Příběhy Platinového lesa

Lesní malér

Paprsky slunce se přávě dotkly vlhké orosené trávy a zdejší Chatoti si zahřívali své hlasivky jemným zpěvem který připomínal ladný zvuk,který vychází ze strun harfy.Ano,tak vypadalo skoro každé ráno v Platinovém lese,který měl za sebou dlouhé řádky historie.To víte,nějaká ta Caterpie si jde po ránu protáhnou tělo a narazí na Pidgeota , začíná lov na housenku a do toho se nám připlete nějaký ten Arbok,který pro změnu si chce pochutnat na Pidgeotovi.Toto byl ovšem jen příklad patálií z tohoto úchvatného lesa , který byl tvořen z velké části listnatými stromy , různými mechy , porosty , na kterých si sem tam pochutnával některý z hmyzáků.Les bylo poklidné místečko pro zdejší Pokémony , avšak i zde se někdy objevil člověk.

-Jednoho večera u lesa-

„Juhůů , jáá lítáám , mami koukeej“.

„No koukám , opět sis dal na svůj tvrdý čumák ty můj otloukánku , hih“. „Ale mami , vždyť víš jak chci létat a každým dnem se snažím , čím dál tím víc , chtěl bych být jednou jako ty a táta a mít křídla“., „Neboj se synku , jednou se ti to podaří , chce to jen trpělivost než postoupíš na další úroveň“. „Asi máš pravdu mami , už toho mám dneska dost , jdu spát , dobrou noc , a vyřiď jí i tátovi“ . „Dobrou synku,neboj hned jak se vrátí z lovu , vyřídím mu to“.

Ano , toto byl klasický večer u rodiny Salamenců , Pan a paní Salamencovi měli malého syna Bagona,který chtěl jako každý jeho vrstevník umět létat,proto skákal ze skály a doufal že jednou mu narostou křídla jako jeho rodičům.Ovšem jejich trvzení moc nevěřil,byl to malý pesimista a nečekal žádné zázraky,jeho matka ho však vždy vedla k správným krokům a jeho otec k mužnosti a tvrdosti , kterou zdědil od svého otce a která se táhne v jeho rodu až po celé generace.Ale teď zpět k příběhu,noc už byla pomalu u konce a první paprsky slunce doléhali na Platinový les , u kterého bydlela i naše rodina Salamenců , blízko něho i byla Stříbrná skála , ano správně , to je ta z které skáče na večer malý Bagon.Z lesa se už ozýval zpěv zdejších Chatotů. „Uáááh,to už je ráno ?“ zeptal se malý Bagon.

Z překvapením zjistil,že jeho rodiče ještě dospávájí ,avšak ani jeho otázka je nepřerušila v tvrdém spánků.Bagon se kouknul ke stromu vedle kterého spával otec Salamence , vedle něj bylo pár mrtvých Pidgeottů a dokonce i jeden Stantler,který měl na sobě tržné rány.Bagon se podivil jaký je jeho otec pašák,ale teď si uvědomil , že může jít do lesa sám když rodiče tak tvrdě spí,jindy do lesa nemohl,kvůli jistým tvorům a přízrakům.Tvrdohlavý Bagon toho ihned využil a utíkal leč mu síly stačily , ranní paprsky ho oslňovaly ale jeho běh nějak nepřerušily.Brzy se zastavil u stromů kde pobývají Heracrossové a vychutnávájí si jeho mízu.

Bagon si povšimnul čehosi medově žlutého na stromě a pomyslel si , že to asi bude potrava Heracrossů,jelikož měl velký hlad neodolal sladké vůni linoucí se z mízy.Bagon vystrčil jazýček , který měl jako z kamene (opět po otci) a ochutnal mízu. „Jak něco tak dobrého může patřit tak ubohému hmyzu!“ řekl se vztekem a to neměl vůbec říkat.Z křoví se vyhrnul bzučící roj Heracrossů, a Bagon měl po srandě , leč to byl silný pokémon , na docela silné Heracrosse kterých bylo aspoň deset, nestačil.Utíkal,utíkal měl sice výhodu,že běhal každé ráno u Stříbrné skály ale Heracrossové s křídly byli přece jen rychlejší. „Pomooooc!“ křičel ze všech sil ale nikde nikdo.

V tu ránu se před ním objevil žlutý mužíček s hranatýma ušima a symbolem ve tvaru blesku na hrudi. „Nechte ho být !“ zakřičel žluťásek, ale Heracrossové se jen popadali smíchy za břicho,s myšlenkou „Co by jim asi tak udělal“. Ze "žlutého zachránce" se vynořil blesk letící na roj Heracrossů..

Heracrossové ze kterých ještě teď lítali jiskry,padli na zem.Vzápětí však rychle vstali a uletěli.

„Ahoj ti brouci otravují naši rodinu Electabuzzů už po staletí,ale pořád si nedají říct,hehe.“

zamumlal žlutý mužíček.Bagon jen nehybně koukal a nevydal ze sebe ani hlásku.

„Promiň,zapomněl jsem se představit,říkají mi Elekid , ,,jak tobě“ rychle dodal žlutý mužíček a Bagon už ztratil němou tvář. „Ahoj , já jsem Bagon , moc ti děkuji , jak si je zahnal bleskem to bylo užasný!“Elekid se začervenal a odvětil „No to víš my máme dělání dobrých skutků v krvi!“Bagon s Elekidem se zapovídali , až byl skoro večer a rodiče obou dětí se strachovali a hledali je.

Bagon se Elekidem pořádně rozpovídali , vyprávěli o svých rodinách,zážitcích, a o spoustě dalším. ,,Víš asi budu muset jít domů , táta by mě zase vytahal za uši kdyby zjistil,že se někde toulám" ušklíbl se Elekid. ,,Nápodobně i když moje uši skoro ani nejsou vidět můj tatík si to vynahradí tím že mě stiskne čelistí za ocas , ,,to jsou teprve muka" odvětil Bagon. ,,Tak zítra,tady,zase ?" řekl s nadějí v hlase Bagon. ,,Ano,zítra tady brzy ráno,jako dnes".Obadva se rozešli , každý jinou stranou a doufali,že zítra to projde hladce a dostanou se sem bez potíží.