Hirův Stín

Ztracený Eevee

"Aúú! Moje hlava" Stěžoval si Hiro už od rána. Oba se na něj ustaraně dívali. "Nezajdem si někam odpočinout?" Zeptal se vyzívavě Tom. "Né, to je dobrý.." Odpověděl přerývaně Hiro. Tom stejnak zamířil mimo stezku, tam si našli hezké stinné místečko a usadili se tam. Hiro se znenadání zhroutil. "Je mi nějak divně.." "Eriku honem pro někoho dojdi!" "Prosimtě, myslíš že tady někoho najdu?!" Přesto se ale Tom vydal někam do lesíka podél stezky. Za pět minut se vrátil a informoval oba že nedaleko stojí srub, v něm bydlý nějaká stařenka. Odvlekli tam společně Hira, který jim visel na ramenou. Stařenka je s podezřívavým pohledem pustila do srubu. Tam se na Hira podívala. "Hmm.. má vysokou horečku!" "No, už od rána si stěžoval že ho bolí hlava.." Stařenka odešla ven, za chvíli se vrátila s nějakými červenými bobulemi. "Co to je?" Vyptávali se zvědavě Erik s Tomem. "Tohle? To je usušený šípek!" Tom se podíval blíž, a zaskočilo ho, že nepoznal hned, že jde o šípek. Popravďe si byl téměř jistý že to šípek není.. "Moc se to šípku nepodobá.." Poznamenal Erik. Stařena se na něj podívala "Ale je to šípek. Normální šípek." Nemínili se s ní hádat. To, čemu stařena říkala šípek, vylouhovala ve vařící vodě a dala to Hirovi vypít. "Je ti líp?" Zeptal se ho Tom. "Blé, to je nechutný!!" Ale přesto to vypil. Ulevilo se mu. Po třech hodinách, kdy mu pravidelně stařena dávala čaj z "šípku" se Hiro cítil natolik dobře že chtěl vyrazit hned s kamarády pryč. "Nikam! Ještě nemůžeš nikam jít! Jsi moc slabý!" "Cítím se skvěle!" "Ano, to dělá ten čaj. Pěkně si zase lehni a odpočívej. Dneska tu přespíš. Horší to bude s tvými přáteli" "To bude dobrý se spacíma pytlema se zabydlíme třeba vedlo srubu." Řekl pohotově Tom. "No dobře, jestli vám to nevadí.." "Ani trochu."

Druhý den ráno se vydali všichni tři opět na cestu, i když je stařenka upozorňovala že je to moc brzo.. ale nechala je jít. Dala jim ale na cestu trochu těch usušených bobulí. Šli čtvrt hodiny, když zaslechli nějaké kvílivé zvuky. Vydali se za těmi zvuky, když narazili na zbědovaně vypadajícího Eevee. Ležel tam na zemi mezi dvěma vysokými stromy. "Zkusíme mu dát ten čaj s bobulemi." Přemýšlel Tom. Začali vybalovat bobule, rozdělali oheň a začali louhovat. Přitom kontrolovali Eeveeho, jak se mu daří. Vypadal hodně špatně, sotva se občas pohnul. "Takhle jsi vypadal ty." Mrkl Tom na Hira. "Težko, nejsem Eevee." Obrátil se Hiro s pošklebkem. "Tím si nebuď tak jistej." Smál se Tom. Během krátké doby začala tmavnout obloha, když dávali Eeveemu čaj, už byla téměř tma. zabydleli se tam pod stromy, rozložili spacáky a připravovali se na noc. Hiro pustil Cyndaquila aby hlídal v noci Eevee, a zalezl do spacáku.

Ráno se probudili dost pozdě, tedy Hiro se probudil pozdě, Erik a Tom byli již dlouho na nohou, nechtěli ho budit. "Je ti dobře?" Vyptávali se ho hned jak viděli že je vzhůru. "Jasně, nic mi není. Co Eevee?" Tom ukázal nedaleko ke stromu, kde ležel Eevee. Nespal. Díval se na ně. "Vypadá docela dobře." Uznal Hiro.

Všechno sbalili a chystali se na cestu dál. "Kam vůbec jdeme?" Ptal se Hiro. "No přeci do dalšího města, víš kdo je tam leaderem stadiónu?" "Ne, nevim ani jak se to město jmenuje." Odpověděl Hiro na Erikovu otázku a taky vlastně Erik na Hirovu otázku. "Špendlíkové město se jmenuje, trenér stadionu je Tyk." Doplnil se Erik. "Jedno jméno lepší než druhý" Smál se Hiro.

Vydali se tedy na cestu, šli po nehezké stezce, bylo vidět že se málo používá. Eeveeho nesl Erik, ale Eevee mu pořád utíkal. "Co ho to popadlo??" Divil se Erik. Po dvou stech metrech potkali malého chlapce, který seděl na pařezu a brečel. Přišli k němu a vyptávali se co se stalo. "Ztratil jsem svého nejlepšího pokemona!" Všichni tři si byli hned téměř jisti že to je jimi nalezený Eevee. "Co to bylo za pokemona?" "No Eevee přeci, ráno jsem ho pouštěl na kraji města, kde bydlím. Ale nevrátil se do oběda, jak jsem mu říkal, tak jsem ho přišel hledat, ale nemůžu ho najít!" Vypověděl jim plačící hoch. "My jsme našli tvého Eeveeho, byl nemocný.." Teprve teď k nim hoch pořádně zvednul oči, všimnul si Eeveeho v Erikově náruči, který sebou mlel a snažil se od něho utéct. Erik ho pustil. Eevee okamžitě běžel ke svému trenérovi. "Děkuji vám, děkuji vám mockrát! Kde jste ho našli?" Vyptával se hoch. "Nedaleko odtud, byl nemocný." Zdůraznil Tom. "Mimochodem, o jakém městě jsi mluvil? A jak se jmenuješ?" Ptal se Tom. "Byl nemocný?" Divil se hoch. "Když jsem ho pouštěl, byl v pořádku.. jmenuji se Ket a jsem bratr trenéra stadionu ve Špendlíkovém městě." Všichni sebou trhli "Ty jsi ze Špendlíkového města? Jak je to odtud daleko?" Ptal se Erik. "Nevím přesně, ale za chvíli jsme tam. Ještě jednou díky že jste mi našli Eeveeho.." Děkoval Ket.

Vydali se směrem k městu, Ket je vedl. "Můj bráška bude mít velkou radost, až vás uvidí." Ušklíbl se Ket, ale myslel to v dobrém.