Hirův Stín

Po stezce dál a dál

Již od chvíle kdy se Hiro vydal po lesnaté Stezce Slávy byl pořád nervózní. Pro jistotu vypustil svého Cyndaquila, a zároven' se sním seznámil, a naštěstí i zpřátelil. A tu si Hiro všiml. Nahoře na větvi stromu se něco pohnulo. "Vššš... vššš..." šustilo to listím. "Hoothoot!" Vystřelil ze stromu na Hira Hoothoot! Ale Hoothoot nebyl sám, povyk jich přilákal mnohem více. Asi tak 6 jich kroužilo nad Hirem a Cyndaquilem. Hiro se podíval na Cyndaquila, ale musel se sehnout, protože na něj zrovna zaútočil jeden z Hoothootù. "Cyndaquile, narážecí útok!" Cyndaquil se rozběhl proti Hoothootùm, ale ti si zněj stříleli a létali pořád dokola, až Cyndaquila vyřídili. "Myslíš že na ně nestačíš? Musíš!" Zněl strohý dodatek. "Ohnivou kouli!" Cyndaquil se vzpřímil a vyšlehly mu ze zad plameny. Puf! A Hoothootové byli pryč. "Sice nevím, co jsi udělal, ale hlavně že jsou ty potvory pryč." "Chrrr!!!" - To vyšlehli z jeho zad plameny, jako souhlas. "Tak pojd', jdem dál."

Zdálo se že les je pořád řidší, a také ano. Za chvíli byli z lesa venku. Ale nebyli tam, kde doufali. Mysleli si že se dostanou do nějakého města, ale místo toho stáli před velkým vchodem do obrovské, a zjevně velmi rozlehlé jeskyně. "Musíme se dostat do města, abych si moch sehnat nějaký pokebaly." Ale přesto vkročil do jeskyně. Byla tam tma, jako v pytly. A tak zase rychle vycouval. Vedle vchodu do jeskyně byla cedule, které si předtím nevšiml. Bohužel z ní nic nevyčetl. Cedule byla tak stará že se z ní nedalo vùbec nic přečíst. A tu si všiml že někdo jde ze stezky, po které se dá pokračovat od jeskyně. Byl to asi tak patnácti letý kluk, a vypadal že je naprosto zaneprázdněn přemýšlením. A tak ho Hiro radši nechal. Hoch ani nevzhlédl, zjevně si vùbec Hira nevšiml. Zastavil se před jeskyní, a vytáhl pokebal. "Vzum" Byla to Flaaffy. "Flaaffy, světlo!" A tu z jejího ocasu vyšlehl zábleska a jako by to bylo žárovka, svítil. "To znám! To je Flash! O tom jsem četl v pokemonských příručkách!" řekl si Hiro pro sebe. Hoch vstoupil do jeskyně, vpředu s Flaaffy. Hiro se za nimi podíval. "Hm, doufám že někde narazim na zdravější lidi." A vydal se dál stezkou. Ale hned se zase zarazil. Něco ho napdadlo, ale nevěděl jestli by to bylo možné. Co takhle ho sledovat, nějak aby ho neviděl? Ale to by si musel pospíšit. Rychle se rozeběhl k jeskyni a nahlédl. "Je to dobrý, ještě vidim světlo!" Rozběhl se, ale po deseti skocích upadl. Světlo před ním se zastavilo, a vracelo se. "Do háje!" Vykřikl Hiro a rozhlédl se. Vedle něj ve stěně byla malá skulina, do které by se snad vešel. Vlezl si tam. "Flaaffy, posvit' tam." Krátký silný záblesk se kolem Hira prosmekl. "Uf, už jsem si myslel že mě někdo sleduje. Dobře Flaaffy, jdeme dál." Hiro si oddechl a pokračoval dál, a už v klidnějším tempu. Šli pořád nějakýma uličkama, a zatáčkama. Když konečně Hiro před sebou a před neznámým hochem zahlédl denní světlo. Hoch vyšel ven z jeskyně, a Hiro si počkal až bude daleko, aby mohl také vylézt ven. Konečně si myslel že už tam čeká dost dlouho. Opovážil se už vyjít ven. Vystoupil z jeskyně, ale před něj skočil onen kluk, který ho sem přivedl. "Já věděl že mě někdo sleduje! Kdo k čertu jsi?!" Obořil se na Hira neznámý. "Já jsem Hiro, trenér." "Jsi drzoun víš to?! Dáme si boj!" "Proč ne." Ušklíbl se Hiro. "Běž Cyndaquile! Cyndaquile, ohnivou kouli!" Ohnivá koule zasáhla Flaaffy přímo, trochu ji to zmátlo. "Flaaffy, světlo!" A znovu ono pronikavé světlo, kterým osvítila před chvíli jeskyni. Cyndaquil se zapotácel, byl trochu dezorientován. Ale na síle mu to neubralo. "Cyndaquile, plamenomet!" Cyndaquil se opravdu snažil, vydal takového ohně, že by stačil i na ohřátí celé kláštera v zimě. Flaaffy padla. "Hm, jsi zřejmě dobrý, ale ne lepší než já! Tohle byla jen náhoda! Flaaffy, vrat' se! Počkej až tě uvidím příště...!" A byl tentam.

Konečně se mohl Hiro pořádně porozhlédnout kde to vylezl. Byl to travnatý palouk, kde začínala (nebo končila, jak chcete) ta jeskyně. Vrátit se nemùže, to je jasné. Přes tu jeskyni se bez Flash nedostane. "Cyndaquile, vedl sis skvěle!!!" řekl rozjařeně a vydal se po palouku. Na druhé straně našel stezku. "Hurá!" Zaradoval se. "Tak jdeme Cyndaquile!"