Konečně město
Když se vydal od palouku po stezce, pevně doufal že na konci stezky najde město. A nemýlil se. Asi po dvou hodinách se před ním objevily střechy domů. "No sláva, tak tady se snad něco dozvíme. Sám nevim co... ale hlavně aby to něco bylo!" Došel do města, kde našel pokemonské středisko. Nechal si tam ošetřit Cyndaquila. čekal až ho prohlédnou. Když byli hotovi, vykročil směrem k východu, ale hned se zarazil. Před vchodem prošel onen kluk, s kterým zápasil na palouku! "Macu! Pojd´ sem na chvíli!" Zavolal na něj nějaký aspoň devatenáctiletý dlouhán. Hiro opatrně vyšel, aby mohl vyslechnout co si povídají. "Jak to proběhlo?" "Sledoval mě nějaký fracek, ale naštěstí si nevšiml že jsem to tam ukryl. Počítám, že ani neví proč jsem tam byl. A pak jsme spolu bojovali, rozmetal jsem ho na kopytech..." "To mě nezajímá, to si vyřid´te vy. Hlavně že´s to tam schoval. Takže já zase mizim." "Sbohem!" řekl téměř s nenávistí. Otočil se a odešel. "Takže tam něco shoval..." Zamyslel se Hiro. "Musim to najít! Ale nejdřív si koupím nějaký pokebaly. Přece tam nepudu bez nich, co když to co tam ukryl..." A šel si je koupit. V krámě narazil ještě na jiné věci... Pošta, ozdravné prostředky do kapsy, ale na to neměl dost peněz. Bohužel. Teprve když se rozešel po stezce, si uvědomil, že tu věc nemùže najít, když nemá Flash... Zamyšleně stál a hleděl nad město. Do oka mu padla velká věž, stojící někde uprostřed lesa. Zahleděl se pořádně, ale nic dalšího neviděl, než několika patrovou věž. "Co to je asi za věž? Musim se tam mrknout!" A vydal se směrem k té věži. Šel městem, ale ta věž se mu ztratila - zakrývaly ji vysoké budovy které ve městě stály. Šel na slepo směrem, kde ji viděl. Když došel ke konci města, Byl tam neproniknutelný les. Nikde žádná stezka, nic. Hiro se teda vydal podél toho lesa, a narazil na něco, čemu se dá říct cesta. Vydal se po ní vzhůru do strmého kopce. Kopec netrval moc dlouho, a za chvíli šel po rovince. "Tudy cesta nevede, jdu už dost dlouho na to, abych ji mohl aspoň vidět!" Ale šel dál. Konečně se les rozpustil, a šel po vydlážděné silnici, která vedla přímo k věži, jež se pomalu objevovala za kopečkem po kterém si to šinul. Za deset minut už stál před velkou věží, vypadala velmi tajemně a zvláštně. Před vchodem byla cedule: Sprout Tower.
|
