FIRE STONE

Podruhé v Gymu

Odbíjela devátá, když Kira vešla do Gymu.

„Jsem tu zas!“vykřikla a vešla dovnitř.

„A zase půjdeš, protože Gym se zavírá. Taky musím spát, víš? A Lukas mi nařídil, že mám být v klidu, a nesedět na trůnu.“odsekla Roxanne, a vzápětí Kiru Lukas odstrčil a šel pryč.

„No tak, pro jednou se nezabiješ! Dva na dva, no tak...“namítla Kira.

„No... já stejně jeho velký rady nikdy neposlouchala. A protože nemám náladu se hádat, a nemám nic, čím bych se rozptýlila, klidně tu výzvu přijmu. Mí pokémoni stejně potřebují další zkušenosti, pracně vydobyté vítězstvím.“usmála se sladce Roxanne a pohodlněji se položil na pohovce, kterou se před chvílí dotáhl Lukas. „Leť, Geodude!“vykřikla a na zemi přistál Geodude, malý a hrubě obroušený kámen, vzdáleně připomínající kouli s rukama, už ale nevypadal jako kus uhlí, ale zase jako Geodude.

„Bojuj, Flare!“zavelela Kira. V bílém světle před Kirou se objevila malá červená lištička se sedmi huňatými, červenými ocasy, protáhla se a tence a krátce kníkla. „Ember!“ Vulpix se téměř posadila, a pak začala jako kulomet chrlit žhavé uhlíky přímo na Geoduda. Bylo jich spousta, a byly tak horké, že by se z nich snadno daly udělat popáleniny druhého stupně, ale zdálo se, že Geodudovi nijak neublížily.

„Kamenní jsou hodně odolní proti ohnivým, to nevíš? Geodude, hoď na ni kámen!“nařídila svému pokémonovi. Geodude sebral ze země nejbližší kámen, vytrhl jej z hlíny a mrštil jím po Flare

„Bacha, Flare!“vyrazila ze sebe Kira, ale to už Flare s elegancí vybrala zatáčku, kterou unikla kamenu, a schovala se za jiný, velký a široký balvan. „Super, teď Confuse Ray!“ Flare vyskočila na ten velký balvan, za kterým se schovala, ale místo obyčejného „hypnotizování“ zůstala kamenně stát, jako socha. Pak jí z očí vyšlehly dva zářící fialové paprsky s bíle zářícími předky a klikatou a pomalou cestou se vydaly k omámenému Geodudovi. Obtočily se kolem něj, stáhly jej a pak rozplynuly.

Roxanne vytáhla jakousi malou jahodu, nebo co to bylo, a dala ji sníst Geodudovi. „Hoď po ní další kámen!“zavelela svému pokémonovi Roxanne a opřela si o ruku, aby mohla pohodlněji sledovat zápas.

„Flare, vraž do něj, ať nic nesebere!“vyštěkla Kira příkaz. Flare se vrhla dopředu, až za ní ocasy vlály, a pak se odrazila a letěla vzduchem, dokud nevrazila do napřahujícího se Geoduda. Srazila jej na zem, přesně, jako před výbuchem, a smýkla jím jako hadrem na podlahu,než se zastavili o jiný kámen a Flare nespadla.

„To je zvláštní, jak se historie opakuje.“ušklíbla se Roxanne. „Když už ji máš tak blízko, Geodude, tak jí jednu ubal.“ Geodude zvedl velkou pěst těžkou několik kil, a dal Flare takovou ránu do obličeje, že odletěla a vrazila do jiného kamene. Svezla se na zem a zůstala nehybně ležet.

„FLARE!“vykřikla Kira. Malé tělíčko lištičky se nehýbalo, leželo na zemi jako mrtvé. Boky se téměř nezvedaly. Kira chtěla vytáhnout pokébal a odvolat ji do bezpečí, ale v tu chvíli se Flare začala pomalu a opatrně zvedat na tlapky. Třásla se a tlapky jí podjížděly, byla špinavá a oči se jí zalily slzami bolesti, když se postavila, a musela se opřít o kámen, do kterého se udeřila, aby nesjela na zem. Oči se jí zavíraly, ale Flare byla odhodlaná je nezavřít, protože věděla, že když je zavře, neotevře je dřív než ve Středisku, a to nechtěla. Ona chtěla toho Geoduda porazit, jako on minule porazil ji. Flare násilím držela oči zavřené a musela se přemáhat, aby neupadla, ale chtěla vyhrát, chtěla Geoduda porazit a vyhrát. Zavyla a postavila se. Třásla se, špatně se jí dýchalo a bolelo ji celé tělo, ale zvítězila sama nad sebou a udržela se.

„Dobře, Geodude, jestli chce bojovat, tak jí ještě jednu vraž, ať se, chudinka, netrápí. Ukonči to.“ Geodude se rozletěl proti Flare s napřaženou pěstí, a Flare, ať byla jakkoliv odhodlaná, čekala.

„Flare, pozor! Pozor! On ti ublíží, pozor!“křičela Kira, až jí přeskakoval hlas do vysokých tónin, ale Flare absolutně nereagovala. Čekala, vyčkávala na to, až jí ublíží a ukončí to. Chtěla vyhrát, ale teď viděla, že to nemá cenu.

Geodude už byl jen pár metrů od Flare, třesoucí se jako sulc a čekající oddaně na jeho pěst.

„Flare! FLARE! Slyšíš mě?! FLARE! FLARE!“křičela Kira, až se třásla, skoro jako Flare. Ne bolestí, ale bezmocí a vztekem. Bylo proti pravidlům zasahovat do souboje pokémonů, takže nemohla nic udělat. Nemohla udělat nic proto, aby Geodude její Flare neublížil. Její malé, bezmocné a vyčerpané Flare.

Geodude už byl jen dva metry od Flare. Metr a půl, metr, půl metru...

A v tu chvíli po něm Flare blýskla očima a prudce uskočila do strany.

„Geodude ne!“dostala ze sebe Roxanne, ale Geodude už nemohl tu obrovskou rychlost zastavit. Napálil to přímo do kamene, ať se snažil zastavit jak chtěl. Ozvala se obrovská rána, a v další chvíli, jen pár vteřin po ráně, ležel Geodude na zemi, úplně omráčený prudkým nárazem.

Flare stála nad ním, prudce oddechovala, třásla se a sledovala jej s vítězným výrazem ve tváři. Pak upadla vedle něj, s pocitem vítězství a hrdosti.

„Jsi skvělá, Flare!“prohlásila Kira, odvolala ji do pokébalu a když držela její pokébal v ruce, zašeptala k němu, přesto, že věděla, že ji neslyší: „Jsi báječná. Díky.“

Pak vytáhla druhý pokébal, tentokrát Umbreona. Roxanne povolala – překvápko, překvápko! – Nossepasse. „Tentokrát nebudeš mít takový štěstí.“zavrčela. „Zparalyzuj toho Shiny-“

„Ne! Neříkej-“začala Kira, ale to už Umbreon zavrčel a vrhl se na Nossepasse, jako by za to mohl on. Ječel, vrčel, drápal, kousal, a vrhal se po něm znovu a znovu, stále zuřivějšími a krvelačnějšími výpady.

„Umbreone! Umbreone přestaň! Nech toho, okamžitě! Nech toho, povídám!“křičela na něj Kira, ale marně. „Dneska mě vůbec neposlouchají.“pokrčila rameny. „Tak dobře, tak aspoň při tom používej Pursuit!“navrhla mu. Umbreon se na chvilku zastavil, v poloze na břiše na Nossepassových zádech a s nenormálně zářícími safírovými pruhy a krvelačně rudýma očima, vytaženými drápy a odhalenými tesáky. Nossepass chvilkové Umbreonovy nepozornosti využil a zatřásl sebou. Umbreon se nedržel a spadl jako pytel hrušek, okamžitě mu ale začaly drápy zářit nebesky modrou barvou a vrhl se na Nossepasse znovu.

„Co to dělá? Proč tak řádí?“zmateně se rozhlížela Roxanne.

„Řekla jsi mu-“ Kira obešla zuřícího Umbreona a Nossepasse a pošeptala Roxanne nejtišeji, jak dovedla, do ucha: „Shiny. On to nenávidí, chce být jako ostatní pokémoni.“vysvětlila jí.

„Ale vždyť je to dar, být... ehm... tohle, a ne prokletí!“namítla Roxanne.

„On si myslí, že ho ostatní pokémoni nepřijmou, když bude jiný, bojí se toho. A nebo mu možná ubližovali jen proto, že byl tohle, ještě než jsem ho měla. Týrali ho.“Kira vypověděla Roxanne, jak našla Umbreona, tenkrát jako malého a slabého Eeveeho s málem přeraženou packou.

„Jo, slyšela jsem o tom.“přikývla Roxanne. „Bylo to v televizi.“dodala. „Nossepassi, zparalyzuj ho!“vykřikla najednou. Ozval se zvuk výboje. Kira se prudce otočila. To, co uviděla, jí vyrazilo dech. Nossepass stál osvobozený od Umbreona, Umbreon ležel na zemi ve stejné poloze, jakou útočil, a odletovaly od něj malé jiskřičky výboje. Stejně tak však od Nossepasse, zparalyzovaného do pohybu.

„Á, sakra, zapomněla jsem na synchronizaci.“plácla se do čela Roxanne.

„Umbreone!“vykřikla Kira a vrhla se k němu.

„Nedotýkej se ho, dá ti ránu.“řekla Roxanne. „Nossepass se ho může dotýkat, protože je něco jako hromosvod a všechno elektřinu kdekoliv odvádí do země. Ale ty ne, dostala bys výboj.“

„Omdleli?“chtěl vědět Kira.

„Vypadá to, že ne, hejbou očima.“řekla Roxanne.

„Tak to jsem si oddechla.“odpověděla Kira ulehčeně. Vytáhla beze sova z kapsy batohu lék proti paralyzování postříkala jím Umbreona. Dávala si přitom pozor, aby nepostříkala Nossepasse. Umbreon vyskočil na všechny čtyři a čekal na rozkaz. Kira vykřikla: „Pursuit!“ a Umbreon už na nic nečekal. Drápy se mu rozzářily nebesky modrou, do které pak přešly i tlapky, a Umbreon začal fackovat a drápat Nossepasse, který se nezmohl ani na to své hučivé „Nossepass!“, protože byl prostě a jednoduše zparalyzovaný. Umbreon na chvilku odskočil, aby zhodnotil své dílo, a když zjistil, že začíná Nossepasse udolávat, vrhl se na něj s ještě větší vervou. Safírově modrá přecházela v ocelově modrou a hned potom v dvě velké zářivé svítíce nebesky modré koule, což bylo za chvilku jediné, co z klubka těch dvou zůstávalo. Umbreon byl dokonce tak strašně rychlý, že na něj nestíhal přeskočit výboj.

A pak najednou Umbreon odskočil. Zaryl drápy do hlíny na zemi, aby mu to nepodkluzovalo, a posadil se. Mocně oddechoval a upřeně sledoval Nossepasse, který stál a nic nedělal.

„No tak přece zaú-“začala Roxanne, ale v tu samou chvíli Nossepass naposledy zahučel své jméno a skácel se na zem. Těsně potom se odporoučel na zem Umbreon, vyčerpaný neuvěřitelnou rychlostí svých drápů, těsně vedle Nossepassova nosu.

„Konec zápasu. Vítězí vyzyvatel!“ozvalo se z ampliónu v rohu.

„Kde se to tu vzalo?“zeptala se Kira, těsně předtím, než si uvědomila, že vyhrála. „JUPÍÍÍ! MY VYHRÁLI, MY VYHRÁLI!“tančila Kira radostí. Dotančila k Umbreonovi, objala ho a začala tančit s ním v náručí, i když to šlo poněkud těžko, takže mu tahala zadní nohy po zemi. Pak povolala všechny své ostatní pokémony, a až na Silcoona všechny objala. Silcoona aspoň pohladila mezi ostny, aby mu to nebylo líto.

„Dobře, svoje vítězství si zasloužíš. Nebo takhle nějak se to říká.“usmála se Roxanne poprvé za celou dobu upřímně. „Tady máš svůj odznak.“ Podala Kiře malou krabičku. Uvnitř ní byl položený žlutý obdélníkový odznak se špičkami po všech stranách. „Víš,“řekla pak Kiře, když si připínala odznak na malou destičku v batohu. „já normálně takhle hnusná na ostatní nejsem. Ale dneska mám den blbec a navíc jsem si vymknula kotník. Nevím, proč jsem byl na tebe tak hnusná, ty za to nemůžeš.“usmála se na Kiru.

„Já se nezlobím – a díky za odznak.“usmála se na ni na oplátku Kira a otočila se. Pak si uvědomila, že se ještě neomluvila Tommymu za to, jak na něj byla hnusná, a přesně, jak říkala Roxanne – on za to nemůže, že poprvé prohrála. Navíc měla vítězoslavný a nádherný pocit, takže nechápala, proč na Tommyho tak vyjela, když jí chtěl jen pomoct. Umínila si, že se mu hned ráno omluví. Odvolala všechny své pokémony do pokébalů a odešla. Ještě slyšela, jak za ní Roxanne volá „Ahoj!“ a zavřela za sebou dveře.

Tu noc spala nádherně, krásným, tichým spánkem.