FIRE STONE

Potřetí v Gymu (Tommy)

V minulých dílech: Kira a Tommy se vydali do Rustoboro city, aby si tam mohli vybojovat Kiřin první a Tommyho sedmnáctý odznak. Po cestě však narazili na opilce, který po nich vyžadoval zápas. Jeho Spinda je všechny porazil a Torchica zranil dost vážně, nebo to tak alespoň vypadalo, protože když došli přes les do Střediska, zjistili, že mu téměř nic není. Vydali se ještě ten večer zápasit, ovšem Kira první zápas s tamější Gym Leaderkou Roxanne prohrála. Zdrtilo ji to a byla na Tommyho hrozně ošklivá, než se uklidnila natolik, aby mohli Roxanne, která při explozi jejího Geoduda spadla ze svého „trůnu“ a poranila si kotník, zavolat doktora, jejího přítele. Tu noc se však Kira vydala do Gymu znovu, tajně a bez Tommyho. Roxanne po nedlouhém přemlouvání, kdy už se chystala Gym zavřít, svolila, a Kira ji za pomoci jednoho Roxannina slůvka a Flařiny lstivosti porazila a tím pádem získala osminu vstupenky do Ligy v Hoennu. Podaří se získat odznak i Tommymu?

Když se Kira probudila, bylo půl jedenácté dopoledne a Tommy byl pryč. Kiru napadlo, že šel nejspíš vybojovat svůj odznak, a nijak se na něj nezlobila, že ji neprobudil, aby se šla podívat, jak zápasí. Ona mu to potěšení taky nepřinesla, takže si byli kvit. Až najednou Kiru zamrzelo, že Tommy neviděl, jak s přehledem vyhrála nad Roxanne. Ale kdyby jej probudila, aby viděl její další prohru, asi by nebyl moc nadšený. Ale ona naštěstí vyhrála, a hlavně díky tomu, že Roxanne řekla „Shiny“, tak mu může vylíčit aspoň, jak ten zápas probíhal a ukázat mu odznak.

Aspoň to, když už nic jiného.

Kira odkopla oběma nohama současně peřinu, která vyletěla do vzduchu a přistála na zemi, promnula si oči, zívla a přehoupla nohy na okraj postele a postavila se na podlahu. Vzala si oblečení, přehozené přes židli, a vzala si jej do koupelny. Osprchovala se a utřela do jemných ručníků, patřících Středisku. Pak si rozčesala vlasy, převlékla se do džínů a trička bez rukávů, protože cítila, že je venku hodně teplo, a vzala si batoh a pokébaly. Tentokrát už pokémoni nespali s ní, protože už byla hrozně unavená a sotva se večer dopotácela do postele. Únava na ni padla hned za dveřmi Gymu, takže pokémoni byli vyčerpaní, a ona nechtěla zašpinit postel prachem a hlínou s Gymu.

Kira si pak ještě obula tenisky, pokébaly strčila do opasku a hodila si batoh na záda, a pak se vydala dolů do Střediska. Několik trenérů právě snídalo kornflejky a zapíjelo je pomerančovým džusem, a sestra je a jejich pokémony, sedící u vedlejšího stolu, s úsměvem obskakovala.

„Dobrý den.“ usmála se Kira a posadila se na volné místo. Nechala sestřičku, ať vyléčí její pokémony a následně přinese snídani i jim. Pak se Kira pustila do své snídaně a pobrukovala si nějakou odrhovačku. Měla výbornou náladu, a nic jí ji nemohlo zkazit. Asi deset minut poté ostatní pokémony odvolala do pokébalů a vydala se ven ze Střediska. Nádherně svítilo slunce, nebylo ani moc horko, ani chladno, a nesvítilo moc do očí, a někde v dálce čiřikali dva Taillowové. Kira se zhluboka nadechla a vdechovala vůni stromů, vůni města, vůni koblihárny, vůni všeho, co vonělo. Kira se zadívala na oblohu. Jako první den její cesty nebyl na nebi ani mráček, takže všude kolem se rozprostírala jen nebesky sytá modrá barva. A v dálce, v hodně velké dálce, se honily dva nebo tři černé bouřkové mraky. Kira odhadovala, že by sem mohli dorazit tak za dvě, tři hodiny, a že se přeženou, jako minule. Takže to znamená ještě pár hodin, možná celý den, v Rustboro. Mohli by toho s Tommym využít a podívat se po městě, ještě, než se bouřka přežene.

Ale teď se Kira rozhodla, že se půjde podívat do Gymu, odkud se v nepravidelných intervalech ozýval rachot kamenů a nesrozumitelné příkazy. Tommy tam určitě je a bojuje buď s Roxanne, nebo teprve s někým z jejích před-trenérů.

Vydala se k němu a následovala zvuky. Po chvíli před ním stanula. Chvilku mu vzdávala hold za skvělý zápas a odznak, a pak vešla dovnitř.

„Trapinch, Dig!“ zavelel Tommy. Trapinch, oranžová potvora s velikou hubou se zuby otevřela tlamu, zahryzla se do země na stadionu, odhodila plnou tlamu hlíny vedle sebe, znovu zabořila zuby do hlíny a celý proces zopakovala a během dvou vteřin se zavrtala. Zůstala po ní jen malá díra v zemi, v místě, kde se Trapinch zahrabala, a kopa hlíny vedle jámy.

„Čau, Tommy!“ pozdravila Kira svého kamaráda, zavřela dveře stadionu a sedla si na lavičku vedle dveří. Batoh odložila na zem

„Nazdar Kiro! Jdeš právě včas, Roxanne má posledního pokémona!“prohlásil Tommy a ukázal na Nossepasse, stěží se držícího na nohou.

„Tohle se ti jen tak nepovede. Nossepassi, ucpi mu tu díru a sedni si na ni!“ zavelela Roxanne. Nossepass kývl, rychle sebral do kývajících se rukou nejbližší velký kámen a mrštil jím po díře. Kámen dopadl přesně na ni a uzavřel východ ven. Jako placka se roztáhl po otvoru a Trapinch neměla nejmenší šanci se tudy dostat ven. Pak se Nossepass rozběhl ke kameni a sedl si na něj.

„K čemu ti to bude?“ nechápal Tommy.

„Na to, že jsi vyhrál Ligu v Kantu, Tommy, ti to moc nezapaluje. Trapinch teď Nossepassovi nemůže ublížit, protože se buď vyvrtá někde vedle, nebo se pokusí jej vyhodit z díry a dá si ránu do hlavy. A bude si je dávat tak dlouho, dokud jí nedocvakne, že to takhle nepůjde, nebo, dokud neomdlí.“ ušklíbla se Roxanne.

Tommy ztuhl a uvědomil si, že má pravdu. A nemůže teď dávat Trapinch žádné rozkazy, protože jej pod zemí neslyší. A – ou, ou – ona cítí, kde Nossepass je, a než si uvědomí, co dělá, tak se mu pokusí ublížit i přes kámen. „A sakra...“vyrazil ze sebe, ohlédl se po Kiře, a jako by cítil Trapinchinu bolest, naprázdno polkl. Ohryzek se mu zhoupl nahoru a dolů a Tommy vydal tlumený zvuk, vycházející z jeho hrdla.

V tu chvíli Trapinch vyrazila ze země. Ve zlomku okamžiku se událo několik fází jejího útoku. V první chvíli Nossepass a kámen vyletěli pod náporem Trapinchiny vyvinuté energie do vzduchu, udělali ve vzduchu salto vzad a dopadli na zem, Nossepass dolů a kámen jemu na hlavu. V druhé chvíli vyletěla Trapinch, ocelově šedá, lesknoucí se a jako z kovu. Vyrazila prudce z jámy, zaryčela vítězoslavný pokřik, udělala přemet a dopadla na zem, těsně vedle Nossepasse. A ve třetí chvíli Roxanne bezmocně vykřikla a pokusila se vstát, ale její poraněný kotník jí to nedovoloval, takže sebou na pohovce jen švihla nahoru a dolů a černé rozpuštěné vlasy jí spadly přes obličej. Přehodila si je znovu dozadu a sledovala dál zápas.

„Jak to, že neomdlela?“ podivila se.

Teď se ušklíbl Tommy. „Na to, že jsi učitelka o pokémonech, ti to taky moc nezapaluje. Trapinch se zatvrdila, takže se jí nic nestalo. Fakt ti to dneska moc nechytá. Počkej, podívám se do nádrže, jestli tam nedošel benzín...“

„Jen počkej.“ zasyčela. „Chtěla jsem si tohle nechat na lepí chvíli, ale vidím, že se bez něj neobejdu.“ dodala, nahnula se k zemi a vytáhla zpod pohovky oranžový postřik z nápisem „Super posílení“. Roxanne zmáčkla uzávěr a mrštila jím k Nossepassovi, bezvládně ležícího pod kamenem. S obdivuhodnou přesností se trefila přesně vedle něj, a ještě k tomu tak, že se uzávěr zmáčkl o zem a stříkl do vzduchu načervenalou vodu. Ta se přitáhla jako magnetem k Nossepassovi a přilnula k němu, až se vypařila. To Nossepassovi stačilo k tomu, aby kámen odhodil, postavil se a stříkl na sebe zbytek. Pak se odhodlaně znovu postavil do boje a čekal na rozkazy.

V tu chvíli kámen s velikým „řach“ dopadl přesně na Trapinch, zrovna přestávající šedě zářit.

„Trapinch!“ vykřikl Tommy. Dalo by se čekat, že se kámen začne hýbat a Trapinch vyleze ven, ale ne. Tommy čekal několik vteřin, ale nic se nedělo. Celý poplašený se rozběhl ke kameni, vší silou se do něj opřela o kousek jej zvedl. Pak se kámen mírně zhoupnul dozadu a Tommymu se jej podařilo obrátit. Jenže místo toho, aby tam viděl Trapinch, rozmašírovanou na oranžovou kaši, tam uviděl malou vyhrabanou díru, zpola zasypanou hlínou, která se nikam nedala odhodit.

„Chytrá Trapinch!“ zavolal Tommy do díry a spokojeně se vrátil zpátky, vědouc, že nemá o pokémona míň. A přesně v tu chvíli, kdy se postavil zpátky na své místo, se pod Nossepassem udělala hromada hlíny a už podruhé vyrazil do vzduchu. Tentokrát ale s ječením, které se vůbec nepodobalo jeho huhlání. Pod ním vylezla z jámy Trapinch, cvakla zuby a vylezla ven.

„Výborně, Trapinch!“pochválil Tommy svého pokémona. Pak vytáhl pokébal a odvolal ji. „Odpočiň si.“řekl k pokébalu. Pak vytáhl další pokébal z opasku a hodil jej před sebe. „Dokonči to, Blazi!“ zavelel.

„Kdo je Bl-“ začala Kira, ale už nedokončila. Hned se jí totiž dostala odpověď, a to Tommy ani neotevřel pusu.

Před Tommym totiž stál Combusken. Už ne Torchic, ale Combusken. Stál na jedné noze, stejné, jako mají slepice, druhou měl zvednutou kolenem až k ramenům a připravenou k bleskovému výkopu. Zobák měl mírně pootevřený, na hlavě velkou červenou chocholku ze stojícího peří. Od hlavy k pasu měl peří jinak výrazně máslově žluté, nohy, z poloviny opeřené, pak trčely z červených „šortek“. Venku měl vlastně jen kus holeně a pak nohy, skládající se ze tří drápů a jednoho drápu vzadu, otočeného proti ostatním, aby nedělalo Combuskenovi potíže něco uchopit i do nohou. Křídla změnily tvar a staly se něčím na přechodu mezi rukama a křídly, ještě nebyly sto pořádně něco držet, ale dokázaly tvrdě udeřit, avšak zároveň se s nimi nedalo létat, protože už neměly ten správný tvar. Byly opeřené, ale byly úzké a taky byly zakončené každá po třech dlouhých a ostrých drápech jako šavlích.

„Ty-ty jsi ho nechal vyvinout?“ vykoktala Kira.

„A taky přejmenovat.“ prohlásil hrdě Tommy. „Teď je to Blaze.“

„Ale-kdy?“ nechápala Kira.

„Ráno, ještě když jsi spala, jsme vstali dřív.“ vysvětlil jí Tommy. „A teď,“dodal a blýskl po Roxanne očima. „přijde vrcholné číslo! Double Kick!“

“Combuskeeen!“ zaječel Blaze, kmitl sebou dopředu, tak rychle, že téměř nebylo vidět jeho pohyb, a ocitl se u Nossepasse. Nikdo ani nestihl mrknout a Combusken už několikrát vykopl prudkými kopy, až srazil Nossepasse na zem. Znovu zaječel a ještě jednou kopl do ubohého Nossepasse, až jej převalil na břicho.

„Nossepassi!“ vykřikla Roxanne a málem spadla z pohovky, jak sebou škubla. Pak nespokojeně mlaskla jazykem. „Velká...“ na chvíli se odmlčela. „chyba. Nossepassi, až se tě znova dotkne, zparalyzuj ho!“

„Dotkne? To je slabé slovo.“ zakřenil se Tommy a posadil se na zem do tureckého sedu. „Fuj, tady je studená podlaha!“ vyjekl ale okamžitě a zase vyletěl zpátky na nohy během půl vteřiny.

„To víš, nechci, aby mi tady všichni smradili svýma zadkama podlahu, tak ji mám studenou.“ neodpustila si Roxanne malé rýpnutí a zašklebila se.

„Hej!“ Tommy našpulil pusu a Kiru v tu chvíli napadlo, že si nikdy nevšimla, jaké dělá grimasy. „Dobře, Blazi, skonči to! Spal ho na prach!“

Blaze vyskočil půl druhého metru do vzduchu, s jednou nohou nataženou volně, zatímco druhou zvednutou kolenem k prsům, rukama visícíma dole, skočil na vysoký kámen a od něj se odrazil na ten, který se tyčil za Nossepassem. Než stihl kdokoliv zareagovat jediným písmenem, Blaze se skrčil, nahrbil se jako kočka a vypálil po Nossepassovi, který si sotva spravil vnímání...

Pár proužků šedého kouře. I sám Blaze byl překvapený, co se to stalo, jak to, že mu to nevyšlo.

Toho se Roxanne rozhodla využít. Ani to nekomentovala, ačkoliv ji na jazyku pálila jedna poznámka, a okamžitě zavelela Nossepassovi.

Nossepass, celý nažloutlý od paralyzující vlny, se vrhl po Blazi. Vrhl s po něm tak nečekaně, že Blaze jen zazíral. Pak už nezíral, přepadl dozadu a ležel pod Nossepassem. Ven trčely jen nohy, když byste skalku obešli.

„Blazi!“ vykřikl Tommy. Pak se ozvalo jakési zachrčení a Nossepass, rozvalený na Blazovi, se odkulil do strany. Teď tam vedle sebe leželi, Combusken zamáčklý do země jako ve Vesničko má středisková. Občas z něj vyletěla do vzduchu žlutá svítící jiskřička, zatočila se a přistála na zemi. Pak se Nossepass postavil a chvilku oddechoval.

Tommy se zamračil. „Vrať se.“ Odvolal Blaze do pokébalu, takže po něm zůstalo v zemi obtisklé tělo, a vteřinu se rozmýšlel. „Leť, Vigorothe!“

Ven vyletěla jásající, červeno-bílá opice s velkými špičáky a černými kruhy pod očima. Měla červenou chocholku na hlavě a mezi očima, hnědé pruhy na zádech, krátký, chlupatý ocas, a velké, chlupaté ruce, zakončené třemi dlouhými drápy, o které se opíral, když byl zrovna na zemi. Jinak ve vzduchu tančil ohromující krkolomné kousky a hbitě poskakoval. Ještě než dopadl na zem, udělal kotrmelec a rozbalil se. A těsně před tím, než se dotkl hlavou tvrdé země, se bleskurychle přetočil a dopadl na nohy. Hned měl hlavu dole, hned breakoval na hlavě, hned zabodl tři drápy na jedné ruce do země a, opřený o ně, ve vzduchu cvičil. Zvedal se, nohy, občas drápy vytrhl a předvedl salto, aby o vteřinu později, hyperaktivní a absolutně neunavený, zase poskakoval po zemi a z lehu vyskočil do vzduchu, udělal přemet a zase spadl na záda.

„Vigorothe, Focus Energy!“ poručil Tommy. Vigorothe se zastavil a začala se mocně nadechovat a nabírat energii. „Teď Fury Swipes!“ Vigoroth uprostřed nádechu vyskočil do vzduchu a jako bílá šipka se vrhl k Nossepassovi. Pomalil jej na zem a velkými drápy mu zasadil několik ran. Než se Nossepass stačil vzpamatovat, Vigoroth jej poškrábal tak, že se mohl nadechnout. Pak Vigoroth odskočil dozadu, mimo dosah Nossepasse.

„Nossepassi! Jsi v pořádku?“ vyjekla Roxanne. Nossepass malátně kývl a postavil se, znovu odhodlaný bojovat do omdlení. „Dobře, takže Tackle!“ Nossepass vyrazil a valil se k Vigorothovi obrovskou rychlostí. Ale Vigoroth na nic nečekal a rychle se vyhnul tak, že vyskočil do vzduchu a přemetem se dostal mimo dosah Tacklu. Nossepass už ale nestihl zabrzdit a otočit se nazpátek a plnou rychlostí vrazil do stěny stadionu.

„Nossepassi!“ vykřikla Roxanne. Teď už byla definitivně poražena.

„JO!“ vykřikl Tommy radostně a zavýsknul. „Skvělý úskok, Vigorothe!“ pochválil svého pokémona a odvolal jej. Pak sebejistě vkročil do bojiště a s úsměvem na tváři požádal Roxanne o odznak.

Roxanne řekla se zklamaným výrazem: „Na, vem si ho. Zasloužíš si ho, i když jsi použil stejnou fintu jako támhle Kira, ale ta to udělala dramatičtější. Tu máš, to je tvůj odznak.“

To je fakt.uvědomila si Kira překvapeně. Ale my ho nepoužili, použili ho naši pokémoni.

Tommy s nadšeným výrazem vzal svůj sedmnáctý odznak do ruky a chvilku jen nechal chladný kov ležet v rukách a chladit si jím dlaň. Pak, jako by už z něj všechno štěstí vyprchalo, se otočil ke Kiře a s úsměvem ji vybídl k odchodu.

Roxanne chvíli tiše ležela na lůžku a zírala do země. Pak zvedla hlavu a zadívala se na Tommyho zátylek. Otevřela ústa, jako by chtěla promluvit, ale zase je zavřela. Znovu je otevřel, pak zase zavřela. Nakonec zalapala po dechu a tichým hlasem, který jí téměř nebyl vlastní, promluvila: „Pro tebe ta výhra nade mnou nic zvláštního neznamená, viď? Další bod na žebříčku tvých výher. Přemýšlel jsi už někdy o tom, Tommy, jaké to je, být Gym Leaderem?“

Tommy se zastavil uprostřed kroku a otočil se na Roxanne: „Ne. Ale chápu, že to musí být obtížné.“

„OBTÍŽNÉ?!“vykřikla Roxanne vztekle vzteky sebou trhla tak, že málem spadla z lehátka. Kira sebou nevědomky škubla. „SLYŠELA JSEM DOBŘE? JEN OBTÍŽNÉ?! To nemůžeš myslet vážně!“ Pak se zklidnila. „Každá výhra Gym Leadera znamená, že jej nevyřadí z top osmičky na ostrově. Že ještě pořád je schopný nad někým vyhrát a připraví pro trenéry zkoušku. Že nemusí zavřít krám. Já visím těsně nad propastí vyřazení. Touhle prohrou už se držím jen dvěma prsty. Ještě dvě prohry – a končím, balím to, zavírám krám - a už si jako Leaderka ani neškrtnu. Chápeš? Musím prostě vyhrávat...“

„Aha.“řekl Tommy. „To mě nenapadlo. Ale co my s tím máme dělat?“

„Stačilo by jen rozhlásit, že jsi napřed prohrál. Je to sice podvod, ale aspoň neklesnu ještě níž, než jsem. Mohl bys to udělat? Bojovali jsme dlouho, mohli by na to skočit.“

„... dobře.“přikývl Tommy. „Sice to trochu zhorší mojí pověst, ale dobře.“

Roxanne nic neříkala. Jen se na pár sekund zadívala na Tommyho a pak mávla rukou: „Jděte.“