FIRE STONE

Poprvé v Gymu

Kira začala.

„Volím si Umbreona!“prohlásila a na zemi přistál Umbreon. Oči mu zazářily, prohnul se v zádech, protáhl tlapičky a vyzývavě se zadíval na Geoduda.

„Geodude, Magnitude!“

Geodude zvedl ruce do vzduchu a prudce jimi udeřil do země. Ta se začala otřásat a na pár místech se stadion rozpukal. Umbreon se pokoušel to ustát, ale nakonec to s ním švihlo na zem. Umbreon se praštil do hlavy a na chvíli zůstal ležet. Pak se pomalu a namáhavě zvedl ze země.

„Umbreone, Pursuit!“ Umbreonovi se modře rozzářily tlapky a vrhl se jimi na Geoduda. Několikrát jej udeřil modrými švihy, které po sobě nechávaly namodralou záři, pak odskočil a znovu se pokusil na Geoduda skočit, ten se ale na poslední chvíli odvalil na stranu, Umbreon to tak tak vybral a dopadl na všechny čtyři. Otočil se na Geoduda a naposledy mu uštědřil ťafku někam nad oči, než se zvedl ze země a pokračoval.

„Rock Throw!“ Geodude sebral nejbližší kámen, který našel, a mrštil jím po Umbreonovi tak prudce, že se až zakymácel.

Umbreon byl ale neuvěřitelně pohotový. Dřív, než kámen vůbec proletěl kolem něj, Umbreon Geoduda přeskočil, přistál za ním a ještě za dopadu se otočil.

„Dobře, Umbi, teď znovu Pursuit!“ Umbreonovi se opět rozzářil tlapky, tentokrát byla však barva víc světlá. Můžete si tu barvu představit jako nebesky modrou. Umbreon se vrhl na Geoduda a s prskáním hodným tygra (jen s hlasitostí, tygři neprskají) jej začal fackovat z obou stran.

„Geodude, stiskni ho!“ Geodude zůstal chvíli překvapeně ležet, ale pak zvedl ruce, uchopil Umbreona pod břichem a začal jej pomalu, ale jistě svírat.

Umbreon zaječel, protože mu v pochodu kostí příčily žebra. Vyletěl nahoru (doslova) a se zaprskáním dopadl na zem.

„Umbreone, nedej se! Teď Sand Attack!“

Umbreon sebral do tlapky hrst písku, která ležela na zemi, a mrštil ji po Geodudovi. Geodude se otřepal, písek z něj sletěl na zem, jen pár zrníček na něm leželo, a vyrazil proti Umbreonovi, že ho stiskne.

„Umbreone pozor!“vyjekla Kira. Umbreon na poslední chvíli uskočil a Geodude vletěl do zdi.

Sesul se k zemi a zůstal ležet.

„JO! My vyhráli!“vyjekla šťastně Kira a objala vyčerpaného Umbreona.

„Gratuluju. Sežer si svý vítězství.“zamračil se kluk a hodil směrem ke Kiře pár mincí.

„Umbi...“vzdychl Umbreon komicky a vyčerpáním si lehl na zem.

„Kdo půjde teď?“zeptala se Roxanne znuděně a dala tím jasně najevo, že už viděla lepší zápasy.

„Já.“postavil se Tommy odhodlaně proti jinému klukovi, který stál trochu vzadu a sledoval poněkud vyděšeně zápas staršího kluka s Kirou. Očividně měl strach, že taky prohraje, a Roxanne jej vyhodí z Gymu.

„Lucasi, buď tak hodný a sraž tomu klukovi trochu hřebínek, vypadá to, že si dost věří.“zívla Roxanne a podepřela si bradu rukou. Opřela se o ni a sledovala dění pod sebou.

Kluk vystoupil. Byl nejméně o hlavu menší než Tommy, měl oříškově hnědé vlasy a kávové oči a měl na sobě červené kraťasy a černé tričko s krátkými rukávy a botasky s černým proužkem. Křečovitě držel pokébal se svým pokémonem v ruce a obě ruce se mu třásly jako starému člověku. Ale starým lidem se třesou stářím, kdežto tady ten byl vystrašený. Hodinky na pravém zápěstí se mu celým tím třesem posunuly obrazovkou dolů. Kluk si ji posunul zpátky nahoru, podíval se na ně a prohlásil:

„Nevadilo by vám, kdybych odložil zápas o deset minut?“

„Vadilo.“zamračil se Tommy. „Já jsem sem přišel zápasit, ne čekat, až budeš připravenej.“zavrčel.

„A-ale jeden z mých pokémonů – ten nejsilnější – má teď ještě pořád lékařské vyšetření.“ Kluk couvl dva kroky dozadu a zvedl bojácně ruce, jako by se bál, že jej Tommy uhodí.

„Hele klídek, já ti nic neudělám.“zareagoval ihned Tommy. „Ale nemám čas čekat. Prostě si to rozdáme bez tvýho nejsilnějšího pokémona. Smůla, kluku.“

„A-ale to nejde.“otřásl se klučík a oběma rukama. Vzal pokébal do dlaní a opatrně jej pohladil.

„Proč by to nešlo?“ Tommy netrpělivě přešlápl.

„Protože on-on je nejsilnější... a taky jediný.“ Kluk si sedl na bobek a schoulil se do klubíčka. „Můj Timmy je můj jediný pokémon, kterého mám, takže bez něj nemůžu zápasit. Chceš důkaz? Tohle je můj jediný pokébal, a teď je prázdný.“ Kluk před sebe hodil pokébal a ten se otevřel. Skutečně byl prázdný a jediné, co v něm bylo vidět, byla zařízení uvnitř, která chytala a držela pokémona uvnitř.

„Dobře, počkám. Kiro,“otočil se Tommy na svou kamarádku, která hladila vyčerpaného Umbreona a on se k ní slastně tulil. „mohla by jsi mezitím vyzvat Roxanne? Ten zápas rozhodně nebude trvat déle než patnáct minut.“

Kira se zatvářila, jako by ji kousla moucha. „To si jako myslíš, že se teď Umbreon jen tak vzchopí a půjde bojovat dál? Jsi padlej na hlavu nebo co? Když jsi vyhrál Ligu v Kantu, tak jsem si myslela, že budeš chytřejší. Umbreon je vyčerpanej a potřebuje si odpočinout. Není to stroj, který, když stiskneš knoflík, hned poslušně běží bojovat, a pak zase a zase a zase. Je unavenej, chápeš to? Potřebuje si odpočinout a-“

„Pokud si vzpomínám dobře,“odporoval Tommy.“tak máš ještě Silcoona, Flare a Linoona. Nemyslíš, že je to dost pokémonů na to, abys Roxanne porazila?“

Roxanne vstala s křesla a sešla po schůdcích dolů. „Tak bacha, ty nafintěnej kluku jeden. Mluvíš o Roxanne, Gym leaderce, která porazila už hodně trenérů a učí na pokémonní škole. TAKŽE JESTLI SI MYSLÍŠ, ŽE O MNĚ MŮŽEŠ MLUVIT TAKHLE...“

„Hej! To nebyla urážka!“vyjekl překvapeně Tommy. „Já jen myslel, jako že si spolu dáte zápas!“

Roxanne pustila ruce dolů, dosud je držela sevřené v pěst a mířila jimi Tommymu do obličeje. Nadzvedla obočí.

Teprve teď si Kira všimla, že je Roxanne menší než Tommy. Ne o moc, ale přeci. Tommy není nějaký paleček. Ale vypadala, že je jí úplně jedno, že k němu musí vzhlížet. Ve tváři měla odhodlaný výraz a nasupený pohled. Tvářila se, jako kdyby ji někdo smrtelně urazil. Pak její odhodlaný výraz povolil, pohodila tmavě hnědými, lesklými a dlouhými vlasy, a ledabyle, jako by jí na tom vůbec nezáleželo, řekla:

„Tak dobře. Ale budeš toho litovat, že jsi mě vůbec vyzvala. Kolik? Jeden na jednoho?“

Vůbec nečekala na odpověď a s těmi slovy vytáhla pokébal odněkud z kapsy a mrštila jej před sebe.

Z pokébalu vylétl ošklivý pokémon, který vypadal jako postavený z kamene. Uprostřed těla mu čouhal veliký, červený nos. Vysoký byl asi metr a jeho nos seshora připomínal tak trochu střelku kompasu.

“Nosepass, kompas pokémon. Jeho nos je vždy otočen k severu a ukrývá silné magnetické pole. Když se dva tito pokémoni potkají, nemůžou se otočit jiným směrem než k sobě, protože jejich nosy se velmi přitahují.“

V téže chvíli sebou začal Kiřin batoh, ležící na zemi, cukat, pak praskl zip, batoh se otevřel a vylétl z něj klíč od jejího domu, který se přilepil Nossepassovi na nose. Očividně si toho nevšiml, protože pořád jenom stál a nic nedělal.

Roxanne přešla k Nosepassovi, odtrhla mu vší silou klíč od nosu a hodila jej (ten klíč, samozřejmě) ke Kiře. Kira jej vzala ze země a strčila zpět do rozbitého batohu.

„Silcoone, tohle zvládneš.“řekla Kira, vytáhla pokébal a hodila jej na zem. Silcoon podivně zašustil a zamrkal velkýma červenýma očima. „Pěkně ho zamotej, Silcoone!“vykřikla Kira a ukázala na Nosepasse, který pohupoval neforemnýma rukama dopředu a dozadu.

Silcoon znovu podivně zašustil, jako by se něco uvnitř něj pohnulo, a odněkud pod očima z něj vyletělo několik provazců tenkých vláken, které se do sebe zaplétaly a točily se a otáčely ve vzduchu. Postupně dopadaly na Nosepassovu hlavu, ze které spadaly a klesaly na ramena a tělo. Po chvíli měl hlavu pořádně ztěžklou pod vlákny, které se postupně zamotávaly a pevněji a pevněji obepínaly Nosepasse.

„Nossepassi, tohle nás nezastaví. Sundej si ty vlákna!“řekla Roxanne a zatnula ruku v pěst, kterou předtím hrozila na Tommyho. Dlouhé, na růžovo nalakované nehty se jí zaryly do kůže, ale vůbec tomu nevěnovala pozornost, soustředila se jen a jen na zápas.

„Nossepass...“zahuhlal pokémon a škubl rukou. Vlákna ale pevně držela. Škubl oběma, ale jen si uvolnil vlákna, která se dosud ne nalepila, a omotal si jimi svůj magnetický nos. „Nossepass!“ozvalo se z něj šokovaně, a začal houpat rukama ještě silněji.

„Na tohle nemáme čas. Silcoone, znovu ho zamotej!“ Silcoon znovu zašustil a vypustil druhou, ještě delší a pevnější várku vláken, která Nossepassovi tentokrát zamotala kolem nohou a břicha, takže vypadal, jako by měl kalhoty. Bílé a dlouhé kalhoty.

„Dobře, takže je nesundáme, ale použij Rock Throw!“zavolala na Nossepasse Roxanne. Nossepass se upřeně zadíval na Silcoona, popadl nejbližší kámen, velký jako sám Silcoon, a hodil jím po Silcoonovi.

„Rychle, Silcoone, zatvrď se!“vykřikla Kira. Silcoon zašustil a kovově se zaleskl. Světlo, které přicházelo z vikýře na stěně s trůnem, se od ocelového Silcoona odrazilo a zasvítilo Nossepassovi přímo do očí. Kámen dopadl přímo na Silcoona, ale nezdálo se, že by mu nějak ublížil. „Dobře, a teď ho ještě jednou zamotej!“

Silcoon ještě jednou vypustil vlákna, ale tentokrát to byly takové zbytečky, krátké a tenké, které, když Nossepass mávl rukou, odletěly do strany a přistály neškodně na kameni, jako velká pavučina.

„Skvěle, Nossepassi, výborně! A teď ho paralyzuj! Thunder Wave!“ Nossepass zvedl ruce do vzduchu, a začal do nich přecházet magnetismus, který se vzápětí v Nossepassových dlaních měnil na statickou elektřinu. Pak se ozvala rána a elektřina udeřila do Silcoona. Kdyby se hýbal, řekla bych, že ztuhnul, ale on se nehýbal. Místo toho od něj začaly odcházet jiskřičky. Silcoon zašustil a zavřel oči. Jehlice, které mu doteď trčely všemi směry, povadly, a vystřelila z nich elektřina, která jej znovu zasáhla.

Přesto, že tato rána jej měla jen zparalyzovat, Silcoon omdlel.

Kira zatnula zuby, aby neječela vzteky. Se slovy: „Byl jsi skvělý, Silcoone.“ Odvolala Silcoona do pokébalu. Přitom si pomyslela, že neměla Nossepasse tak přeceňovat. Dvě tři vteřiny se rozmýšlela, koho má hodit do bojiště nyní, a nakonec se rozhodla pro Linoona. Žádný z jejích pokémonů neměl proti Roxanniným pokémonům výhodu, takže bylo jedno, kterého z nich pošle dřív.

„Do boje, Linoone!“vykřikla Kira, vytáhla z opasku pokébal s Linoonem a hodila jej do bojiště. V záplavě bílého světla se před všemi zjevila krémově bílá lasička s několika hnědými pruhy po těle.

„Linoone li li noone linoone!“prohlásil a blýskl očima po Nossepassovi.

„Takže Quick attack!“zavolala Kira a začala si nervozitou hryzat kůžičky u nehtů. Linoone se rozběhl rovnou čarou přímo k Nossepassovi, ale ten na poslední chvíli uhnul do strany a Linoone kolem něj neškodně proběhl. Pak už to nemohl zastavit. Letěl přímo proti největšímu kameni na bojišti, a nemohl ten běh zastavit. Musel prostě běžet, nemohl zatočit ani zastavit. Snažil se zpomalovat, ale věděl, že už prostě nezastaví včas.

A tak skočil. Všichni sledovali, jak Linoon dobíhá poslední krok, odráží se a letí přes celý kámen, za kterým pak padá na všechny čtyři.

„Skvěle, Linoone, jsi fakt třída!“vyjekla Kira.

Linoone, posilněný pochvalou, obešel kámen a postavil se čelem k Nossepassovi.

„Znovu Quick attack!“rozhodla Kira. Linoone se tedy rozběhl znovu a užuž by do Nossepasse narazil, možná by ho i odrazil, ale v tu chvíli Roxanne zavelela:

„Defense curl, Nossepassi!“ Nossepass se schoulil do klubíčka, až z něj byla jedna koule. Linoone už nestihl zabrzdit a napálil to rovnou čumákem do tvrdé koule. Obranná koule je něco jiného, než obyčejné tělo. Tady je těžší zranit, aniž by ses nezranil sám. No a to se právě stalo. Linoone tak silně vrazil do Nossepasse, že kouli rozpohyboval a sám si dal takovou ránu, že až zaječel.

„Takže Rollout!“nařídila Roxanne a pohodlněji se usadila na svém trůnu. Kulička se znovu dala do pohybu, tentokrát mnohem rychleji a namířila si to přímo proti Linoonovi. Linoone zakvičel a rozběhl se od ní pryč, ale protože nedovede zatáčet, brzy ho koule začala dohánět. Linoone se rozběhl ještě rychleji, ale to mu oddálilo nepříjemný útok jen o pár sekund.

Protože jakmile jen na setinu vteřiny zpomalil, koule zrychlila a převálcovala ho.

„Linoone!“vykřikla Kira. „Můžeš ještě?!“ Linoone trochu pozvedl hlavu a tiše zakňoural. Pak hlavu položil a už se nepohnul. „No to snad- Flare, do toho!“vykřikla Kira.

„Vjuuulpix!“zavyla Flare a vrhla se do bojiště.

„Takže použij Roar!“zavelela Kira. Vulpix kývla a v tu chvíli se stadionem ozval příšerný řev, vycházející z malé ohnivé lišky. Byl tak strašný, že se málem rozsypaly okenní tabulky. Nossepass se rozbalil, vytřeštil oči a začal se drát k pokébalu, kam si pak násilně vskočil. A ať jej Roxanne vyvolávala jak chtěla, už ho ven nedostala. Ani když s pokébal třepala a otvírala ho a zavírala, Nossepasse prostě ven nevytřepala.

„No bezva.“utrousila Roxanne, vytáhla z opasku druhý pokébal a hodila jej před sebe. „Bojuj, Geodude!“ Na zemi přistál v bílém světle stejný kamenný pokémon jako před chvílí.

„Ha. Geoduda už jsem jednou porazila, takže tohle bude hračka.“ušklíbla se Kira.

„Jo, ale s Umbreonem. A ten je mimo hru.“usmála se Roxanne samolibě.

„Do toho, Kiro!“prohlásil Tommy poprvé za celou hru. „To zvládneš!“ Kira už mu ale nevěnovala ani špetku pozornosti, a začala se zase soustředit jen na zápas.

„Dobře, Flare, takže teď Ember!“ Flare se zapřela do země, zhoupla se na předních a vychrlila několik řeřavých uhlíků, kterými Geoduda téměř zasypala.

„Rychle, Geodude, vylez a Rock Throw!“nařídila Roxanne. Ozvalo se hrabání, a za chvilku se hromada uhlíků odvalila na zem a Geodude byl venku. Popadl nejbližší kámen a mrštil jím po Flare.

„Flare pozor!“vyjekla Kira a znovu si začala kousat nehty, které už měla skoro zadřené. Flare hbitě uskočila letícímu kamenu a utekla z dosahu odlomků, které se rozsypaly všude kolem a vytvořily mnoho menších kamenů. „Dobře, Flare, teď Quick Attack!“

„Rychle, Geodude, hoď po ní další kámen, ať se k tobě nedostane!“nakázala Roxanne, ale pozdě. Vulpix už stihla narazit do Geoduda, až se zapotácel.

„Teď Tail Whip!“ Flare se na Geoduda rozběhla, ale tentokrát už jej srazila ze vzduchu a začala jej mlátit ocasem po hlavě. Vlastně po celém těle, protože Geodudova hlava byla celé tělo.

„Neboj, to ti neublíží, Geodude. A teď jí jednu vraz!“ Geodude se na okamžik vzpamatoval, silou si odhrnul ocas z těla a vrazil Flare pořádnou ránu, až z něj spadla a překulila se na bok. „A teď... Geodude, znič se. Selfdestruct!“řekla Roxanne.

„NE!“vykřikla Kira, ale už bylo pozdě. Geodude se zabalil do koule a udeřil se do břicha. V tu chvíli se ozval kvílivý zvuk, a pak ohlušující rána. Okenní tabulky zařinčely a vypadly, a rozsypaly se všude po Gymu. Celé bojiště pohltil výbuch a zakryl bojiště červenou září výbuchu.„FLARE!! FLARE!!“křičela Kira. „FLARE!!!“ Oči se jí zalily slzami, a v tu chvíli se výbuch dostal i k lidem. Odhodil Kiru i Tommyho a zem a malého kluka odrazil dozadu, kde dostal ránu do hlavy a upadl. Roxanne si chránila oči rukama, ale nepomohlo jí to a výbuch ji srazil z trůnu, kde se na zemi rozvalila. Výbuch pokračoval. Urazil trůnu obě držadla a celou přední část, a když se dostal až ke Kiře a Tommymu, kteří leželi a zemi s hrůzou v očích sledovali zničení, Kira se začala tlačit dozadu ke stěně, a přitom chytila Tommyho. V tu chvíli výbuch přestal. Rudá a oranžová záře začala mizet, až ji pohltil střed celého výbuchu, Geodude. Ten ležel téměř na prach zčernalý na zemi, a vedle něj malé, šedé těleso.

„FLARE!!!“křičela Kira. „FLARE!!! FLARE!!! FLARE!!!“ Ale těleso nereagovalo. Kira se rozběhla k šedému tělíčku, a z očí jí stékal proudy slz. „Flare...“zašeptala a vzala malé tělíčko do náruče.

„J-jsou mrtví?“zašeptal Tommy sotva slyšitelně a zakuckal se, protože mu výbuch vehnal velké množství prachu do plic.

„Ne, a přestaň dělat takovou scénu. Kdyby to byl opravdic-“Roxanne se začala sbírat ze země a začala kašlat. Kašlala ještě několik vteřin, než zase mohla mluvit. „opravdický výbuch, tak jsme mrtví já, ty, on, on taky, pokémoni i celé město, a ještě skoro všichni v okruhu nejmíň sto padesáti metrů. Tohle-“ Roxanne dostala další záchvat kašle a pokusila se vstát, ale do očí se jí vydraly slzy a ona bolestně zasyčela. Chytila se za kotník oběma rukama. „Tohle je jen simulace.“

„T-takže Flare nic není?“zeptala se Kira a úplně zapomněla na to, že právě prohrála.

„Ne. A-“ Roxanne sevřela kotník ještě pevněji. „Absolutně ne. Jen omdlela, a možná jí výbuch trochu ublížil, ale mám zkušenosti s tím, že se nic neděje. A nic není ani Geodudovi, jen vybouchl. Kdyby to byl opravdický výbuch, tak ho n-“ Roxanne tiše zasyčela. „nikdy nepoužiju. A teď mi zavolejte Lukase.“

„Kdo je Lukas?“zeptala se Kira.

„Do toho vám nic není.“zamračila se Roxanne, ale spíš kvůli bolesti, než kvůli dotknutí. „Ale jestli to chcete vědět, je to můj kluk a doktor. Asi jsem si vymknula kotník.“

„A kde ho najdeme?“zeptala se Kira a zvedla se, stále ještě s Flare v náručí, ze země.

„Nejspíš bude v pokéstředisku.“zamumlala Roxanne a odsunula se ke zdi, kde se opřela.

„Tak pojď.“vzal Kiru Tommy kolem ramen. „Sama jsi slyšela, že jí nic není, tak buď v klidu a přestaň bejt smutná. Každý občas prohraje, a jestli si budeš brát všechny svoje padlé pokémony tak jako teď, nikdy nic nedokážeš. Vzchop se, sakra!“

Kira pohladila Flare po hlavě, opřela si ji o rameno a vytáhla volnou rukou z kapsy pokébal. Pak ji do něj odvolala a pokébal schovala do opasku. „Tak jo.“přikývla Kira a sundala Tommyho ruku ze svých ramen.“Můžeme jít.“

Vyšli z Gymu do temného města. Byla tma jako v pytli, ani hvězdy nesvítily a měsíc jakbysmet, protože byl zrovna zakrytý tmavým mrakem. Vydali se po cestě směrem ke Středisku, a teprve po cestě na Kiru dopadlo zklamání z porážky.

„Byla jsem si TAK STRAŠNĚ jistá sama sebou, že vyhraju, že jsem vůbec nedávala pozor na to, jak se cítí mí pokémoni. Kdybych na to dávala trochu větší pozor, mohla jsem je odvolat, až by byli unavení, a pak až by si v pokébalu trochu odpočinuli, bych je zas přivolala, nebo jsem si je měla dát po zápase s tím klukem vyléčit, a měla bych k dispozici i Umbíka. Ale ne, musela jsem to mít rychle, ric pic kozu do vazu, a hezky se mi to vymstilo. Ach jo!“

„Podívej Kiro, ne každý zápas vyhraješ, už jsem ti to říkal. Když budeš pořád takový ubulíneček, jaký jsi teď, tak nic neuděláš. Pochop, že prostě to někdy nevyjde, co jsi chtěla udělat, a počítej s tím, že má někdo někdy silnější pokémony než ty.“konejšil ji Tommy. „Možná to o mě spousta lidí neví, nebo to zapomněla, ale já jsem taky nevyhrál Ligu v Kantu hned napoprvé.“

„Vážně?!“zeptala se napůl překvapeně a napůl ještě stále nevrle Kira.

„Opravdu, poprvé jsem Ligu prohrál ještě u druhého z Elitní čtyřky. Ale nezlomilo mě to, chtěl jsem to vyhrát a byl to můj celoživotní sen, takže jsem to nevzdal. Tak jsem začal svoje pokémony trénovat ještě líp, Blastoise, Rapidashe, Fearowa, Magnetona, Tangelu a Primeapa, a za celý ten půlrok, co se Liga nekonala, jsem nepolevil. Vstávali jsem brzo ráno, všichni si chodili zaběhat a pak trénovat. A za půl roku jsme to všechno zvládli. Sfoukli jsme Elitní čtyřku jako svíčky a šampión nám nedal ani tak velkou práci. No dobře, nakonec to vypadalo, že prohraju, ale Blastoise byl skvělý a vyhrál. Jenom díky němu jsem-“

„Blá blá blá blá blá blá blá blá blá blá blá!“utrhla se na něj Kira. „Mě nebaví poslouchat to tvoje věčný žvanění, jak jsi skvěle trénoval! Já nejsem reportérka Blesku, všim sis? Mě nezajímá, jaký pokémony ji jak trénoval a jak jsi porazil šampióna! Pojďme hledat Středisko, nebo se z tvýho věčnýho blábolání zblázním, a to fakt!“vyštěkla Kira a přidala do kroku.

„Tak se nezlob, že jsem ti chtěl pomoct!“zamračil se Tommy a přidal taky do kroku, aby ji dohnal.

„Pomoct? Tím, že mi budeš vykládat, jak jsi porazil šampióna? Tak s tím na mě nehoď!“ušklíbla se Kira. „Nevěřím ti, že bys mi chtěl pomoct, spíš v mojí porážce vidíš něco jako další zdroj toho, aby ses mohl vykecat s tím šampiónem. A proč jsi vlastně nezůstal v Kantu a nedělal tam šampióna dodnes?“

„Protože mě tohle nebaví. A nechci se hádat, ta sklapni.“

„JÁ mám sklapnout? JÁ? Děláš si *****, nebo co?“vyštěkla Kira a postavila se před dveře do střediska. Automatické dveře se s tichým zzzt otevřely a Kira vdusala dovnitř.

„Vyléčit pokémony.“nařídila sestřičce, tentokrát bez jakékoliv zdvořilosti. Sestřička pro to ale měla pochopení, bůhvíkolik trenérů na ní dokonce křičelo, a tak jen mlčky vzala Kiřiny a Tommyho pokébaly a odešla je vyléčit (ty pokémony, ne pokébaly. „A vůbec, jdi někam.“zamručela následně Kira, když se znovu posadila na lavičku a čekala na vyléčení. A jak čekali, vzpomněla si Kira na to, že měli upozornit toho Lukase, že má ošetřit Roxanne. Šla se tedy zeptat sestřičky, kde jej najde, a ta ukázala na dveře s nápisem Lidé. Kira s Tommym zaklepali, a když se ozvalo „Dále!“ vešli dovnitř.

Uviděli mladého kluka, asi tak v Roxannině věku, s ostře řezanými rysy, rozcuchanými, smaragdově zelenými vlasy, a stejně tak zelenýma očima. Seděl za psacím stolem s malou lampičkou, zplněným papíry, dokumenty, knihami a psacími pery, v šedém, opraném tričku, keckách a džínech. „Ahoj, přišli jsme ti říct, že si Roxanne asi vymknula kotník, a že tě máme zavolat.“vysvětlila mu Kira.

„Zase? To už je tenhle půlrok po čtvrté! Budu jí muset zakázat sedět na tom trůnu, nebo si - nedejbože! – zlomí nohu. Bylo to tak, že ano? Padla z trůnu, že ano?“

„No... jo.“přisvědčil Tommy. Tu už ale Lukas nic neříkal, sbalil si lékařský kufřík a odešel.

Tommy a Kira si sedli zpátky na lavičku a čekali, než jim přinesou pokémony. Za Lukasem se úplně zaprášilo, kdyby tu ovšem nějaký prach byl.

Chvíli mlčeli, pak Tommy řekl:

„Kiro, jsi pořád ještě naštvaná?“

„Jo.“přikývla Kira, a zase mlčeli. „Jenže už trochu míň.“dodala, a zase mlčeli. A nakonec Kira vstala, vzala si od sestřičky pokébaly a klíčky od pokoje, vypustila Flare, objala ji a zase odvolala a začala dupat po schodech nahoru, aby nadělala co nejvíc hluku. Bohužel, schody byly pokryté kobercem, takže velkou většinu jejích dusavých dupanců utlumily. Tommy jen zakroutil hlavou a řekl: „No, je to vidět.“ Počkal si na své pokémony, pak si je také vzal a šel potichu za Kirou, která mu následně přibouchla dveře před nosem a otočila klíčem v zámku. Tommy jen slyšel malé cvaknutí, a pak už nic.

„Kiro, otevři! OTEVŘI, TY VADO! SLYŠÍŠ?!“začal křičet a bušit na dveře. „OTEVŘI, POVÍDÁM! JÁ- TY JSI- TY JSI TAK SOBECKÁ, KIRO!“zařval Tommy vztekle a kopl do dveří. Následně začal tancovat po jedné a držet se za druhou, pulzující bolestí.

„Neřvi, Tommy!“okřikla jej Kira, která mezitím otevřela. Stála ve dveřích ve fialovém nočním pyžamu s Powerpuff girls a poněkud ublíženým výrazem. „Fakt si myslíš, že bych tě nechala spát venku, Tommy? Myslíš, že jsem taková mrcha? Už na tebe nejsem naštvaná, ale přestaň mi vysvětlovat Ligu, jo? A pojď dovnitř, nebaví mě tu stát ve dveřích v pyžamu. Zavřela jsem se, abych se mohla převlíknout, chápeš? Šel jsi až za mnou, takže jsem nechtěla spoléhat na to, že už budu převlečená, až otevřeš, a nebo že se mi začneš dobývat do koupelny, od který nemám klíč. Prostě jsem to nechtěla riskovat, cháp-“

„Jo, chápu, a pusť mě dovnitř.“přerušil ji Tommy, vytáhl z batohu své pyžamo a vystřídal ji v koupelně. Za chvíli si už oba, Kira v pyžamu s Powerpuff girls, a Tommy ve světle zeleném pyžamu s obrysy Treecka, čistili zuby, pak si ještě Kira rozčesala vlasy kartáčem, původně na pokémony, a pak si šli oba lehnout. Za chvíli už Tommy poklidně oddechoval, s Torchicem vedle sebe, Cascoonem a Trapinchem spícími v nohách postele, a Vigorothem, nataženým přes jeho záda. Bylo slyšet, že se s ním Tommymu trochu špatně dýchá, ale Vigoroth se nemůže vyspat líp.

Ale Kira nespala. Nemohla usnout. Převalovala se v posteli, zatímco jí Umbreon, Linoone a Silcoon leželi u nohou a Flare jí dřímala na polštáři nad hlavou. Nakonec se posadila na posteli a odkopla ze sebe deku. Linoone se zakvičením vyletěl do vzduchu a přistál s měkkým žuch na Kiřině batohu, zatímco Umbreon zůstal spokojeně ležet na dece, a Silcoon se svalil na zem. Flare se zmateně postavila na polštáři, a pak seskočila na zem a sedla si Kiře u nohou. Kira si mezitím navlékala kalhoty a tričko přes pyžamo, protože v noci bývá venku chladno.

„Vulpix?“kníkla Flare.

„Víš, připadá mi, že bychom to měli ještě jednou zkusit, Flare.“vysvětlila jí Kira a vzala do ruky batoh, zatímco postupně odvolala do pokébalů všechny své pokémony, i Flare. Ta ještě stihla vyplašeně kvíknout. „Já vím, že je to blbost. Ale zkusit to musím.“řekla Kira spíš sama pro sebe, podívala se na spícího Tommyho a vydala se ven z pokoje.