Příběhy Platinového lesa

Touha po pomstě

,,Vždyť je to malý Stunky z druhého konce lesa..!!" Fialový skunk asi 10 cm vysoký a 15 cm dlouhý, s bílou lysinou na hlavě,kterou měl až po ocas jenž právě vztyčil,zasyčel: ,, Ah , vždyť to je ten malý srábek Bagon od Salamenců , tak jaký důvod tě přiměl mě vyrušit v mém odpočinku ? " Vycenil zuby na Bagona , oči mu zrudly a Bagon se napřímil , zaťal pěsty a vypravil ze sebe: ,,Toto je mé odpočívadlo a já sem chodím den co den skákat ze skály pod kterou bydlím , avšak ty , ten který bydlí na druhém konci lesa by tu neměl co pohledávat,kdoví jestli by si tě nedal nějaký ten Pinsir k svačince." Sebevědomě se zašklebil a měl teď pohled jakoby zmohl jednou ranou stádo Taurosů.

,, Jak vidím , rapidně ti stouplo ego , a to si se ještě před chvíli tady zajíkal strachem , jak malé mimino, " křenil se stále Stunky a Bagon zrudl vztekem , rozeběhl se směrem ke Stunkymu , ten měl stále přihlouplý úšklebek na svém obličeji a neustupoval,Bagon pokračoval v běhu až byl skoro u něj do čehosi kopnul , mihnul pohledem pod svoje nohy a zjistil , že klopýtl o jeden z kamínků.Dopadl tvrdě na zem,Stunky se teď rozchechtal,že se to až ozývalo v lese pod nimi.Bagon stále ležel nehybně na zemi , na těle samí šrám , kolena odřená a z očí mu teď vytrysklo pár kapek slz , slz které byli plné radosti,smutku,touze po vítězství.Už toho bylo na něj pro dnešek moc , vydařené ráno s novým přítelem pak vzápětí bojkot za týž úlet a teď..Pomyslel na svého otce,že by se mu nemohl podívat do očí poté co by zjistil,že prohrál tak rychle nad ubohým Stunkym.Jeho oči vzplanuly až skoro zářily a dostaly nový cíl: Očistit svoje jméno i jeho rodiny.Ví,že by mu matka řekla , že nějaké vítězství za tu hrdost nestojí ale on už přece není mimino,které se nechá zesměšnit,je přece Bagon. ,, Tak co , už si doplakal Bagosrabe ? " Vysmál se mu Stunky, ,, Ne , já přece nejsem žádné mimino , " řekl s pomstychtivýma očkama a pomalu se zvedal ze země plné prachu a kamení.

Když vstal , Skunky nijak v smíchu nepolevil.,,Však ty jednou uvidíš ! Dračí síla je ta nejsilnější a teď koukej padat nebo zavolám mého otce!",,No dobře , pro dnešek jak vidím máš dost,tak tě nechám , ale příště počítej , že se to nenechá jen tak," pořád se smíchem dodal Stunky,skočil dolů ze skály na strom pod ním a v cukuletu se vytratil mezi stromy , které po korunách šimral jemný vánek.Bagon si párkrát skočil ze skály a šel zpět k domovu , jelikož se blížil večer.

Rodina ho přivítala večeří kterou již viděl toho dne brzy ráno u stromu kde spával jeho otec , teď byla akorát v přežvýkané a udupané podobě.Bagon si popovídal s rodiči o incidentu na skále,otec přitakal ,, Výborně synu , já vždycky věděl,že budeš po mně !" Avšak matka nebyla moc nadšená ,, Víš co se ti tam nahoře mohlo stát ? Stunky mohl vypustit svůj jedovatý plyn a mohlo to s tebou být zlé," po hodině rozhovoru už dojedli , ještě Bagon žvýkal poslední sousto a byl večer , noc se vlekla a stále byla blíž a blíž.Bagon byl již vyhnán k spánku , ale jeho rodiče si ještě povídali o jistých událostech téhož dne a řešili takové věci okolo jejich obydlí.Paní Salamencová si postěžovala: ,, Pan Bibarel se svými dětmi opět kácel stromy a představ si..," potichu se zahihňala ,, Že ten starý bručoun si spletl strom se Sudowoodem a chudák si vylámal na něm zuby!" Oba dva se chichotali co nejtiššeji to jde , aby náhodou nevzbudili malého Bagona.

Ten však ještě nespal , přemýšlel o dnešku a co nastane v příšítch dnech,vzpomínal na Elekida na svého nového nepřítele Stunkyho,jak to dopadne,co bude dál, mihla se mu myšlenka.Zadíval se na dorustájící měsíc,který teď jasně zářil a Bagona oslnil,proto náhle zavřel svá očka a nechal si zdát o dalších dobrodružstvích.

Bagon se hluboce ponořil do světa snů , který nezná meze , každý sen má jinou barvu , jeden je pestrý druhý zase pochmurný a smutný.Bagon si představoval ráno , právě to kdy se seznámil s Elekidem,rodiče spali a on se vytratil do Platinového lesa. Došel ke stromu o kterém si byl na stoprocent jist že to je ten s mízou a s Heracrossy,podíval se okolo sebe a vyhlížel Elekida usmyslel si , že by měl být právě na cestě k němu.Ovšem třeba musí vyrušit zase Heracrosse aby ho měl kdo zachránit , ještě to zkusil, popošel a koukal za každé nevinně vyhlížející křoví. ,, Kde si Eleekidee ? " Vyzýval Bagon svého přítele aby mu šel naproti , jeho hlas byl slyšet až ke Stříbrné skále , dokonce takovou měl ozvěnu.Bagon se pousmál když zjistil,že jeho hlas je slyšet na metry daleko, ,,to určitě uslyší," řekl si v duchu nadějně Bagon , ale minuty ubíhaly , nikde nikdo a tak se Bagon opřel o jeden kmen vysokého stromu a se smutnýma očkama dělal kolečka v půdě malinkou větvičkou.

,, To víš,že budu nejlepší trenérkou,nemohu přece rodiče zklamat " ozval se jakýsi hlas za všemi těmi stromy.Bagon se napřímil a nastražil ucho. ,, Já zase doufám , že budu nejlepší pozorovatelkou Pokémonů na celičkém , celičkém světě , " z obou hlasů bylo slyšet , že patří jakýmsi dívkám,které mají rozdílné názory na jejich budoucnost a že se blížily dál a dál.Bagon hltal každé slovo a přemýšlel co to znamenají výrazy "nejlepší trenérka a nejlepší pozorvatelka" ,měl teď nejistý výraz.Za stromy a keři se zjeveli dvě siluety těch dívek co vedli mezi sebou rozhovor o budoucnosti.Jedna z dvou dívek se zarazila šťouchla rukou do své kamarádky,která právě mluvila o velikosti žihadel Beedrilů, a koukla překvapeným pohledem na Bagona , ten již vstal začal se šklebit a pomalu couval. ,, Koukej jak je roztomilý ! No není kráásný ?! " zašišlala dívka , která toužila po titulu mistryně Pokémonu.Pozorovatelka kývla a s pyšným výrazem konstatovala,že Bagon má velice krásnou kůži (dá-li se tomu tak říct) a je o trošku vyšší a zdatnější než jeho vrstevníci.To Bagona na moment překvapilo a až skoro zrudl kdyby si nevzpomněl,že je právě na útěku. ,, Měla by sis ho chytit , taková šance není každý den a přece jen si trenérka a tenhle Bagon vypadá divoce , já si ho mezitím načrtnu, " vypravila ze sebe pozorovatelka a trenérka jí dala za pravdu. ,, No tak krasavče budeš můůj , pokéballe leť .. ," a z pásku jenž měla přivázaný okolo pasu vytáhla červeno-bíly míček jenž měl velikost menšího Pomeranče , napřáhla a míček vyhodila k Bagonovi , ten ani nestačil utéct , protože se podivil co se zjevilo z onoho míčku,ten který byl nazván "pokéball".Byl to... Stunky ?!, ano podobal se do slova a do písmene Stunkymu z druhého konce lesa. ,, Tak tohle je ta odveta Bagosrábku ! " zasmál se Stunky a jeho trenérka se zasmála také , když viděla na jeho výrazu,že si fandí.Pozorovatelka se jen ušklíbla s tužkou v ruce a s pohledem přebíhající ,na papír a na Bagona. ,, Stunky , nárázový útok ! " vykřikla trenérka.Stunky se na Bagona šklebil a řítil se na něj jako v tu nepříjemnou údalost na Stříbrné skále.

,,To nee ,už zase , prosíím nee.." zakřičel Bagon a s nemohoucím výrazem utíkal.Stunky už mu dýchal za krk a najednou "BUM" ! Narazil do Bagona vší silou a on teď leťel vzduchem , jako Pidgey bez křídel a dopad byl tvrdý. ,, Uff , hek , eh , kde to sem ?! " zdešeně si prohlížel okolí s vysokou frekvencí tepu.Udiveně se podíval na spící rodiče,kteří dumali blízko něho.Uvědomil si,že to celé bylo jen jeden velký sen do kterého se ponořil když usnul , že se do lesa nevydal znovu hledat Elekida,nepřepadli ho žádné dvě dívky a nenapadl ho Stunky z druhého konce lesa.Hlasitě si oddechl: ,, Ještě , že tak.. " položil hlavu na zem a zadíval sem jasně rozzářený měsíc , jako předtím když usínal,avšak tentokrát usnul později , ovšem celou noc už měl bezesnou.

Další pokračování o Bagonovi již brzy ! Těšte se na události dalšího dne !