě! Flare, pojď ven a ty Nincady zdržuj, už mi fakt lezou na nervy!“

Flare tedy vyskočila někde zezadu na Nincady a začala kolem sebe metat plamínky, až Kira musela uskakovat. Flare dělala svou práci.

A dělala ji opravdu znamenitě. Bránila svou trenérku silnými plamínky hlava nehlava.

Konečně se z lesa vymotali a stanuli ve městě.

„Dělej, dělej, Kiro, dělej! Torchicovi je zle, moc zle!“zařval Tommy za sebe na Kiru a rozběhl se po dlážděné cestě k pokéstředisku, schovaném za obchodem.

Kira si povzdechla, odfoukla pramínek vlasů s obličeje a následovala Tommyho. Vulpix zakňourala, viditelně byla unavená a kulhala na pokousanou tlapičku, do které ji kousla Nincada těsně předtím než ji popálil plamen.

Do střediska dorazili úderem sedmé. Sestra si od nich vzala pokémony a Kira a Tommy si šli sednout na lavičku.

Po nějaké době za nimi přišla sestra, na velkém podnosu nesla Torchica, který seděl a pípal na všechny okolo, Vulpix, která si čistila kožíšek na zádech, a ostatní pokébaly. Na jedné straně podnosu Kiřiny, na druhé Tommyho.

„Byl Torchic v ohrožení života? Že ano, sestro? Byl hodně zraněný?“vyskočil Tommy se sedačky, popadl všechny pokébaly, které mu patřily, zastrkal si je do opasku a pak vzal Torchica a obejmul ho.

„Vůbec. Naopak, ta krev, co mu vytékala, byla z jazyka, protože jak padal, nějak si ho cvakl a tekla mu z něj krev. Ten útok mu ubral hodně a navíc se praštil do hlavy. Ale jinak byl v absolutním pořádku, nemusíte mít strach. Ostatní jsou také v pořádku.“kývla sestra a Tommy se zklamaně zatvářil. Čekal nejmíň porušení tepny, a místo toho trošku cvaknutý jazyk...

Kira se zašklebila a vzala si své pokémony.

„Tak co, kam půjdeme teď?“zeptala se.

„Třeba na stadion. Slyšel jsem, že tam trénují kamenné pokémony. Prý není zase tak těžké je porazit.“odpověděl jí Tommy. „Než budou stadion zavírat, jsou ještě dvě hodiny. Ještě dvě hodiny máme šanci leadera porazit.“

„Tak jo.“zareagovala pohotově Kira.

Vyšli ze střediska a dali se dlážděnou cestou ke stadionu. Po chvíli hledání na něj narazili.

Byl na něm nápis „Stadion – Leader: Roxanne – trenérka kamenných pokémonů“.

Tommy a Kira vešli dovnitř. Uvnitř se tyčilo několik kamenů, hala bala rozházené po zápasišti. Roxanne seděla na jakémsi trůnu, úplně vzadu, a před ní stál kluk s kšticí hustých, zrzavých vlasů.

„Než vyzvete Roxannu, musíte porazit mně!“prohlásil. hodil na zem pokébal a z něj vylétl ven Geodude.

“Geodude, kámen pokémon. Tento pokémon je kamenného a zemního typu a často se dá najít, jak se povaluje v tunelech a na loukách. Vyvíjí se v Gravelera a poté výměnou v Golema.“